Andy Murray

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Andy Murray

Andy Murray, 2011
Stát Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Datum narození 15. května 1987 (26 let)
Místo narození Glasgow, Skotsko, Velká Británie
Bydliště Dunblane, Skotsko
Velká Británie
Výška 190 cm
Váha 84 kg
Profesionál od 2005
Hraje pravou rukou, obouručný bekhend
Výdělek 26 214 181 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 389–124
Tituly 25 ATP
Nejvyšší umístění 2. místo (17. srpna 2009)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open finále (2010, 2011, 2013)
French Open semifinále (2011)
Wimbledon finále (2012)
US Open vítěz (2012)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů semifinále (2008, 2010)
Olympijské hry Zlatá medaile zlato (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 46–55
Tituly 2 ATP
Nejvyšší umístění 51. místo (17. října 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2006)
French Open 2. kolo (2006)
Wimbledon 1. kolo (2005)
US Open 2. kolo (2008)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry 2. kolo (2008)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry Stříbrná medaile stříbro (2012)
Poslední aktualizace: 28. ledna 2013
Přehled medailí
Tenis na LOH
zlato Londýn 2012 dvouhra mužů
stříbro Londýn 2012 smíšená čtyřhra
Bekhend na Canada Masters

Andrew „Andy“ Murray, OBE (* 15. května 1987 Glasgow) je britský profesionální tenista narozený ve Skotsku, který se profesionálem stal v sezóně 2005. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál dvacet pět turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal sedm titulů ve dvouhře.

Do elitní světové desítky žebříčku ATP se poprvé posunul 16. dubna 2007.[1] Nejvýše ve dvouhře byl klasifikován v srpnu 2009 na 2. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2011 na 51. místě. Od sezóny 2012 ho trénuje bývalá světová jednička Ivan Lendl.

Grandslamový titul vyhrál na US Open 2012 poté, co ve finále porazil Novaka Djokoviće v pěti setech. Stal se tak prvním britským tenistou od roku 1977, respektive prvním britským mužem od roku 1936, který vyhrál dvouhru na Grand Slamu.[2] O titul na turnajích velké čtyřky bojoval také pětkrát neúspěšně, a to na US Open 2008, na Australian Open 2010, 2011, 2013 a ve Wimbledonu 2012, z toho třikrát jej porazil Roger Federer a dvakrát Novak Djoković. V sezóně 2011 se stal sedmým tenistou otevřené éry, jenž se probojoval do semifinále všech čtyř grandslamů během jediné sezóny.[3]

Spojené království reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde po výhře nad Federerem získal zlatou medaili ve dvouhře a stal se prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie v tenisu za předešlých téměř sto let. Spolu s Laurou Robsonovou přidali ve smíšené čtyřhře stříbrný olympijský kov. Na LOH 2008 v Pekingu vypadl v singlu v úvodním kole s Jan-sun Luem a v deblu došel s bratrem Jamie Murraym do druhého kola.

V daviscupovém týmu Velké Británie debutoval v roce 2005 březnovým čtvrtfinále 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Izraeli, v němž vyhrál s Davidem Sherwoodem čtyřhru. Do roku 2013 v soutěži nastoupil k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 14–1 ve dvouhře a 2–5 ve čtyřhře.

V roce 2004 se stal mladou sportovní osobností BBC roku.

Obsah

Tenisová kariéra[editovat]

2010[editovat]

Na začátku sezóny reprezentoval s Laurou Robsonovou Velkou Británii na perthském Hopman Cupu. Po vítězství v základní skupině podlehli ve finále Španělsku.[4] Na lednovém Australian Open se probojoval po výhrách nad Rafaelem Nadalem a Čilićem do finále, v němž nestačil na švýcarskou světovou jedničku Rogera Federera.[5] Po přesunu na americký kontinent došel na turnaji BNP Paribas Open v Indian Wells do čtvrtfinále, kde jej vyřadil Švéd Robin Söderling ve dvou setech. Poté se objevil na Sony Ericsson Open v Key Biscayne, na němž vypadl v úvodním kole. Po prohře prohlásil, že se jeho mysl plně nevěnovala tenisu.[6]

Evropskou antukovou sezónu zahájil na Monte-Carlo Rolex Masters, kde utrpěl další porážku v prvním kole, když jej přehrál Němec Philipp Kohlschreiber. Na turnaji odehrál i čtyřhru v páru s krajanem Rossem Hutchinsem. Odešli poraženi v úvodním zápasu poté, co nestačili na světové deblové jedničky bratry Mika a Boba Bryanovi. Ve třetím kole Rome Masters a ve čtvrtfinále Madrid Masters skončil vždy na raketě španělského antukáře Davida Ferrera.

