Henri Kontinen

Henri Kontinen
Henri Kontinen
	Henri Kontinen ve Wimbledonu 2016
Přezdívka	Henkka
Stát	Finsko
Datum narození	19. června 1990 (33 let)
Místo narození	Helsinky, Finsko
Bydliště	Helsinky, Finsko
Výška	191 cm
Hmotnost	82 kg
Profesionál od	2008
Ukončení kariéry	2021
Držení rakety	pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek	3 584 065 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	7–6
Tituly	0 ATP, 5 Futures
Nejvyšší umístění	220. místo (18. října 2010)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo kvalifikace (2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů	231–139
Tituly	17 ATP, 8 challengerů, 10 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (3. dubna 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2017)
French Open	čtvrtfinále (2018)
Wimbledon	semifinále (2017)
US Open	semifinále (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (2016, 2017)
Smíšená čtyřhra
Tituly	1
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2020)
French Open	semifinále (2015)
Wimbledon	vítěz (2016)
US Open	čtvrtfinále (2015, 2019)
	Údaje v infoboxu aktualizovány dne 5. listopadu 2023; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Kontinen (* 19. června 1990 Helsinky) je bývalý finský profesionální tenista, vítěz mužského deblu na Australian Open 2017 a Turnaji mistrů 2016 z Londýna, když v obou případech triumfoval s Australanem Johnem Peersem. Od dubna do listopadu 2017 byl ve dvou oddělených obdobích světovou jedničkou ve čtyřhře, celkově padesátou v pořadí a historicky první v jakékoli tenisové soutěži z Finska. Na čele strávil 26 týdnů.^[2]

Ve své kariéře na okruhu ATP World Tour vyhrál sedmnáct deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře. Je vítězem smíšené čtyřhry ve Wimbledonu 2016, kde triumfoval po boku domácí Heather Watsonové.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2010 na 220. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2017 na 1. místě, když se do čela posunul po dohrání Miami Open 2017.^[2] Naposledy jej trénoval Chris Eaton.

Ve finském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 prvním kolem 2. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Jihoafrické republice, v němž prohrál dvouhru i čtyřhru. Finové odešli poraženi 1:4 na zápasy. Do roku 2016 v soutěži nastoupil ke čtrnácti mezistátním utkáním s bilancí 6–4 ve dvouhře a 9–5 ve čtyřhře.^[4]

Během kariéry trénoval v tenisových centrech v Uppsale, Praze a akademii Nicka Bollettieriho ve floridském Bradentonu.^[1] Mladší bratr Micke Kontinen (nar. 1992) je také bývalým tenistou.

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Juniorská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na juniorce Grand Slamu získal titul ve čtyřhře French Open 2008, když s Indonésanem Christopherem Rungkatem ve finále zdolali německo-australský pár Jaan-Frederik Brunken a Matt Reid po hladkém průběhu 6–0 a 6–3.^[5]

O titul si také zahrál na juniorce Wimbledonu 2008, když z dvouhry odešel jako poražený finalista poté, co nestačil na Bulhara Grigora Dimitrova. Do třetího juniorského finále se probojoval na US Open 2008 opět v páru s Rungkatem. Tentokrát je však přehrála rakousko-německá dvojice Nikolaus Moser a Cedrik-Marcel Stebe po setech 6–7 a 6–3, až v supertiebreaku 10–8.

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v srpnu 2008 na 4. místě.

2014[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2014 se probojoval do prvních třech finále okruhu ATP World Tour, a to vždy ve čtyřhře. Premiérový titul si odvezl ze srpnového Bet-at-home Cupu, hraného na antuce v Kitzbühelu.

V závěrečném zápasu s krajanem Jarkkem Nieminenem zdolali ve dvou setech pár Daniele Bracciali a Andrej Golubjev. Následně vytvořil stabilnější dvojici s Chorvatem Marinem Draganjou, s nímž skončil jako poražený finalista na halových turnajích Open de Moselle v Metách a basilejském Swiss Indoors.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráč	Soupeři ve finále	Výsledek
Vítěz	2017	Australian Open	tvrdý	John Peers	Bob Bryan Mike Bryan	7–5, 7–5
Finalista	2019	Australian Open	tvrdý	John Peers	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	4–6, 6–7^(1–7)

