Josef Durdík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Prof. PhDr. Josef Durdík
Narození 16. října 1837
Hořice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 30. června 1902 (ve věku 64 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Povolání spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Durdík (16. října 1837 Hořice30. června 1902 Praha) byl český filosof, psycholog, estetik, překladatel, literární kritik a poslanec českého zemského sněmu. Vytvořil českou filosofickou terminologii.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny klenotníka a po studiích na tehdejší Karlo-Ferdinandově univerzitě dosáhl aprobace v oboru matematika-fyzika.

Hrob Josefa Durdíka na Olšanských hřbitovech v Praze

V roce 1870 se na univerzitě habilitoval spisem Leibniz und Newton (1869), od roku 1874 zde působil jako mimořádný profesor, než byl 1880 jmenován řádným profesorem filozofie na filozofické fakultě. Po rozdělení univerzity (1882) působil na její české části a svými přednáškami se významně zapsal do dějin české filozofie.

Těžiště jeho mnohostranně práce leží v estetice a psychologii.[1] Největší proslulost mu vynesl herbartovskou filozofií inspirovaný spis Všeobecná estetika (1875), jenž vedle výkladu estetiky obsahuje také Durdíkovy názory na společnost. V ní lze podle Durdíka hledat krásu stejně jako v přírodě a umění.[2] Ve sporech zabývajících se vznikem a vývojem vesmíru a světa se postavil jednoznačně na stranu Darwinova učení, které v Čechách také šířil. Charlese Darwina roku 1875 v Anglii dokonce navštívil.

Přednáškou „O poezii a povaze lorda Byrona se jako první v Čechách zase pokusil o systematický kritický výklad v literatuře. Psal i dramata: Stanislav a Ludmila (1881) nebo Kartaginka (1882). Roku 1870 vydal první českou filozoficko-historickou knihu Dějepisný nástin filosofie novověké, při jejímž psaní zároveň dotvářel české filozofické názvosloví (např. metafyzika jako „závěda“). Přispíval též do mnoha časopisů jako Světozor, Lumír, Květy a dalších.

Byl členem Královské české společnosti nauk a poté Hlávkou založené České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, ale i Umělecké besedy a dalších společností.[1] Roku 1881 se zasloužil o založení Jednoty filozofické.

Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha : Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 168.  
  2. NOVÁK, Mirko. Česká estetika od Palackého po dobu současnou. Praha : František Borový, 1941. S. 56–76.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Dílo online[editovat | editovat zdroj]

  • DURDÍK, Josef. Kritika : výbor úvah : o zjevech literarních a uměleckých. Praha : Urbánek, 1874. Výbor úvah o zjevech literárních a uměleckých (včetně divadelních) se zaměřením na české a francouzské drama uvedené v Prozatímním divadle, hereckou kariéru Otýlie Sklenářové-Malé a obranu kritiky jako takové. Dostupné online.