S trofejí na vítězném Canada Masters spolu s poraženým finalistou Rogerem Federerem (vpravo)

Před pařížským grandslamem přijal pozvání na exhibiční turnaj Masters Guinot-Mary Cohr. Na French Open vyhrál tři utkání v řadě, než jej mezi posledníi šestnácti zastavil semifinalista turnaje Tomáš Berdych. Na českého tenistu neuhrál ani jeden set.[7] Na travnaté přípravě před Wimbledonem nastoupil v londýnském Queen's Clubu, kde ve třetí fázi narazil na Američana Mardy Fishe. V rozhodující sadě prohrával 0–3 na gamy, ale dokázal srovnat na 3–3. Pro tmu byl zápas za tohoto stavu přerušen, což nesl Murray nelibě. V dohrávce dalšího dne pak podruhé v sezóně podlehl americkému hráči, když prohrál závěrečný tiebreak.[8][9] Ve Wimbledonu se probojoval až do semifinále, kde jej zastavil Rafael Nadal ve třech setech.[10] Dne 27. července 2010 pak došlo k jeho rozchodu s trenérem Maclaganem, kterého nahradil bývalý španělský tenista Àlex Corretja.[11]

Letní americkou sezónu na betonech rozehrál na Farmers Classic. Poté, co prošel do finále, v rozhodujícím zápase podelhl ve třech sadách Američanu Samu Querreymu. Porážka ve vzájemné bilanci představovala první prohru po čtyřech předchozích vítězstvích.[12] Na kanadském Mastersu Rogers Cupu si po osmiměsíční pauze připsal další titul, když po vyřazení Nadala na něj ve finále čekal Federer. V utkání zvítězil bez ztráty setu a stal se prvním úspěšným obhájcem titulu od roku 1995, kdy zde triumfoval Andre Agassi.[13] Na dalším turnaji Cincinnati Masters si nejdříve stěžoval na rychlost povrchu dvorce[14] a poté ve čtvrtfinále proti Fishovi kritizoval pořadatele, že nenasadili jejich zápas do pozdějších hodin.[15] Teplota ve stínu během hry dosahovala hodnoty 33 °C. Po výhře v tiebreaku úvodního setu začal mít zdravotní problémy a na dvorec byl přivolán lékař. V zápase pokračoval a po ztrátě druhého setu, prohrál s Fishem v tiebreaku i třetí. Po utkání uvedl, že pomýšlel na skreč.[16] Na závěrečném grandslamu sezóny US Open vypadl ve třetí fázi newyorského turnaje se Švýcarem Stanislasem Wawrinkou.[17] Celkově si ale zajistil prvenství na letní US Open Series.

V asijské části okruhu se objevil na pekingském China Open, kde ve čtvrtfinále skončil na raketě Chorvata Ivana Ljubičiće.[18] Další čínský turnaj Shanghai Rolex Masters, již ovládl, když v semifinále přehrál Juana Mónaca a v boji o titul nedal šanci Rogeru Federerovi, který na něj uhrál pouze pět her.[19] Na celém turnaji neztratil ani set. Poté se vrátil do Evropy, kde na španělské půdě obhajoval titul na Valencia Open 500. Ve druhém kole mu však Juan Mónaco oplatil šanghajskou porážku, když jej vyřadil.[20] Lepšího výsledku tak dosáhl ve čtyřhře, kterou hrál s bratrem Jamie Murraym. Ve finále zdolaly zkušené deblové specialisty Maheshe Bhupathiho a Maxe Mirného. Titul pro něj znamenal první turnajové vítězství ve čtyřhře na okruhu ATP.[21] Na BNP Paribas Masters podlehl Monfilsovi ve třech sadách. V důsledku jeho vyřazení a Söderlingova pařížského titulu, jej Švéd přeskočil v následné klasifikaci. Sestoupil tak na 5. místo žebříčku.[22]

Na závěrečném Turnaji mistrů hraném v Londýně v základní skupině vyhrál dvě ze tří utkání a prošel do vyřazovací fáze. V semifinále jej čekal Nadal, s nímž bojoval přes tři hodiny. Ztráta rozhodující sady v tiebreaku pro něj znamenala ukončení sezóny.[23]

2011[editovat]

Společně s Laurou Robsonovouá opět zahájili sezónu na Hopman Cupu, kde Velká Británie prohrála všechny tři mezistátní utkání, přestože Murray všechny své tři dvouhry vyhrál. Na Australian Open s dalšími tenisty finančně podpořil pozůstalé obětí po ničivých záplavách v Queenslandu, když byl součástí akce „Rally for Relief“ (Výměna na podporu).[24]

Podání na Australian Open

Na melbournském grandslamu startoval jako pátý nasazený a podruhé v řadě se probojoval do finále. Opět z nej odešel poražen, tentokrát srbským tenistou Novakem Djokovićem ve třech setech. Do Spojených států zamířil přes Evropu, kde na ABN AMRO World Tennis Tournament v Rotterdamu vypadl již v prvním kole s Kypřanem Marcosem Baghdatisem.[25] Do semifinále však postoupil ve čtyřhře, kterou hrál s bratrem Jamiem Murraym.

