František Roith

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

František Roith (16. červenec 1876, Praha5. září 1942, Voznice) byl český architekt, představitel tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu.

Život[editovat | editovat zdroj]

František Roith se narodil v roce 1876 v Praze. Svá studia začal v Praze u Josefa Zítka na německé technice. Po nich se stal žákem Otto Wagnera na vídeňské akademii. Samostatně začal pracovat od roku 1907, kdy navrhl své první budovy. Zpočátku to byly obytné vily v Černošicích, v Praze na Ořechovce, v Jílovišti i v Olomouci. Také se podílel na některých technických stavbách – např. sklopném jezu u Mělníka (1910).

Po 1. světové válce se stal představitelem tzv. oficiální pražské architektury v monumentálně akademickém duchu. Charakteristickým rysem jeho staveb je jednoduchý a objemově plný rozvrh, používání obkladů a členění pilastry.

Navrhl například budovu ministerstva financí (19261934) na Malé Straně či ministerstva zemědělství na Těšnově (19251932). Dále je autorem budovy Poštovního šekového úřadu na Václavském náměstí (19261931, nyní Komerční banka[1]), Městské knihovny na Mariánském náměstí (19251928),[2] jež byla ve své době jednou z nejmodernějších v Evropě a v jejíchž interiérech se objevují prvky art deca, a Živnostenské banky nedaleko náměstí Republiky (19281938, dnes ústředí ČNB).[3]Brně projektoval Dům ředitelství pošt a telegrafů, v Pardubicích Městské spořitelny.

Zemřel v roce 1942 ve Voznicích u Dobříše. Pochovaný je na pražském Vinohradském hřbitově.[4]

Je po něm pojmenována jedna z nových pražských ulic – RoithovaŠeberově.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.monuments.cz/cgi-bin/show?lang=&idobj=5392
  2. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/mestska_knihovna/
  3. http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/sidlo_ustredi/cnb_historie_budov.html
  4. http://www.pis.cz/cz/praha/pamatky/vinohradsky_hrbitov/
  5. http://www.pis.cz/cz/praha/ruzne/ulice/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HILMERA, Jiří. Pražská divadla. Praha : Zlatý řez, 1995. 45 s. Kapitola Divadélko Říše loutek, s. 28-29.