Pardubice

statutární město Pardubice
Pohled třídou Míru na Zelenou bránu
znak vlajka
NUTS 5:	CZ0532 555134
kraj (NUTS 3):	Pardubický (CZ053)
okres (NUTS 4):	Pardubice (CZ0532)
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	77,71 km²
počet obyvatel:	89 467  (1. 1. 2013)
rozpočtové výdaje:	1910 mil. Kč  (2011)
zeměp. souřadnice:	50° 2′ 19″ s. š., 15° 46′ 45″ v. d.
nadmořská výška:	237 m
PSČ:	530 02
zákl. sídelní jednotky:	73
části obce:	32
městské části / obvody:	8
katastrální území:	20
počet ulic:	604
počet adres:	11 732
adresa magistrátu:	Magistrát města Pardubic Pernštýnské nám. 1 530 21 Pardubice posta@mmp.cz
primátor(ka):	MUDr. Štěpánka Fraňková (Sdružení pro Pardubice /SNK-ED)
www.mesto-pardubice.cz
Pardubice poloha Pardubic v ČR

Pardubice jsou statutární město na východě Čech a metropole Pardubického kraje s výraznou správní, obytnou, obslužnou a výrobní funkcí pardubicko-hradecké aglomerace. Leží ve východní části Polabí, na soutoku řek Labe a Chrudimky. S více než 89 tisíci obyvatel jsou 10. největším městem ČR. Sídlí zde Univerzita Pardubice a v historickém centru je od roku 1964 městská památková rezervace.

Etymologie

Původní ves, doložená z roku 1295, nesla název Pordoby. Místní jméno tedy dříve znělo Pordobice (1318 „de Pordobitz“), tj. „ves lidí Pordobových“. Pordobice se nacházely na území dnešní čtvrti Pardubičky, jihovýchodně od středu města. Jméno do Polabí přinesli z Polska mniši řádu cyriaků (podle polského místního jména Porydęby), kteří spravovali zdejší kapli sv. Jiljí.

Hláskovou změnu Pordob- na Pardub- lze vysvětlit snahou po disimilaci dvou -o- a možná i mylnou asociací se spojením „pár dubů“, popřípadě osobním jménem Pardus; výklad není zcela jistý. Německá podoba názvu města zní Pardubitz.

Dějiny

Kostel svatého Bartoloměje, znovuvybudovaný počátkem 16. stol.

První dochovaná zmínka o existenci Pardubic pochází z roku 1295, kdy papež Bonifác VIII. v Pardubicích potvrdil klášter cyriaků a kostel sv. Bartoloměje.

Pánové z Pardubic a Pernštejnové

Prvním vlastníkem Pardubic na začátku 14. století byl Púta z Dubé. Kolem roku 1325 vyměnili synové Púty z Dubé Pardubice s rytířem Arnoštem z Hostýně. Jeho syn Arnošt z Pardubic byl prvním pražským arcibiskupem. Na scénu nastoupil šlechtický rod pánů z Pardubic, kteří měli ve svém znaku přední bílou (stříbrnou) polovinu koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Arnoštova závěť z roku 1340 je prvním dokladem o existenci Pardubic jako města, přesněji jako poddanského městečka. Povýšení Pardubic na městečko se tedy uskutečnilo někdy v letech 1332–1340. V roce 1390 byla postoupena část panství Hanušovi z Milheimu. Dalším majitelem po jeho smrti se na začátku husitských válek stal Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad. V době husitských válek Pardubice pravděpodobně získal úchvatem moravský šlechtic Jan Hlaváč z Mitrova.

Pardubický zámek v polovině 19. století

V roce 1491 Pardubice koupil Vilém z Pernštejna, nejmocnější šlechtic tehdejšího Českého království. Vedle zvelebování města a panství se Vilém pustil i do pozdně gotické přestavby zdejšího vodního hradu, jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali ve stylu renesančním. Tento historický unikát – přechod obranného vodního hradu na rozlehlý a pohodlný Pardubický zámek – můžeme obdivovat dodnes. Pernštejnům vděčíme i za celé historické městské jádro s renesančním náměstím, malebnými uličkami a s dominantou Pardubic – Zelenou bránou.

Pardubice na vedutě Jana Willenberga z roku 1602

Po slavné éře Pernštejnů, kteří zadlužené panství prodali v roce 1560 arciknížeti Maxmiliánu Habsburskému, nastal úpadek vlivu města. Rovněž Třicetiletá válka město ještě více zbídačila.

Industrializace

K novému rozvoji města došlo až v polovině 19. století, kdy 20. srpna 1845 přijel do Pardubic první vlak po první české parní železnici z Olomouce do Prahy. Ve druhé polovině 19. století bylo město postupně napojeno na další železniční tratě a došlo k jeho velkému rozkvětu. Vznikly v něm průmyslové podniky jako lihovar, cukrovar, výrobce mlýnských strojů Josefa Prokopa synové, Fantova rafinérie minerálních olejů a další.

