Přídomek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad francouzského predikátu "de" na díle J. B. de Lullyho

Přídomek (šlechtický predikát) je část osobního jména odvozená z místa narození, pobytu, nebo i državy. Přídomky mohou být tvořeny předložkou, nebo příponou, zprvu byly užívány bez ohledu na stav. V různých zemích byl vývoj po vzniku různý, buďto se z něho stala běžná příjmení, nebo se používal pro odlišení šlechticů od nešlechticů.

V českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Od středověku do 15. století se jako upřesnění osobního křestního jména objevovala jména odvozená od místa narození a pobytu bez ohledu na šlechtictví, tato jména byla nedědičná, v případě naznačování pobytu i proměnná. Řada významných historických osobností jméno s tímto „přídomkem“ je doposud známa – Stanislav ze Znojma, Milíč z Kroměříže, či Křišťan z Prachatic, u venkovské šlechty píšící se podle své (dědičně držené) državy se záhy objevovala i u této části osobního jména dědičnost.

Za základní tvar přídomku lze považovat předložkový odkazující k reálnému místu, např. z Rožmberka, z Hazmburka, z Pardubic. Predikát se zpravidla kryje s rodovým jménem (Rožmberkové), ne však nutně (Zajícové z Hazmburka). Spolu s rozvětvováním rodu se mohl i predikát rozšiřovat, vedle tradičního sídla rodu se mohlo objevit i současné sídlo držitele (tak s předložkou na, například: Višňové z Větřní na Pasovarech). Dále mohly být do jmen přibírán druhý přídomek – ne v předložkovém, ale genitivním tvaru – pro odlišení jednotlivých větví, např. u rodu z Kolovrat byly Krakovští, Libštejnští atd.

Od 15. a 16. století docházelo k formalizování predikátu, zejména ve spojením s udílením erbů a predikátům erbovním měšťanům, u kterým byly udělovány fiktivní predikáty, například von Schulstein (Ferdinand Kindermann) či z Aventina (Jiří Melantrich z Aventina), v takovém případě zpravidla odkazuje na činnost či zásluhy dotyčného.

Po roce 1918[editovat | editovat zdroj]

Spolu s vydáním zákona o zrušení šlechtictví s ukázalo, že chápání pojmu přídomek (predikát) v češtině není zcela jednotné. Zmíněný zákon zakazoval „bývalým šlechticům“ užívat „svého rodného jména s přídomkem nebo dodatkem vyznačujícím šlechtictví.“ Tehdejší úřední praxe v podstatě nikterak neřešila užívání vlastního přídomku, pouze se snažila zabránit užívání předložky ve jméně, tento výklad lze považovat za platný dodnes.[1] Šlechtická jména byla převáděna na občanská příjmení různým způsobem: Ze jména byla vypuštěna předložka a místo v přídomku bylo použito v nominativu (Emanuel z Lešehradu se stal Emanuel Lešehrad), případně byl předložkový přídomek převeden do adjektivní formy (Jiří z Hustířan se stal Jiří Hustířanský). Ve své době byla tato praxe kritizována, protože by za přídomek měl být považován i tvar adjektivní, takže tato praxe nic neřeší, a dále protože tato praxe může vést k nečeskému výsledku (z jména českého rodu Daczický z Hesslowa se po úředním zásahu stal pouze Hesslowa).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Knappová, s. 193.
  2. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=431

Literatura[editovat | editovat zdroj]