Na dvou turnajích série Masters v Indian Wells a Key Byscaine jej vyřadili kvalifikanti v úvodní fázi. Po těchto neúspěších ukončil spolupráci s trenérem Àlexem Corretjou.[26]

Na prvním velkém antukovém turnaji Monte-Carlo Rolex Masters byl v semifinále nad jeho síly „antukový král“ Rafael Nadal.[27] Před utkáním si poranil loket a z následné španělské události Barcelona Open Banco Sabadell se odhlásil.[28] Na Mutua Madrileña Madrid Open došel do třetího kola a na římském podniku Rome Masters skončil v semifinále na raketě Novaka Djokoviće.[29] Na pařížském grandslamu French Open se po dvou vyrovnaných utkáních v první fázi turnaje, poprvé probojoval mezi poslední čtyři tenisty. V semifinále jej zastavil Španěl Rafael Nadal.[30][31][32]

Ve finále turnaje v Queen's Clubu zdolal Jo-Wilfrieda Tsongu a připsal si druhý titul z této londýnské události.[33] Ve Wimbledonu podlehl v semifinále opět Nadalovi, i když získal první sadu utkání.[34] Velkou Británii pak dovedl k výhře v Davisově poháru nad Lucemburskem.[35]

S bratrem Jamiem Murraym (vlevo) na Japan Open, kde získal double

Na Canada Masters přijížděl v roli dvojnásobného obhájce titulu, ovšem skončil již ve druhém kole na raketě jihoafrického hráče Kevina Andersona.[36] Již následující týden však vyhrál turnaj Western & Southern Open poté, co Novak Djoković v průběhu finále skrečoval pro zranění.[37] Na newyorském US Open svedl ve druhé fázi pětisetovou bitvu s Nizozemcem Robinem Haasem. Přestože již prohrával dva nula na sety, utkání otočil do vítězného konce. V semifinále jej potřetí za sebou na grandslamu zastavil Rafael Nadal, když na něj uhrál jediný set.

V asijské části sezóny nejdříve získal titul na menším turnaji Thailand Open a na následujícím Rakuten Japan Open Tennis Championships si pak připsal třetí turnajové vítězství z posledních čtyř událostí. Ve finále poprvé v sezóně zdolal Rafaela Nadala. V Japonsku kromě toho s bratrem Jamiem Murraym vyhrál také čtyřhru a stal se prvním tenistou, kterému se v probíhající sezóně podařilo získat „double“ – singlový i deblový titul z jednoho turnaje. Na čínském Shanghai Masters korunoval úspěšné asijské vystoupení další turnajovou výhrou, když v boji o titul přehrál Davida Ferrera.

Sezónu zakončil na londýnském Turnaji mistrů, kde mu Ferrer vrátil porážku a ve dvou setech zvítězil v utkání základní skupiny. Murray po prohře z turnaje odstoupil pro natažená třísla. V konečném žebříčku WTA obsadil opět 4. místo za světovou jedničkou Novakem Djokovićem, dvojkou Rafaelem Nadalem a trojkou Rogerem Federerem.

2012[editovat]

Do sezóny vstoupil spoluprací s novým trenérem, kterým se stal Čechoameričan a bývalá světová jednička Ivan Lendl.[38] Na australském kontinentu odehrál Brisbane International. Po pomalejším startu do turnaje si na úvod roku připsal 22. singlový titul, když ve finále porazil ukrajinského hráče Alexandra Dolgopolova.[39] Ve čtyřhře vypadli spolu s Marcosem Baghdatisem mezi posledními osmi páry s druhými nasazenými Jürgenem Melzerem a Philippem Petzschnerem, a to v supertiebreaku nejmenším možným rozdílem míčů 13:15.[40] Po exhibičním turnaji[41] přicestoval na Australian Open, kde se v uplynulých dvou letech vždy probojoval do finále. Na turnaji však skončil před jeho branami v semifinále, když jej v pětisetové bitvě za 4 hodiny a 50 minut porazil Novak Djoković.[42]

Murray slaví zlatou medaili po finálovém zápase na olympijských hrách

Na asijském Dubai Duty Free Tennis Championships, oplatil srbskému hráči porážku a zdolal Djokoviće v semifinále. V boji o titul pak podlehl Rogeru Federerovi.[43] Po brzkém vyřazení na americkém BNP Paribas Open dosáhl na Miami Masters finálové účasti. Z utkání o titul odešel poražen Srbem Djokovićem.[44]

V evropské antukové části okruhu se probojoval do čtvrtfinále na Monte Carlo Masters a Barcelona Open Banco Sabadell. Ve třetím kole pak dohrál na římském Italian Open.[44] Během druhého grandslamu sezóny French Open jej trápily křeče zádového svalstva. Mezi poslední osmičkou postupujících podlehl Španělovi Davidu Ferrerovi.[45]