Vzlet Kašparova letadla v Pardubicích

Podobně jako v jiných místech země tehdy došlo ke značnému rozvoji kultury, sportu a dalších odvětví. Roku 1874 se poprvé běžel světoznámý dostih Velká pardubická. Centrem kultury se stal hotel Veselka (zbořen 1972), roku 1909 bylo postaveno Městské divadlo. Roku 1903 se v Bubeníkových sadech uskutečnila Východočeská výstava. Pardubice se staly kolébkou českého letectví, když 13. května roku 1911 uskutečnil inženýr Jan Kašpar první dálkový let z Pardubic do Velké Chuchle u Prahy.

Po první světové válce došlo k dalšímu rozmachu průmyslu. Vznikla firma Explosia – dnes Synthesia – a také Telegrafia, později Tesla. V roce 1931 byly Pardubice dějištěm celostátní Výstavy tělesné výchovy a sportu. V té době byl postaven i hotel Grand, Průmyslové muzeum, dnes Střední průmyslová škola potravinářská.

V zimě a létě 1944 byly Pardubice terčem tří náletů amerického letectva, které vážně poškodily Fantovu rafinérii minerálních olejů, zničily staré pardubické nádraží a způsobily nemalé škody na civilní zástavbě a obyvatelstvu. Největší byl druhý 24. srpna 1944. Na město dopadlo 870 tun bomb a zahynulo 263 lidí; přes tisíc budov bylo zničeno nebo poškozeno včetně staré budovy nádraží.

Po válce se započalo s výstavbou nových čtvrtí, ještě ve čtyřicátých letech to bylo sídliště Dukla v místě dřívější Válečné nemocnice Pardubice. Roku 1952 byla ve městě zavedena trolejbusová doprava. Roku 1958 bylo vybudováno nové vlakové nádraží. V šedesátých letech se začalo stavět sídliště Polabiny na pravém břehu Labe. Poté byla vybudována ještě sídliště Dubina a Cihelna.

Geografie

Mapa Pardubic z Třetího vojenského mapování, 1877–1880.

Pardubice se rozkládají na obou březích Labe, centrum na levém pod soutokem s Chrudimkou přibližně na 15 ¾° východní zeměpisné délky a 50 ° severní šířky. Pardubice leží 98 km na východ od Prahy, 20 km jižně od Hradce Králové, okolo 10 km severně od Chrudimi. Fytogeograficky patří Pardubicko do oblasti mírného pásma opadavých listnatých lesů palearktické oblasti. Město se rozkládá v Polabské nížině v nadmořské výšce 215 až 237 metrů. Jeho rozloha činí téměř 78 km².

Demografie

Hlavní vchod do pardubické nemocnice

Počet obyvatel Pardubic od počátku 19. století poměrně prudce stoupal díky rozvoji průmyslu, který zaznamenala velký růst po napojení města na hlavní železniční trať Praha–Česká Třebová. Od roku 1993 se však počet trvale žijících obyvatel stále snižuje. Z porovnání počtu obyvatel Pardubic a okresu vyplývá soustřeďování obyvatel přímo do okresního města až do roku 1991, od kterého se podíl obyvatel žijících ve městě a v celém okrese mírně snižuje zejména v důsledku možnosti dostupnějšího bydlení v okolních obcích.

Správní členění a vývoj

Do roku 1940 se město Pardubice skládalo z centrální části a Bílého Předměstí. Roku 1954 se připojily Pardubičky a Studánka, roku 1960 Doubravice, Cihelna, Ohrazenice, Polabiny, Semtín, Popkovice a Rosice nad Labem roku 1964 Trnová, Svítkov a Srnojedy, roku 1976 Dražkovice, Nemošice, Mnětice, Drozdice, Černá za Bory, Spojil a Staré Čívice a nakonec roku 1986 Lány na Důlku a Opočínek. Roku 1991 se osamostatnil Spojil, který tak tvoří enklávu uvnitř pardubického území, roku 1994 Srnojedy. Roku 2006 se po referendu připojily Hostovice na východním okraji.

Správní území Pardubic se skládá z 19 katastrálních obvodů o celkové rozloze 7 772 ha. Je to největší české město, kde domy nemají přiděleno orientační číslo, druhé je sedmdesátitisícové Kladno.

Katastrální území Pardubic a okolí

O vzniku prvních sedmi městských obvodů bylo rozhodnuto v roce 1991 coby opatření proti porevolučnímu osamostatňování okrajových částí Pardubic jako zmíněné Spojil a Srnojedy. V první fázi ihned v roce 1991 vznikly právě periferní obvody Pardubice IV, VI a VII. V roce 1996 vznikl obvod Pardubice II a v roce 2002 zbylé tři obvody (Pardubice I, III a IV). Připojením Hostovic v roce 2006 vznikl osmý městský obvod.

