Jaroslav Hašek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jaroslav Hašek
Jaroslav Hašek.gif
Narození 30. dubna 1883
Rakousko-Uhersko Praha
Úmrtí 3. ledna 1923 (39 roků)
Československo Lipnice nad Sázavou
Povolání spisovatel, novinář
Manžel/Manželka Jarmila Hašková
Podpis Jaroslav Hašek - podpis.svg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech.
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Busta na rodném domě ve Školské ulici
Jaroslav Hašek v Rudé armádě roku 1920
Pomník Jaroslava Haška v Lipnici nad Sázavou
Socha Jaroslava Haška od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové
Obálka prvního německého vydání Švejka
Haškův hrob v Lipnici nad Sázavou

Jaroslav Hašek (30. dubna 1883, Praha – 3. ledna 1923, Lipnice nad Sázavou) byl český spisovatel, publicista a novinář, autor nejpřekládanější knihy české literatury (54 jazyků v roce 1994[1]), proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války.

Obsah

Život [editovat]

Hašek pocházel z rodiny předčasně zesnulého učitele matematiky.[1] Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec maturoval na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia, brzy se ale začal živit výhradně novinařinou a literaturou. V té době se také seznámil s českými anarchisty. Začal vést bohémský a tulácký život (prošel pěšky mj. Slovensko, Halič, Uhry). Povídky z těchto cest mu tehdy otiskovaly Národní listy. Začal mít ale problémy s alkoholem, které se postupem času zvětšovaly.

Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se později oženil.

V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost.

Roku 1908 redigoval Ženský obzor, od 1910 Svět zvířat, od 1911 přispíval do Českého slova, dále pak do Pochodně, Humoristických listů, Kopřiv, Karikatur, nějaký čas vedl též Kynologický ústav[1], což ho později inspirovalo ke knize Můj obchod se psy.

V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i hlavním účinkujícím.

V roce 1915 narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odjel na haličskou frontu v Rusku. O úmyslu narukovat téměř nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu hledaný. Od září 1915 do léta 1916 byl v zajetí v táboru Totskoje a vstoupil do Československých legií. Poté byl odveden do čs. pluku, kde působil jako písař, emisař náborové komise a střelec, poté byl přeložen ke spojovacímu oddílu, kulometnému oddílu (kdy se zúčastnil bitvy u Zborova) a do kanceláře 1. pluku. Od listopadu 1917 do února 1918 publikoval v časopise Čechoslovan a Čs. voják, tehdy byl autor řady protibolševických článků.

Koncem února 1918 po ústupu čs. legií vstoupil do Československé sociálně-demokratické strany dělnické v Rusku. V březnu přijel do Moskvy a začal spolupracovat s bolševiky. V dubnu přestoupil z čs. legií do Rudé armády a přijel do Samary, následující rok byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci aj.[2] Co vedlo Haška k opuštění myšlenky anarchismu a přijetí socialistických myšlenek, nikde neobjasnil. V Rusku se znovu oženil (po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství jen díky tomu, že v Rusku nebyl zrovna pořádek a neuznávaly se vzájemně různé smlouvy).

V prosinci 1920 přijel zpět do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj.

25. srpna 1921 odešel do Lipnice nad Sázavou, kde 3. ledna 1923 zemřel ochrnutím srdce.

Nejasnosti [editovat]

V české a slovenské veřejnosti je Jaroslav Hašek zafixovaný jako bohém. Možná dokonce jako prototyp bohéma začátku dvacátého století. Ve skutečnosti jde z velké části o legendu a možná dokonce o vlastní Haškovu sebestylizaci. Jako autor byl Hašek velmi produktivní, což přece jen vyžaduje přiměřenou vnitřní disciplínu. Z jeho děl je také cítit, že měl rozsáhlé (možná trochu nesystematické) humanitní vzdělání.

