Jan Werich

Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.

Jan Werich
Voskovec a Werich
Narození	6. února 1905 Praha,  Rakousko-Uhersko
Úmrtí	31. října 1980 Praha,  Československo

Jan Werich (6. února 1905 Praha – 31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Jeho dcera Jana Werichová byla česká herečka a překladatelka.

Životopis

Život do 2. světové války

Jan Werich vystudoval gymnázium v Praze v Křemencově ulici, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.

V roce 1926 vytvořili s J. Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue – názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich (anglicky rich – bohatý).

V letech 1927–1938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 1935–1937 působili pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her Balada z hadrů.

V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později (1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo. Druhou světovou válku strávili spolu v USA, kde se živili jako herci; především mezi tamní českou komunitou. Proslavili se též svými protinacistickými pořady pro rozhlasovou stanici Hlas Ameriky vysílanými česky do Evropy.

Život po 2. světové válce

V roce 1945 se J. Werich vrátil zpět do osvobozeného Československa. J. Voskovec se navrátil až 1.9.1946. Spolu s J. Voskovcem na krátký čas otevřeli Divadlo V+W, vzhledem k politické situaci ale už nebylo možné dělat politickou satiru. V roce 1948 Werichův partner Jiří Voskovec emigroval do Francie (a v roce 1950 do USA).

Po roce 1948 Jan Werich působil v řadě pražských divadel. V letech 1956–1961 byl ředitelem Divadla ABC. J. Werich založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček. Z jejich divadelní tvorby této doby se staly nejznámější tzv. forbíny, tj. předscény.

Jeho poválečná činnost je spojena s tehdejším režimem; jeho kritici mu vytýkají, že ačkoli byl velmi populární, nezastal se svých pronásledovaných a vězněných kolegů a přátel.^[zdroj?] Jeho obránci poukazují na Werichův podpis petice Dva tisíce slov.

Ke konci 50.let J. Werich podnikl několik individuálních cest do Itálie; jednu z nich i s dcerou Janou. Své zážitky popsal v knize Italské prázdniny (vyšla v roce 1960).

Roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec.

V roce 1977 vyšel v Rudém právu seznam signatářů Anticharty s Werichovým jménem. Televize vysílala dlouhé záběry J. Wericha, sedícího mezi ostatními shromážděnými umělci, poslouchajícími projevy J. Švorcové a dalších tehdy komunisticky angažovaných umělců. Zastánci Jana Wericha tvrdí, že prý žádal komunistické úřady o vyškrtnutí svého jména ze seznamu signatářů, protože prý podepsal pouze prezenční listinu. Nebylo mu však vyhověno a jeho protesty nebyly zveřejněny.^[zdroj?] Dnes nelze toto tvrzení ověřit.

V letech 1945-80 bydlel na pražské Kampě ve stejném domě jako básník Vladimír Holan, označovaném jako tzv. Dobrovského nebo též (častěji) Werichova vila. Traduje se, že se Werich s Holanem navzájem neměli příliš v oblibě.

Při příležitosti stého výročí jeho narození vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.

V lednu 2010 se konala výstava k výročí jeho narození.

Výroky

Jan Werich ve svých hrách a především vyprávěních proslul mnoha svými převážně politickými narážkami. Např. o Pražském jaru říkal v roce 1968 ve svých televizních rozhovorech s Vladimírem Škutinou: „takže když to shrneme... tak je to lepší, než jsme se báli že by to mohlo bejt, když jsme mysleli, že by to mohlo bejt moc špatný... ovšem musí se to hlídat!“

Dílo

Divadlo

První hry dvojice V+W byly spíše zábavné s velkým množstvím hudby, tyto hry byly politicky neangažované.

• Vest pocket revue – toto představení mělo obrovský úspěch (208 repríz). Vytvořili zde zcela nové pojetí scény, vystupovali jako bíle nalíčení klauni, kteří si povídají nejen mezi sebou, ale i s obecenstvem. Měli předem domluvené téma i směr dialogu, ale existoval i dost velký prostor pro improvizaci.
• Premiéra skafandr
• Ostrov Dynamit
• Sever proti jihu
• Golem
• Hej rup!

V pozdější době psal spolu s J. Voskovcem politicky angažované revue, většina z nich byla silně levicově zaměřená, upozorňovali na nezaměstnanost a na sociální rozdíly. Pozdější díla byla zcela nepokrytě antifašistická.

