Kolovratové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kolovratové
(Kolowratové)
Colobrath CoA.jpg
Erb pánů z Kolowrat
Země České království
Zakladatel Albrecht starší z Kolowrat
Rok založení 14. století
Současná hlava JUDr. Dominika Kolowrat-Krakovská
Větve rodu Kolowrat-Krakovští, Bezdružičtí z Kolovrat, Libštejnští z Kolovrat, Novohradští z Kolovrat

Páni z Kolovrat (také psáno z Kolowrat), či jen Kolovratové (Kolowratové) jsou starý český šlechtický rod.

Původ rodu[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobným zakladatelem byl ve 14. století Albrecht starší z Kolowrat (hejtman Vogtlandu, Německo, zemřel 5.7.1391)[1], králův maršálek a hejtman, fojt. Nevelká vesnice Kolovraty je dnes součástí Prahy. Albrecht měl šest synů (Ješka, Albrechta mladšího, Mikuláše Žehrovského, Purkarta Bezdružického, Herborta Mašťovského a Aleše), z nichž čtyři založili jednotlivé rodové větve. Kolovratové (a před nimi Janovici čili Vlastislavci) se označovali jako následovníci knížat Lučanů.

Rodové větve[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 15. století byly známy některé z nich. Třetí ze synů Purkart získal Opočno a Bezdružice a jeho rodina se pak nazývala Bezdružičtí z Kolovrat. Další rodiny jsou známy jako novohradská, zámrská, kornouzská, libštejnská, maštovská, černominská, žehrovická, týnecká a březnická. Do dnešní doby přežila pouze krakovská.

Znak v zemských deskách na Pražském hradě

Rod Bezdružických[editovat | editovat zdroj]

Známým představitelem této rodiny byl počátkem 16. století Jetřich, kterému patřil Buštěhrad. Měl se svou ženou Žofkou z Janovic čtyři děti, sám zemřel roku 1508. Jednou z jeho dcer byla Beatrix Bezdružická z Kolovrat, která se přivdala do rodu Berků z Dubé. Nejdříve si vzala Petra Berku z Dubé, s nímž žila na hradu Lipý (nyní Česká Lípa) a po jeho smrti roku 1522 si vzala o několik let později movitého pána v Zákupech, Zdislava Berku z Dubé. Zemřela dříve než on roku 1541. Měla zálibu v soudních sporech a pověst „zlé baby“.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Erb krakovských Kolowratů na Novém Kolowratském paláci v Praze v ulici Na Příkopě

Hanuš, pocházející z libštejnské linie, získal od krále Zikmunda Dobříš, Točník, Plasy a Žebrák, jeho syn Hanuš se stal proboštem pražské kapituly.

Nejznámějším představitelem žehrovické linie se stal Jan Žehrovický z Kolovrat, který podporoval Jiřího z Poděbrad a proslul svou silou a obratností.

V roce 1600 se Magdaléna Marie z Kolovrat provdala za Jana Zrinského, synovce Petra Voka; když ovdověla, prožila milostný románek s pobělohorským dobrodruhem Martinem Huertou, za kterého se nakonec provdala.

Roku 1629 Kolovratové přijali smlouvu, kterou potvrdil císař Ferdinand II. Štýrský, že kdo si vzal za manželku někoho z nižšího stavu, bude vyloučen z rodu.

17. století působil Jan Vilém jako vratislavský a olomoucký kanovník a generál křižovníků.

Z týnecké rodiny se do historie nejvíce zapsal Emanuel Václav, který jako viceadmirál maltézského řádového vojska řídil boje s Turky v 18. století.

Krakovští žili v Radeníně a měli statky na Táborsku, kde působil kancléř a ministr Marie Terezie Leopold (1726-1809).

Nejznámějším představitelem libštejnské linie se stal František Antonín (1778-1861), který podporoval založení Národního muzea, jemuž daroval své mineralogické sbírky a knihovnu, řetězového mostu v Praze (Most císaře Františka I.); vykonával funkci prezidenta Královské české společnosti nauk, od roku 1826 zastával ve Vídni post ministra vnitra a stal se osobní i politickou protiváhou kancléře Metternicha. Jím také Libštejnská větev vymřela.