Nejzajímavější je sledovat Haškovo působení v Rusku v letech 1916–1920. Zde nikdy nebyl a dodnes není vnímán jako bohém a pouhý humoristický spisovatel. Naopak, jako velmi zodpovědný bolševický armádní funkcionář a vážený intelektuál.[3] V letech 1916–1918 v Kyjevě pracoval v legionářských časopisech, později přeběhl k bolševikům.[4] Roku 1918 se vyznamenal jako odvážný velitel oddílu československých rudoarmějců při obraně Samary.[5] Samara [6] byla v tu dobu obsazována od směru z Lipjagu Československými legiemi[7] (kt. bojovaly po boku bílých pro-demokratických vojsk - s označením "pro-demokratické" v případě bílých nelze souhlasit. Bojovaly za obnovení carského režimu. Legionáři navíc zachovávali v podstatě neutralitu a do bojů s Bolševiky se pouštěli jen v nevyhnutelných případech.) dne 8.6.1918 byla Samara legiemi dobyta. [8]). Je proto zřejmé, že se Jaroslav Hašek v této době bojově setkal s "zrádnými bratři" které pobízel aby opustili demokratizační stranu, na které bojovala Čs. Legie v Rusku a připojili se k Bolševikům. Je známým faktem, že Hašek nebyl čs. legionáři vůbec (v tu dobu, ale i po návratě do vlasti) oblíbený. Po pádu Samary se několik měsíců skrýval na území kontrolovaném bílými vojsky(kontrolovaná také Čs. legiemi).[9]

Na konci roku 1918 působil jako velitel oddílu Čuvašů v Rudé armádě a jako zástupce vojenského velitele bugulmského okresu. Podle všeho se choval dosti brutálně a nařídil značný počet poprav.[9] Jako komisař sloužil v politickém oddělení Tuchačevského 5. armády Východního frontu[zdroj?] a potom na Sibiři, kde vydával několik časopisů. Jedním z nich byl také první časopis v burjatštině „Jur“ (úsvit)[9].

Roku 1920 byl v Irkutsku, kde působil jako člen městského sovětu,[9] zraněn při vražedném útoku.[10] V témže roce pravděpodobně podnikl v sovětských službách záhadnou misi do Mongolska.[9]

Je možné, že ve specifických revolučních ruských podmínkách dostal Hašek možnost uplatnit ty stránky svého charakteru, které se nemohly projevit ve stabilizovaných a v podstatě maloměstských českých poměrech. Důležité také určitě bylo, že Hašek dostal jako stranický úkol zákaz pití alkoholu.[11] Do Československa byl v podstatě vyslán s cílem organizovat komunistické hnutí, což také podporuje tezi, že v sovětském Rusku musel být vnímán jako zodpovědný člověk a schopný organizátor. Krom návratu k alkoholu a nezodpovědnosti mu ve splnění úkolu zabránily i dvě okolnosti: jednak na podporu kladenských nepokojů dostal od ruských úřadů částku 1500 marek, která však byla zcela znehodnocena německou inflací. Dále pak ještě před Haškovým příjezdem do Prahy v prosinci 1920 byl v Československu zatčen Jaroslav Handlíř, spojka ruských agentů, s nímž se měl Hašek kontaktovat.

Dílo [editovat]

Zpočátku psal především cestopisné povídky, črty a humoresky, které publikoval časopisecky.

Většinu ze svých děl napsal v pražských hospodách.[12][13]

Základem jeho próz byly jeho skutečné zážitky, což vnáší do znalostí o jeho životě zmatek, protože není vždy jasné, co je pravda a co je pouze básnická nadsázka. Hašek nenáviděl přetvářku, sentimentalitu, usedlost, ironicky reagoval na sociální verše. Dalším typickým znakem jeho tvorby je odpor k mravním a literárním konvencím. Většina jeho děl je roztroušena po různých časopisech a novinách, jen malá část z nich byla soustředěna do knih.

Za svůj život napsal asi 1200 povídek. Řada textů se ztratila, například román Historie vola.[1] Existuje též řada textů, u nichž existuje pravděpodobnost Haškova autorství, není však potvrzeno.

