Pardubice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
statutární město Pardubice
Pohled třídou Míru na Zelenou bránu

Pohled třídou Míru na Zelenou bránu

NUTS 5: CZ0532 555134
kraj (NUTS 3): Pardubický (CZ053)
okres (NUTS 4): Pardubice (CZ0532)
historická země: Čechy
katastrální výměra: 82,655[1] km²
počet obyvatel: 89 467  (1. 1. 2013[2])
rozpočtové výdaje: 1910 mil. Kč  (2011[3])
nadmořská výška: 237 m
PSČ: 530 02
zákl. sídelní jednotky: 89
části obce: 32
městské části / obvody: 8
katastrální území: 20
počet ulic: 604
počet adres: 11 732
adresa magistrátu: Magistrát města Pardubic
Pernštýnské nám. 1
530 21 Pardubice
posta@mmp.cz
primátor(ka): MUDr. Štěpánka Fraňková
(Sdružení pro Pardubice /SNK-ED)
www.mesto-pardubice.cz
Pardubice
Red pog.png
Pardubice
Pardubice, Česko

Pardubice jsou statutární město na východě Čech a metropole Pardubického kraje s výraznou správní, obytnou, obslužnou a výrobní funkcí pardubicko-hradecké aglomerace. Leží ve východní části Polabí na soutoku řek Labe a Chrudimky. S více než 89 tisíci obyvatel jsou desátým největším městem Česka. Sídlí zde okresní soud i pobočka soudu krajského, dále Univerzita Pardubice a v historickém centru je od roku 1964 městská památková rezervace. Pardubice jsou proslulé sportem, perníkem, Velkou pardubickou, Zlatou přilbou či železniční a leteckou dopravou. Území města obsahuje jako enklávu obec Spojil.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Původní ves, doložená z roku 1295, nesla název Pordoby. Místní jméno tedy dříve znělo Pordobice (1318 „de Pordobitz“), tj. „ves lidí Pordobových“. Pordobice se nacházely na území dnešní čtvrti Pardubičky, jihovýchodně od středu města. Jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęby), kteří spravovali zdejší kapli sv. Jiljí.

Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací se spojením „pár dubů“, popřípadě osobním jménem Pardus; výklad není zcela jistý. Německá podoba názvu města zní Pardubitz.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Kostel svatého Bartoloměje, znovuvybudovaný počátkem 16. stol.

První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. potvrdil zdejší klášter cyriakůkostel sv. Bartoloměje.

Pánové z Pardubic a Pernštejnové[editovat | editovat zdroj]

Prvním vlastníkem Pardubic na začátku 14. století byl Púta z Dubé. Kolem roku 1325 vyměnili jeho synové Pardubice s rytířem Arnoštem z Hostýně. Jeho syn Arnošt z Pardubic byl prvním pražským arcibiskupem. Na scénu nastoupil šlechtický rod pánů z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Arnoštova závěť z roku 1340 je prvním dokladem o existenci Pardubic jako města, přesněji jako poddanského městečka. Povýšení Pardubic na městečko se tedy uskutečnilo někdy v letech 13321340. V roce 1390 byla postoupena část panství Hanušovi z Milheimu. Dalším majitelem po jeho smrti se na začátku husitských válek stal Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad. Za husitských válek Pardubice pravděpodobně získal úchvatem moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova.

Pardubický zámek v polovině 19. století

V roce 1491 Pardubice koupil Vilém II. z Pernštejna, nejmocnější šlechtic tehdejšího českého království. Vedle zvelebování města a panství se pustil i do pozdně gotické přestavby zdejšího vodního hradu, jeho synové VojtěchJan pak pokračovali ve stylu renesančním. Tento historický unikát – přechod obranného vodního hradu na rozlehlý a pohodlný Pardubický zámek – můžeme obdivovat dodnes. Pernštejnům vděčíme i za celé historické městské jádro s renesančním náměstím, malebnými uličkami a dominantou Pardubic – Zelenou bránou.

Veduta Pardubic, Jan Willenberg, 1602

Po slavné éře Pernštejnů, kteří zadlužené panství prodali v roce 1560 arciknížeti Maxmiliánu II. Habsburskému, nastal úpadek. Třicetiletá válka město ještě více zbídačila.

