Emanuel Lešehrad

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Emanuel Lešehrad
Emanuel Lesehrad 1929.jpg
Emanuel Lešehrad, asi 1929
Rodné jméno Josef Maria Emanuel Lešetický z Lešehradu
Narození 15. listopadu 1877
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 30. května 1955 (ve věku 77 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání úředník, archivář
Období tvorby 1898-
Literární hnutí dekadence
Manžel/ka Marie Lešetická-Hladíková
Příbuzní Vojtěch Lešetický – strýc
Vlivy Walt Whitman

Alfred Mombert
Otokar Březina

Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

Emanuel Lešehrad (15. listopadu 1877, Praha30. května 1955, tamtéž) byl český spisovatel, básník, dramatik, kritik a překladatel, sběratel, propagátor okultismu a svobodného zednářství.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině majora rakousko-uherské armády Josefa Lešetického, který byl v roce 1889 povýšen do šlechtického stavu. Studoval na gymnáziích v Plzni (1888-1889) v Praze (1889-1891), Českých Budějovicích (1891-1892) a opět v Praze (1892-1893). Pokračoval ve studiích na německé obchodní akademii v Praze (1893-1895) a středoškolská studia dokončil na České obchodní akademii v Praze, kde maturoval v roce 1897. Na této poslední střední škole byl jeho profesorem Josef Václav Sládek. Poté pracoval jako úředník ve státním zástavním úřadu (1897-1900) a na pražském Magistrátu (1900-1902). Od roku 1903 pracoval v archivu Zemské banky v Praze jako úředník, archivář a nakonec jako přednosta archivu.

V roce 1905 se oženil se sochařkou, malířkou, spisovatelkou a překladatelkou Marií Hladíkovou (nar. 3. dubna 1889). Manželství bylo rozvedeno v roce 1913.

V letech 1906-1913 navštívil mnoho evropských zemí. Během těchto cest se zasloužil o četné kulturní styky. V průběhu první světové války spolupracoval s Maffií. Vedle svého zaměstnání spolupracoval s redakcemi nakladatelství Sfinx a Alois Srdce

Členství ve spolcích a organizacích[editovat | editovat zdroj]

Literární tvorba[editovat | editovat zdroj]

Byl členem generace Moderní revue. Počátky jeho básnické tvorby jsou ovlivněny především "prokletými básníky", jejichž díla rovněž překládal. Jeho romány a povídky obsahují řadu odkazů na okultní vědy a končí obvykle tragicky. Dnes je jeho literární tvorba považována za okrajovou.

Je autorem řady překladů (Stéphane Mallarmé, Paul Verlaine, Walt Whitman), v některých případech s využitím starších českých překladů. Ani tyto Lešehradovy práce nebyly kritikou příznivě přijaty. Nespornou jeho zásluhou je uvedení poesie v Čechách neznámé – japonská poesie, islandská poesie.

Jeho literární eseje a paměti mají především informativní hodnotu.

Lešehradeum[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1912 sbíral rukopisy, dokumenty, fotografie a další předměty, které měly souvislost s tvorbou předních spisovatelů, básníků ale též výtvarníků, divadelníků nebo vědců. Tuto sbírku v roce 1926 zpřístupnil veřejnosti ve své vile na Smíchově, v ulici Na Doubkové 4. V roce 1948 ji věnoval Národnímu muzeu. Dnes je sbírka součástí Památníku národního písemnictví. Sám Lešehrad byl od roku 1950 ustanoven správcem této sbírky.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Alfred Mombert a Emanuel Lešehrad během Mombertovy návštěvy v Praze v roce 1906

Poesie[editovat | editovat zdroj]

  • Smutné kraje, Praha : vlastní náklad, 1898
  • Květy samoty, Praha : vlastní náklad, 1899
  • Atlantis, Praha : vlastní náklad, 1899
  • Písně na pobřeží, Praha : Hugo Kosterka, 1900
  • V dnech šerých : básně, 1896-1899, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Metempsychosy : básně prosou, Praha : vlastní náklad, 1901
  • Meditace, Praha : Emanuel Stivín, 1901
  • Cestou k ráji, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Jas a stín : črty a nálady, Praha : Eduard Weinfurter, 1902
  • Když kvetou růže, Královské Vinohrady : František Adámek, 1904 – básně z let 1900-1903
  • Kantileny snů a vůní jara, asi Praha : asi František Augustin Urbánek, 1905 – básně z let 1904-1905
  • Píseň modrého paprsku, Praha : Dr. R. Brož, 1910 – pod pseudonymem Jiří Zachar
  • Bratrství 1919 – básně z let 1914-1918
  • Škeble oceánu 1934
  • Divotvorný snář 1935
  • Svět dětských očí 1940 – verše pro děti z let 1899-1918
  • Mys dobré naděje : verše z doby poroby a vítězství, 1945