Na travnaté přípravě v londýnském Queen's Clubu vypadl jako nejvýše nasazený v prvním zápasu s francouzským 65. hráčem žebříčku Nicolasem Mahutem.[46] Ve Wimbledonu vytvořil turnajový rekord v utkání hraném nejdéle do nočních hodin, když mečbol čtyřsetového zápasu proti Marcosi Baghdatisovi proměnil ve 23.02 hodin místního času.[47] V semifinále si pak poradil s Jo-Wilfriedem Tsongou po dalším čtyřsetovém dějství a stal se prvním britským mužským finalistou Wimbledonu od roku 1938, kdy se do této fáze probojoval Bunny Austin.[48] V nedělním boji o titul, za přítomnosti vévodkyně Catherine a ministerského předsedy Davida Camerona, získal proti šestinásobnému šampiónovi Federerovi první set. V dalších třech sadách však dominoval Švýcar, jenž tak po Samprasovi dosáhl na rekordní sedmý wimbledonský titul.[49]

Necelý měsíc po skončení Wimbledonu byl rozehrán olympijský turnaj v rámci Her XXX. olympiády, a to opět na travnatých dvorcích All England Clubu. V mužské čtyřhře skončili s bratrem Jamiem Murraym již v úvodním kole, když nestačili na rakouskou dvojici Jürgen Melzer a Alexander Peya ve třech sadách.[50] Přesto se stal nejúspěšnějším tenistou londýnské olympiády. Ve smíšené čtyřhře se jeho partnerkou stala teenagerka Laura Robsonová. Společně prošli až do finále, v němž ve třech sadách podlehli běloruskému páru tvořenému světovou jedničkou ve dvouhře Viktorií Azarenkovou a prvním hráčem světového deblového žebříčku Maxem Mirným. Získal tak stříbrnou medaili. Ve dvouhře přidal ke stříbru zlatý olympijský kov. Na cestě do finále ztratil pouze jeden set. V něm jej čekala opět světová jednička Roger Federer, s nímž předchozí měsíc prohrál wimbledonské finále. V olympijském zápase však zvítězil dva nula na sety, když Švýcarovi nedovolil využít žádný z nabízených breakbolů.[44] Ziskem zlata se stal prvním mužským olympijským vítězem Velké Británie z tenisu od roku 1908, kdy na olympiádě triumfoval Josiah Ritchie.[51]

Forhend na vítězném US Open

V důsledku poranění kolena odstoupil z torontského Rogers Cupu před třetím kolem, v němž by narazil na Milose Raonice. Na další události okruhu Cincinnati Masters ještě nebyl plně zotaven a ve dvou sadách třetího kola podlehl kvalifikantovi Jérémy Chardymu. Následovala účast na grandslamu US Open. V úvodních dvou zápasech s Alexem Bogomolovem a Ivanem Dodigem neztratil ani set. Ve třetí fázi svedl těžký čtysetový boj se Španělem Felicianem Lópezem, když vyhrál všechny tři sady až v tiebreaku. Osmifinálovým soupeřem se stal Kanaďan Milos Raonic, jenž Britovi nedokázal sebrat ani set. Mezi posledními osmi musel dotahovat ztrátu setu a dvou breaků na Chorvata Marina Čiliće, aby po čtyřech sadách utkání dovedl do vítězného konce. V semifinále jej čekal šestý nasazený Tomáš Berdych. Utkání bylo hráno za obtížných povětrnostních podmínek. Areál byl daný den následně evakuován pro blížící se tornádo. V dlouhém téměř čtyřhodinovém zápase Murray zvítězil ve čtyřech setech. Postoupil tak do druhého grandslamového finále v řadě. Bilanci 0–4 z těchto utkání zlomil proti Djokovićovi a připsal si premiérový titul kariéry na Grand Slamu. Do finále vstoupil lépe a ujal se vedení dva nula na sety. Srbská světová dvojka se však nevzdala a poměr setů srovnala. Rozhodla tak až pátá sada. Po Fredu Perrym se stal prvním britským vítězem v mužské grandslamové dvouhře od roku 1936[52] a prvním Skotem od triumfu Harolda Mahonyho v roce 1896.[53] V úvodní sadě utkání s Djokovićem odehráli nejdelší tiebreak v historii finálových utkání na US Open, když skončil poměrem 12:10. Brit se také stal prvním tenistou, který vyhrál olympijské hry a newyorský grandslam v jedné sezóně. Zápas pak vyrovnal rekord nejdelšího finále US Open, jenž drželo pouze utkání z roku 1988, ve kterém trenér Brita Ivan Lendl podlehl Matsi Wilanderovi.[54]

Na dalším podniku, turnaji v Tokiu dosáhl semifinále, kde po nevyužitých mečbolech padl ve třech setech s Raonicem a neobhájil tak loňský titul. Na turnaji Masters v Šanghai, kam vstupoval jako třetí nasazený a obhájce titulu nevyužil ve finále 5 mečbolů proti Djokovićovi.

