Jan Kodeš (* 1. března 1946, Praha) je bývalý profesionální český tenista, jeden z nejlepších československých tenistů historie, který reprezentoval v letech 1966-1980, vítěz Wimbledonu 1973, na němž osmdesát jedna hráčů sdružených do Asociace profesionálních tenistů bojkotovalo tento ročník grandslamu[1] a šampión na French Open (1970, 1971) ve dvouhře, finalista US Open (1971, 1973). Čtvrtého grandslamu Australian Open se nikdy nezúčastnil. Byl členem vítezného družstva ČSSR v Davisově poháru roku 1980. Stal se československým sportovcem roku 1973. Celkově vyhrál 8 turnajů ve dvouhře a na 18 dalších byl ve finále, ve čtyřhře zvítězil na 17 turnajích a na 24 byl ve finále. V letech 1994-1998 zastával funkci prezidenta Českého tenisového svazu.
[editovat] Sportovní život
Je nejúspěšnějším československým tenistou 60. a 70. let 20. století. Svou kariéru zahájil v roce 1964, když vyhrál dorostenecké Mistrovství ČSSR v tenise. V následujících dvou letech 1965-1966 byl hlavní oporou československé reprezentace, která dvakrát zvítězila na Galeově poháru. Stal se mistrem ČSSR ve dvouhře v letech 1966-67, 1969 a 1972, ve čtyřhře 1969-1970 a 1972. Na mezinárodním mistrovství ČSSR triumfoval ve dvouhře 1970-1971 a ve čtyřhře 1971. Domovským klubem byl I. ČLTK na Štvanici, ze kterého přestoupil do Sparty Praha.
Svou daviscupovou dráhu nastoupil v roce 1966 v utkání proti Rakousku. V soutěži odehrál celkově 96 zápasů (60 dvouher a 36 čtyřher), z toho 59 vítězných. Byl členem družstva jak v roce 1975, kdy ČSSR hrála finále, tak i roku 1980, ve kterém Československo jedinkrát zvítězilo (ve finále proti Itálii). V letech 1982-1987 byl nehrajícím kapitánem týmu.
Ve Wimbledonu dokázal vyhrát ve dvouhře roku 1973, v semifinále byl 1972, na French Open zvítězil ve dvouhře v letech 1970-1971, ve čtvrtfinále byl 1972, 1973 a ve čtyřhře se probojoval do finále v roce 1977. Dvakrát hrál finále US Open ve dvouhře (1971, 1973). Mezi další úspěchy se řadí trojnásobné finále na mezinárodním mistrovství Itálie (1970-72), titul bez ztráty setu na mezinárodním mistrovství Španělska v Barceloně (1972), vítězství na turnajích v Kolíně nad Rýnem a v Bejrútu (1973), titul silně obsazeného turnaje v Madridu ve dvouhře (1975), v Basileji (1976) a finalista v Nice a Kitzbühelu.
Ve čtyřhře zvítězil na turnajích v Monte Carlu (s F. Jauffretem), Madridu (s Nastasem) a Barceloně (s W. Fibakem), finalista na French Open a ve Vídni (s W. Fibakem), v Oviedu (s R. Ramirezem).
Čtyřikrát se zúčastnil závěrečného Turnaje mistrů - Grand Prix (1970-1973), jednou do závěrečného turnaje WCT finále (Světového mistrovství v tenise, 1974). Nejvýše postavený na žebříčku ATP pro dvouhru byl v září 1973 na 5. místě, ve čtyřhře pak na 18. místě (1977). V československém žebříčku byl v mužské dvouhře na 1. místě v letech 1966-1977.
Silnou zbraní byl liftovaný až topspinový bekhend, fyzická kondiční příprava. V roce 1973 získal vyznamenání Za zásluhy a roku 1990 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy.
V období 1994 - 2003 byl jednatelem firem KP Fashion Group a Prague CZ Fashion, které prodávají výrobky firmy Hugo Boss. V současnosti (2009) zasedá v komisích pro udělování zlatého vyznamenání ITF/ITHF (Golden Achievement Award) a v nominační komisi (Enshrinee Nominating Committee) pro vstup do Mezinárodní síně slávy. V anketě Sportovec roku 2011 byl uveden mezi české sportovní legendy.[2]
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou (Ing.). Jeho sestrou je československá tenistka Vlasta Vopičková (rozená Kodešová, nar. 1944).