• Pardubice I – Bílé Předměstí (část), Pardubice-Staré Město, Zámek, Zelené Předměstí (část)
• Pardubice II – Polabiny, Cihelna
• Pardubice III – Bílé Předměstí (část), Studánka (část)
• Pardubice IV – Bílé Předměstí (část), Černá za Bory, Drozdice, Mnětice, Nemošice, Pardubičky, Staročernsko, Studánka (část), Žižín
• Pardubice V – Dražkovice, Nové Jesenčany, Zelené Předměstí (část)
• Pardubice VI – Lány na Důlku, Opočínek, Popkovice, Staré Čívice, Svítkov, Zelené Předměstí (část)
• Pardubice VII – Doubravice, Ohrazenice, Rosice, Semtín, Trnová
• Pardubice VIII – Hostovice

Existence obvodů je dlouhodobě předmětem kritiky jako zbytečně komplikovaná a drahá (např. sousední srovnatelný Hradec žádné nemá). Na podzim 2012 se primátorka Fraňková v rámci úsporných opatření snažila o zrušení čtyř obvodů v širším centru města I, II, III a V a dále spojení Hostovic (Pardubice VIII) s obvodem IV, ovšem setkávala se s odporem starostů dotyčných částí i jiných stran na magistrátu. Po velkých sporech v zastupitelstvu bylo v dubnu 2013 vyhlášeno referendum s otázkou „Souhlasíte s členěním statutárního města Pardubic na městské obvody?“ na čtvrtek 13. června. Účast byla nízká, pouze 21 %, referendum tedy není závazné; 60 % hlasů bylo pro členění na obvody.

Průmysl

Pardubice jsou průmyslové centrum východních Čech. Největším rozvojem prošel průmysl po napojení Pardubic na železnici a dále ve 20. století. Hlavními zdejšími odvětvími jsou průmysl chemický, strojírenský a elektrotechnický.

Chemický

Celkový pohled na rafinérie Paramo

Pardubice mají od 19. století tradici chemické výroby, kterou zajišťují především následující dvě společnosti:

Paramo

Akciová společnost Paramo patřila mezi významné české rafinerie; vyráběla paliva, maziva, asfalty a asfaltové výrobky. Historie Pardubické rafinérie minerálních olejů se začala psát v 2. pol. 19. stol. ve Vídni, kde majitel krámku David Fanta prodával petrolej na litry. Nevedl si špatně, a proto se rozhodl zřídit vlastní závod na destilaci a následnou rafinaci petroleje z ropy. Místo pro svůj záměr nalezl v Pardubicích, kde byla nejen voda a železnice, ale i již rozvětvený průmysl. Usazování prvních kotlů a kladení potrubí začalo na jaře roku 1889.

Oleje všeho druhu, vřetenové, vazelínové, válcové i těžké, začaly vytlačovat až dosud všeobecně uznávané americké výrobky nejen v Rakousko-Uhersku, ale i v zahraničí. Po dvojnásobném bombardování americkým letectvem v roce 1944 zůstala ze závodu sotva čtvrtina, ale již v roce 1945 se rafinerie začala obnovovat jako národní podnik. Do roku 2012 patřila společnost Paramo mezi největší a nejznámější petrochemické společnosti v České republice. Na jaře 2012 rozhodl polský akcionář PKN Orlen o utlumení Parama, byly trvale odstaveny výrobní jednotky zpracovávající ropu a začalo propouštění zaměstnanců. Budoucnost továrny je nejasná.

Synthesia a Explosia

V roce 1920 byla v Pardubicích-Semtíně založena Československá akciová továrna na látky výbušné. Roku 1928 vznikla sesterská společnost Synthesia a v roce 1934 byl podnik přejmenován na Explosia a.s. Roku 1946 sloučením Synthesie a Explosie vznikl Synthesia, národní podnik, později přejmenovaný na Východočeské chemické závody n.p. Bouřlivým rozvojem prošel obor především v 50. a 60. letech.

Synthesia a.s. patří mezi přední české výrobce celulosy, pigmentů a barviv a organických sloučenin. Pracuje zde na 2300 osob a tržby v roce 2005 činily 3 570 mil. Kč. „Explosia, a.s.“ zaujímá významné postavení v oblasti trhavin a střelivin na trhu ČR, ale je i významným exportérem, především do zemí EU. Koncem padesátých let zde byla vyvinuta plastická trhavina Semtex. Název vznikl kombinací slov Semtín a Explosive.

Elektrotechnický

Foxconn Pardubice, dřívější Tesla Pardubice

Elektrotechnický průmysl je ve městě rozvíjen především v nové průmyslové zóně, vybudované na přelomu tisíciletí poblíž Starých Čivic. Z pardubického závodu Tesla pocházely pasivní radary Ramona a KRTP-86 Tamara. Když se po revoluci rozpadla, byla roku 1994 založena ERA a.s., která vyvinula další generaci pasivního radiolokátoru Věra. ERA vyrábí a dodává pasivní radiolokační systémy pro řízení letového provozu a sledování pohybu letadel jak ve vzduchu, tak na letištních plochách (zde je možno sledovat i pohyb jiných vozidel); její výrobky působí na letištích všech kontinentů. Od roku 2011 patří zbrojařskému koncernu Omnipol. V roce 2013 má začít výstavba nové administrativní budovy.