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Paní Modrovouska : tragedie duše, Praha : Eduard Weinfurter, 1900 – román
  • Bez cíle : Román v dopisech, Sedlčany : Hlasy z Povltaví : Fr. Černý, 1903
  • Strážci majáku Praha : Karel Weinfurter, 1906 – povídka
  • Vila na konci města, Praha : Antonín Reis, 1910 – román
  • Matylda Erhartová : román žačky Praha : Švejda, 1910
  • Vyhoštěná – román
  • Ve vírech vášní : Novella, Praha : Švejda, 1911, pod pseudonymem Karel Frýs
  • Démon a jiné povídky, Praha : Švejda, 1911

Eseje a memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Ideje a profily. Praha : Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 1
  • Průseky, Praha : Eduard Weinfurter, 1903, edice Kritické skizzy, svazek 2
  • Básnické životy, Praha : Alois Srdce, 1935
  • Průhledy do minulosti : rodopisné záznamy a vzpomínky, Praha : Orbis, 1941

Dramata[editovat | editovat zdroj]

  • Rodina : drama o jednom dějství, Praha : Eduard Weinfurter, 1900
  • Mimo život : Drama ve 2 jednáních, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Manželská komedie : Milostná aktovka, Praha : Eduard Weinfurter, po roce 1900
  • Podpora života : drama ve 3 jednáních Praha : Eduard Weinfurter : Švejda, 1902
  • Shroucení : Lyrická scéna o jednom dějství, Praha : vlastní náklad, 1904

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Stéphane Mallarmé: Vtipné příběhy, čili, Básně v próze (asi 1890)
  • Výbor z básní Stéphana Mallarméa, vlastní náklad, 1899
  • Walt Whitman Výbor z básní, Praha : Eduard Weinfurter, 1901
  • Moderní lyrika francouzská (1860-1902), Vybral a přeložil Emanuel Lešehrad, Praha : Jan Otto, 1902
  • Souhvězdí: Charles Baudelaire, Dante Gabriel Rossetti, Paul Verlaine, Stéphane Mallarmé, Maurice Maeterlinck : ukázky, přeložil, úvody i informačními poznámkami opatřil Emanuel z Lešehradu, Praha : vlastní náklad, 1908
  • Alfred Mombert, Praha : vlastní náklad, 1908
  • Nipponari : ukázky žaponské lyriky, dle anthologií Paula Enderlinga, Karla Florenze, Otty Hausera a j. přeložil z němčiny, informačním úvodem a poznámkami opatřil Emanuel z Lešehradu, Praha : vlastní náklad, 1909
  • Básník zítřku: Walt Whitman : ukázky, Praha : vlastní náklad, 1909
  • Orison Swett Marden: Vůle a úspěch, přeložili Em. šl. z Lešehradu a Jar. Kopecký, Praha : Josef R. Vilímek, asi 1910
  • Anatole France: Různé prósy, Praha : Alois Hynek, 1910 – pod pseudonymem Jindřich Stříbrný
  • Honoré de Balzac: Otec Goriot : sceny ze života pařížského, Praha : Josef R. Vilímek, 1910
  • Guy de Maupassant: Naše srdce (Notre coeur) : román, Praha : Jos. R. Vilímek, 1911
  • Charles Dickens: Črty, Praha : Alois Hynek, 1911 – pod pseudonymem J. Hart
  • Henry David Thoreau: Přátelství, Ralph Waldo Emerson: Kultura a Sebedůvěra, Praha : Sfinx - B. Janda, 1927

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NOSOVSKÝ, Karel. Bibliografie Emanuela Lešehrada. Literární rozhledy. 1927/28, roč. 12, čís. 2, s. 41-45.  
  • heslo Emanuel Lešehrad, in: Lexikon české literatury, díl. 2, sv. II (K-L), Praha, Academia 1993, str. 1160-1164, ISBN 80-200-0469-6
  • Jarmila Mourková: Emanuel Lešehrad : (1877-1955) : Literární pozůstalost : Soupis, Praha : Literární archiv Památníku národního písemnictví, 1968
  • ŠTĚPÁNKOVÁ, Vendula. Od dekadence ke konvenci: vybraná díla Emanuela z Lešehradu. Brno : Masarykova universita, 2007. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]