George Gordon Byron
| George Gordon Byron | |
| Narození | 22. ledna 1788 Londýn |
|---|---|
| Úmrtí | 19. dubna 1824 Messolonghi, Řecko |
George Gordon Noel Byron (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) byl šestý baron z Rochdale, anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť (popsáno níže) a satirický veršovaný román Don Juan, který zůstal nedokončený. Je považován za jednoho z největších evropských básníků.
Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem a později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu. Svou obětí dopomohl Řecku získat po staletém područenství v rámci Osmanské říše znovunabýt svobody. Zemřel v Misolonghi. Byl vegetarián.[1]
Jeho dcera Ada Lovelace spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, předchůdci dnešního počítače.
Obsah |
[editovat] Dětství
Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Chůva malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány. Odtud zřejmě pocházejí básníkovy rytířské ideály. Okolo třináctého roku podědil po strýci titul a pozemky. Brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení některé zvláštnosti v jeho chování. Získává silný odpor k pokryteckému náboženskému moralismu.
Nastupuje do soukromé školy v Harrow. Mezi spolužáky se prosadil sportovními výkony, sečtělostí a duševními schopnostmi. Zamiloval se do dívky ze sousedního panství. Tato naprosto čistá a platonická láska zůstala nenaplněná. Ještě dlouho jej neopouštělo zklamání z první velké lásky. Jeho dílo poznamenal střet snů a představ s tvrdou realitou.
[editovat] Mládí a dospělost
Později Byron nastoupil na vysokou školu. Zde našel nové přátele. Na pokoji žil s dívkou převlečenou za chlapce (inspirace pro poemu Lara). Seznámil se svou sestrou Augusta Mary Leigh, k níž měl velice úzký vztah. Po studiích v Cambridgi na koleji Trinity se opět vrací do Newsteadského opatství. Zde se setkal se svou láskou z dětství, tehdy již vdanou a zklamanou. Nic ho ve Velké Británii nedrželo a tak se zadlužil a odcestoval. První zastávka v přístavním Lisabonu dále pokračoval do Sevilly, na Maltu, do Albánie a do Řecka. Při plavbě Lamanšským kanálem začíná psát poemu Childe - Harold.
Se zděděným titulem se mohl účastnit zasedání ve sněmovně lordů. Zde několikrát vystoupil. Hájil práva dělníků, jejichž práce byla nahrazována stroji. Ti se proti těmto snahám bouřili - ničili stroje. Byli nazýváni luddité (luddité - od jména Ludd, jenž byl prvním, kdo začal stroje ničit). Také bojoval proti trestu smrti.Mezi jeho nejlepší přátele patřil také mladý básník Percy Bysshe Shelley.
[editovat] Dílo
[editovat] Poezie
- Hodiny zahálky – první Byronova básnická sbírka. Vytvořil ji během studia ještě předtím, než dosáhl plnoletosti. Sklidila ne příliš lichotivou kritiku.
- Skotští bardi a angličtí recenzenti (satira) - toto dílo vzniklo, jako reakce na drsnou kritiku jeho prvotiny. Napadá zde šéfredaktora, o kterém se domníval, že byl autorem oné recenze. Padla zde jména i mnohých vážených tehdejších autorů. Později, až se uklidnil omluvil se za svůj výpad. Touto satirou se zviditelnil.
- Childe Haroldova pouť (vydávána postupně v letech 1812-1818) – rozsáhlá, volně komponovaná, lyricko-epická skladba o čtyřech zpěvech. Popisuje jeho putování z Anglie přes Portugalsko, Španělsko, Albánii, Turecko, Řecko a další země. Za nejlepší bývá označován zpěv třetí a čtvrtý (při psaní těchto zpěvů se setkal s Percym B. Shellym). Dílo je do značné míry autobiografické. Hlavní hrdina je zahořklý a má k lidem odpor. Jediné, co mu ulehčuje jeho život, je neustálé putování. Romantik odešel z jistoty, putoval přírodou; začíná jako satira na rytířské romány a pokračuje jako básníkův deník. Původně se hlavní hrdina měl jmenovat Childe Burun. Tímto dílem si vydobyl slávu v literárních kruzích. Childe znamená česky panic, což byl středověký titul pro čekatele rytířství.
