Hořice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o městě na Jičínsku. Další významy jsou uvedeny v článku Hořice (rozcestník).
Hořice
Mariánský sloup na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích

Mariánský sloup na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích

znak obce Hořicevlajka obce Hořiceznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0522 572926
kraj (NUTS 3): Královéhradecký (CZ052)
okres (NUTS 4): Jičín (CZ0522)
obec s rozšířenou působností: Hořice
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 21,46 km²
počet obyvatel: 8 805 (1. 1. 2012[1])
nadmořská výška: 311 m
PSČ: 508 01
zákl. sídelní jednotky: 19
části obce: 7
katastrální území: 6
adresa městského úřadu: Městský úřad Hořice
nám. Jiřího z Poděbrad 342
508 19 Hořice
starosta / starostka: Ivan Doležal
Oficiální web: http://www.horice.org
E-mail: mesturad@horice.org

Hořice
Red pog.png
Hořice
Zdroje k infoboxu a částem obce
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Město Hořice (též Hořice v Podkrkonoší, něm. Horschitz) se nalézá asi 25 km jihovýchodně od okresního města Jičín a 25 km severozápadně od krajského města Hradce Králové. Město je známé především výrobou hořických trubiček, nejstarší sochařsko-kamenickou školou v Evropě a každoročně pořádaným motocyklovým závodům 300 zatáček Gustava Havla.

Historie města[editovat | editovat zdroj]

Území města bylo osídleno již od pravěku, jak dokládají archeologické nálezy ze starší doby kamenné.

První písemná zmínka o Hořicích pochází r. 1143, kdy jsou Hořice zmíněny v zakládací listině Strahovského kláštera, v roce 1365 jsou již Hořice doloženy jako městečko.

V době husitských válek v dubnu 1423 byla u Hořic (na vrchu Gothard 353 m) svedena bitva, kdy proti sobě stáli Jan Žižka se svým orebitským vojskem a Čeněk z Vartenberka s panskou jednotou. Žižkovo vojsko vyhrálo.

V 15. století patřily Hořice pánům ze Smiřic a v té době nastává hospodářský vzestup města. Po bitvě na Bílé hoře získal Hořice Albrecht z Valdštejna a po jeho zavraždění v roce 1634 získal Hořice za své zásluhy v bojích s Turky Jakub Strozzi. Jeho syn Petr Strozzi odkázal výnosy z panství Hořice na zřízení nadace pro vojenské invalidy. Tuto nadaci spravoval pražský arcibiskup a z rozhodnutí císaře Karla VI. byla Invalidovna nakonec postavena v Praze-Karlíně.

V roce 1866 byla rozhodující bitva prusko-rakouské války svedena 3. července 1866 u blízké Sadové a zanechala za sebou desetitisíce mrtvých a raněných. Dokladem jsou stovky pomníčků, rozesetých po celém kraji. Hořice v té době byly nejen hlavním sídlem pruského štábu, ale i jedním velkým lazaretem, kam byly přiváženy stovky raněných, z nichž mnozí našli na zdejším gothardském hřbitově i místo posledního odpočinku.

Hořice jsou město kamene, známý je tzv. hořický pískovec. V r. 1884 byla v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, jíž prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců — Mořic Černil, Ivan Jilemnický, Bohumil Kafka, Quido Kocián, Otakar Kubín, Jan Štursa, Marie Wagnerová-Kulhánková a mnoho jiných.

Hořice se po vzniku prvních okresů v roce 1850 přiřadily pod politický okres Hradec Králové a po vzniku první Československé republiky až do let po II. světové válce pod okres Novopacký, přičemž byly v obou případech sídlem okresu soudního. Poté se v letech 1949–1960 staly na krátkou dobu okresním městem i Hořice. Po roce 1960 se staly součástí velkého okresu Jičín.

Památky ve městě[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Hořicích.

Školy[editovat | editovat zdroj]

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Místní části[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2012 [online]. Český statistický úřad, 31.5.2012. Dostupné online.  
  2. http://www.symposiumhorice.cz

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]