Karel Lamač

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Lamač
Narození 27. ledna 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. srpna 1952 (55 let)
Hamburg
NěmeckoNěmecko Německo
Bydliště Praha
Národnost česká
Občanství Česko
Povolání kameraman
režisér
Znám jako režisér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Lamač (27. ledna 1897 v Praze, Rakousko-Uhersko2. srpna 1952 v Hamburku, Spolková republika Německo) byl český filmař, jednalo se o velmi významnou zakladatelskou osobnost moderní české kinematografie.

Začátky[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se lékárníkem (stejně jako jeho otec), mnohem více ho však zaujalo umění a ještě v době studií se stal dirigentem filharmonického orchestru, později začal vystupovat společně s ochotníky jako kouzelník. V době stáží v Drážďanech se seznámil s filmováním a v průběhu první světové války natáčel v zákopech aktuality, přičemž velmi často riskoval vlastní život.

Filmování[editovat | editovat zdroj]

Po skončení první světové války a návratu do vlasti (1918) se osamostatnil a založil vlastní filmový ateliér Kavalírka.

Jeho prvním československým filmem se stal Vzteklý ženich (1919), ke kterému napsal jak námět tak i scénář, byl jeho režisérem a i hercem – tento film se však do dnešních dob nedochoval.

Němý film mu přinesl výrazné herecké uplatnění, vytvořil oblíbenou filmovou dvojici s půvabnou divou Anny Ondrákovou (vlastním jménem Anna Sofie Ondráková, v zahraničí známá jako Anny Ondra), společně hráli v:

Společně založili společnost Ondra – Lamač Film. Byli do sebe hluboce zamilováni, ale když mu Anny navrhla manželství, odmítl ho s příslibem do budoucnosti vzhledem ke svému enormnímu pracovnímu vytížení. Anny se krátce nato vdala za známého německého boxera Maxe Schmelinga, což jej značně zranilo.

On, Anny, režisér Václav Wasserman a kameraman Otto Heller byli ve 20. letech 20. století odbornou kritikou i diváky považováni za tzv. silnou čtyřku českého filmu.

Popularitu mu přinesla filmová úloha roztržitého docenta Bulfínka ve filmu Na tý louce zelený (1936). Posledním československým filmem, ve kterém se objevil, byla komedie Milování zakázáno (1938), v obou filmech měl na starosti (tak jako obvykle) i režii.

Už jeho režisérské prvotiny v Československu vzbudily široký ohlas, řadí se mezi ně němé filmy :

Ještě větší uznání získal po nástupu zvukových filmů, nejúspěšnější byly ty filmy, ve kterých hrál král českých komiků Vlasta Burian: už první český zvukový film C. a k. polní maršálek (1930) vyvolal nečekaný úspěch, dále Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Funebrák, Nezlobte dědečka, Ducháček to zařídí. Společně se svým přítelem a žákem Martinem Fričem režíroval komedie: On a jeho sestra a To neznáte Hadimršku. Oblíbené byly i filmy Důvod k rozvodu, Pozor straší. Natáčel i v zahraničí – v Německu, Francii, Anglii i v USA. Jeho posledním českým filmem byla komedie U pokladny stál... s Vlastou Burianem (1939).

Před nacistickým nebezpečím emigroval do Holandska, později do Belgie a Francie, kde opět natáčel. Po napadnutí Francie odjel do Anglie, kde působil u armády (R. A. F.) a natáčel dokumenty ze života československých vojáků. Pozornost vzbudila jeho protinacistická satira Švejk bourá Německo (1943), ve které si zahrál i pozdější československý ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

Jeho oduševnělý hlas se hodil do dokumentárních filmů, které byly připravovány na uvedení v osvobozeném Československu. Po skončení druhé světové války se vrátil do vlasti, ale hned zase emigroval, ze strachu z komunistického převratu. Zpočátku působil ve Francii, později žil několik let v USA, kde pracoval na novinkách a vynálezech v oblasti filmu a televize. Po ukončení aktivní činnosti se přestěhoval do bavorského Mnichova.

Úmrtí[editovat | editovat zdroj]

Dne 2. srpna 1952 zemřel v Hamburku po vážné nemoci ledvin a jater.[1]

Souhrn tvorby[editovat | editovat zdroj]

Podílel se na více než 260 filmech (okolo 100 jich sám režíroval, v 50 z nich sám hrál, k 20 z nich napsal scénář, u 7 z nich byl autorem námětu, u 4 byl střihačem, v 4 sám zpíval, v 2 byl i autorem písní. Napsal i jednu z prvních českých knih o filmu: Jak se píše filmové libreto, ve které shromáždil svoje dlouholeté zkušenosti.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Tak všestranný talent, jakým byl Karel Lamač, mohl se narodit – podle podivuhodných přírodních zákonů – právě jen v době, která všestranné talenty potřebovala. Přišel do Excelsioru zařídit laboratoř. Začínal zde v roličce flamendra Jirky v otcově filmu "Alois vyhrál los". Skončil jako režisér asi padesáti filmů. Dvě stě dalších je poznamenáno jeho účastí hereckou nebo podnikatelskou.
— Adolf Branald[2]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Režie[editovat | editovat zdroj]

Herecké úlohy[editovat | editovat zdroj]

