Jan Werich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Werich
Narození
Datum: 6. února 1905
Místo: Rakousko-Uhersko Praha
Úmrtí
Datum: 31. října 1980
Místo: Československo Praha

Jan Werich (6. února 1905 Praha31. října 1980 Praha) byl český filmový a divadelní herec, dramatik a filmový scenárista, významný představitel meziválečné divadelní avantgardy a poválečné české divadelní kultury, spisovatel. Jeho dcera Jana Werichová byla česká herečka a překladatelka.

Obsah

[editovat] Životopis

[editovat] Život do 2. světové války

Jan Werich vystudoval gymnázium v Praze, v Křemencové ulici, kde se také seznámil se svým pozdějším divadelním partnerem Jiřím Voskovcem. Po maturitě studoval práva na Karlově univerzitě.

V roce 1926 vytvořili s J. Voskovcem dvojici. Nejprve spolupracovali v redakci časopisu Přerod a brzo na to začala i jejich divadelní spolupráce v Osvobozeném divadle. Ta vyústila do jejich první hry Vest pocket revue – názvem mysleli malou revui do kapsičky u vesty. Werich byl na plakátech uveden jako J. W. Rich.

V letech 19271938 jejich divadelní spolupráce pokračovala, do roku 1935 působili v Osvobozeném divadle, v letech 19351937 působili pod hlavičkou tzv. Spoutaného divadla, kde uvedli jednu ze svých nejodvážnějších her Balada z hadrů.

V roce 1937 se vrátili k Osvobozenému divadlu, které bylo o rok později (1938) uzavřeno a J. Werich, J. Voskovec a jejich dlouholetý hudební autor Jaroslav Ježek byli nuceni opustit Československo. Druhou světovou válku strávili spolu v USA, kde se živili jako herci; především mezi tamní českou komunitou.

[editovat] Život po 2. světové válce

V roce 1945 spolu s J. Voskovcem obnovili Osvobozené divadlo, vzhledem k politické situaci ale už nebylo možné dělat politickou satiru. V roce 1950 Werichův partner Jiří Voskovec emigroval do USA.

Po roce 1948 Jan Werich působil v řadě pražských divadel. V letech 19561961 byl ředitelem Divadla ABC. J. Werich založil Divadlo Voskovce a Wericha, kde se jeho novým partnerem stal Miroslav Horníček z jejich divadelní tvorby této doby se staly nejznámější tzv. forbíny tj. předscény.

Jeho poválečná činnost je spojena s tehdejším režimem, jeho kritici mu vytýkají, že ačkoli byl velmi populární, nezastal se svých pronásledovaných a vězněných kolegů a přátel. Na druhou stranu byl Jan Werich mezi prvními, kdo podepsal Vaculíkovu petici Dva tisíce slov a např. intervenoval v 50. letech za básníka Jana Palivce.

Roku 1963 mu byl udělen titul národní umělec.

V roce 1977 vyšel v Rudém právu seznam signatářů Anticharty s Werichovým jménem. Tehdy již těžce nemocný Jan Werich protestoval s tím, že byl uveden v omyl, neboť listina, která mu byla předložena, byla prezentována jako prezenční listina shromáždění představitelů kulturní obce. Dnes toto tvrzení nelze ověřit. Werich požadoval vyškrtnutí svého jména ze seznamu signatářů, ale nebylo mu vyhověno a jeho protesty nebyly zveřejněny.

Při příležitosti stého výročí jeho narození vydala Česká národní banka pamětní stříbrnou minci v nominální hodnotě 200 Kč.

[editovat] Dílo

[editovat] Divadlo

První hry dvojice V+W byly spíše zábavné s velkým množstvím hudby, tyto hry byly politicky neangažované.

V pozdější době psal spolu s J. Voskovcem politicky angažované revue, většina z nich byla silně levicově zaměřená, upozorňovali na nezaměstnanost a na sociální rozdíly. Pozdější díla byla zcela nepokrytě antifašistická.