Tvořil velmi lehce a byl mistrem mystifikace. Vrcholným mystifikačním a parodickým kouskem bylo založení Strany mírného pokroku v mezích zákona roku 1911 – tuto stranu Hašek se svými kumpány založil v hospodě, aby parodovali tehdejší politický život. Pak ji ale opravdu zaregistrovali a dokonce Hašek v Praze-Vinohradech kandidoval na starostu. "Dějiny strany" byly vydány jako samostatný text až roku 1963.

Jeho zdaleka nejslavnější text, čtyřdílný humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války byl přeložený do 54 jazyků, byl několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Jde o nejvýznamnější Haškovo dílo mnoha lidmi spojované s kongeniálními ilustracemi Josefa Lady. Toto dílo nestihl dokončit, 4. díl za něj dokončil Karel Vaněk, který se však vzdálil původní myšlence díla. Začal vycházet na pokračování r. 1921, ale bylo velmi kritizováno (Viktor Dyk, Jaroslav Durych, F. X. Šalda aj.). Příznivců měl román zpočátku málo (jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht v kulturní rubrice Rudého Práva, pozitivní postoj k němu zaujali i bratři Čapkové). Diskuse o hodnotě díla se vedly i později. Proti Švejkovi se postavil např. Václav Černý, přihlásila se však k němu celá plejáda českých literárních teoretiků, umělců, či intelektuálů.

Švejk byl několikrát dramatizován, sám Hašek provedl první dramatizaci pro Revoluční scénu Emila Artura Longena, roku 1928 vytvořil ze Švejka divadelní představení Haškův přítel Max Brod, roku 1963 Pavel Kohout.[1] Mezinárodní proslulosti dosáhla divadelní adapatace Bertolda Brechta. První filmové zpracování, ještě v němé éře, se datuje k roku 1926, kdy Švejka natočil Karel Lamač. Jiří Trnka natočil loutkový film o Švejkovi roku 1954, za tři roky pak vznikla nejslavnější, dvoudílná filmová adaptace Karla Steklého s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Švejk lákal i zahraniční filmaře, roku 1960 například Axel von Ambesser natočil v tehdejší NSR snímek Der Brave Soldat Schwejk.[14], v polském televizním filmu Przygody dobrego wojaka Szwejka z roku 1999 ztvárnil Švejka populární Jerzy Stuhr.[15]

Krom Švejka byly zfilmovány i některé jeho povídky a humoresky, roku 1952 natočil Miroslav Hubáček Haškovy povídky ze starého mocnářství[16], roku 1955 Oldřich Lipský film Vzorný kinematograf Haška Jaroslava[17], méně známý je snímek Dobrodružství s nahým klukem z roku 1964. Pro Československou televizi byly bezpočetné Haškovy drobné prózy vděčným inspiračním zdrojem pro televizní inscenace: Zvony pana Mlácena (1973), Konec agenta č. 312 (1974), Tři muži se žralokem (1975), Odměna (1978), Historky z Ražické bašty (1979), Uličnictví pana Čabouna (1981), Ze staré drogerie (1982), Šťastný domov (1983) či Můj obchod se psy (1986), kde Haška ztvárnil Oldřich Kaiser.[18] Českou televizí byla natočena inscenace Stavovské rozdíly (2003).

Ocenění [editovat]

V Rusku má Hašek dodnes velmi mnoho příznivců, kteří mají dokonce vlastní organizaci. Ve městě Bugulma má Hašek vlastní muzeum[19], v Sankt-Petěrburgu a Moskvě jsou po něm pojmenovány ulice. Ta moskevská leží dokonce poblíž Velvyslanectví České republiky a Českého domu[20].

Při příležitosti Haškova 100. výroční narození byla v roce 1983 vydána stříbrná československá 100korunová pamětní mince (autor Štefan Novotný).[21]

V roce 2005 byl Jaroslavu Haškovi na pražském Žižkově odhalen jezdecký pomník od Karla Nepraše a Karolíny Neprašové.