Finále na Grand Slamu[editovat]

Mužská dvouhra: 6 (1–5)[editovat]

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2008 US Open tvrdý SUI Roger Federer 2–6, 5–7, 2–6
Finalista 2010 Australian Open tvrdý SUI Roger Federer 3–6, 4–6, 6–7(11–13)
Finalista 2011 Australian Open (2) tvrdý SRB Novak Djoković 4–6, 2–6, 3–6
Finalista 2012 Wimbledon tráva SUI Roger Federer 6–4, 5–7, 3–6, 4–6
Vítěz 2012 US Open tvrdý SRB Novak Djoković 7–6(12–10), 7–5, 2–6, 3–6, 6–2
Finalista 2013 Australian Open (3) tvrdý SRB Novak Djoković 7–62, 63–7, 3–6, 2–6

Finálové účasti na turnajích ATP World Tour[editovat]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–5 D)
Olympijské zlato (1 D)
Tennis Masters Cup /
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (9–3 D)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 series (3–1 D; 2–0 Č)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 series (12–5 D; 0–1 Č)

Dvouhra: 40 (26–14)[editovat]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek Zdroj
Finalista 1. 1. října 2005 THA Bangkok tvrdý (h) SUI Roger Federer 3–6, 5–7 [55]
Vítěz 1. 19. února 2006 USA San José tvrdý (h) AUS Lleyton Hewitt 2–6, 6–1, 7–6(7–3) [56]
Finalista 2. 6. srpna 2006 USA Washington, D.C. tvrdý FRA Arnaud Clément 6–7(4–7), 2–6
Finalista 3. 6. ledna 2007 QAT Dauhá tvrdý CRO Ivan Ljubičić 4–6, 4–6
Vítěz 2. 18. února 2007 USA San José (2) tvrdý (h) CRO Ivo Karlović 6–7(3–7), 6–4, 7–6(7–2) [57]
Finalista 4. 7. října 2007 FRA Mety tvrdý (h) ESP Tommy Robredo 6–0, 2–6, 3–6
Vítěz 3. 28. října 2007 RUS Petrohrad koberec (h) ESP Fernando Verdasco 6–2, 6–3
Vítěz 4. 5. ledna 2008 QAT Dauhá tvrdý SUI Stanislas Wawrinka 6–4, 4–6, 6–2 [58]
Vítěz 5. 17. února 2008 FRA Marseille tvrdý (h) CRO Mario Ančić 6–3, 6–4 [58]
Vítěz 6. 3. srpna 2008 USA Cincinnati tvrdý SRB Novak Djoković 7–6(7–4), 7–6(7–5) [58]
Finalista 5. 8. září 2008 USA New York tvrdý SUI Roger Federer 2–6, 5–7, 2–6 [59]
Vítěz 7. 19. října 2008 ESP Madrid tvrdý (h) FRA Gilles Simon 6–4, 7–6(8–6) [58]
Vítěz 8. 26. října 2008 RUS Petrohrad (2) tvrdý (h) KAZ Andrej Golubjov 6–1, 6–1
Vítěz 9. 10. ledna 2009 QAT Dauhá (2) tvrdý USA Andy Roddick 6–4, 6–2 [60]
Vítěz 10. 15. února 2009 NED Rotterdam tvrdý (h) ESP Rafael Nadal 6–3, 4–6, 6–0 [61]
Finalista 6. 22. března 2009 USA Indian Wells tvrdý ESP Rafael Nadal 1–6, 2–6 [62]
Vítěz 11. 5. dubna 2009 USA Miami tvrdý SRB Novak Djoković 6–2, 7–5
Vítěz 12. 14. června 2009 UK Londýn, Queens tráva USA James Blake 7–5, 6–4 [63]
Vítěz 13. 16. srpna 2009 CAN Montréal tvrdý ARG Juan M. del Potro 6–7(4–7), 7–6(7–3), 6–1 [64]
Vítěz 14. 8. listopadu 2009 ESP Valencie tvrdý (h) RUS Michail Južnyj 6–3, 6–2 [65]
Finalista 7. 31. ledna 2010 AUS Melbourne tvrdý SUI Roger Federer 3–6, 4–6, 6–7(11–13) [66]
Finalista 8. 1. srpna 2010 USA Los Angeles tvrdý USA Sam Querrey 7–5, 6–7(2–7), 3–6 [67]
Vítěz 15. 15. srpna 2010 CAN Toronto (2) tvrdý SUI Roger Federer 7–5, 7–5 [68]
Vítěz 16. 17. října 2010 CHN Šanghaj tvrdý SUI Roger Federer 6–3, 6–2 [69]
Finalista 9. 30. ledna 2011 AUS Melbourne (2) tvrdý SRB Novak Djoković 4–6, 2–6, 3–6
Vítěz 17. 12. června 2011 UK Londýn, Queens (2) tráva FRA Jo-Wilfried Tsonga 3–6, 7–6(7–2), 6–4
Vítěz 18. 21. srpna 2011 USA Cincinnati (2) tvrdý SRB Novak Djoković 6–4, 3–0 ret.
Vítěz 19. 2. října 2011 THA Bangkok tvrdý (h) USA Donald Young 6–2, 6–0
Vítěz 20. 9. října 2011 JPN Tokio tvrdý ESP Rafael Nadal 3–6, 6–2, 6–0
Vítěz 21. 16. října 2011 CHN Šanghaj (2) tvrdý ESP David Ferrer 7–5, 6–4
Vítěz 22. 8. ledna 2012 AUS Brisbane tvrdý UKR Alexandr Dolgopolov 6–1, 6–3
Finalista 10. 3. března 2012 UAE Dubaj tvrdý SUI Roger Federer 5–7, 4–6
Finalista 11. 1. dubna 2012 USA Miami tvrdý SRB Novak Djoković 1–6, 6–7(4–7)
Finalista 12. 8. července 2012 UK Wimbledon tráva SUI Roger Federer 6–4, 5–7, 3–6, 4–6 [70]
Vítěz 23. 5. srpna 2012 UK Londýn – LOH tráva SUI Roger Federer 6–2, 6–1, 6–4 [71]
Vítěz 24. 9. září 2012 USA New York tvrdý SRB Novak Djoković 7–6(12–10), 7–5, 2–6, 3–6, 6–2 [72]
Finalista 13. 14. října 2012 CHN Šanghaj tvrdý SRB Novak Djoković 7–5, 6–7(11–13), 3–6
Vítěz 25. 6. ledna 2013 AUS Brisbane (2) tvrdý BUL Grigor Dimitrov 7–60, 6–4
Finalista 14. 27. ledna 2013 AUS Melbourne (3) tvrdý SRB Novak Djoković 7–62, 63–7, 3–6, 2–6 [73]
Vítěz 26. 31. března 2013 USA Miami (2) tvrdý ESP David Ferrer 1-6, 6–4, 7-6 7-1