Industrializace[editovat | editovat zdroj]

Nový rozvoj města přišel až v polovině 19. století. 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak severní státní dráhyOlomouce do Prahy. Ve druhé polovině století byly z města postupně rozvětveny další železniční tratě a vznikly průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, výrobce mlýnských strojů Josefa Prokopa synové, Fantova rafinérie minerálních olejů a další.

Vzlet Kašparova letadla v Pardubicích

Podobně jako v jiných místech země tehdy došlo ke značnému rozvoji kultury, sportu a dalších odvětví. 5. listopadu 1874 se poprvé běžel světoznámý dostih Velká pardubická. Centrem kultury se stal hotel Veselka (zbořen 1972), roku 1909 bylo postaveno Městské divadlo. Roku 1903 se v Bubeníkových sadech uskutečnila Východočeská výstava. Pardubice se staly kolébkou českého letectví, když 13. května roku 1911 uskutečnil inženýr Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Velké Chuchle u Prahy.

Po první světové válce došlo k dalšímu rozmachu průmyslu. Vznikly firmy Explosia a Synthesia, také Telegrafia, později Tesla. V roce 1931 se ve městě konala celostátní Výstava tělesné výchovy a sportu. V té době byl postaven i hotel Grand, Průmyslové muzeum, dnes Střední průmyslová škola potravinářská.

Od července do prosince 1944 byly Fantova rafinerie a pardubické letiště terčem tří náletů britského a amerického letectva, největší byl druhý 24. srpna 1944. Celkem bylo svrženo 870 tun bomb, které způsobily velké škody i ve městě; zahynulo 263 lidí (vč. 19 německých vojáků) a přes tisíc budov bylo zničeno nebo poškozeno včetně staré budovy nádraží.

Po válce se započalo s výstavbou nových čtvrtí, ještě ve čtyřicátých letech to bylo sídliště Dukla v místě dřívější Válečné nemocnice Pardubice. Roku 1952 byla ve městě zavedena trolejbusová doprava. Roku 1958 bylo vybudováno nové vlakové nádraží. V šedesátých letech se začalo stavět sídliště Polabiny na pravém břehu Labe. Poté byla vybudována ještě sídliště Dubina a Cihelna.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Mapa Pardubic z Třetího vojenského mapování, 1877–80

Pardubice leží převážně na levém břehu Labe, centrum pod soutokem s Chrudimkou přibližně na 15 ¾° východní zeměpisné délky a 50 ° severní šířky, 98 km na východ od Prahy, 20 km jižně od Hradce Králové, okolo 10 km severně od Chrudimi. Fytogeograficky patří Pardubicko do oblasti mírného pásma opadavých listnatých lesů palearktické oblasti. Město se rozkládá v Polabské nížině v nadmořské výšce 215 až 237 metrů.

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní vchod do pardubické nemocnice

Počet obyvatel Pardubic od počátku 19. století stoupal díky rozvoji průmyslu, který zaznamenal velký růst po napojení města na železnici. Největšího počtu, 96 036 obyvatel, dosáhly Pardubice ke konci roku 1989,[4] od té doby se však počet trvale žijících obyvatel stále snižuje. Z porovnání počtu obyvatel Pardubic a okresu vyplývá soustřeďování obyvatel do okresního města až do roku 1991, od kterého podíl obyvatel města vůči celému regionu mírně klesá zejména v důsledku dostupnějšího bydlení v okolních obcích (tzv. suburbanizace).

Správní členění a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1940 se město Pardubice skládalo z centrální části a Bílého Předměstí. Roku 1954 se připojily Pardubičky a Studánka, roku 1960 Doubravice, Cihelna, Ohrazenice, Polabiny, Semtín, Popkovice a Rosice nad Labem roku 1964 Trnová, Svítkov a Srnojedy, roku 1976 Dražkovice, Nemošice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory, Spojil a Staré Čívice a nakonec roku 1986 Lány na Důlku a Opočínek. Roku 1991 se osamostatnil Spojil, který tak tvoří enklávu uvnitř pardubického území, roku 1994 Srnojedy.[5] Roku 2006 se po referendu připojily Hostovice na východním okraji.[6][7]

Správní území Pardubic se od připojení Hostovic r. 2006 skládá z 19 katastrálních území o celkové rozloze 82,655 km². Kvůli připojení obcí podél železnice je protáhlé východo-západním směrem, nejvzdálenější body dělí 19 km. Pardubice jsou největší české město, kde domy nemají přiděleno orientační číslo, druhé je sedmdesátitisícové Kladno.[8]