Foxconn je celosvětová společnost zabývající se poskytováním kompletních řešení v oblasti IT a produkcí od spotřební elektroniky až po součástky pro komunikační a elektronická zařízení. Vyrábí všechny součásti pro osobní počítače s výjimkou čipů. V Pardubicích má pouze montovnu.

Továrna společnosti Panasonic byla v Pardubicích otevřena roku 2001. Vyrábí audiosystémy do automobilů pro evropský i mimoevropský trh; zaměstnává přes tisíc lidí.

Potravinářství: perník a pivo

Historicky cenné Winternitzovy mlýny u Chrudimky, Josef Gočár, 1911

Pivovar Pernštejn

Pardubice jsou od 16. století proslulé perníkem; tradiční spojení „pardubický perník“ je chráněné označení původu EU. Dále zde sídlí výrobce náhražky kávy Kávoviny nebo pekárna Odkolek.

Pivo se v Pardubicích vyrábělo již ve 14. století. Největší rozvoj nastal v 15. a 16. století za vlády Viléma z Pernštejna. V roce 1993 se Pivovar Pardubice transformoval na akciovou společnost a byl zprivatizován. Vyrábí pod značkou Pernštejn několik druhů piva a limonády; originální je 19° tmavé pivo Porter vlastní receptury. Je to malý nezávislý pivovar nepatřící k žádné skupině, vlastní ho několik osob z regionu; výstav je 57 tisíc hektolitrů.

Doprava

Městská hromadná doprava

Související informace naleznete v článcích Trolejbusová doprava v Pardubicích a Městská autobusová doprava v Pardubicích.

Trolejbus Škoda 28Tr Solaris před „Kostelíčkem“ Panny Marie Bolestné

Autobusová MHD vznikla roku 1950, první trolejbusy vyjely v roce 1952. Následoval poměrně prudký rozvoj (např. tratě na Jesničánky, Slovany, do Ohrazenic, Židova), v 70. letech ale nastala stagnace. Další nová trať na Polabiny byla otevřena až na začátku 80. let, v 90. letech a na počátku 21. století vyrostlo několik dalších úseků. Hlavní křižovatky jsou na Masarykově náměstí, před hlavním nádražím a na třídě Míru. Dopravní podnik města Pardubic obnovuje vozový park výhradně nízkopodlažními vozy. Velkokapacitní trolejbusy Škoda Solaris jsou pojmenovány po vítězích Velké Pardubické. Autobusy jen na zemní plyn, které jsou úsporné a ekologické. Dopravní podnik ve svém areálu vystavěl stanici se zemním plynem otevřenou i veřejnosti. Dopravní podnik přepraví každoročně okolo 10 000 000 lidí. Linky hromadné dopravy jezdí do Opočínku, Lánů na Důlku, Lázní Bohdaneč, Němčic, Sezemic, Spojila, Černé za Bory, Starého Máteřova a Dražkovic; plánuje se trolejbusová linka do Chrudimi. Mluví se také o budoucím propojení Pardubic s Hradcem linkami MHD. V nedávné době zajížděli víkendové spoje linky č.15 i do Přelouče. Od 3.3.2013 ale zajíždění do Přelouče bylo zrušeno.

Železniční doprava

Budova hlavního nádraží v Pardubicích

Pardubice jsou nejvýznamnějším železničním uzlem východních Čech, leží na 104. km koridorové trati 010 z Prahy na východ a vycházejí z nich další dvě tratě. V Pardubicích staví většina mezinárodních expresů do měst jako Berlín, Hamburk, Vídeň, Varšava, Bratislava, Žilina, Budapešť, Bělehrad aj. i expresy do Ostravy Pendolino ČD i soukromého dopravce RegioJet, od prosince 2012 také Leo Express. Z pardubického nádraží jezdí do Kolína a Prahy, ale také na východ do Ústí nad Orlicí moderní příměstské soupravy City Elefant.

Na území města se nacházejí dvě železniční stanice: jihozápadně od centra Pardubice hlavní nádraží od architekta Karla Řepy z r. 1958 je jedna z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu s prostornou odbavovací halou, hotelem a podzemním kinem (to již nefunguje a hotel je zčásti obsazen kancelářemi). České dráhy plánují rekonstrukci nádražní budovy ve spolupráci s investorem, spolu s rekonstrukcí přilehlého náměstí Jana Pernera. Nádraží má tři ostrovní nástupiště s průjezdnými kolejemi (6 nástupištních hran), jednostranné I. nástupiště u výpravní koleje s dalšími dvěma nástupištními hranami u kusých kolejí. 2. až 4. nástupiště s přestupovým tunelem byly od roku 2005 modernizovány. Druhou stanicí je Pardubice-Rosice nad Labem na trati 031 do Hradce Králové, jejíž budova prošla opravou. Dále je na území města 6 železničních zastávek: směrem na západ od hlavního nádraží Pardubice-Svítkov a Pardubice-Opočínek, na východ Pardubice-Pardubičky a Pardubice-Černá za Bory, na jih Pardubice závodiště a na sever od Rosic Pardubice-Semtín.