Čtyřhra: 3 (2–1)[editovat]

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Finalisté Výsledek Zdroj
Finalista 1. 1. října 2006 THA Bangkok tvrdý (h) GBR Jamie Murray ISR Jonatan Erlich
ISR Andy Ram		 2–6, 6–2, [4–10]
Vítěz 1. 7. listopadu 2010 ESP Valencie tvrdý (h) GBR Jamie Murray IND Mahesh Bhupathi
BLR Max Mirnyj		 7–6(10–8), 5–7, [10–7] [74]
Vítěz 2. 9. října 2011 JPN Tokio tvrdý GBR Jamie Murray CZE František Čermák
SVK Filip Polášek		 6–1, 6–4

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)[editovat]

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek Zdroj
Finalista 1. 9. ledna 2010 Hopman Cup
Perth, Austrálie		 tvrdý (h) GBR Laura Robsonová ESP MJ Martínezová Sánchezová
ESP Tommy Robredo		 1–2 [75]

Postavení na konečném žebříčku ATP[editovat]

Dvouhra[editovat]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Pořadí 546. ▲ 514. ▲ 65. ▲ 17. ▲ 11. ▲ 4. ▬ 4. ▬ 4. ▬ 4. ▬ 3.

Čtyřhra[editovat]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Pořadí 711. ▼ 1752. ▲ 1422. ▲ 132. ▼ 207. ▼ 220. ▼ 308. ▲ 131. ▲ 68.

