Auguste Comte

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Auguste Comte
Auguste Comte
Auguste Comte
Celé jméno Isidore Marie Auguste François Xavier Comte
Narození 1798
Montpellier,Francie
Úmrtí 1857
Škola/tradice positivismus
Oblasti zájmu matematika, lékařství, sociologie, astronomie
Ovlivněný René Descartes, Francis Bacon

Auguste Comte, celým jménem Isidore Marie Auguste François Xavier Comte, (19. ledna 1798, Montpellier5. září 1857 Paříž) byl francouzský matematik, společenský reformátor a originální myslitel, zakladatel pozitivismu a jeden ze zakladatelů sociologie.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. ledna 1798 v jihofrancouzském Montpellier. V letech 18071814 vystudoval s výborným prospěchem lyceum v rodném městě a v létě roku 1814 byl přijat na pařížskou École Polytechnique (přední vědecká a technická škola ve Francii, založena během revoluce roku 1794). Po roce a půl byl ze školy vyloučen za účast na protestu proti zastaralému způsobu výuky a načas se vrací do rodného města, kde po krátkou dobu navštěvuje přednášky z medicíny. Ještě téhož roku se však vrací do Paříže, kde se živí kondicemi z matematiky a uvažuje o emigraci do USA.

V roce 1817 byl Comte představen téměř šedesátiletému Saint-Simonovi a stal se jeho osobním sekretářem, spolupracovníkem a spoluautorem řady statí. V květnu 1822 publikuje Comte v rámci Saint-Simonovy práce "Katechismus průmyslníků" (Catéchisme des Industriels v nákladu pouhých 100 výtisků) svůj programový text o plánu na reorganizaci společnosti pomocí vědy Plan des travaux scientifiques nécessaires pour réorganiser la société. O dva roky později vychází tento text samostatně v nákladu tisíc výtisků a s plným Comtovým autorstvím.

Roku 1824, po rozchodu se Saint-Simonem kvůli sporům o intelektuální prioritu společných textů a taktiky při reformování společnosti, vzniká raná verze práce "Systém pozitivní politiky" (Système de politique positive), kterou přivítala řada renomovaných vědců.

V roce 1825 uzavírá sňatek s Caroline Massinovou. Skromně se živí kondicemi a psaním drobných textů do listu Producteur, který po smrti Saint-Simona vydávali jeho žáci. V dubnu 1826 zahájil Comte ve svém bytě soukromý kurs, ve kterém seznamoval zájemce se zásadami své pozitivní filosofie. V důsledku přepracování, rodinných neshod a existenčních problémů se Comte duševně zhroutil a byl nucen své kursy přerušit. K jejich obnovení došlo až v roce 1829.

V roce 1832 získal Comte pomocnou učitelskou funkci na Polytechnice (do té doby žil ve vysloveně nuzných existenčních podmínkách) a o pět let později funkci externího examinátora v tomtéž ústavu. Vyučoval soukromě matematiku a každou neděli na Pařížské hvězdárně pořádal bezplatné přednášky pro veřejnost o astronomii, které navštěvovali lidé ze všech sociálních vrstev.

Comte nikdy nedosáhl řádné akademické hodnosti ani postavení. Jeho žádosti o místo profesora na Polytechnice byly opakovaně zamítány, ovšem ve vědecké obci získal několik obdivovatelů, jako byli Alexander von Humboldt, John Stuart Mill, který ho podporoval finančně. Obdivoval ho také vydavatel Émile Littré.

Od konce třicátých let se Comte uzavírá sám do sebe, přestává číst odbornou literaturu, opakovaně čte životopis Ježíše Krista od středověkého autora Tomáše Kempenského, učí se anglicky, italsky a španělsky, aby mohl číst Danta, Ariosta, Miltona, Byrona a další literaturu v originále.

V předmluvě k poslednímu dílu "Kursu pozitivní filosofie" vyčítá akademické obci její formalismus a neschopnost specialistů vidět za zkoumanými jevy hlubší souvislosti. Po dokončení jeho hlavní práce se s ním definitivně rozchází manželka, se kterou se už předtím několikrát dočasně rozcházel. V roce 1843 vydává "Pojednání o analytické geometrii", ale 1844 je propuštěn z místa examinátora a přichází o většinu svých příjmů. Žije hlavně z darů Johna Stuarta Milla a dalších příznivců. V této době se seznamuje s Clotildou de Vaux, sestrou jednoho ze svých žáků, a snaží se o její přízeň.