Letecká doprava

Související informace naleznete v článku Letiště Pardubice.

Letiště na jihozápadním okraji Pardubic je původně vojenské, vzniklé již za první republiky. Od založení mezinárodního civilního letiště v roce 1995 je to letiště se smíšeným vojenským a civilním leteckým provozem. Na počátku roku 2007 byla zavedena nedělní pravidelná linka do Moskvy a Petrohradu. V sezóně 2012 se z letiště létá denně do Moskvy, okolo Vánoc jsou vypravovány speciální linky i do ostatních ruských měst. V letní sezoně se létá z pardubického letiště do Burgasu, Palma de Malorca, Antalye, Řecka, Tunisu, Kréty, Djerby, Turecka a Černé hory.

Od května 2011 do poloviny roku 2012 proběhla rozsáhlá modernizace letištního prostoru. Byla rozšířena ranvej, pojezdové plochy, vybudovalo se palivové hospodářství a další úpravy. V létě se na letišti koná Aviatická pouť, která každým rokem láká více nadšenců letadel. Letiště má plány na stavbu letištního terminálu, který by splňoval evropská kritéria, ale hledá se vhodný investor. Společnost East Bohemian Airport provozující civilní část letiště, jejímž vlastníkem je město Pardubice, vyjednávala s nízkonákladovými aerolinkami o leteckém spojení s evropskými letišti. Tyto plány pozastavila hospodářská krize, která i význačně snížila počet odbavených osob na letišti. V roce 1995 to bylo 3 137 osob, v roce 2003 začal boom a letiště odbavilo 28 392 osob a v roce 2007 dokonce 93 659, což je rekord. V roce 2009 nastal propad a bylo odbaveno 49 032 osob, ale v r. 2010 byl zaznamenán opět nárůst na 62 802. V roce 2012 letiště odbavilo rekordních 125 000 cestujících za rok a překonalo tak letiště Karlovy Vary a stalo se tak 4. nejvytíženějším mezinárodním letištěm v ČR. Společnost East Bohemian Airport (EBA) provozující civilní část letiště, se rozhodla investovat investovat čtvrt miliardy korun do nového terminálu. Když vše proběhne bez komplikací, mělo by se začít stavět již v roce 2014 a letiště by tak mohlo ročně odbavit až 250 000 cestujících a vyrovnat se tak Letišti Leoše Janáčka v Ostravě.

Silniční doprava

Pardubice jsou důležitým silničním uzlem. Město protíná silnice I/37 vedoucí na sever do Hradce Králové, zmodernizovaná na čtyřproudovou rychlodráhu, která se v Opatovicích napojuje na dálnici D11 a zajišťuje tak spojení s Prahou. Na jih silnice vede do Chrudimi. Ve směru východozápadním protíná město silnice I/36 vedoucí na západ na Přelouč, Kutnou Horu a Čáslav a východně do Sezemic, Holic, Vysokého Mýta a Litomyšle. Pardubice jako průmyslové město generují velké množství silniční dopravy. Místní politici navázali na řešení silniční dopravy uvnitř Pardubic v dobách komunismu. Nekvalitně navržený pravoúhlý systém dopravy vede veškerou dopravu včetně tranzitní v těsné blízkosti centra a tudíž mají Pardubice s dopravou velice často problémy. Nejvytíženější dopravní uzel, nadjezd a křižovatku u Parama, kde denně projede více než 25 000 aut, čeká v nejbližší době rozsáhlá rekonstrukce a modernizace až ke křižovatce U Trojice, kde se plynule napojí na čtyřproudovou rychlodráhu směrem na Hradec Králové. Obchvaty Pardubic, které jsou nutně potřeba, jsou zatím v nedohlednu. Ve městě bude zaveden chytrý systém dopravního světelného značení, který bude řídit dopravu dle její hustoty a požadavků, aby šlo plynule projet centrem města, a informační tabule, které řidičům poradí, kudy nejrychleji projet městem, a budou informovat o případných dopravních omezeních.

Lodní doprava

V Pardubicích funguje nově opravená výletní loď Arnošt, plující po Labi proti proudu do Kunětic a dolů po proudu řeky do Srnojed. Město zaplatilo za opravu lodi několik milionů a loď funguje kromě vyhlídkových plaveb i jako součást městské hromadné dopravy na okraje Pardubic. V Pardubicích se také chystá nákladní lodní doprava po splavnění Labe a vybudování přístavu, které jsou v plánu ministerstva dopravy. Má ulehčit silniční dopravě a sloužit jako doplněk železniční dopravy.