[editovat] Básnické povídky
- Korzár (1814)
- Vězeň chillonský - poéma, inspiroval se ve Švýcarsku, kde navštívil hrad Chillon. Zde byli vězněni političtí odpůrci. Velice působivá báseň. Bratři zmírající za své názory a přesvědčení ve vězení. Jsou nepoddajní a nekají se, stojí si za svými činy. Postupně všichni umírají. Tato poema inspirovala K. H. Máchu.
- Lara (1814) - lyricko-epická poéma, mladý šlechtic Lara se vrací do svého království po dlouhých letech v cizině. Jeho minulost je zahalena tajemstvím. Na zámeckém plese dojde k hádce a vyzvání na souboj. Rozhoří se spor mezi dvěma královstvími. Lara je nepřístupný svému okolí, ale pomáhá ve svém království, poskytuje utlačovaným příbytek. Bojuje se znepřáteleným šlechticem za svobodu nevolníků. Umírá v boji mimo svou vlast.
- Džaur (1813) - posmrtná zpověď mnicha, který prožíval milostná dobrodružství, pomstil smrt své dívky Laily, kterou utopil její pán (byla otrokyně), potom vešel do kláštera.
- Nevěsta z Abydu – poema
- Obléhání Korintu
- Beppo
- Mazepa
[editovat] Filosofické básně
- Kain - na biblické téma. Drama - dialogická forma. Hlavní hrdina je Kain, který vyslovuje své pochybnosti, ale téměř u nikoho nenalézá pochopení (krom jeho sestry a ženy Ady). Objevuje se Lucifer. Dá mu nahlédnout mezi hvězdy, diskutují spolu o různých otázkách života. Jedna z ústředních myšlenek : Proč Bůh, který chce od lidí dobro, stvořil zlo a vystavuje člověka tomuto nebezpečí.
- Manfréd (1817) – báseň na faustovské téma. Hlavní postava Manfréd žijící na svém hradě ve švýcarských Alpách o půlnoci využije svých tajemných duševních schopností a přivolá vesmírné duchy, ti mu nabídnou dlouhý věk a sílu. To Manfréd odmítá a žádá duchy aby mu dali zapomnění, takovou moc však nemají a tak mu vykouzlí překrásnou ženu. Manfréd omdlévá, je pronesena kletba a poté hluboce prociťuje úděl člověka. Manfréd je titánský hrdina a nepodléhá a do posledního dechu vzdoruje. Snaží se povznést nad své lidství
Na motivy poémy Manfréd napsal Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou symfonii.
[editovat] Lyrika
- Hebrejské melodie
- Don Juan – veršovaný satirický román (epos), ve kterém provádí hrdinu po celém světě, nedopsán. Původně měl obsahovat 12 zpěvů, ale Lord Byron zemřel dříve, než se mu povedlo dílo dokončit. Končí jedenáctým zpěvem. Ve 3. zpěvu s láskyplnou ironií popsal svého přítele a básníka P. B. Shellyho.
- Nebesa a země
[editovat] Divadelní hry
- Marino Faliero
- Dva Foscariové
- Werner
- Sardanapal
[editovat] Inspirace
V díle Lorda Byrona se inspirovalo mnoho pozdějších spisovatelů, zejména slovanských, například: Adam Mickiewicz, Alexandr Sergejevič Puškin, Michail Jurjevič Lermontov, Karel Hynek Mácha, z mimoslovanských Heinrich Heine, Edgar Allan Poe.
Karel Hynek Mácha se inspiroval jeho poemou Vězeň chillonský a napsal své nejslavnější dílo Máj.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- André Maurois: Životopis lorda Byrona (Don Juan ou la vie de Byron), Praha : Academia, edice: Scarabeus; ISBN 80-200-0434-3
- heslo Byron George Gordon Noel. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto ISBN 80-7185-057-8.