Novopozitivismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Novopozitivismus (mimo české země označovaný logický pozitivismus a zhruba od konce 30. let logický empirismus) je filosofický směr, který vznikl na počátku 20. století a klade si za úkol řešit vztah filosofie a vědy v otázce relevance výpovědi o světě. Základními prvky tohoto učení jsou empirismus (přesvědčení o původu veškerého poznání ve smyslové zkušenosti) a racionalismus resp. scientismus (formální logika a matematika, nezpochybnitelné deduktivní odvozování).

Zakladatelé navazovali na empiriokriticismus Ernsta Macha a logický atomismus Bertranda Russella a Ludwiga Wittgensteina. Velkým impulsem pro vznik této teorie byla Wittgensteinova práce Tractatus Logico-Philosophicus.

Představiteli novopozitivismu byli Hans Hahn, Moritz Schlick, Rudolf Carnap, Hans Reichenbach, Herbert Feigl, Otto Neurath a další (Vídeňský kroužek). Vývoj učení významně ovlivnil Karl Popper hlavně jako oponent Carnapa.

Obsah

[editovat] Scientismus

Základním postulátem obsaženým ve všech pracích byla představa, že pouze věda může prezentovat věrohodné výsledky, které mají objektivní platnost a pravdivost. Tyto výsledky mají být základem pro vytvoření racionálních základů lidského myšlení. Novopozitivisté sami se pak považovali za vědecké filosofy a pozitivistická filosofie po nějakou dobu byla synonymem pro „vědeckou filosofii“, resp. „vědecký světový názor“.

[editovat] Kritika

Kritický racionalismus Karla Poppera upozorňuje na omezenost každého poznání a odmítá představu, že by se poznání nějakou metodou dalo zajistit proti omylům.

[editovat] Antimetafyzický postoj

Novopozitivisté označovali filosofické úvahy postrádající souvislost s vědeckými procedurami a postupy za „metafyziku“. Charakteristický je název známé Carnapovy statě Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka[1]. Carnap připouští jen dva druhy smysluplných vět:

  1. věty pravdivé na základě vlastní formy (formule logiky a matematiky, které nevypovídají nic o zkušenosti),
  2. věty převoditelné na protokolární věty (zkušenostní věty).

Věty metafyziky nepatří ani do jedné skupiny a musí být odmítnuty jako věty beze smyslu. Carnap ve své stati tvrdí: „(Pseudo)-věty metafyziky neslouží k výkladu faktů, [...] slouží k výrazu životního pocitu.“

[editovat] Kritika

Ač logický atomismus i novopozitivismus proklamují „odmítání metafyziky“, de facto zavádějí svůj vlastní „metafyzický realismus“. Jejich základem je apriorní přesvědčení, že svět má racionální strukturu (logickou formu), k jejímuž poznání stačí čistý rozum.[2]

[editovat] Empirismus

Z pohledu novopozitivismu má věda empirický původ. Základem vědecké činnosti jsou pozorování a experiment. Východiskem vědy, stejně jako „zdravého rozumu“, je „empirická realita“. V protikladu k metafyzice není možné dané formulovat, ale je možné na ně pouze ukázat. „Dané“ (tj. data získaná pozorováním) je to nejjednodušší a nesporné. Dané je přijímáno jako filosoficky neutrální. Věda nemůže v otázce reálnosti daného zaujmout ani souhlasné ani zamítavé stanovisko, protože otázka sama nemá empirický význam.

Empirické kritérium smyslu tvrdí, že „smysl věty je metoda její verifikace.“ Filosofická analýza by v tomto pojetí měla zjišťovat, zda má věta smysl. Teprve potom může být věta verifikována, tj. rozhodnuto, zda je pravdivá či nepravdivá. Verifikace sama je otázkou empirické vědy, nikoli filosofie.

[editovat] Kritika

Ontologicky orientovaní filosofové vytýkají novopozitivismu jeho reduktivní přístup: nakonec „stojíme před bází empiricky daného a nemůžeme říci, ani komu je to dáno, ani co se stává daností.“[3]

[editovat] Logická výstavba světa

Pro původní nopovozitivismus je základem poznání fenomenalistická báze, která obsahuje přímé zkušenosti člověka (pozorovatele). Filosofie měla logicky rekonstruovat empirické poznání

  1. explicitní definicí všech vědeckých pojmů v jazyce báze a
  2. redukcí všech výpovědí na observační (protokolární) věty.

Metoda verifikace je pak přímočará: pravdivostní hodnota výpovědí je jednoznačně dána pravdivostní hodnotou základních vět a znalostí významu logických spojek. Poněkud to připomíná Leibnizův program (calculus ratiocinator a characteristica universalis).

[editovat] Kritika

Tato verze kritéria verifikace byla opuštěna zejména pro nemožnost překladu například dispozičních pojmů („rozpustný ve vodě“) nebo pojmů označujících fyzikální objekty („hmota“ či „elektron“).[4]

[editovat] Induktivismus

Induktivní strategii vytváření vědy rozpracovali již Francis Bacon a John Stuart Mill formulací základních kánonů vědecké indukce. Novopozitivisté jejich výsledky přejali jako metodologický nástroj a zpočátku se jejich důkladnou analýzou nezabývali.

Novopozitivistická představa budování vědy je zhruba tato: jestliže vědci získají pevnou empirickou bázi, mohli by pokračovat v zobecňování a vytváření empirických generalizací. Dále by generalizovali empirické zákony, na jejichž základě by generovali vědecké zákony a obecná teoretická tvrzení ve formě zákonů.

[editovat] Kritika

Ve svých pracích ukázali Pierre Duhem (1861–1916) a W. V. Quine (1908–2000), že z empirické báze nelze jednoznačně vyvodit jedinou správnou generalizaci. Toto tvrzení dnes známe jako „Duhem-Quinovu tezi o nedourčenosti teorie empirickou evidencí“[5].

[editovat] Závěr

Novopozitivisté postupně přecházejí k analýze jazyka vědy. Znamená to přechod od objektového jazyka k metajazyku. Cílem se stává analýza a preskripce metod vědecké práce.[6]

Novopozitivismus jako ucelený filosofický přístup je podle všeho již minulostí. Neznamená to však, že jeho myšlenky byly zcela neplodné. Nesporný je jeho přínos pro formální logiku, metodologii a teorii vědy.

[editovat] Odkazy

Související články obsahuje
Portál Filosofie

[editovat] Reference

  1. ↑ Rostislav Letoš: Ohlédnutí za Carnapovou statí „Překonání metafyziky logickou analýzou jazyka“
  2. ↑ Ludmila Dostálová: Bertrand Russell: Jazyk a poznanie (recenze)
  3. ↑ Arno Anzenbacher: Úvod do filozofie. Praha : SPN 1991, s. 61
  4. ↑ Prokop Sousedík, Martin Nitsche, Martin Šimsa (eds): Schizma filosofie 20. století. Praha : Filosofia 2006, ISBN 80-7007-224-5, s. 186
  5. ↑ Prokop Remeš: Teodicea a mentální reprezentace Boha, Universum 2/2007. Dostupné online.
  6. ↑ Fajkus, Břetislav: Současná filosofie a metodologie vědy. Praha : Filosofia 1997. ISBN 80-7007-170-2, s. 30

[editovat] Související články

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Novopozitivismus“