V červenci 2008 byl v Lipnici nad Sázavou (v blízkosti Haškova oblíbeného hostince U České koruny, kde napsal podstatnou část Osudů dobrého vojáka Švejka) odhalen druhý pomník Jaroslava Haška, dílo akademického sochaře Josefa Malejovského z roku 1982, jehož umístění v Praze bylo dříve odmítnuto. V srpnu 2008 byla na nádraží ve Světlé nad Sázavou odhalena bronzová deska sochaře Radomíra Dvořáka, která připomíná příjezd Jaroslava Haška a jeho přítele malíře Jaroslava Panušky (25. srpna 1921).[22]

Po Jaroslavu Haškovi je pojmenován vlak kategorie Eurocity jezdící mezi Prahou, Brnem, Bratislavou, Budapeští a zpět. Má číslo 272/273.

Nejen v České republice, ale i v zahraničí je Jaroslav Hašek vnímán jako geniální romanopisec, který dal světu jeden z nejpůsobivějších satirických popisů dění na bojištích 1. světové války. Hodnota jeho díla je stavena na roveň s dílem Franze Kafky, jakkoliv se od něho liší žánrem a pohledem na život. Dokonce je připomínáno, že se oba slavní rodáci z Prahy narodili ve stejném roce.[23]

Při příležitosti 130. výročí Haškova narození byla odhalena, 27. dubna 2013, velká žulová hlava vysoká 265 cm s názvem "Hlava XXII", na louce u Lipnice nad Sázavou. Sochu s kamene vytvořil umělec Radomír Dvořák. Název Hlava XXII je vzat z názvu knihy Josepha Hellera. Jak svědčí Arnošt Lustig, Joseph Heller mu osobně před lety řekl, že "by bez četby Dobrého vojáka Švejka svůj americký román Hlava XXII nenapsal". Na soše je vytesán citát ze Švejka: Život lidský, poslušně hlásím, pane obrlajtnant, je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr.

Obraz v umění [editovat]

Haškovu životu byla věnována divadelní hra Jana Schmida Voni sou hodnej chlapec aneb Anabáze Jaroslava Haška, kterou od roku 1983 úspěšně uváděla pražská Ypsilonka.[1] V roce 1962 vnikla koprodukční sovětsko-československá válečná komedie "Velká cesta" (Bolšaja doroga), věnovaná Haškovu pobytu v Rusku.[24] Hlavní roli Jaroslava Haška ztvárnil Josef Abrhám, vojáka Strašlipku - předobraz Švejka - hrál Rudolf Hrušínský. Postava Jaroslava Haška se v beletrii (kromě biografií a vzpomínkových knih) objevila poprvé v historickém románu Františky Vrbenské "Naganty a vlčí máky" (Praha; Triton, 2011). Příběh s fantastickými prvky je věnován Haškově působení v Irkutsku a pravděpodobné misi do Mongolska.

Bibliografie [editovat]

Vydáno za života [editovat]

  • Májové výkřiky (1903), sbírka básní
  • Galerie karikatur (1909)
  • Trampoty pana Tenkráta (1912)
  • Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912)
  • Průvodčí cizinců a jiné satiry z cest i z domova (1913)
  • Můj obchod se psy a jiné humoresky (1915)
  • Dobrý voják Švejk v zajetí (vydáno 1917 ve Slovanském nakladatelství v Kyjevě)
  • Dva tucty povídek (1920)
  • Tři muži se žralokem a jiné poučné historky (1921)
  • Pepíček Nový a jiné povídky (1921)
  • Velitelem města Bugulmy (1921)
  • Mírová konference a jiné humoresky (1922)
  • Dobrý voják Švejk před válkou a jiné podivné historky (1922)
  • Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (1921–1923)

Kabaretní scény a hry [editovat]

  • Větrný mlynář a jeho dcera (knižně 1976)
  • Červená sedma

Vydáno posmrtně [editovat]