Sport

Velká Pardubická

Od roku 1874 se v Pardubicích každý podzim, druhou říjnovou neděli, koná slavná Velká pardubická. Jedná se o nejtěžší dostih v Evropě a druhý nejtěžší dostih na světě. Nejúspěšnějším účastníkem dostihu je žokej Josef Váňa s osmi vítězstvími v letech 1987–2011 . Vozy Škoda 28Tr Solaris i nové autobusy pardubické MHD jsou pojmenovány po vítězných koních. V Pardubicích byla první závodní dráha vybudována v roce 1856. Díky snaze o nové a nezvyklé uspořádání překážek vznikla ojedinělá a obtížná závodní dráha. První Velká pardubická steeplechase se běžela 5. listopadu 1874 o 8000 zlatých. Na startu stálo 14 koní, zvítězil plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Georgem Sayersem; dostih dokončilo pouhých 7 koní. Průběh dostihu a výsledek vzbudily ohlas nejen u nás. Od té doby se Velká běžela každý rok s výjimkou válečných let, z důvodu politických událostí v roce 1968 a kvůli nepřízni počasí v letech 1876 a 1908. Dráha měří 6900 metrů a má celkem 31 překážek, koně ji běží přibližně 9–10 minut. Na startu se setkává asi 15 až 20 koní s těmi nejlepšími žokeji a žokejkami převážně z České republiky. Název Velká pardubická se vžil pro označení celého dostihového víkendu (hlavní program se koná v neděli, kdy se jede 8 dostihů). Posledním a hlavním dostihem je dostih pojmenovaný po současném sponzorovi Velká pardubická České pojišťovny.

Zlatá přilba města Pardubic

Zlatá přilba města Pardubic je tradiční každoroční závod motocyklů na ploché dráze v okrajové části Pardubic, ve Svítkově. Jedná se o nejstarší závod na ploché dráze na světě. Poprvé se Zlatá přilba jela v roce 1929. Závod se koná první říjnovou neděli, týden před Velkou Pardubickou a zahajuje tradiční týden městských slavností. Každoročně tento závod láká spousty známých a kvalitních jezdců z Polska, Německa, Dánska, Švédska, Rakouska, Nizozemska, Anglie, ale i Spojených států nebo Austrálie. Na závod dojíždí tisíce fanoušků, zejména Čechů, Němců, Dánů a Poláků. Trofej zhotovuje známý pardubický klenotník pan Lejhanec.

Tipsport extraliga ledního hokeje

ČEZ aréna v Pardubicích

V Pardubicích sídlí lední hokejový klub HC ČSOB Pojišťovna Pardubice, který již šestkrát vyhrál českou extraligu. Hraje v nedávno modernizované a rozšířené ČEZ Areně. V dřívějších dobách třikrát vyhrál nejvyšší Československou hokejovou ligu (1973, 1987 a 1989), v samostatné české extralize kraloval v sezonách 2004/2005, 2009/2010 a 2011/2012. První zápas v tzv. „kanadském hokeji“ se v Pardubicích hrál v roce 1913 na Matičním jezeře s Českou sportovní společností Praha a první klub LTC Pardubice vznikl roku 1923. V roce 2011 se zde konal historicky 1. extraligový zápas pod otevřeným nebem s týmem HC Kometa Brno. Pardubický hokejový tým patří dlouhodobě mezi nejlepší týmy v Česku. V roce 2011 vytvořil pardubický tým rekord výher v řadě, vyhrál všechny postupové zápasy v řadě, čímž dosáhl nejvyššího možného počtu vyhraných zápasů v sezoně. Klub často mění svůj název kvůli sponzorům, kteří klub zrovna dotují, a je nejbohatším hokejovým klubem v zemi. Pardubičtí fanoušci hokeje tvoří největší fandící skupinu lidí u nás a zápasy v aréně patří k nejnavštěvovanějším v zemi.

Mattoni NBL

Z dalších klubů, hrajících nejvyšší národní soutěž, má v Pardubicích sídlo basketbalový klub BK Synthesia / JIP Pardubice, který hraje v Mattoni NBL, ČP, evr. poháry. Tým pravidelně hraje mezi nejlepšími 5, a to nejen v MNBL. V ČEZ Aréně také hrají basketbalisté Nymburku, hrající Evropský pohár (v sezoně 2011-2012 evropský pohár Eurochallenge Cup, postup mezi posledních 16 týmů). Basketbal v Pardubicích má velkou tradici; skvělé výsledky dlouhodobě vykazuje mládež pod vedením Jana Procházky. V Pardubicích je Vrcholové sportovní centrum mládeže pod Českou basketbalovou federací. Za Pardubice hrál i Jiří Welsch, Lukáš Šindelář a další skvělí hráči basketbalové historie ČR.