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andy Murray na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Jago, Richard."Murray reaches world #2", Observer, 15 August 2009. Ověřeno k 16 August 2010. 
  2. ↑ "US Open 2012 Final: Andy Murray first Brit to win Grand Slam men`s singles title in 76 years". Ověřeno k 11 September 2012. 
  3. ↑ "Andy Murray Reaches US Open Semi Finals", Yahoo News UK, 9 September 2011. Ověřeno k 23 January 2012. 
  4. ↑ "Andy Murray and Laura Robson beaten in Hopman Cup final", 9 January 2010. Ověřeno k 9 January 2010. 
  5. ↑ 2010 Australian open results [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ "Andy Murray clears clouded mental state for fresh start in Monte Carlo", 14 April 2010. Ověřeno k 25 April 2010. 
  7. ↑ "Berdych outplayed me", 31 May 2010. Ověřeno k 31 May 2010. 
  8. ↑ "Murray angry at Queens delay", BBC Sport, 10 June 2010. Ověřeno k 21 August 2010. 
  9. ↑ "Champion Murray beaten by Fish at Queens", BBC Sport, 11 June 2010. Ověřeno k 21 August 2010. 
  10. ↑ "Nadal ends Murray's dream", Sky Sports, 2 July 2010. Ověřeno k 2 July 2010. 
  11. ↑ "Murray looking ahead", BBC Sport, 29 July 2010. Ověřeno k 29 July 2010. 
  12. ↑ "Querrey beats Murray to win 4th crown", ATP, 1 August 2010. Ověřeno k 2 August 2010. 
  13. ↑ "Murray beats rain and Federer to defend title", ATP, 15 August 2010. Ověřeno k 16 August 2010. 
  14. ↑ "Shakey Murray wins in Cincy", BBC Sport, 18 August 2010. Ověřeno k 21 August 2010.Archived from the original on 20 August 2010. 
  15. ↑ "Murray to face midday heat again", BBC Sport, 20 August 2010. Ověřeno k 6 September 2010. 
  16. ↑ "Mardy Fish beats Andy Murray in Cincinnati", BBC Sport, 20 August 2010. Ověřeno k 21 August 2010. 
  17. ↑ "Murray baffled by US Open defeat", BBC Sport, 6 September 2010. Ověřeno k 6 September 2010.Archived from the original on 6 September 2010. 
  18. ↑ BBC Sport."Ivan Ljubicic beats Andy Murray in China Open", 8 October 2010. Ověřeno k 10 November 2010. 
  19. ↑ Murray Masters Federer To Claim Shanghai Title [online]. ATP Tour, 17 October 2010, [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ BBC Sport."Andy Murray loses to Juan Monaco at Valencia Open", 3 November 2010. Ověřeno k 10 November 2010. 
  21. ↑ BBC Sport."Murray brothers seize first ATP Tour title in Valencia", BBC News, 7 November 2010. Ověřeno k 10 November 2010.Archived from the original on 10 November 2010. 
  22. ↑ Newman, Paul."Soderling's win pushes Murray down to #5", Independent, 15 November 2010. 
  23. ↑ Newbery, Piers."Nadal battles past gritty Murray", BBC Sport, 27 November 2010. 
  24. ↑ "Sport rallies round flood victims", BBC News, 13 January 2011. 
  25. ↑ "Andy Murray loses to Marcos Baghdatis in Rotterdam", BBC, 9 February 2011. Ověřeno k 21 March 2011. 
  26. ↑ "Andy Murray parts with coach Alex Corretja", BBC News, 29 March 2011. Ověřeno k 13 April 2011.Archived from the original on 8 April 2011. 
  27. ↑ "Rafael Nadal beats Murray to reach Monte Carlo final", BBC, 16 April 2011. Ověřeno k 24 April 2011. 
  28. ↑ "Andy Murray out of Barcelona Open with elbow injury", BBC, 19 April 2011. Ověřeno k 24 April 2011.Archived from the original on 22 April 2011. 
  29. ↑ 2011 ATP stats [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ NEWBERY, Piers. BBC Sport – French Open: Andy Murray beats Michael Berrer despite injury [online]. Bbc.co.uk, 28 May 2011, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ NEWBERY, Piers. BBC Sport – French Open: Andy Murray reaches Paris quarter-finals [online]. Bbc.co.uk, 31 May 2011, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ "Majestic Nadal holds off Murray", BBC News. 
  33. ↑ "Andy Murray beats Jo-Wilfried Tsonga to win Queen's", BBC News, 13 June 2011. 
  34. ↑ "Nadal ends Murray's hopes again", BBC News. 
  35. ↑ "Andy Murray Secures Great Britain Davis Cup Victory". Ověřeno k 11 July 2011. 
  36. ↑ "Defending champ Murray takes early exit from Rogers Cup", Sportsillustrated.cnn.com, 8 September 2011. Ověřeno k 5 July 2012. 
  37. ↑ Noval Djokociv Injured [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ http://news.bbc.co.uk/sport1/hi/tennis/16372414.stm [online]. BBC Sport, [cit. 2011-12-31]. (anglicky) 
  39. ↑ Andy Murray."Andy Murray cruises to Brisbane title", 9 January 2012. Ověřeno k 25 January 2012. 
  40. ↑ Tennis Live match result
  41. ↑ "Murray toasts success" British No.1 wins exhibition encounter 13 January 2012, Sky Sports
  42. ↑ "Andy Murray defeated by Novak Djokovic in epic semi-final", The Independent, 27 January 2012. Ověřeno k 27 January 2012. 
  43. ↑ "Federer edges Murray to win Dubai Championships", Fox News, 3 March 2012. Ověřeno k 6 March 2012. 
  44. ↑ a b c ATP results [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ "Andy Murray", The Times Of India, 7 June 2012. Ověřeno k 7 June 2012. 
  46. ↑ Briggs, Simon."Andy Murray beaten by Nicolas Mahut in second round at Queens", The Daily Telegraph, 13 June 2012. Ověřeno k 13 June 2012. 
  47. ↑ ORNSTEIN, David. BBC Sport – Wimbledon 2012: Andy Murray beats Marcos Baghdatis in thriller [online]. Bbc.co.uk, 30 June 2012, [cit. 2012-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Andy Murray is first Brit to make Wimbledon finals in 74 years [online]. [cit. 2012-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Federer Wins 7th Wimbledon [online]. [cit. 2012-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Template error: argument title is required. 
  51. ↑ "Andy Murray wins men's singles Olympics tennis gold". Ověřeno k 6 August 2012. 
  52. ↑ Novak Djokovic sets up Andy Murray US Open final [online]. [cit. 2012-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ "Andy Murray becomes first Scottish-born slam winner since Harold Mahony", STV, STV Group, 11 September 2012. Ověřeno k 11 September 2012. 
  54. ↑ Murray's Open win a first on multiple fronts – Stats & Info Blog – ESPN
  55. ↑ "Federer outguns impressive Murray", BBC Sport, 2 October 2005. Ověřeno k 11 November 2008.Archived from the original on 5 December 2008. 
  56. ↑ "Magic Murray claims maiden title", BBC Sport, 20 February 2006. Ověřeno k 25 May 2010. 
  57. ↑ Newbery, Piers."Murray fights back to keep title", BBC Sport, 19 February 2007. Ověřeno k 25 May 2010. 
  58. ↑ a b c d "Murray masters Madrid on his path to grander ambitions", Guardian, 20 October 2008. Ověřeno k 27 April 2010. 
  59. ↑ "Superb Federer ends Murray dream", BBC Sport, 8 September 2008. Ověřeno k 27 April 2010. 
  60. ↑ Standley, James."Murray vs Roddick clash", BBC Sport, 10 January 2009. Ověřeno k 10 January 2009.Archived from the original on 11 January 2009. 
  61. ↑ Newbery, Piers."Murray v Nadal as it happened", BBC Sport, 15 February 2009. Ověřeno k 15 February 2009.Archived from the original on 15 February 2009. 
  62. ↑ Dirs, Ben."BBC SPORT | Tennis | Murray v Nadal as it happened", BBC News, 22 March 2009. Ověřeno k 26 June 2009. 
  63. ↑ Bevan, Chris."Classy Murray wins Queen's title", BBC Sport, 14 June 2009. Ověřeno k 14 June 2009.Archived from the original on 15 June 2009. 
  64. ↑ Tennis – ATP World Tour – Montreal Sunday – Murray Overcomes Del Potro [online]. ATP World Tour, [cit. 2010-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ Benammar, Emily."Andy Murray admits beating Mikhail Youzhny at Valencia Masters was easier than expected", The Daily Telegraph, 9 November 2009. Ověřeno k 9 November 2009.Archived from the original on 12 November 2009. 
  66. ↑ "One more equals four" australianopen.com. Retrieved 31 January 2010.
  67. ↑ "Querrey beats Murray to win 4th crown", ATP, 2010–08–01. Ověřeno k 2010–08–02. 
  68. ↑ "Murray beats rain and Federer to defend title", ATP, 2010–08–15. Ověřeno k 2010–08–16. 
  69. ↑ Murray Masters Federer To Claim Shanghai Title [online]. ATP Tour, 17 October 2010, [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ Murray Reaches first Wimbledon Final
  71. ↑ Murray Wins Olympic Gold
  72. ↑ Murray Wins his maiden Grand slam
  73. ↑ Andy Murray loses to Novak Djokovic in Australian Open final
  74. ↑ Murrays Win First Team Title In Valencia [online]. ATP Tour, 7 November 2010, [cit. 2010-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ "Andy Murray and Laura Robson beaten in Hopman Cup final", BBC Sport, 9 January 2010. Ověřeno k 9 January 2010.Archived from the original on 10 January 2010. 