  • Paměti úctyhodné rodiny a jiné příběhy (1925)
  • Šťastný domov a jiné humoresky (1925)
  • Za války i za sovětů v Rusku (1925)
  • Zpověď starého mládence (1925)
  • Všivá historie a jiné humoresky (1926)
  • Podivuhodné dobrodružství kocoura Markuse a jiné humoresky (1927)
  • Smějeme se s Jaroslavem Haškem (1946, dva díly)
  • Škola humoru (1949)
  • Malá zoologická zahrada (1950)
  • Veselé povídky (1953), obsahují také Historky z ražické bašty
  • Aféra s křečkem a jiné povídky (1954)
  • Črty, povídky a humoresky z cest (1955)
  • Fialový hrom (1958)
  • Loupežný vrah před soudem (1958)
  • Terciánská vzpoura a jiné povídky (1960)
  • Dědictví po panu Šafránkovi (1961)
  • Zrádce národa v Chotěboři (1962)
  • Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (napsáno 1911, knižně vydáno 1963)
  • Dekameron humoru a satiry (1968)
  • Moje zpověď (1968)
  • Zábavný a poučný koutek Jaroslava Haška (1973)
  • Oslí historie aneb Vojenské články do čítanek (1982)
  • Svět zvířat (1982)
  • Švejk před Švejkem (neznámé osudy dobrého vojáka Švejka) (1983)
  • Tajemství mého pobytu v Rusku (1985)
  • Povídky (1988, dva svazky)
  • V polepšovně a jiné povídky (1997)
  • Když bolševici zrušili Vánoce (2005) – neznámé, utajené a pravděpodobné texty
  • Nešťastný policejní ředitel (2006) – neznámé a nově nalezené texty
  • Povídky (2009) – 20 vybraných povídek, například Román novofundláka Ogly, Aféra s křečkem, Útrapy vychovatele, příběh Z praktického života,...

Odkazy [editovat]

Literatura [editovat]

Související články [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ a b c d e f In GALÍK, Josef. Panorama české literatury. Olomouc : Rubico, 1994. ISBN 80-85839-04-0.
  2. ↑ Jaroslav Hašek - Eduard Stehlík, Míla Sýkora
  3. ↑ http://www.russofile.ru/articles/article_131.php
  4. ↑ http://www.zn.ua/3000/3760/42738/
  5. ↑ http://www.edc.samara.ru/~volga/ch7/gashek/index.htm
  6. ↑ http://en.wikipedia.org/wiki/Samara,_Russia
  7. ↑ http://en.wikipedia.org/wiki/Czechoslovak_Legions
  8. ↑ http://www.pamatnik.valka.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=41%3Adobyti-samary-1918&catid=11&Itemid=11&lang=en
  9. ↑ a b c d e http://www.interesniy.kiev.ua/old/7137/7140/21197
  10. ↑ http://www.classs.ru/persons/writers/hashek/
  11. ↑ http://it.pedf.cuni.cz/~suchanko/mff/kolman.pdf
  12. ↑ SPŠE Olomouc, Literatura, Jaroslav Hašek
  13. ↑ Klub přátel starého Smíchova, Jaroslav Hašek
  14. ↑ http://www.fdb.cz/film/6603-dobry-vojak-svejk-der-brave-soldat-schwejk.html
  15. ↑ http://www.fdb.cz/film/55855-przygody-dobrego-wojaka-szwejka.html
  16. ↑ http://www.fdb.cz/film/8110-haskovy-povidky-ze-stareho-mocnarstvi.html
  17. ↑ http://www.fdb.cz/film/23191-vzorny-kinematograf-haska-jaroslava.html
  18. ↑ http://www.fdb.cz/lidi-filmografie-profesni/33308-jaroslav-hasek.html
  19. ↑ http://www.museum.ru/M1814
  20. ↑ http://www.czechcentres.cz/ceskydum/stranka.asp?ID=3460&menu=10259
  21. ↑ Vyhláška č. 5/1983 Sb., o vydání pamětních stříbrných stokorun k 100. výročí narození Jaroslava Haška (formát PDF)
  22. ↑ http://havlickobrodsky.denik.cz/zpravy_region/20080902svejk_hasek.html
  23. ↑ Deník "Frankfurter Allgemeine Zeitung", 2. srpna 2011, str. 29.
  24. ↑ http://www.fdb.cz/film/velka-cesta-bolsaja-doroga/24792

Externí odkazy [editovat]

Autoritní kontrola
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaroslav_Hašek&oldid=10296601“