Šachy: Czech Open

Každoročně od roku 1990 se v Pardubicích odehrává největší šachový turnaj na světě Czech Open. V turnaji se hrají mimo šachů také scrabble, bridž, poker, mariáš a mankala. Turnaj se skládá z pěti hlavních a dvaceti vedlejších turnajů. Záštitu nad festivalem v roce 2011 převzali prezident republiky Václav Klaus, hejtman Pardubického kraje Radko Martínek a primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková.

Pardubická juniorka

Mistrovství České republiky staršího dorostu v tenise, neoficiálně Pardubická juniorka (dříve také Dorostenecké mistrovství ČSSR v tenise), je tradiční tenisový juniorský turnaj pořádaný již od roku 1926 na kurtech klubu LTC Pardubice v polovině srpna. Jde o českou obdobu známého juniorského turnaje, prestižního Orange Bowlu, který se hraje každoročně v USA na Floridě. Mezi vítězi se nachází řada pozdějších grandslamových šampiónů a také dvě legendární světové jedničky – Martina Navrátilová a Ivan Lendl. Vítězem se stal i olympijský vítěz mužské dvouhry z Letních olympijských her 1988 v Soulu, slovenský tenista Miloslav Mečíř. Pardubickou juniorku také vyhráli všichni čeští wimbledonští vítězové ve dvouhře Jan Kodeš, Jana Novotná a Petra Kvitová, jakož i dva poražení wimbledonští finalisté Ivan Lendl a Hana Mandlíková. Jaroslav Drobný zvítězil jako občan Egypta. Martina Navrátilová získala všechny singlové tituly jako hráčka Spojených států.

Fotbalová národní liga

Od sezóny 2012/2013 se do Pardubic po 6 letech opět vrátila druhá nejvyšší fotbalová liga (od roku 2013 nově pojmenovaná jako Fotbalová národní liga), kterou zde hraje tým Fk Pardubice. Fotbalový klub FK Pardubice vznikl roku 2008 sloučením několika subjektů, v mnohém však navazuje na historii klubů, které působily v Pardubicích v předchozích letech či desetiletích. Své síly spojily kluby FK Junior (dorost a žáci), MFK Pardubice (přípravky) a Tesla Pardubice (oddíly dospělých), aby pod hlavičkou v roce 2006 vzniklé akciové společnosti Fotbal Pardubice a.s. vybudovaly silný tým s kvalitní mládežnickou základnou. V současné době hraje fotbalový klub FK Pardubice domácí zápasy FNL na stadionu Pod Vinicí, jelikož starý Letní stadion za Čez Arenou přestal již požadavkům druhé nejvyšší soutěže vyhovovat, mládež se většinou soustředí ve sportovním areálu Ohrazenice. V současné době má klub tři týmy dospělých (FNL, divize a krajský přebor), pět dorosteneckých oddílů (oddíl FK Pardubice U-19 hraje 1. dorosteneckou ligu), šest žákovských celků a stejný počet přípravek. Strategií klubu je soustředit se na výchovu mládeže a využívat služeb fotbalistů, kteří jsou buď přímo odchovanci, nebo pocházejí z východočeského regionu. A-tým FK Pardubice, který navazuje na družstvo dospělých Tesly Pardubice postoupil po sezóně 2009/2010 z divize do ČFL, v té setrval dvě sezóny a od soutěžního ročníku 2012/2013 hraje 2. fotbalovou ligu (FNL), což je prozatím největší úspěch nově vzniklého klubu.

Kultura a umění

Východočeské divadlo v Pardubicích r. 1910

V Pardubicích jsou čtyři divadla: největší a nejstarší Východočeské divadlo (budova z roku 1909), dále Divadlo Exil, Divadlo 29 a Loutkové divadlo Radost DK Dukla. Působí zde profesionální Komorní filharmonie Pardubice, soubor Barocco sempre giovane či amatérský Pardubický komorní orchestr. V oblasti sborové hudby zde působí Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice, Pardubický dětský sbor, komorní sbor ORFEUS, Continuo, IUVENTUS CANTANS, Chlapecký sbor BONIFANTES či smíšený sbor Spojené sbory Pernštýn - Ludmila - Suk. V Pardubicích působily či působí hudební skupiny: trampská skupina Stopa, folková Pouta (nástupce zaniklých Poupat), folkový Marien či pop punková Vypsaná fiXa. Lidové tradice udržují folklorní soubor Lipka a folklorní soubor Baldrián.

V Pardubicích je více než 10 galerií, především Východočeská galerie v Pardubicích (na zámku a v domě u Jonáše). Působí zde Krajská knihovna Pardubice (od roku 1960 do vzniku kraje Okresní knihovna) a knihovna Univerzity Pardubice. V zámku sídlí Východočeské muzeum, vysílá odsud Český rozhlas Pardubice. V DDM Delta na Dukle působí od r. 1992 Hvězdárna barona Artura Krause.