Externí odkazy[editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Andy Murray




Žebříček ATP k 10. červnu 2013
Top 10 ve dvouhře
Top 10 ve čtyřhře
US Open – Vítězové mužské dvouhry v otevřené éře
(1968) Arthur Ashe • (1969) Rod Laver • (1970) Ken Rosewall • (1971) Stan Smith • (1972) Ilie Năstase • (1973) John Newcombe • (1974) Jimmy Connors • (1975) Manuel Orantes • (1976) Jimmy Connors • (1977) Guillermo Vilas • (1978) Jimmy Connors • (1979–1981) John McEnroe • (1982–1983) Jimmy Connors • (1984) John McEnroe • (1985–1987) Ivan Lendl • (1988) Mats Wilander • (1989) Boris Becker • (1990) Pete Sampras • (1991–1992) Stefan Edberg • (1993) Pete Sampras • (1994) Andre Agassi • (1995–1996) Pete Sampras • (1997–1998) Patrick Rafter • (1999) Andre Agassi • (2000) Marat Safin • (2001) Lleyton Hewitt • (2002) Pete Sampras • (2003) Andy Roddick • (2004–2008) Roger Federer • (2009) Juan Martín del Potro • (2010)  Rafael Nadal • (2011)  Novak Djoković • (2012)  Andy Murray
Tenis na LOH – Zlatí medailisté ve dvouhře mužů
(1896) John Pius Boland • (1900) Lawrence Doherty • (1904) Beals Wright • (1908) Josiah Ritchie • (1908 – hala) Arthur Gore • (1912) Charles Winslow • (1912 - hala) André Gobert • (1920) Louis Raymond • (1924) Vincent Richards • (1988) Miloslav Mečíř • (1992) Marc Rosset • (1996) Andre Agassi • (2000) Jevgenij Kafelnikov • (2004) Nicolás Massú • (2008) Rafael Nadal • (2012) Andy Murray
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andy_Murray&oldid=10420369“