Jejich dialogy jsou zaměřeny proti maloměšťáctví, hlouposti, totalitě atd. Parodie byly zaměřeny nejen na dění v tehdejší době, ale i na historii.

  • Caesar1932, představuje A. Hitlera jako Caesara, který touží po válce. Od této hry je Osvobozené považováno za politické divadlo.
  • Osel a stín1933, lidé se hádají o nesmyslné věci. Antická historka – spor o poplatek za odpočinek ve stínu osla.
  • Kat a blázen1934, kritika fašismu.

Na popud německého velvyslanectví, které si stěžovalo na urážku hlavy státu, byli V + W vykázáni z paláce U Nováků a sezónu 1935-36 odehráli pod názvem Spoutané divadlo v sálu Rokoko. Zde vznikla divácky nejúspěšnější hra této dvojice:

  • Balada z hadrů1935, tato hra čerpá z tvorby francouzského básníka Francois Villona a patří k nejodvážnějším protifašistickým hrám. Francois Villon zde vystupuje jako mluvčí trpícího lidu.

Na jaře 1936 se V+W vrací do prostor paláce U Nováků a taktéž k názvu Osvobozené divadlo.

  • Nebe na Zemi
  • Rub a líc
  • Těžká Barbora
  • Svět za mřížemi
  • Pěst na oko – lidé se odmítají poučit z historie a neustále opakují jednu chybu. Hra byla myšlena jako výzva k dohodě mezi lidmi a aby zabránili mocným jim ubližovat.

Na hudbu J. Ježka napsali do těchto her texty mnoha písní (např. Nebe na zemi).

[editovat] Tvorba po 2. světové válce

Po návratu do Československa stihli Voskovec s Werichem ještě podle hudební komedie Finian's Rainbow od 'Yip' Harburga a Freda Saidyho napsat hru:

[editovat] Film

[editovat] Předválečná tvorba

S režisérem Martinem Fričem natočili několik filmů, jejichž vyznění je silně protifašistické a prosocialistické.

[editovat] Poválečná tvorba

Tato tvorba J. Wericha je více či méně spjata s vládnoucím komunistickým režimem.

[editovat] Televizní tvorba

  • Medvěd1961
  • Slzy, které svět nevidí1962
  • Kočár nejsvětější svátosti1962
  • Uspořená libra1964
  • Magnetické vlny léčí1965
  • Král a žena1967
  • Co na to říkáte, pane Werichu?1968

[editovat] Literární tvorba

  • Fimfárum 1960
  • Italské prázdniny
  • Potlach
  • Falstaffovo babí léto
  • Lincoln 1933
  • Listování
  • Korespondence s Voskovcem I - III

[editovat] Seznam písňové tvorby (výběr)

V pořadí: píseň – interpret – (hudba/text) – rok

[editovat] Diskografie

[editovat] Související články

logo Wikicitátů
Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

[editovat] Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu


Devětsil
(192030)

zakladatelé: Adolf Hoffmeister | Jaroslav Seifert | Karel Teige | Vladislav Vančura

vůdčí osobnosti: Vítězslav Nezval | Jaroslav Seifert | Karel Teige

architekti: Jaroslav Fragner | Jan Gillar | Josef Havlíček | Karel Honzík | Josef Chochol | Jaromír Krejcar | Evžen Linhart | Pavel Smetana

básníci: Konstantin Biebl | František Halas | Jindřich Hořejší | Jiří Wolker

divadelníci, herci: Jiří Voskovec | Jan Werich

hudebníci: Jaroslav Ježek

režiséři: Emil František Burian | Jiří Frejka | Jindřich Honzl | Vladislav Vančura

spisovatelé: Julius Fučík | Karel Konrád | Vladislav Vančura

výtvarníci: Adolf Hoffmeister | Otakar Mrkvička | František Muzika | Jindřich Štyrský | Toyen

fotografové: Jaroslav Rössler | Karel Teige | Evžen Markalous | Jindřich Štyrský

kritici, teoretici, vědci: Jiří Frejka | Julius Fučík | Jindřich Štyrský | Karel Teige | Bedřich Václavek