Památné stromy

• Památné jerlíny japonské na Wernerově nábřeží v Pardubicích
• Památné duby u budovy Telecomu v Pardubicích
• Památné duby u sídliště Závodu Míru v Pardubicích
• Památné duby u ČEZ Arény v Pardubicích

Architekti, umělci v Pardubicích

Dům u Jonáše, druhá budova Východočeské galerie v Pardubicích. Pouliční lampa trčící z okna je objekt Krištofa Kintery.

• Božena Viková-Kunětická
• Marie Gebauerová
• Dagmar Pecková
• Antonie Goldsteinová-Štěpánková
• Jan Gebauer
• František Schmoranz mladší
• František Schmoranz starší
• Jan Neruda
• Bóža Dvořák
• Josef Gočár
• Emil Králíček
• Julius Skřivan
• František Kysela
• Pavel Janák
• Ladislav Machoň
• František Roith
• Josef Sudek
• Karel Řepa
• František Maxmilian Kaňka
• Francesco Petrarca^[zdroj?]
• Juraj Herz
• Smil Flaška z Pardubic
• Albrecht Durer
• Lucas Cranach starší
• Emil Artur Longen
• Hanuš Thein
• František Lexa
• Ferdinand Maxmilián Brokoff
• František Kyncl
• Stanislav Schulhof
• František Křižík
• Antonín Dvořák
• Václav Rabas
• Iva Kramperová
• Monika Vosyková

Významné společenské, kulturní a sportovní akce

Sport

• Velká pardubická (v roce 2011 se konal její 120. ročník)
• Zlatá přilba (60. ročník se uskutečnil v říjnu 2008)
• Czech Open – největší šachový festival na světě (červenec)
• Pardubická juniorka – mistrovství ČR jednotlivců v kategorii staršího dorostu v tenise (srpen)

Kultura

• Pernštýnská noc – městské slavnosti (červen)
• Festival smíchu – divadelní festival v VČ Divadlo Pardubice (únor)
• Komorní filharmonie Pardubice a Barocco sempre giovane - abonentní cykly koncertů klasické hudby
• Mezinárodní hudební festival Le Quattro Stagioni
• Mezinárodního festival dětských a mládežnických pěveckých sborů
• Mezinárodní festival akademických sborů IFAS
• Mezinárodní folklorní festival Podzimní folklorní slavnosti (září)

Kulturní památky

• Kulturní památky:

Související informace naleznete v článku Seznam kulturních památek v Pardubicích.

• Národní kulturní památky:
  • Pardubický zámek s opevněním
  • Pietní území Zámeček
  • Pardubické krematorium

Partnerská města

• Doetinchem, Nizozemsko
• Merano, Itálie
• Rosignano Marittimo, Itálie
• Pernik, Bulharsko
• Schönebeck, Německo
• Selb, Německo
• Skelleftea, Švédsko

Spřátelená města:

• Jerez de la Frontera, Španělsko
• Golega, Portugalsko
• East Lothian, Spojené království
• Weregem, Belgie
• Sežana, Slovinsko
• Vysoké Tatry, Slovensko

Odkazy

Literatura

• Letem českým světem, Půl tisíce fotografických pohledů z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska. Tištěno v Knihtiskárně Jos. R. Vilímka v Praze, dokončeno 1. 11. 1898
• FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.  
• Boháč, Z.: Patrocinia v Čechách v době předhusitské a barokní, in: Pražské arcibiskupství 1344–1994, Praha 1994, str. 164–179
• Diviš J., O starých památkách uměleckých a historických děkanského chrámu Sv. Bartoloměje, Pardubice 1908
• Hlobil I., Petrů E.: Humanismus a raná renesance na Moravě, Praha 1992
• Hoferica J., Historie chrámu sv. Bartoloměje v Pardubicích se zaměřením na mobiliář a s přihlédnutím k novým objevům, Pardubice 1996, nepublik. práce
• Hrubý V., Umění baroka a klasicismu v Pardubicích, nepub. text pro Dějiny Pardubic II. 1990
• Ježek M., Výzkum v pardubickém chrámu sv. Bartoloměje, in: Zpravodaj muzea v Hradci Králové 21, 1995
• Blanka Langerová, The Pardubice Region – Pardubický kraj – Bezirk Pardubice, 2004, ISBN 80-86408-12-4
• Štěpán Bartoš, Pavel Panoch: Karel Řepa – pardubický architekt ve věku nejistot, Helios, 2003, ISBN 80-85211-15-7 (česky)
• Pavel Panoch, Zdeněk Lukeš: Slavné vily Pardubického kraje, Foibos, 2009, ISBN 978-80-87073-12-4]

Související články

• Hradubice

Externí odkazy

• http://www.mesto-pardubice.cz
• Infocentrum Pardubice
• Pardubice na serveru veřejné správy Obce.cz
• Pardubice na Czech.cz, oficiální portál České republiky
• Po stopách historie Pardubicka
• Pardubicemi po stopách SILVER A