Clotilda po roce a půl platonické lásky umírá. V této době Comte pracuje na práci "Systém pozitivní politiky čili pojednání o sociologii" (Système de politique positive), v níž vyzvedl primát citu nad intelektem a koncipoval úvahy o náboženství lidskosti. Tato práce byla vydána v roce 18511854 ve čtyřech svazcích. Jeho stále mystičtější spisy od něj odváděly přízeň racionálně založených příznivců včetně Johna Stuarta Milla a Emila Littré, se kterými se definitivně rozchází roku 1852, když publikoval nábožensko-mystický "Pozitivistický katechismus čili shrnutí univerzálního náboženství" (Catéchisme positiviste ou sommaire de la religion universelle).

Už v roce 1851 přišel o poslední zdroj svých příjmů na Polytechnice, o další stoupence přišel, když podpořil státní převrat Ludvíka Bonaparta v tomtéž roce. Od roku 1852 žije jen ze sbírek svých nejvěrnějších stoupenců, se kterými v roce 1848 založil Pozitivistickou společnost a pro které až do své smrti pořádá pravidelné přednášky.

Auguste Comte zemřel na rakovinu žaludku v kruhu svých nejvěrnějších žáků 5. září 1857 a je pochován na pařížském hřbitovu Père Lachaise.

Pozitivismus[editovat | editovat zdroj]

V souvislosti s filosofií Augusta Comta byl také zaveden pojem pozitivismus. Podle něj se konečně jako jednotná metoda všech věd ustavuje metoda pozitivní, která se na rozdíl od tzv. negativní filosofie vzdává hledání prvotních či konečných příčin a nevysvětluje fakta silami nebo entitami, které nelze bezprostředně verifikovat, nýbrž se omezuje pouze na studium faktů a vztahů mezi nimi: „Nakonec v pozitivním stádiu lidský duch, vědom si, že nelze nabýt absolutních poznatků, vzdává se hledání původu a účelu vesmíru, stejně jako poznání vnitřních příčin jevů, aby se pomocí velmi složitého usuzování a pozorování věnoval objevování jejich skutečných zákonů, tj. jejich stálých vztahů následnosti a podobnosti.“

Pozitivistická filosofie Augusta Comta[editovat | editovat zdroj]

Slovo „pozitivní“ může nabývat několika významů: něco skutečného, něco smysluplného a užitečného a něco jednoznačně definovaného. Auguste Comte vymezil pozitivistickou filosofii v souladu se všemi těmito významy. Pozitivismus se přidržuje pouze skutečnosti, tj. daných fakt. Zabývá se výhradně tím, co je společensky užitečné. A v protikladu k nekonečným sporům dřívější metafyziky, drží se výhradně toho, co lze přesně definovat. (Störig, s. 341)

Comte se inspiroval zejména R. Descartem a F. Baconem. Jádro jeho filosofie spočívá v přijímání faktů a zkoumání jejich vzájemných vztahů. Tento proces zkoumání lze shrnout do tří bodů:

  1. konstatovat fakta daná formou jevu
  2. uspořádat je podle určitých zákonů
  3. předvídat ze zjištěných zákonitostí budoucí jevy a řídit se podle nich
Jednotlivá fakta Comte spojuje podle principu podobnosti (tak získáváme pojmy) nebo podle principu posloupnosti (tím vznikají zákony). Tímto přístupem k filosofii Comte logicky musel dospět ke klasifikaci vědeckého poznání.

Klasifikace věd podle míry abstrakce[editovat | editovat zdroj]

Rozděluje vědy na procesy anorganických a organických těles, přičemž na začátku všeho jsou zákony matematiky. Anorganické jevy dělí dále na obecné procesy v kosmu (astronomie) a anorganické procesy na zemi (fyzika, chemie). Organické jevy rozděluje na ty, které probíhají v individuu (biologie, jejíž součástí je i psychologie) a ty, které probíhají v celém druhu (sociologie).