  • 1919Vzteklý ženich
  • 1919Utrpením ke slávě (českobratrský písmák + další dvě role)
  • 1919Aloisův los (Aloisův přítel Jirka)
  • 1919Akord smrti (virtuóz Aleš Ajval)
  • 1919Palimpsest
  • 1919Probuzené svědomí (Daniel Žalén)
  • 1919Gilly poprvé v Praze (strýček Hron)
  • 1919Zlatá žena (Orlíkův soused)
  • 1919Tam na horách (malíř Jaromír Hanuš)
  • 1919Zpěv zlata (chemik Edgar Zoran)
  • 1919Setřelé písmo (sochař Šalda)
  • 1920Magdalena (Jiří)
  • 1921Ukřižovaná (důstojník Karel Vyšín, student Jan)
  • 1921Příchozí z temnot (Ješek Dražický, přicházející z temnot)
  • 1921Otrávené světlo (Ing. Milan Bell)
  • 1921Souboj s Bohem (Ing. Hamr)
  • 1921Děvčata, vdávejte se! (hudební skladatel Horák)
  • 1922Sněhulka a sedm trpaslíků
  • 1922Sněhová Růženka (vesnický mladík)
  • 1922O zázračném květu
  • 1922Maharadžovo potěšení (maharadža Mamlas Bej)
  • 1922Mrtví žijí (dr. Jiljí Dubín)
  • 1922Poslední polibek (konzervatorista Roman Trojský)
  • 1922Koryatovič(Fedorův přítel)
  • 1922Drvoštěp (Karel Svansen)
  • 1923Tu ten kámen (učenec Drtichlup)
  • 1923Muž bez srdce (princ Edgar z Georgie)
  • 1923Únos bankéře Fuxe (Tom Darey)
  • 1924Dáma z baru (Mario Zeman)
  • 1924Bílý ráj (Ivan Holar)
  • 1924Dvojí život (opilec v kavárně U slunce)
  • 1924Chyťte ho! (sochař Johnny Miller)
  • 1924Hříchy v manželství (Mario Zeman)
  • 1925Vdavky Nanynky Kulichovy (Václav Vejlupek)
  • 1925Svatební košile (umrlec)
  • 1925Karel Havlíček Borovský (Havlíčkův bratr František)
  • 1925Šest mušketýrů (svobodník Donát)
  • 1925Syn hor (Frank Solar)
  • 1925Lucerna (učitelský mládenec Zajíček)
  • 1925Do panského stavu (Václav Zdeborský)
  • 1925Josef Kajetán Tyl (František Palacký)
  • 1925Hraběnka z Podskalí (hrabě Viktor z Renné)
  • 1926Dobrý voják Švejk (hostinský Palivec, nadporučík Lukáš)
  • 1926Švejk na frontě (nadporučík Lukáš)
  • 1926Velbloud uchem jehly (Alík Vilím)
  • 1926Pantáta Bezoušek (Jiří Králiš)
  • 1926Aničko, vrať se! (tulák Petr, Jiří Landa)
  • 1926Osm srdcí v plamenech (domácí učitel)
  • 1927Sladká Josefínka
  • 1927V panském stavu (dr. Václav Zdeborský)
  • 1927Květ ze Šumavy (syn drožkáře, Dr. Jiří Kalvoda)
  • 1928Dcery Eviny (malíř Rudolf Romain)
  • 1928Páter Vojtěch (Dvoreckého syn Vojtěch)
  • 1929Pražské švadlenky (pekařův syn Jeník)
  • 1929Adjunkt Vrba (adjunkt Karel Vrba)
  • 1929Starý hřích (Karel Horyna)
  • 1932Kantor Ideál (prof. Karel Suchý)
  • 1933S vyloučením veřejnosti (JUDr. Anatol Brynda)
  • 1933Dobrý tramp Bernášek (Alois Bernášek)
  • 1933Jindra, hraběnka Ostrovínová (učitel Lípa)
  • 1934Tři kroky od těla (Tommy Fikejz)
  • 1936Na tý louce zelený (docent Bulfínek)
  • 1938Milování zakázáno (Tonny)

Scénář[editovat | editovat zdroj]

Námět[editovat | editovat zdroj]

  • 1919Vzteklý ženich
  • 1920Gilly poprvé v Praze
  • 1924Chyťte ho!
  • 1924Bílý ráj
  • 1925Karel Havlíček Borovský
  • 1927Květ ze Šumavy
  • 1933Dobrý tramp Bernášek

Texty písní[editovat | editovat zdroj]

  • 1932Kantor Ideál
  • 1938Pozor, straší

Zpěv[editovat | editovat zdroj]

  • 1932Kantor Ideál
  • 1933S vyloučením veřejnosti
  • 1934Tři kroky od těla
  • 1936Na tý louce zelený

Střih[editovat | editovat zdroj]

  • 1930C. a k. polní maršálek
  • 1931On a jeho sestra
  • 1932Kantor Ideál
  • 1933S vyloučením veřejnosti

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karel Lamač na slovenské Wikipedii.

  1. profil na stránke ČT
  2. Adolf Branald: Skřínka s líčidly, Československý spisovatel, Praha, 1962, str. 217

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BROŽ, Jaroslav, FRÍDA, Myrtil. Historie československého filmu v obrazech 19301945. Praha: Orbis, 1966, str. 20–2, 24, 29, 31, 36, 70, 71, 80, 82, 111–2, 117, 142, 158, 160, 163, 184, 213, foto 50, 166–172, 280, 527
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 245.  
  • TUNYS, Ladislav. Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 56–8, 62, 71, 74, ISBN 80-85837-35-8
  • TUNYS, Ladislav. Otomar Korbelář. Praha: nakl. XYZ, 2011, str. 144, 155–6, 171–2, ISBN 978-80-7388-552-6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]