Katastrální území Pardubic a okolí

O vzniku prvních sedmi městských obvodů bylo rozhodnuto v roce 1991 coby opatření proti porevolučnímu osamostatňování okrajových částí Pardubic jako zmíněné Spojil a Srnojedy. V první fázi ihned v roce 1991 vznikly právě periferní obvody Pardubice IV, VI a VII. V roce 1996 vznikl obvod Pardubice II a v roce 2002 zbylé tři obvody (Pardubice I, III a IV). Připojením Hostovic v roce 2006 vznikl osmý městský obvod.

Existence obvodů je dlouhodobě kritizována jako zbytečně komplikovaná a drahá (např. sousední srovnatelný Hradec nebo Budějovice žádné nemají). Na podzim 2012 se primátorka Fraňková v rámci úsporných opatření snažila o zrušení čtyř obvodů v širším centru města I, II, III a V a dále spojení nejvýchodnějších Hostovic (Pardubice VIII) s obvodem IV, ovšem setkávala se s odporem starostů dotyčných částí i jiných stran na magistrátu.[9] Po velkých sporech v zastupitelstvu bylo v dubnu 2013 vyhlášeno referendum s otázkou „Souhlasíte s členěním statutárního města Pardubic na městské obvody?“ na čtvrtek 13. června.[10] Účast byla nízká, pouze 21 %, referendum tedy není závazné; 60 % hlasů bylo pro členění na obvody.[11]

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Pardubice jsou průmyslové centrum východních Čech. Hlavními zdejšími odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický.

Chemický[editovat | editovat zdroj]

Celkový pohled na rafinérie Paramo

Pardubice mají od 19. století tradici chemické výroby, kterou zajišťují především následující dvě společnosti:

Paramo[editovat | editovat zdroj]

Akciová společnost Paramo (Pardubická rafinérie minerálních olejů) patřila mezi přední české rafinerie; vyráběla paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky. Založil ji koncem 19. stol. vídeňský majitel krámku David Fanto, který prodával petrolej na litry.[zdroj?] Nevedl si špatně, a proto se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Vhodné místo nalezl v Pardubicích, kde byla nejen voda a železnice, ale i rozvinutý průmysl. Usazování prvních kotlů a kladení potrubí začalo na jaře roku 1889.

Oleje všeho druhu, vřetenové, vazelínové, válcové i těžké, začaly vytlačovat až dosud všeobecně uznávané americké výrobky nejen v Rakousko-Uhersku, ale i v zahraničí. Po dvojnásobném bombardování americkým letectvem v roce 1944 zůstala ze závodu sotva čtvrtina, ale již v roce 1945 se rafinerie začala obnovovat jako národní podnik. Do roku 2012 patřilo Paramo mezi největší a nejznámější petrochemické společnosti v České republice. Na jaře 2012 rozhodl polský akcionář PKN Orlen o utlumení Parama, byly trvale odstaveny výrobní jednotky zpracovávající ropu a začalo propouštění zaměstnanců. Budoucnost továrny je nejasná.

Synthesia a Explosia[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 byla v Semtíně založena Československá akciová továrna na látky výbušné. Roku 1928 vznikla sesterská společnost Synthesia a v roce 1934 byl podnik přejmenován na Explosia a.s. Roku 1946 sloučením znárodněné Synthesie a Explosie vznikl Synthesia, národní podnik, později přejmenovaný na Východočeské chemické závody n.p. Bouřlivým rozvojem prošel především v 50. a 60. letech.

Synthesia a.s. patří mezi přední české výrobce celulosy, pigmentů a barviv a organických sloučenin. Pracuje zde na 2300 osob a tržby v roce 2005 činily 3 570 mil. Kč. Explosia, a.s. zaujímá přední postavení v oblasti trhavin a střelivin na trhu ČR, je i významným exportérem, především do EU. Koncem padesátých let zde byla vyvinuta plastická trhavina Semtex. Název vznikl kombinací slov Semtín a Explosive.

Elektrotechnický[editovat | editovat zdroj]

Foxconn Pardubice, dřívější Tesla Pardubice

Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v průmyslové zóně, vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubického závodu Tesla pocházely pasivní radary Ramona a KRTP-86 Tamara. Když se po revoluci rozpadla, byla roku 1994 založena ERA a.s., která vyvinula další generaci pasivního radiolokátoru Věra. ERA vyrábí a dodává pasivní radiolokační systémy pro řízení letového provozu a sledování pohybu letadel jak ve vzduchu, tak na letištních plochách (zde je možno sledovat i pohyb jiných vozidel); její výrobky působí na letištích všech kontinentů. Od roku 2011 patří zbrojařskému koncernu Omnipol. V roce 2013 má začít výstavba nové administrativní budovy.

Foxconn je tchajwanská globální firma; vyrábí spotřební elektroniku, komunikační a elektronická zařízení a všechny součásti pro osobní počítače kromě čipů. V Pardubicích má od podzimu 2000 montovnu počítačů s několika tisíci zaměstnanců, z velké části cizinců.[12]

Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2001. Vyrábí audiosystémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh; zaměstnává přes tisíc lidí.

Potravinářství: perník a pivo[editovat | editovat zdroj]

Historicky cenné Winternitzovy mlýny u Chrudimky, Josef Gočár, 1911
Pivovar Pernštejn

Pardubice jsou od 16. století proslulé perníkem; tradiční spojení „pardubický perník“ je chráněné označení původu EU. Dále zde sídlí výrobce náhražky kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek.

Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 byl Pivovar Pardubice transformován na akciovou společnost a zprivatizován. Vyrábí pod značkou Pernštejn několik druhů piva a limonády; originální je 19° tmavé pivo Porter vlastní receptury. Je to malý nezávislý pivovar nepatřící k žádné skupině, vlastní ho několik osob z regionu; výstav je 57 tisíc hektolitrů. V letech 2006–10 se firma přejmenovala Pivovar Pernštejn a.s., ale kvůli expanzi mimo region to změnila na Pardubický pivovar a.s.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Městská hromadná doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Trolejbusová doprava v Pardubicích a Městská autobusová doprava v Pardubicích.

Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků. Hlavní křižovatky jsou na Masarykově náměstí, před hlavním nádražím a na třídě Míru. Dopravní podnik města Pardubic obnovuje vozový park výhradně nízkopodlažními vozy. Velkokapacitní trolejbusy Škoda Solaris jsou pojmenovány po vítězích Velké Pardubické. Nové autobusy mají pohon na zemní plyn, úsporný a ekologický; Dopravní podnik ve svém areálu vystavěl stanici se zemním plynem otevřenou i veřejnosti. Dopravní podnik přepraví každoročně okolo 10 000 000 lidí. Linky hromadné dopravy jezdí do Opočínku, Lánů na Důlku, Lázní Bohdaneč, Němčic, Sezemic, Spojila, Černé za Bory, Starého Máteřova a Dražkovic; plánuje se trolejbusová linka do Chrudimi. Mluví se také o budoucím propojení Pardubic s Hradcem linkami MHD. Víkendové spoje linky 15 zajížděly i do Přelouče, to ale bylo od 3. března 2013 zrušeno.

Železniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Budova hlavního nádraží v Pardubicích

Pardubice jsou nejvýznamnějším železničním uzlem východních Čech; leží 104 km od Prahy na koridorové Praha - Česká Třebová z Prahy na východ a vycházejí z nich další dvě tratě.

Ve stanici Pardubice hlavní nádraží zastavuje mnoho mezinárodních vlaků EuroCity do měst jako Berlín, Hamburk, Vídeň, Varšava, Bratislava, Žilina, Budapešť, Bělehrad, Expresy a vnitrostátní vlaky Intercity. Zastavuje tu jak vlajková loď Českých drah - Supercity Pendolino jezdící z Prahy do Ostravy, tak i vlaky soukromého dopravce RegioJet. Z pardubického hlavního nádraží jezdí do Kolína a Prahy, ale také na východ do Ústí nad Orlicí a České Třebové moderní příměstské soupravy City Elefant, a do nedalekého Hradce Králové a Jaroměře elektrické jednotky Českých drah RegioPanter. Od roku 2014 jezdí několikrát za den z Pardubic do Chrudimi a Hlinska také moderní příměstská souprava RegioShark.

Na území města se nacházejí dvě železniční stanice:

  • Jihozápadně od centra Pardubice hlavní nádraží s odbavovací budovou od architekta Karla Řepy z r. 1958 je jedna z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu s prostornou odbavovací halou, hotelem a podzemním kinem (to již nefunguje a hotel je zčásti obsazen kancelářemi). České dráhy plánují rekonstrukci nádražní budovy ve spolupráci s investorem, spolu s rekonstrukcí přilehlého náměstí Jana Pernera. Nádraží má tři ostrovní nástupiště s průjezdnými kolejemi (6 nástupištních hran), jednostranné I. nástupiště u výpravní koleje s dalšími dvěma nástupištními hranami u kusých kolejí. 2. až 4. nástupiště s přestupovým tunelem byly od roku 2005 modernizovány.
  • Druhou stanicí je Pardubice-Rosice nad Labem na trati 031 do Hradce Králové, jejíž budova prošla opravou.

Dále je na území města šest železničních zastávek: směrem na západ od hlavního nádraží Pardubice-Svítkov a Pardubice-Opočínek, na východ Pardubice-Pardubičky a Pardubice-Černá za Bory, na jih Pardubice závodiště a na sever Pardubice-Semtín.

Letecká doprava[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Letiště Pardubice.

Letiště na jihozápadním okraji Pardubic je původně vojenské, vzniklé již za první republiky. Od založení mezinárodního civilního letiště v roce 1995 je to letiště se smíšeným vojenským a civilním leteckým provozem. Na počátku roku 2007 byla zavedena nedělní pravidelná linka do Moskvy a Petrohradu. V sezóně 2012 se z letiště létalo denně do Moskvy, okolo Vánoc jsou vypravovány speciální linky i do ostatních ruských měst. V letní sezoně se z Pardubic létá do Burgasu, Palma de Malorca, Antalye, Řecka, Tunisu, Kréty, Djerby, Turecka a Černé hory. V létě se na letišti koná Aviatická pouť, která láká letecké nadšence.

Od května 2011 do poloviny roku 2012 proběhla rozsáhlá modernizace letištního prostoru. Byla rozšířena ranvej, pojezdové plochy, vybudovalo se palivové hospodářství a další úpravy. Společnost East Bohemian Airport provozující civilní část letiště, již vlastní Pardubice, vyjednávala s nízkonákladovými aerolinkami o zavedení spojů po Evropě. Tyto plány pozastavila hospodářská krize, která i značně snížila počet odbavených. V roce 1995 to bylo 3 137 osob, v roce 2003 začal boom a letiště odbavilo 28 392 osob a v roce 2007 dokonce 93 659. V roce 2009 nastal propad na 49 032 osob, ale v r. 2010 byl zaznamenán opět nárůst na 62 802. V roce 2012 letiště odbavilo rekordních 125 000 cestujících a překonalo tak Karlovy Vary jako 4. nejvytíženější letiště v ČR. East Bohemian Airport hodlá investovat čtvrt miliardy korun do nového terminálu. Mělo by se začít stavět v roce 2014 a letiště by tak mohlo ročně odbavit až 250 000 cestujících a vyrovnat se tak ostravskému Letišti Leoše Janáčka.

Silniční doprava[editovat | editovat zdroj]

Pardubice protíná silnice I/37 z Chrudimi, v úseku do Hradce Králové zmodernizovaná na čtyřproudovou rychlodráhu; na jihu Opatovic ji úsek budoucí R35 napojuje na dálnici D11 do Prahy, pro přímé spojení se však používá exit 68 po silnici I/36 na Chýšť Lázně Bohdaneč. Ta prochází širším centrem a pokračuje na severovýchod do Sezemic, Holic, Vysokého Mýta a Litomyšle. Pardubice jako průmyslové město generují velké množství silniční dopravy. Místní politici navázali na řešení silniční dopravy uvnitř Pardubic v dobách komunismu. Obchvaty z jihovýchodu a severovýchodu se nečekají před rokem 2025. Nekvalitně navržený pravoúhlý systém dopravy vede veškerou dopravu včetně tranzitní v těsné blízkosti centra a tudíž mají Pardubice s dopravou velice často problémy. Nejvytíženější dopravní uzel, nadjezd a křižovatku u Parama, kde denně projede více než 25 000 aut, čeká v nejbližší době rozsáhlá rekonstrukce a modernizace až ke křižovatce U Trojice, kde se plynule napojí na čtyřproudovou rychlodráhu do Hradce. Ve městě bude zaveden chytrý systém dopravního světelného značení, který bude řídit dopravu dle její hustoty a požadavků, aby šlo plynule projet centrem města, a informační tabule, které řidičům poradí, kudy nejrychleji projet městem, a budou informovat o případných dopravních omezeních.

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

V Pardubicích funguje nově opravená výletní loď Arnošt, plující po Labi proti proudu do Kunětic a dolů po proudu řeky do Srnojed. Město zaplatilo za opravu lodi několik milionů a loď funguje kromě vyhlídkových plaveb i jako součást městské hromadné dopravy na okraje Pardubic. V Pardubicích se také chystá nákladní lodní doprava po splavnění Labe a vybudování přístavu, které jsou v plánu ministerstva dopravy. Má ulehčit silniční dopravě a sloužit jako doplněk železniční dopravy.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Velká Pardubická[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1874 se v Pardubicích každý podzim, druhou říjnovou neděli, koná slavná Velká pardubická. Jedná se o nejtěžší dostih v Evropě a druhý nejtěžší na světě. Nejúspěšnějším účastníkem dostihu je žokej Josef Váňa s osmi vítězstvími v letech 1987–2011. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha. První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní, zvítězil plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem; dostih dokončilo pouhých 7 koní. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou let 1876 a 1908 kvůli nepřízni počasí, světových válek a roku 1968 kvůli politickému napětí po sovětské invazi. Dráha měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Startuje 15 až 20 koní s nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede 8 dostihů). Posledním a hlavním dostihem je dostih pojmenovaný po současném sponzorovi Velká pardubická České pojišťovny. Vozy pardubické MHD jsou pojmenovány po vítězných koních.

Zlatá přilba města Pardubic[editovat | editovat zdroj]

Zlatá přilba města Pardubic je každoroční závod motocyklů na ploché dráze ve Svítkově. Je to nejstarší plochodrážní závod na světě; poprvé se jela v roce 1929. Koná se první říjnovou neděli, týden před Velkou Pardubickou, a zahajuje tradiční týden městských slavností. Každoročně láká kvalitní jezdce z Polska, Německa, Dánska, Švédska, Rakouska, Nizozemska, Anglie, ale i Spojených států nebo Austrálie. Na závod dojíždí tisíce fanoušků, zejména Čechů, Němců, Dánů a Poláků. Trofej zhotovuje známý pardubický klenotník pan Lejhanec.

Tipsport extraliga ledního hokeje[editovat | editovat zdroj]

ČEZ aréna v Pardubicích

V Pardubicích sídlí lední hokejový klub HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, hrající v nedávno modernizované a rozšířené ČEZ Areně. Pardubický hokejový tým patří dlouhodobě mezi nejlepší týmy v Česku; třikrát vyhrál nejvyšší Československou hokejovou ligu (1973, 1987 a 1989), samostatnou českou extraligu v sezonách 2004/2005, 2009/2010 a 2011/2012. První zápas v tzv. „kanadském hokeji“ se v Pardubicích hrál v roce 1913 na Matičním jezeře s Českou sportovní společností Praha a první klub LTC Pardubice vznikl roku 1923. V roce 2011 se zde konal historicky 1. extraligový zápas pod otevřeným nebem s týmem HC Kometa Brno. V roce 2011 vytvořil pardubický tým rekord výher v řadě, vyhrál všechny postupové zápasy v řadě, čímž dosáhl nejvyššího možného počtu vyhraných zápasů v sezoně. Klub často mění svůj název kvůli sponzorům, kteří klub zrovna dotují, a je nejbohatším hokejovým klubem v zemi. Pardubičtí fanoušci hokeje tvoří největší fandící skupinu lidí u nás a zápasy v aréně patří k nejnavštěvovanějším v zemi.

Mattoni NBL[editovat | editovat zdroj]

Z dalších klubů, hrajících nejvyšší národní soutěž, má v Pardubicích sídlo basketbalový klub BK Synthesia / JIP Pardubice, který hraje v Mattoni NBL, ČP, evr. poháry. Tým pravidelně hraje mezi nejlepšími 5, a to nejen v MNBL. V ČEZ Aréně také hrají basketbalisté Nymburku, hrající Evropský pohár (v sezoně 2011–2012 evropský pohár Eurochallenge Cup, postup mezi posledních 16 týmů). Basketbal v Pardubicích má velkou tradici; skvělé výsledky dlouhodobě vykazuje mládež pod vedením Jana Procházky. V Pardubicích je Vrcholové sportovní centrum mládeže pod Českou basketbalovou federací. Za Pardubice hrál i Jiří Welsch, Lukáš Šindelář a další skvělí hráči basketbalové historie ČR.

Šachy: Czech Open[editovat | editovat zdroj]

Každoročně od roku 1990 se v Pardubicích odehrává největší šachový turnaj na světě Czech Open. V turnaji se hrají mimo šachů také scrabble, bridž, poker, mariáš a mankala. Turnaj se skládá z pěti hlavních a dvaceti vedlejších turnajů. Záštitu nad festivalem v roce 2011 převzali prezident republiky Václav Klaus, hejtman Pardubického kraje Radko Martínek a primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková.

Pardubická juniorka[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství České republiky staršího dorostu v tenise, neoficiálně Pardubická juniorka (dříve také Dorostenecké mistrovství ČSSR v tenise), je tradiční juniorský turnaj pořádaný již od roku 1926 na kurtech klubu LTC Pardubice v polovině srpna. Jde o českou obdobu prestižního floridského Orange Bowlu. Mezi vítězi je řada pozdějších grandslamových šampiónů a dvě světové jedničky – Martina Navrátilová a Ivan Lendl. Vítězem se stal i olympijský vítěz mužské dvouhry z Letních olympijských her 1988 v Soulu, slovenský tenista Miloslav Mečíř. Pardubickou juniorku také vyhráli všichni čeští wimbledonští vítězové ve dvouhře Jan Kodeš, Jana Novotná a Petra Kvitová, jakož i dva poražení wimbledonští finalisté Ivan Lendl a Hana Mandlíková. Jaroslav Drobný zvítězil jako občan Egypta. Martina Navrátilová získala všechny singlové tituly jako hráčka Spojených států.

Fotbalová národní liga[editovat | editovat zdroj]

Od sezóny 2012/2013 se do Pardubic po 6 letech vrátila druhá nejvyšší fotbalová liga (od roku 2013 nově pojmenovaná Fotbalová národní liga), kterou hraje tým FK Pardubice. Klub vznikl roku 2008 sloučením několika subjektů, v mnohém však navazuje na historii klubů, které působily v Pardubicích v předchozích letech či desetiletích. Spojily se kluby FK Junior (dorost a žáci), MFK Pardubice (přípravky) a Tesla Pardubice (oddíly dospělých), aby pod hlavičkou v roce 2006 vzniklé akciové společnosti Fotbal Pardubice a.s. vybudovaly silný tým s kvalitní mládežnickou základnou. FK Pardubice hraje domácí zápasy FNL na stadionu Pod Vinicí, jelikož starý Letní stadion za ČEZ Arenou přestal již požadavkům soutěže vyhovovat, mládež se většinou soustředí ve sportovním areálu Ohrazenice. Klub má tři týmy dospělých (FNL, divize a krajský přebor), pět dorosteneckých oddílů (oddíl FK Pardubice U-19 hraje 1. dorosteneckou ligu), šest žákovských celků a stejný počet přípravek. Strategií klubu je soustředit se na výchovu mládeže a využívat fotbalistů, kteří jsou buď přímo odchovanci, nebo pocházejí z východočeského regionu. A-tým FK Pardubice, který navazuje na družstvo dospělých Tesly Pardubice, postoupil po sezóně 2009/2010 z divize do ČFL a z ní po dvou sezónách do 2. ligy (FNL).

Kultura a umění[editovat | editovat zdroj]

Východočeské divadlo v Pardubicích roku 1910

V Pardubicích jsou čtyři divadla: největší a nejstarší Východočeské divadlo (budova z roku 1909), dále Divadlo Exil, Divadlo 29 a Loutkové divadlo Radost DK Dukla. Působí zde profesionální Komorní filharmonie Pardubice, soubor Barocco sempre giovane či amatérský Pardubický komorní orchestr. Sborovému zpěvu se věnují Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice, Pardubický dětský sbor, komorní sbor ORFEUS, Continuo, IUVENTUS CANTANS, Chlapecký sbor BONIFANTES či smíšený sbor Spojené sbory Pernštýn – Ludmila – Suk. V Pardubicích působily či působí hudební skupiny: trampská Stopa, folková Pouta (nástupce zaniklých Poupat), folkový Marien či pop punková Vypsaná fiXa. Lidové tradice udržují folklorní soubory Lipka Pardubice a Baldrián.

V Pardubicích je více než 10 galerií,[13] především Východočeská galerie v Pardubicích (na zámku a v domě u Jonáše). Působí zde Krajská knihovna Pardubice (od roku 1960 do vzniku kraje Okresní knihovna) a knihovna Univerzity Pardubice. V zámku sídlí Východočeské muzeum, vysílá odsud Český rozhlas Pardubice. V DDM Delta na Dukle působí od r. 1992 Hvězdárna barona Artura Krause.

Filmová natáčení[editovat | editovat zdroj]

V Pardubicích se natáčely např. filmy Spalovač mrtvol a Dívka na koštěti (1971).

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Pardubicích je celkem 19 středních škol, z toho 4 gymnázia: Gymnázium Dašická, Gymnázium Mozartova, Sportovní Gymnázium a Anglické Gymnázium. Sídlí tu také Univerzita Pardubice, kterou tvoří sedm fakult a jeden vysokoškolský ústav.

Památné stromy[editovat | editovat zdroj]

Architekti, umělci v Pardubicích[editovat | editovat zdroj]

Dům u Jonáše, druhá budova Východočeské galerie v Pardubicích. Pouliční lampa trčící z okna je objekt Krištofa Kintery.

Významné společenské, kulturní a sportovní akce[editovat | editovat zdroj]

Sport[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Kulturní památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Pardubicích.

Národní kulturní památky:

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Spřátelená města:

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obec Pardubice: podrobné informace, Územně identifikační registr ČR
  2. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1.1.2013 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-04-30, [cit. 2013-05-06]. Dostupné online.  
  3. http://www.pardubice.eu/urad/radnice/dulezite-informace/hospodareni-mesta/rozpocet-mesta.html
  4. Pardubice 1949–2005 [online]. Praha: Český statistický úřad. Dostupné online.  
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.  
  6. Historie a současnost statutárních měst, diplomová práce 2009
  7. VÝVOJ A SOUČASNÉ PROBLÉMY VNITŘNÍ PROSTOROVÉ STRUKTURY MĚSTA PARDUBICE, diplomová práce 2008
  8. Podrobněji v hesle označování domů.
  9. http://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/obvody-ctyri-chteji-zrusit-20121018.html
  10. http://pardubice.idnes.cz/referendum-mestske-obvody-zruseni-duc-/pardubice-zpravy.aspx?c=A130405_1913136_pardubice-zpravy_mt
  11. http://pardubice.idnes.cz/clanek.aspx?c=A130614_081053_pardubice-zpravy_jah
  12. http://www.migraceonline.cz/cz/e-knihovna/foxconn-cinska-spolecnost-v-srdci-evropy
  13. http://web.ipardubice.cz/page.php?what=searchcile&ctyp[]=7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Letem českým světem, Půl tisíce fotografických pohledů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Tištěno v Knihtiskárně Jos. R. Vilímka v Praze, dokončeno 1. 11. 1898
  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.  
  • Boháč, Z.: Patrocinia v Čechách v době předhusitské a barokní, in: Pražské arcibiskupství 1344–1994, Praha 1994, str. 164–179
  • Diviš J., O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu Sv. Bartoloměje, Pardubice 1908
  • Hlobil I., Petrů E.: Humanismus a raná renesance na Moravě, Praha 1992
  • Hoferica J., Historie chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích se zaměřením na mobiliář a s přihlédnutím k novým objevům, Pardubice 1996, nepublik. práce
  • Hrubý V., Umění baroka a klasicismu v Pardubicích, nepub. text pro Dějiny Pardubic II. 1990
  • Ježek M., Výzkum v pardubickém chrámu sv. Bartoloměje, in: Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 1995
  • Blanka Langerová, The Pardubice Region – Pardubický kraj – Bezirk Pardubice, 2004, ISBN 80-86408-12-4
  • Štěpán Bartoš, Pavel Panoch: Karel Řepa – pardubický architekt ve věku nejistot, Helios, 2003, ISBN 80-85211-15-7 (česky)
  • Pavel Panoch, Zdeněk Lukeš: Slavné vily Pardubického kraje, Foibos, 2009, ISBN 978-80-87073-12-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]