Zákon tří stádií[editovat | editovat zdroj]

Auguste Comte žil v bouřlivé době revolucí a uvolňování morálky. Hlavním cílem jeho učení byla reforma společnosti, obnova morálních hodnot a stability. Zákonem tří stádií dokládá v prvních dvou stádiích vývoj myšlení lidského jedince i lidstva jako celku a ve třetím stádiu pak nabízí svou vizi ideálního společenského zřízení.

1. Stadium teologické neboli fiktivní

Člověk hledá absolutní poznání skrze zkoumání vnitřní povahy věcí. Věří, že za každým procesem je živá vůle. Toto stadium probíhá ve třech etapách: animismus, polyteismus a monoteismus.

2. Stadium metafyzické neboli abstraktní

I zde hledá člověk absolutní poznání, ale nezkoumá již nadpřirozené síly, nýbrž abstraktní pojmy a entity. Za nejvyšší obecnou entitu uznává přírodu, v níž vidí pramen všech ostatních jevů.

3. Stadium vědecké neboli pozitivní

Člověk dospívá k tomu, že absolutní poznání není možné. Snaží se tedy pozorováním a rozumem poznat podobnosti a posloupnosti v daných faktech, s cílem podřídit je jedinému všeobecnému faktu.

Ve stadiu pozitivního myšlení lidstva by měla nastat podle Comta ideální forma společenského zřízení. Jednalo by se o stát s pevně stanoveným řádem, řízený vědci, odborníky a specialisty, kde by u každého převažoval smysl pro celek.

Comte tak do filosofie dějin zahrnuje vznik své vlastní doktríny. Dějiny směřují k pozitivnímu stadiu. To bude spočívat v poznání univerzálních zákonů na základě pozorování faktů. Na základě těchto zákonů bude pak možno řídit běh společnosti.

Sociologie[editovat | editovat zdroj]

Comte je zakladatelem sociologie. Vidí ji jako filosofii dějin, které procházejí již zmíněnými třemi stadii. Neodráží se v ní jen státní, právní a společenský vývoj (jak říká Hegel), ale i vývoj umění, náboženství, vědy a filosofie. Sociologii rozděluje Comte na dvě části: teorii přirozeného uspořádání (společenská statika), jejíž jádrem je uvažování o institucích, které zajišťují rovnováhu společnosti. Za ty Comte považuje náboženství, rodinu a stát, které odpovídají třem základním mozkovým funkcím cítění (rodina), jednání (stát) a intelektu (církev). Druhou částí Comtovy sociologie je a nauka o pokroku (společenská dynamika), jejímž jádrem je zákon tří stádií.

Obecně řečeno Comte dal sociologii jméno a program (řídit společnost na základě poznání jejích zákonitostí). Ačkoliv je jeho dílo jistě významné a inspirativní, do pozdějších dob se zachoval hlavně název oboru. Schopnost sociologie fungovat jako stabilizátor společenského řádu na základě poznání zákonů fungování společnosti byla v dílech jeho nástupců zpochybněna. Mimo jiné i proto, že mnozí sociologové vůbec nesouhlasili s myšlenkou, že takové zákony existují. Povaha Comtovy sociologie je snadněji pochopitelná uvážíme-li, že se snažil, jako mnozí zakladatelé společenských věd v 19. století, vytvořit sociologii po vzoru přírodních věd, resp. fyziky.

Přesto Comte významně ovlivnil vědecké myšlení o společnosti. Už za jeho života vznikla řada "Pozitivistických společností" v Evropě i v USA a brazilská vlajka dodnes nese Comtovo heslo "Řád a pokrok" (Orden y progresso). Comtovo základní přesvědčení, že společenské skutečnosti je třeba vysvětlovat na základě zkoumání společenských jevů, rozvinul Émile Durkheim a na Comtovy myšlenky výslovně navazoval i Tomáš Garrigue Masaryk. Na Comtův program přímo navázal logický pozitivismus a pozdější analytická filosofie.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Systém pozitivní filosofie (1824)
  • Kurz pozitivní filozofie (6 svazků, 1830–1842)
  • Pojednání o sociologii (1851–1854)
  • Pozitivistický katechismus (1857)

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Störig, J.H. Malé dějiny filozofie. Vyd. 4. Praha: Zvon, 1995. S. 339-345.
  • Neff, V. Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias. Vyd. 2. rozš. Praha: Mladá fronta, 1993. S. 56-58.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu