Falzifikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Falzifikace (z lat. falsum facere, doslova "učinit nepravdivé") lze chápat několika způsoby:

  • podvod
  • napodobení či padělání něčeho, vytvoření falsifikátu
  • ve filozofii může znamenat vytvoření vyvratitelné (falzifikovatelné) hypotézy, nebo
  • metodu vyvrácení takové hypotézy.

Filozofie vědy[editovat | editovat zdroj]

Z filozofického hlediska vytyčil princip metody falzifikace (falzifikovatelnosti) Karl Raimund Popper, představitel filozofie vědy. V přírodovědecké a filosofické oblasti může znamenat termín falzifikace vyvrácení pravdivosti. Stejně tak ovšem pojem falzifikace může znamenat podvod, pokud se týká dat a nikoli teorie nebo hypotézy.

Podle Poppera je hlavní rozdíl mezi vědeckou a nevědeckou teorií/hypotézou v jejím empirickém obsahu, který dává možnost empirické zkoušky. V protikladu k principu verifikace (ověření) postavil princip falzifikace, podle něhož kritérium vědeckosti teorie nespočívá v možnosti nalézt příklady, které ji potvrzují, ale v tom, že teorie sama připouští možnost experimentu, který by danou teorii vyvrátil. Čím více je teorie vystavena možnosti svého vyvrácení, tím větší hodnotu z hlediska tohoto principu má pro vědu. Falzifikace má představovat logický argument pro přechod k nové hypotéze. Stručně řečeno: za vědecké by se měly považovat pouze ty teorie a hypotézy, které jsou vyvratitelné – falzifikovatelné.

Například hypotézu „Všechny labutě jsou bílé“ můžeme snadno vyvrátit, najdeme-li alespoň jednu černou labuť. Naproti tomu hypotézu „Ne všechny labutě jsou bílé“ vyvrátit nelze ani metodou falzifikace ani jinak, byla prokázána - verifikována - nalezením černých labutí. Bylo by však odvážné tvrdit, že tato hypotéza je nevědecká. To je hlavní slabina Popperova přístupu.

Princip metody falzifikace má tři fáze: prvotně se formuluje „odvážná“ domněnka ve formě falzifikovatelné hypotézy. Většinou se jedná o hypotézy neočekávané a riskantní. Poté se odvozují důsledky a nakonec se odvozené důsledky srovnají s fakty pozorování. Hlavním cílem této poslední fáze je další falzifikace původně přijaté hypotézy. Této metodě se říká hypoteticko-deduktivní metoda.

Síla vědy podle Poppera netkví tolik v tom, že se její tvrzení dají dokázat, nýbrž v tom, že musí být formulována tak, aby se dala vyvrátit. Právě tak síla demokracie není v tom, že by vybírala ty nejlepší k vládě, nýbrž že každou vládu lze běžnými prostředky (volbami) odvolat. Konečná pravda není podle Poppera člověku přístupná, existuje pouze přibližování se k pravdě neustálým vylučováním falzifikovaných teorií.

Tento přístup je v některých oborech přijímán, není však aplikován doslovně a bez výjimky, neboť vyvolává řadu sporů (viz příklad výše). Jedním z nejkontroverznějších sporů, který jeho důsledná aplikace navozuje, je například zpochybňování evoluční teorie, která je podle svých odpůrců v principu nevyvratitelná – a tudíž nevědecká. (Tento názor vyjádřil i sám Popper, kterýžto jej však posléze pod tlakem vědecké komunity odvolal.)

Podle evolučních biologů ovšem teorie evoluce je falzifikovatelná. Evoluční teorii by mohl falzifikovat nález velmi starého a vysoce organizovaného organizmu nebo molekulární nepříbuznost zřejmě příbuzných skupin organizmů.

V ekonomii je falzifikací ovlivněna rakouská škola, jejímž představitelem je i Friedrich August von Hayek (viz Montpelerinská společnost).

Představy o matematice, kde lze systematicky verifikovat či falzifikovat, narušily Gödelovy věty o neúplnosti.