Karl Raimund Popper

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karl Raimund Popper
Narození 28. července 1902
Vídeň
Úmrtí 17. září 1994 (92 let)
Londýn
Občanství Rakousko a Spojené království
Povolání filosof a filozof věd
Zaměstnavatel Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq432475
Ocenění Řád za zásluhy v oblasti umění a věd, Čestný prsten města Vídně, Velká zlatá medaile za zásluhy o Rakouskou republiku a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq18229558
Citát
Žádná autorita vědy neexistuje. Věda je něco neobyčejného. A přesto nic nevíme.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sir Karl Raimund Popper (28. července 1902 Vídeň17. září 1994 Londýn) byl filosof rakouského původu, v roce 1937 emigroval na Nový Zéland a od roku 1945 žil v Londýně. Byl významným představitelem moderního liberalismu, teorie vědy a filosofie. Jeho vědecká činnost je zastoupena i na poli logiky, fyziky, biologie, sociologie a politologie. Svůj filozofický systém sám označuje jako kritický racionalismus.

Stručný životopis[editovat | editovat zdroj]

Sir Karl Popper (vlevo) s českým psychiatrem, profesorem Cyrilem Höschlem, při převzetí čestného doktorátu Univerzity Karlovy v Praze (1994).

Karl Raimund Popper se narodil ve Vídni jako syn židovského advokáta. Jeho otec Simon Siegmund Carl Popper pocházel z Roudnice nad Labem (a jeho otec Israel Popper z Kolína), předkové jeho matky Jenny, rozené Schiff, pocházeli ze Slezska a Maďarska. Vystudoval universitu ve Vídni, kde roku 1928 získal doktorát z filosofie. Poté vyučoval na střední škole. V roce 1937 vzrůstající vliv nacismu donutil Poppera k emigraci na Nový Zéland, kde začal přednášet filosofii na Canterbury University College New Zealand. V roce 1946 se přestěhoval do Velké Británie, kde působil jako docent logiky a vědeckých metod na London School of Economics. O tři roky později byl na téže universitě jmenován profesorem. Královna Alžběta II. jej roku 1965 pasovala na rytíře. Roku 1969 opustil akademickou půdu, zůstal však aktivní až do své smrti v roce 1994. 25. května 1994 na návrh Vědecké rady 3. LF UK převzal v aule Karolina čestnou vědeckou hodnost doktora honoris causa lékařských věd na Univerzitě Karlově.

Vědecká činnost[editovat | editovat zdroj]

Své filosofické, sociologické a politologické názory pojmenoval jako kritický racionalismus. V sociologii vystupuje Popper jako odpůrce totalitních ideologií, včetně marxismu kde odmítá jeho předpoklad objektivní historické nutnosti a možnosti vědeckého společenského předvídání, které je na ní založeno.

Hrob Karla Poppera

Popper se intenzivně stýkal s novopozitivisty Vídeňského kruhu, jejichž teorii verifikace ostře kritizoval a odmítl. Podle logického positivismu se vědecké hypotézy získávají indukcí neboli zobecňováním. Oproti tomu Popper namítá, že každý pokus o empirické neboli zkušenostní zdůvodnění indukce končí nekonečným regresem. Pravdivost vědecké teorie podle něj nelze dokazovat, ale jen empiricky testovat. Základem vědeckého poznání tedy není verifikace (potvrzení), ale falsifikace. Pouze ta teorie, kterou je možné podrobit falsifikaci, tedy vystavit ji možnosti vyvrácení, je vědecká, tím větší hodnotu má pro vědu. Netřeba trvat na tom, co teorii potvrzuje; spíše hlídat to, co by ji mohlo vyvrátit. Konečná pravda neexistuje[zdroj?], existuje pouze přibližování se k pravdě neustálým vylučováním falsifikovaných teorií, hovoříme o evoluci vědy. K evoluci, vývoji vědy dochází právě díky falzifikaci: tím, že něco popřeme, získáváme nový prostor pro otevření dalších, nových otázek.

Důsledkem jeho pojetí vědeckého poznání je obrana otevřeného myšlení a otevřené společnosti. Síla vědy netkví tolik v tom, že se její tvrzení dají dokázat, nýbrž v tom, že musí být formulována tak, aby se dala vyvrátit. Právě tak síla demokracie nespočívá v tom, že by vybírala ty nejlepší k vládě, nýbrž že každou vládu lze běžnými prostředky (volbami) odvolat.

Byl, mimo jiné, aktivním členem liberálního "think tank" Mont Pelerin Society Královské společnosti (Royal Society) v Londýně a mezinárodní akademie věd (International Academy of Science).

Role ve společnosti a politice[editovat | editovat zdroj]

Popper se zabýval i rozborem totality. Zveřejnění Otevřené společnosti a jejích nepřátel právě v roce 1945 bylo významným impulsem ve zpracování následků jednoho, právě poraženého, z totalitních systémů tehdejší doby a v právě probíhajícím boji svobodného myšlení s dalším z nich. Popperovy znalosti a analýza uzavřených struktur tehdejší politiky ukazují na jejich účel – totalitní moc za každou cenu. Moc snažící se skrýt za tu či kterou ideologii – právě končící fašismus, a dále expandující komunismus. A Popper proti nim staví model otevřené a pluralitní společnosti, z které teprve může vzejít skutečný pokrok. Zastával i nezbytnost sociální zodpovědnosti společnosti. Tato zodpovědnost ale nesmí vycházet ze snah o "co největší míru štěstí pro všechny" ale z jeho vlastní formule, kterou nazývá "minimalizace utrpení" tj. snaha o mírnění konkrétních projevů chyb systému čili „co nejmenší míra nepotřebného utrpení pro všechny“ (citováno z Otevřená společnost a její nepřátelé I. Str. 217 – 218. Poznámka č.6. Vyd. Oikumeneh). Naopak veškeré snahy o řízenou nápravu společnosti podle něj nutně končí u omezení individuální lidské svobody, a tím můžou skončit až u totalitárních kolektivistických snah zotročujících člověka.

Karl Popper inspiroval jednoho ze svých žáků, a dalšího z kritiků tržního fundamentalismu, finančníka Georga Sorose. George Soros – po spektakulárních úspěších svých finančních spekulací koncem 20. století – založil Open Society Institute (OSI) a nadaci Soros Foundation (SF) / Open Society Fund (OSF), zasazující se o vznik otevřených společností jak v post-sovětských zemích východní Evropy, tak i jinde na světě.

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

  • Logika vědeckého bádáníLogik der Forschung (1934, německy), The Logic of Scientific Discovery (1959, anglicky)
  • Otevřená společnost a její nepřáteléDie offene Gesellschaft und ihre Feinde (1945, německy), The Open Society and its Enemies (1946, anglicky)
  • Bída historicismuDas Elend des Historizismus (1957, německy), The Poverty of Historicism (1961, anglicky)
  • Objektivní poznáníObjective Knowledge: An Evolutionary Approach (1972, anglicky), Objektive Erkenntnis (1973, německy)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • K. Popper, Otevřená společnost a její nepřátelé I./II. Praha 1994
  • K. Popper, Logika vědeckého bádání. Praha 1997
  • K. Popper, Bída historicismu. Praha 1994
  • K. Popper, Věčné hledání. Intelektuální autobiografie. Praha 1995
  • K. Popper, Život je řešení problémů: o poznání, dějinách a politice. Praha 1998
  • K. Popper – K. Lorenz, Budoucnost je otevřená (rozhovor). Praha 1997
  • M. Znoj (vyd.), Šance otevřené společnosti – k poctě K. R. Poppera. Praha 2002

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]