Jejich dialogy jsou zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti, totalitě atd. Parodie byly zaměřeny nejen na dění v tehdejší době, ale i na historii.

• Caesar – 1932, představuje Benita Mussoliniho jako Caesara, který touží po válce. Od této hry je Osvobozené považováno za politické divadlo.
• Osel a stín – 1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
• Kat a blázen – 1934, kritika fašismu.

Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice:

• Balada z hadrů – 1935, na rozdíl od předchozích her není zaměřena proti nacismu. Má výrazný sociální kontext a je spíše poctou Villonovi - svobodomyslnému člověku, buřiči a velkému básníku středověké Francie, jehož postoje byly autorům jistě blízké.

Na jaře 1936 se V+W vrací do prostor paláce U Nováků a taktéž k názvu Osvobozené divadlo.

• Nebe na Zemi
• Těžká Barbora
• Svět za mřížemi
• Pěst na oko – lidé se odmítají poučit z historie a neustále opakují jednu chybu. Hra byla myšlena jako výzva k dohodě mezi lidmi a aby zabránili mocným jim ubližovat.

Na hudbu J. Ježka napsali do těchto her texty mnoha písní (např. Nebe na zemi).

Tvorba po 2. světové válce

Po návratu do Československa stihli Voskovec s Werichem ještě podle hudební komedie Finian's Rainbow od 'Yip' Harburga a Freda Saidyho napsat hru:

• Divotvorný hrnec – originální hudbu Burtona Lane upravil Zdeněk Petr

Film

Předválečná tvorba

Většinu předválečných filmů natočili s režisérem Martinem Fričem a jejich vyznění je silně protifašistické a prosocialistické.^[zdroj?]

• Pudr a benzín – 1931
• Peníze nebo život – 1932
• U nás v Kocourkově – 1932
• Hej rup! – 1934
• Svět patří nám – 1937

Poválečná tvorba

Tato tvorba J. Wericha je více či méně spjata s vládnoucím komunistickým režimem.

• Pád Berlína - 1949, role Hermanna Göringa v ruském filmu
• Císařův pekař a pekařův císař – 1951, dvojrole (zachráněná kopie cenzurované verze zveřejněna až v roce 1991)
• Tajemství krve – 1953
• Byl jednou jeden král – 1954, hlavní role s Vlastou Burianem
• Dva mrazíci – 1954 - vypravěč (voiceover) s Vlastou Burianem
• Vzorný kinematograf Haška Jaroslava – 1955
• Psohlavci – 1955, drobná epizodní role jednoho z žalujících rychtářů.
• Hudba z Marsu – 1955, drobná epizodní role posluchače v publiku
• Stvoření světa – 1957 - vypravěč (pouze hlas - voiceover)
• Baron Prášil – 1961 - vedlejší role, kapitán lodě
• Až přijde kocour – 1963, dvojrole
• Šest otázek pro Jana Wericha – 1964
• Pan Tau a Claudie – 1970
• Muž, který rozdával smích – 1970, vzpomínkový televizní pořad
• Pan Tau a cesta kolem světa – 1972
• Hledá se pan Tau – 1972

posmrtně

• Fimfárum Jana Wericha - 2002, (pouze hlas z původní nahrávky autorského čtení knihy Fimfárum)
• Fimfárum 2 - 2006, (pouze hlas z původní nahrávky autorského čtení knihy Fimfárum)
• Fimfárum - Do třetice všeho dobrého - 2011, (pouze hlas z původní nahrávky autorského čtení knihy Fimfárum)

Televizní tvorba

• Medvěd – 1961
• Slzy, které svět nevidí – 1962
• Kočár nejsvětější svátosti – 1962
• Uspořená libra – 1963
• Magnetické vlny léčí – 1965
• Král a žena – 1967
• Co na to říkáte, pane Werichu? – 1968

Literární tvorba

• Fimfárum (1960)
• Italské prázdniny (1960)
• Potlach
• Falstaffovo babí léto
• Lincoln 1933
• Listování
• Korespondence s Voskovcem I - III
• Deoduši

Seznam písňové tvorby (výběr)

