Košíře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Košíře
část obce a katastrální území hl. města Prahy
Pohled na kostel sv. Jana Nepomuckého a okolní košířské budovy

Pohled na kostel sv. Jana Nepomuckého a okolní košířské budovy

kód katastrálního území: 72876
připojení k Praze: 1922
městská část: Praha 5
správní obvod (pověřený úřad): Praha 5
městský obvod: Praha 5
počet územně tech. jednotek:
základní sídelní jednotky: 2
katastrální výměra: 3,23 km²
obyvatel: 14 516 (16. 10. 2006)
hustota zalidnění: 4 494 obyv./km²

Znak bývalého města Košíře

Košíře jsou čtvrť a katastrální území v Praze, nacházejí se v údolí Motolského potoka na jeho pravém břehu. Na severu a na východě sousedí se Smíchovem, na západě s Motolem, na jihu s Jinonicemi a Radlicemi. Jsou součástí městské části i městského obvodu Praha 5. V letech 18961921 měly status města.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Košíře bývaly až do druhé poloviny 19. století vesnicí. Potom, s rozvojem průmyslu, nastal i jejich rozvoj. Díky novým průmyslovým podnikům na Smíchově byly nutné ubytovací kapacity; do Košíř se stěhovali dělníci. V roce 1896 byly Košíře povýšeny na město. V roce 1922 se staly součástí Velké Prahy. Protože zástavba na území celých Košíř byla již téměř dokončená před 2. světovou válkou, nedošlo zde k výstavbě většího sídlištního celku; vyskytuje se zde pouze pár osamělých panelových domů. V padesátých až sedmdesátých letech minulého (20.) století byly jižní stráně údolí prokopány a podkopány rozsáhlým systémem tajných krytů pro tehdejší "panstvo" až do Prokopského údolí a vchody označeny zkratkou neexistujícího výzkumného ústavu VÚCHEMZ.

Charakter čtvrti[editovat | editovat zdroj]

V údolí se nacházejí několikapatrové činžovní domy z meziválečného období, i některé z 50. let, nad Košířským náměstím se nachází jedna z dominant Košíř, funkcionalistický kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl dokončen v roce 1942 (druhou dominantou jsou bývalé Závody průmyslové automatizace na vrchu Vidoule). Směrem na západ se rozkládá přírodní park Košíře-Motol (Lesy Cibulka) s bývalou viniční usedlostí Cibulka a veřejně přístupnou kamennou rozhlednou Cibulka. Po zdolání 76 schodů se z 13 metrů vysoké kamenné rozhledny nabízí pěkný výhled na pražské čtvrti Motol s budovou známé fakultní nemocnice, sídliště Řepy, Smíchov a jeho vilové domy, Břevnov - Strahov a strahovský stadion s odvětrávací věží stahovského tunelu a zástavbu Košíř. Vyhlídková věž Cibulka je nejstarší rozhledna v Praze, byla navržena jako umělá hradní zřícenina (umělý gotický hrad - hradní věž) a její stavba byla dokončena v roce 1820. GPS rozhledny Cibulka je: 50°3'52.91"N, 14°21'21.233"E. Historie oblasti Cibulka nebo také "Na Cibulkách" sahá až do 14. století našeho letopočtu. V 16. století viniční usedlost vlastnila rodina Cibulkových z Veleslavína (Blažej Cibulka z Veleslavína), z příjmení Cibulka pak byl odvozeno jméno pro celý statek a přilehlou oblast. Značný rozvoj nastal na začátku 19. století s příchodem nového majitele. Leopold Leonhard Raymund Reichsgraf Joseph Thun-Hohenstein byl osvícenou osobností a mecenášem umění. Nechal usedlost přestavět do podoby empírového zámečku, kterou má (bohužel již v havarijním stavu) dodnes. Později se název Cibulka přenesl na celý lesopark Cibulka a na sousední rodinné domky v okolí ulic "V Cibulkách", "Před Cibulkami" a "U Cibulky".Na svazích jsou vily, v některých se nacházejí i zahraniční velvyslanectví. Na okraji Košíř vedou dvě tepny silniční dopravy - ulice Plzeňská (která tvoří rozhraní mezi Smíchovem a Košíři) a Vrchlického.

S katastrem obce těsně sousedí historický Malostranský hřbitov, na němž jsou pochováni někteří národní buditelé (Karel Jaromír Erben,Václav Jan Tomášek).

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Veřejná[editovat | editovat zdroj]

Veřejná doprava je zajištěna hlavně tramvajemi na trati Sídliště Řepy – Anděl a navazujícími autobusovými linkami. Na dnešní Plzeňské ulici je jedna z nejstarších elektrických tramvajových tratí na území dnešní Prahy. Roku 1896 košířský starosta Matěj Hlaváček zprovoznil soukromou elektrickou dráhu Smíchov–Košíře. Na okraji čtvrti se nachází i železniční trať 122, která má na území Košíř zastávky Praha-Cibulka a Praha-Stodůlky.

Automobilová[editovat | editovat zdroj]

Pro silniční dopravu je nejdůležitější směr z Motola do centra, po Plzeňské ulici tudy vede hlavní směr z centra Prahy do Plzně. V současné době je možné jet na Plzeň i po jižním obchvatu Prahy.

Film a umění[editovat | editovat zdroj]

V místě dnešního parku Pod Kavalírkou po první světové válce založil filmový režisér, scénárista a podnikatel, košířský rodák Karel Lamač, filmový ateliér Kavalírka, druhé stálé plně vybavené profesionální filmové studio na území Československa. Točily se zde němé filmy, dodnes uváděné ve filmové historii. Činnost ateliéru a jeho filmy byly velmi úspěšné a vážně konkurovaly filmům tehdejší společnosti AB. Provoz košířského ateliéru ale ukončil v roce 1929 požár a již nebyl obnoven.

V dnešní ulici Musílkově - dříve Na Košířské Václavce - byl Schmitzerův hostinec, kde prožil dětství a mládí známý divadelní, ale zejména filmový herec Jiří Sovák (Schmitzer). Svoji hereckou kariéru začínal jako divadelní ochotník v divadelním sále tehdejšího společenského centra Košíř Mlynářka, dnes již bohužel neexistujícího, které bylo na Plzeňské ulici u vyústění ulice Holečkovy.

Ve vile Turbová poblíže křižovatky ulic Vrchlického / Jinonická měl v létech 1938 - 1958 pronajatý byt a ateliér Jiří Trnka, kde vytvořil výpravu a natočil většinu záběrů ke svým nejznámějším loutkovým filmům. Zahrada na pozemku v Jinonické ulici (číslo parcely 833/2) sloužila jako inspirace k jeho knize Zahrada.

V roce 1999 se v části Na Cibulkách natáčely Pelíšky.

V části na Cibulkách v ulici U Tenisu prožil dětství a mládí zpěvák a herec Karel Štědrý. Se čtvrtí Košíře je spjat také František Peterka (herec), který zápasil v těžkoatletickém klubu Hellas Košíře. Mezi současné významné obyvatele se sluší zařadit operní pěvkyni Věru Soukupovou, houslistu a primária Smetanova kvarteta Jiřího Nováka, či herce Borise Hybnera a Ondřeje Trojana, divadelního a filmového herce Ivana Trojana, Jiřího Macháčka, Oldřicha Navrátila, prognostika a bývalého politika Valtra Komárka.

Sousedící městské části[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]