Bratranci Veverkové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O československém politikovi z První republiky pojednává článek Václav Veverka (poslanec).
Rodný domek Václava Veverky, kovárna v Rybitví
Sousoší bratranců Veverkových v Pardubicích
Zde byla vyorána první brázda ruchadlem

Bratranci Václav (10. prosince 179023. února 1849) a František (3. března 179912. února 1849) VeverkovéRybitvíPardubic v roce 1827 vynalezli pluh, který půdu nejen rozrušoval a provzdušňoval, ale převracel ji tak, že vrchní vrstva se dostávala dolů a spodní vrstva odpočaté půdy navrch. Nadto orba byla méně namáhavá. Pojmenovali jej ruchadlo. Přestože o vynález byl mezi zemědělci velký zájem, Veverkové na něm neprofitovali, ke svému prospěchu ho využili jiní a původ vynálezu se stal ve druhé polovině 19. století předmětem národnostního boje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Václav Veverka se narodil 10. prosince 1790 a František Veverka 3. března 1799, oba v Rybitví, kde žili. František byl rolník a Václav kovář a chalupník. Jejich neradostné životní osudy byly velmi podobné. Umíraly jim děti a také oběma brzy zemřely manželky. Když se znovu oženili a přestěhovali z Rybitví, František do BřehůPřelouče, Václav do Bukoviny nad Labem,[1] oba vyhořeli a po nemnoha letech zemřeli v bídě, Václav 23. února 1849 a František 12. února 1849.

Vynález ruchadla[editovat | editovat zdroj]

Když se František v r. 1823 oženil a ujal hospodaření, poznal, jak obtížné a nedokonalé je rozrušování půdy pro přípravu setby dosavadním nářadím. Úpravami tehdejšího tzv. záhonového pluhu, po mnoha neúspěšných zkouškách, se oběma bratrancům společně podařilo vytvořit pluh pracující podle jejich představ. Zatímco dosavadní oradla půdu pouze rozrušovala a musela se v patřičné hloubce v zemi udržovat silou oráče, vhodně tvarovaný a na kolečkách upevněný pluh Veverkových půdu odkrajoval, rozrušoval, drolil a obracel. Hloubka orby se dala řídit na hřídeli opřeném o kolečka vpředu. Lidé nový pluh jmenovali „veverče“, sami vynálezci ho však nazvali ruchadlem. První brázdu novým ruchadlem vyorali bratranci za kovárnou v Rybitví v roce 1827.

Využití vynálezu[editovat | editovat zdroj]

Bratranci Veverkovi byli prostí venkovští lidé. Těšilo je, že jejich řešení funguje, že pomáhá lidem ulehčit jejich práci. Nevěděli, že se jedná o vynález, jehož patentování a obchodní využití by mohlo řešit jejich svízelnou finanční situaci. Dávali své řešení ruchadla k dispozici každému, kdo o ně požádal. Omezený počet ruchadel vyráběl Václav ve své kovárně, ale to zdaleka nestačilo poptávce, a tak se výroby a prodeje ruchadel ujímali jiní, obchodně zdatnější. Např. Karel Podhajský, obchodník z Bohdanče, s vědomím bratranců Veverkových a s použitím dřevěného modelu, který mu poskytli, objednal výrobu většího množství nových pluhů ve slévárně Václava Svobody v Třemošnici-Hedvíkově a zajišťoval jejich prodej.

Nepatentovaný vynález však byl k využití i lidem nečestným. Hospodářský úředník Jan Kainz z Choltic nechal ruchadlo podle vzoru vyrobit u choltického kováře Jana Pechmana a v roce 1832 ho poslal na hospodářskou výstavu do Prahy s označením Kainzpflug (Kainzův pluh), jako svůj vynález. Ruchadlo se na výstavě setkalo s velkým ohlasem. Pražský německý tisk nešetřil obdivem, jak velký vynález Němec Kainz vytvořil. Nevadilo, že se jednalo o ruchadlo, o kterém již rok předtím psal básník Josef Jaroslav Langer v časopise Čechoslav s tím, že se jedná o vynález Veverkových z Rybitví, kde se v celém okolí už několik let využívá ke kultivaci půdy.

Spory o autorství[editovat | editovat zdroj]

O původcovství vynálezu se vedl spor s národnostním podtextem, kdy nečestný Němec připravil prosté české vynálezce o autorství. Vedoucím činitelem tohoto boje byl nejdříve bohdanečský rodák, básník Josef Jaroslav Langer. Spolu s J. J. Langrem se zastával bratranců Veverkových a jejich autorství k ruchadlu Ignác Lhotský, profesor hospodářství na bohosloveckém lyceu v Hradci Králové. Původ vynálezu ověřil spolu s Langrem výslechem řady svědků v Rybitví a okolí a podal o tom v lednu 1835 zprávu tehdejší Hospodářské společnosti, kde se ale údajně spis ztratil a věc nebyla vůbec řešena. Bratranci Veverkové i J. J. Langer pak koncem čtyřicátých let zemřeli a úředního uznání vynálezu se nedočkali.

V roce 1868 se vyšetřování autorství vynálezu ujal redaktor Hospodářských novin Karel Procházka a znovu si vyžádal v Rybitví svědectví několika pamětníků, kteří mu původ vynálezu bratranců Veverkových potvrdili. Úřední ověření se ale ani jemu nezdařilo získat.

Až v roce 1882 věc byla znovu šetřena, tentokrát jednatelem Hospodářského spolku v Pardubicích Františkem Vratislavem Sovou, který spisy Lhotského i Procházky našel, prostudoval, znovu vyslechl svědky v Rybitví a na těchto základech vydal v roce 1883 knížku nazvanou Vynálezci ruchadla a autorství Veverkových prokázal.

Do síně slávy[editovat | editovat zdroj]

Ještě v témže roce, 8. a 9. září 1883, se konala v Pardubicích a v Rybitví velká národní slavnost k odhalení pomníků bratrancům Veverkovým v obou místech. Pomníky byly pořízeny z výtěžku sbírky konané v celých Čechách a na Moravě. Do Pardubic, které tehdy měly jen asi 10 tisíc obyvatel, přijelo na 30 tisíc návštěvníků a promluvil jeden z tehdejších vůdců českého národního obrození Dr. František Ladislav Rieger. Autorem návrhu sousoší bratranců Veverkových v Pardubicích je Josef Strachovský a z hořického pískovce je zhotovila firma bratranců Ducháčků z Prahy. K odhalení pomníku Ing. František Křižík instaloval v Pardubicích, jako prvním venkovském městě v Čechách, elektrické osvětlení obloukovými lampami.

Od té doby již autorství vynálezu nikdo nezpochybňoval. Ke stému výročí vynálezu byla v roce 1927 uspořádána v Pardubicích rovněž velká slavnost, na které promluvil poslanec František Udržal.

František Veverka je pohřben v Přelouči, Václav Veverka ve Dřítči. Na obou těchto hřbitovech mají vynálezci pamětní desky.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JANOVSKÝ, Václav. Bukovina nad Labem [online]. Sdružení obcí pod Kunětickou horou, 2010-10-14, [cit. 2014-03-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Jungwirth: Ruchadlo – vynález bratranců Veverkových, Vydavatelství MZLVH 1964
  • Zprávy Klubu přátel Pardubicka č. 5–6/2007, 5–6/2003, 7/1978

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]