Z březnické větve pocházel Alois Josef Krakovský z Kolovrat, který založil Krakovskou linii, která své jméno získala podle hradu Krakovec na Rakovnicku a roku 1830 jej jmenovali pražským arcibiskupem.

Jan Nepomuk Karel (1794-1872) podporoval Matici českou a založení Národního muzea, kterému daroval cenné sbírky z březnické knihovny. Tato linie rodu držela Březnici, Hradiště a Újezd.

Na Táborsku žil i historik a spisovatel Zdeněk a pobýval tu i Zdeňkův syn Hanuš (1879-1955, který se věnoval diplomacii. Alexandr vešel ve známost jako automobilový závodník, zahynul za volantem roku 1927. Jeho bratr Jindřich se podílel na protinacistickém odboji, po osvobození pracoval jako vyslanec v Turecku, po navrácení majetku pronajal Kolovratský palác Národnímu divadlu za symbolickou 1,- Kčs.

Významní zástupci rodu[editovat | editovat zdroj]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 se do tehdejšího Československa vrátili z exilu v USA hrabě Jindřich Kolowrat-Krakovský, kterého, jako jediný z potomků, doprovázel jeho syn František Tomáš, aby společně restituovali rodový majetek. Jindřich Kolowrat-Krakovský v roce 1999 zemřel a ustavil jediným dědicem a novým správcem rodového majetku právě Františka Tomáše. Ten společně s životní partnerkou Dominikou Kolowrat-Krakovskou (roz. Perutkovou) plní největší přání svého otce a zakládá v Česku rodinu. Ve stejném roce, kdy umírá otec hrabě Jindřich, přichází na svět syn Maximilian Alexander a dva roky poté dcera Francesca Dominika.

Po předčasném úmrtí hraběte Františka Tomáše Kolowrat-Krakovského v roce 2004 přebírá řízení a správu rodového majetku paní Dominika Kolowrat-Krakovská.[3][4] Ta se společně se svými dětmi Maximilianem a Francescou se věnuje kromě správy majetku také Nadačnímu fondu Kolowrátek.[5] Tento fond byl založen 26. února 2008 ku příležitosti 65. výročí narození hraběte Františka Tomáše. Hlavní prioritou fondu je podpora nadaných dětí a mladistvých; další aktivity směřuje také do oblasti kultury, vzdělávání a lidských práv, do podpory osob v tíživé sociální situaci a do poskytování sociálních a zdravotně-sociálních služeb.[6]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Colobrath CoA.jpg

Znak měli společný s několika dalšími rody jako například Janovici, Čejky či Dvořeckými. Na modrém podkladu se nacházela orlice z poloviny stříbrná a červená, na krku měla zlatou korunku. Po zisku hraběcího titulu některé větve přidaly polepšení v rakouském štítku či změnily orlici na orla.

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se s Berky, Fictumy, Lobkovici, Gutštejny či Šternberky.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rodokmen - http://www.titlesofnobility.9f.com/Kolovrat.htm
  2. ASCHENBRENNER, Martin. Paní Beatrix z Kolovrat. Česká Lípa : Martin Aschenbrenner, 2005. ISBN 80-239-4313-8. S. 15.  
  3. http://www.rozhlas.cz/strednicechy/tandem/_zprava/dominika-kolowrat-krakovska-zakladatelka-nadacniho-fondu-kolowratek--1108912
  4. http://www.rozhlas.cz/praha/jejakaje/_zprava/dobrocinnost-dominiku-kolowratkrakovskou-naplnuje--1037189
  5. http://www.parlamentnimagazin.cz/narodni-divadlo-predalo-rodine-kolowrat-krakovskych-symbolicky-najem-za-poskytovani-palace-kolowrat/
  6. http://prazsky.denik.cz/kultura_region/osudy-talentovanych-deti-ktere-si-nemohou-plnit-svoje-sny-me-zajimaji-nejvice-20.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha : Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Kolovratové, s. 75-77.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]