• Civilizace – Jan Werich – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Divotvorný hrnec – – (Burt Lane / Jiří Voskovec a Jan Werich)
• David a Goliáš – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Ezop a brabenec – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Funiculí funiculá - Allanovy sestry - (h:Luigi Denza)
• Kalná řeka (Ol' Man River) – – (Jerome Kern / Hammerstein Oscar II, č. text Jan Werich a Pavel Kopta)
• Klobouk ve křoví – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Babička Mary – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Nebe na zemi – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Nikdy nic nikdo nemá – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• O Španělsku si zpívám – – (Jaroslav Ježek / Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Píseň strašlivá o Golemovi – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Potopa – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Prodám srdce – – (Jaroslav Ježek / Jiří Voskovec a Jan Werich)
• Půl párku – – (Lou Singer / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Stonožka – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Strojvůdce Příhoda (Casey Jones) – – ( / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Svět patří nám – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Svítá – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Šůr polka- - (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Tmavomodrý svět – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Tři strážníci – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Zeměkoule – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)
• Život je jen náhoda – – (Jaroslav Ježek / Jan Werich a Jiří Voskovec)

V pořadí: píseň – interpret – (hudba/text) – rok

Diskografie

• diskografie není úplná
• 1953 Civilisace - Jan Werich (ze hry Osel a stín upravil Dalibor Brázda - Karel Vlach se svým orchestrem)/Kalná řeka - Rudolf Cortés - Supraphon 51566-M
• 2008 Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka - četba z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, celkm 12 CD disků

Odkazy

Související články

• Jana Werichová
• Jiří Voskovec
• Česká literatura v letech 1900–1945
• Česká literatura v letech 1945–1990

Literatura

• Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 12–3, 74, 77
• Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 15, 42, 58, 60, 193
• Josef Cincibus: Gramofonová deska a Jan Werich, Státní hudební vydavatelství, Praha, 1964
• František Cinger: Smějící se slzy aneb soukromý život Jana Wericha, Formát, Praha, 2004, ISBN 80-86718-33-6
• František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, ISBN 978-80-7304-099-4
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 71, 127, 162, 178, 185, 188–201, 204, 216, 240–1, 249, 299
• František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 120, 159, 179, 198, 219, 233, 237
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 33, 54, 67, 69, 94, 97, 114–5, 128, 132–4, 180–3, 191, 196, 225, 254, 264, 298, 376, 393, 395, 397, 410, 450–2, 466, 470, 474, 502, ISBN 978-80-200-1502-0
• Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 197, 241, 308, 349, 430, ISBN 80-207-0419-1
• Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek a Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957
• Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 227
• Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 45, 233, 243, 407, 424, ISBN 80-204-0493-7
• Boris Jachnin: Jan Werich, Československý filmový ústav, Praha, 1990
• Jiří Janoušek: Hvězdy z masa a kostí, Práce, Praha, 1979, str. 251–262
• Igor Inov: Jak to všechno bylo, pane Werichu ?, XYZ, Praha, 2008, ISBN 978-80-87285-09-1
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 156, 189
• František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 206, 311
• Jiří Lederer: Když se řekne WERICH a když se řekne VOSKOVEC , Orbis, Praha, 1990
• Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 37, 42, 75–6, 101, 112, 136, 140–1, 201, 205, 233, ISBN 80-86182-51-7
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982
• Ladislav Pešek: Tvář bez masky, Odeon, Praha, 1977, str. 55, 100, 155, 226
• Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1977, str. 124, 173–4, 176–7, 183, 195, 206
• Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 187–8, ISBN 978-80-239-9604-3
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 22, 24, 32, 35, 43, 46, 48, 50–53, 55, 57–8, 72, 74, 77, 79, 82, 87, 97, 118–9
• Miloš Smetana: Jan Tříska, nakl. XYZ, Praha, 2004, str. 22, 24, 71–2, 90, 171, ISBN 80-903399-5-6
• Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 9–12, 31–2, 96–104, 107–116, 123, 125, 131–140, 144–5, 150–2, 159-61, 165, 167–174, 181, 331

Externí odkazy

• Jan Werich na Českém filmovém nebi
• Jan Werich na Česko-Slovenské filmové databázi
• (anglicky) Jan Werich na Internet Movie Database
• Fotografie Jana Wericha od Václava Chocholy
• Poslední rozhovor Jana Wericha s Jiřím Voskovcem ve Vídni v roce 1974
• Životopis Jana Wericha
• Životopis, dílo a citáty Jana Wericha
• Werichovci
• Jan Werich (Cyklus České televize Příběhy slavných) - video on-line v archivu ČT