[editovat] Finálová utkání na Grand Slamu
[editovat] Dvouhra - 5 (3-2)
- Vítěz (3)
- Finalista (2)
[editovat] Čtyřhra - 1 (0-1)
- Finalista (1)
[editovat] Finálová utkání turnajů - dvouhra (25)
| Číslo |
Rok |
Turnaj |
Povrch |
Finalista |
Výsledek |
| 1. |
1970 |
French Open, Paříž |
antuka |
Željko Franulović |
6–2, 6–4, 6–4 |
| 2. |
1971 |
Catania, Itálie |
antuka |
Georges Goven |
6–3, 6–0, 6–2 |
| 3. |
1971 |
French Open, Paříž |
antuka |
Ilie Năstase |
8–6, 6–2, 2–6, 7–5 |
| 4. |
1972 |
Barcelona, Španělsko |
antuka |
Manuel Orantes |
6–3, 6–2, 6–3 |
| 5. |
1973 |
Kolín nad Rýnem, NSR |
koberec |
Brian Fairlie |
6–1, 6–3, 6–1 |
| 6. |
1973 |
Wimbledon, Londýn |
tráva |
Alex Metreveli |
6–1, 9–8, 6–3 |
| 7. |
1975 |
Madrid, Španělsko |
antuka |
Adriano Panatta |
5–7, 2–6, 7–6, 6–2, 6–3 |
| 8. |
1976 |
Basilej, Švýcarsko |
koberec |
Jiří Hřebec |
6–4, 6–2, 6–3 |
[editovat] Finalista (18)
| Číslo |
Rok |
Turnaj |
Povrch |
Vítěz |
Výsledek |
| 1. |
1970 |
Řím, Itálie |
antuka |
Ilie Năstase |
6–3, 1–6, 6–3, 8–6 |
| 2. |
1971 |
Nice, Francie |
tvrdý |
Ilie Năstase |
10–8, 11–9, 6–1 |
| 3. |
1971 |
Řím, Itálie |
antuka |
Rod Laver |
7–5, 6–3, 6–3 |
| 4. |
1971 |
US Open, New York |
tráva |
Stan Smith |
3–6, 6–3, 6–2, 7–6 |
| 5. |
1971 |
Stockholm, Švédsko |
tvrdý (i) |
Arthur Ashe |
6–1, 3–6, 6–2, 1–6, 6–4 |
| 6. |
1972 |
Nice, Francie |
antuka |
Ilie Năstase |
6–0, 6–4, 6–3 |
| 7. |
1972 |
Řím, Itálie |
antuka |
Manuel Orantes |
4–6, 6–1, 7–5, 6–2 |
| 8. |
1973 |
Vancouver, Kanada |
jiný |
Tom Gorman |
3–6, 6–2, 7–5 |
| 9. |
1973 |
US Open, New York |
tráva |
John Newcombe |
6–4, 1–6, 4–6, 6–2, 6–3 |
| 10. |
1973 |
Praha, Československo |
antuka |
Jiří Hřebec |
4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 7–5 |
| 11. |
1975 |
Hampton, USA |
koberec |
Jimmy Connors |
3–6, 6–3, 6–0 |
| 12. |
1975 |
Hamburg, NSR |
antuka |
Manuel Orantes |
3–6, 6–2, 6–2, 4–6, 6–1 |
| 13. |
1975 |
Düsseldorf, NS |
antuka |
Jaime Fillol |
6–4, 1–6, 6–0, 7–5 |
| 14. |
1975 |
Kitzbühel, Austria |
antuka |
Adriano Panatta |
2–6, 6–2, 7–5, 6–4 |
| 15. |
1976 |
Nice, Francie |
antuka |
Corrado Barazzutti |
6–2, 2–6, 5–7, 7–6, 8–6 |
| 16. |
1976 |
Kitzbühel, Rakousko |
antuka |
Manuel Orantes |
7–6, 6–2, 7–6 |
| 17. |
1977 |
Kitzbühel, Rakousko |
antuka |
Guillermo Vilas |
5–7, 6–2, 4–6, 6–3, 6–2 |
- ↑ THE HISTORY OF THE CHAMPIONSHIPS, Wimbledon.com, přístup: 5.8.2011
- ↑ BERÁNEK, Jaroslav. Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým [online]. Idnes.cz, 2011-12-21, [cit. 2011-12-21]. Dostupné online.
[editovat] Externí odkazy
Sportovec roku  |
|
|
|
|
| * Do r. 1992 Sportovec Československa, poté Sportovec České republiky |
|