Košíře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Košíře
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého

Pohled ze smíchovské strany na kostel sv. Jana Nepomuckého

kód katastrálního území: 72876
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 5
správní obvod (pověřený úřad): Praha 5
městský obvod: Praha 5
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky: 2
katastrální výměra: 3,23 km²
obyvatel: 14 516 (16. 10. 2006)
hustota zalidnění: 4 494 obyv./km²

Znak samostatného města Košíře

Košíře (německy Körbern) jsou čtvrť a katastrální území v Praze. Nacházejí se v údolí (dnes zatrubněného) Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi. Jsou součástí městské části Praha 5.


Stručná historie[editovat | editovat zdroj]

Košíře byly až do druhé poloviny 19. století vesnicí, obklopenou vinicemi. Do dnešní podoby se začaly rozvíjet současně s rozvojem průmyslu na Smíchově (v Košířích bydleli dělníci smíchovských továren). V roce 1896 byly Košíře povýšeny na město. V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.

Na dnešní Plzeňské ulici je jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy (roku 1896 košířský starosta Matěj Hlaváček zprovoznil soukromou elektrickou dráhu Smíchov–Košíře).

Na území Košíř byl vybudován během 50. - 70. let 20. století systém tajných krytů pro tehdejší "panstvo" a vchody označeny kvůli utajení zkratkou fiktivního výzkumného ústavu VÚCHEMZ ("Výzkumný ústav chemických zařízení")[zdroj?].


Charakter čtvrti[editovat | editovat zdroj]

Košířská zástavba se rozkládá hlavně v údolí (dnes zatrubněného Motolského potoka) a na severním svahu hory Vidoule. V údolí tvoří zástavbu zejména činžovní domy, na svahu jsou pak hlavně vily. Protože byla košířská zásavba v zásadě dokončena před druhou světovou válkou, nebyla čtvrť zasažena masivní panelovou výstavbou pozdějších let (vyjma několika panelových domů v okolí zastávky MHD Kavalírka). V Košířích se staví dosud; novostavby jsou na úbočí Vidoule (mezi zastávkami MHD Průchova a Karenova), kde je též aktuálně (2014) připravována další výstavba, v roce 2013 pak byla dokončena novostavba bytového komplexu na místě bývalé Meopty Košíře u zastávky MHD Kavalírka.

Západní část Košíř pak tvoří zejména přírodní park Košíře-Motol s bývalou viniční usedlostí Cibulka, podle které lesopark bývá místními někdy též označován.

Nad Košířským náměstím se nachází jedna dominanta Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého (který byl dokončen v roce 1942), druhou dominantou jsou bývalé Závody přístrojů a automatizace (ZPA Košíře) na Vidouli (dnes "Areál Tellus") [1].

V košířském katastru se zachovalo několik usedlostí, namátkou Šmukýřka, Cibulka, nebo Buďánka. S katastrem obce těsně sousedí historický Malostranský hřbitov, na němž jsou pochováni národní buditelé Karel Jaromír Erben a Václav Jan Tomášek.

Na severním okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy - ulice Plzeňská (která zhruba tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a ulice Vrchlického. Na jižním okraji Košíř vede železniční trať.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Veřejná doprava je zajištěna tramvajemi na trati Sídliště Řepy - Anděl a autobusovou linkou č. 123 z Kavalírky. Na okraji čtvrti se nachází i železniční trať č. 122, která má na území Košíř zastávky Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky.

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

Územím Košíř probíhají dvě významné dopravní tepny: Plzeňská ulice, kterou je zajištěno spojení centra Prahy a Plzně a ulice Vrchlického, která zajišťuje spojení směrem opačným. Obě ulice též spojují západní příměstské oblasti Prahy s vlastní Prahou.

Film a umění[editovat | editovat zdroj]

V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scénárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač, filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil v roce 1929 požár a již nebyl obnoven.

Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického a Jinonické měl v letech 1938 - 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, kde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho Zahradě.

V dnešní ulici Musílkově (dříve Na Košířské Václavce) byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svoji hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již bohužel neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.

V ulici U Tenisu prožil dětství a mládí zpěvák a herec Karel Štědrý. S Košíři je spjat i herec František Peterka, který zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře[2]. V Košířích bydlel též prognostik Valtr Komárek a houslista Smetanova kvarteta Jiří Novák.

Mezi současné významné obyvatele se sluší zařadit operní pěvkyni Věru Soukupovou, či herce Borise Hybnera, Ondřeje Trojana, Ivana Trojana a Jiřího Macháčka.

V roce 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.

Sousedící městské části[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Košíře ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady: Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha : vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Košíře, s. 215-222.  
  • ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha : Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Košíře, s. 447-448.  
  • Roman Peterka (redaktor), Pražská Pětka, měsíčník městské části Praha 5, březen 2010, strana 22, Rozhovor: "Martin Komárek - Ještě jsem nedospěl".

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOVÁŘ, Petr Mgr. Historie výpočetní techniky v Československu. Dostupné online.
  2. PETERKA, František. 13. komnata, archiv I-vysílání. Dostupné online.