Smíšená čtyřhra: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráčka	Soupeři ve finále	Výsledek
Vítěz	2016	Wimbledon, Spojené království	tráva	Heather Watsonová	Robert Farah Maksúd Anna-Lena Grönefeldová	7–6^(7–5), 6–4
Finalista	2017	Wimbledon	tráva	Heather Watsonová	Jamie Murray Martina Hingisová	4–6, 4–6

Finále na okruhu ATP World Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–1 Č)
Tennis Masters Cup / ATP World Tour Finals (2–0 Č)
ATP Masters Series / ATP World Tour Masters 1000 (3–1 Č)
ATP International Series Gold / ATP World Tour 500 (6–2 Č)
ATP International Series / ATP World Tour 250 (12–2 Č)

Čtyřhra: 30 (24–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	2. srpna 2014	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Jarkko Nieminen	Daniele Bracciali Andrej Golubjev	6-1, 6-4
Finalista	1.	21. září 2014	Mety, Francie	tvrdý (h)	Marin Draganja	Mariusz Fyrstenberg Marcin Matkowski	7–6^(7–3), 3–6, [8–10]
Finalista	2.	26. října 2014	Basilej, Švýcarsko	tvrdý (h)	Marin Draganja	Vasek Pospisil Nenad Zimonjić	6-7^(13-15), 6-1, [5-10]
Vítěz	2.	8. února 2015	Záhřeb, Chorvatsko	tvrdý (h)	Marin Draganja	Fabrice Martin Purav Raja	6-4, 6-4
Vítěz	3.	22. února 2015	Marseille, Francie	tvrdý (h)	Marin Draganja	Colin Fleming Jonathan Marray	6–4, 3–6, [10–8]
Vítěz	4.	26. dubna 2015	Barcelona, Španělsko	antuka	Marin Draganja	Jamie Murray John Peers	6-3, 6-7^(6–8), [11–9]
Finalista	3.	8. srpna 2015	Kitzbühel, Rakousko	antuka	Robin Haase	Nicolás Almagro Carlos Berlocq	7–5, 3–6, [9–11]
Vítěz	5.	27. září 2015	Petrohrad, Rusko	tvrdý (h)	Treat Conrad Huey	Julian Knowle Alexander Peya	7–5, 6–3
Vítěz	6.	4. října 2015	Kuala Lumpur, Malajsie	tvrdý (h)	Treat Conrad Huey	Raven Klaasen Rajeev Ram	7–6^(7–4), 6–2
Vítěz	7.	10. ledna 2016	Brisbane, Austrálie	tvrdý	John Peers	James Duckworth Chris Guccione	7–6^(7–4), 6–1
Vítěz	8.	1. května 2016	Mnichov, Německo	antuka	John Peers	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz	9.	17. července 2016	Hamburk, Německo	antuka	John Peers	Daniel Nestor Ajsám Kúreší	7–5, 6–3
Vítěz	10.	27. srpna 2016	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Guillermo García-López	Andre Begemann Leander Paes	4–6, 7–6^(8–6), [10–8]
Vítěz	11.	25. září 2016	Petrohrad, Rusko (2)	tvrdý (h)	Dominic Inglot	Andre Begemann Leander Paes	4–6, 6–3, [12–10]
Finalista	4.	16. října 2016	Šanghaj, ČLR	tvrdý	John Peers	John Isner Jack Sock	4–6, 4–6
Vítěz	12.	6. listopadu 2016	Paříž, Francie	tvrdý (h)	John Peers	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–4, 3–6, [10–6]
Vítěz	13.	20. listopadu 2016	Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království	tvrdý (h)	John Peers	Raven Klaasen Rajeev Ram	2–6, 6–1, [10–8]
Vítěz	14.	28. ledna 2017	Australian Open, Melbourne, Austrálie	tvrdý	John Peers	Bob Bryan Mike Bryan	7–5, 7–5
Vítěz	15.	6. srpna 2017	Washington, D.C., Spojené státy	tvrdý	John Peers	Łukasz Kubot Marcelo Melo	7–6^(7–5), 6–4
Vítěz	16.	8. října 2017	Peking, ČLR	tvrdý	John Peers	John Isner Jack Sock	6–3, 3–6, [10–7]
Vítěz	17.	15. října 2017	Šanghaj, ČLR	tvrdý	John Peers	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–4, 6–2
Vítěz	18.	19. listopadu 2017	Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království	tvrdý (h)	John Peers	Łukasz Kubot Marcelo Melo	6–4, 6–2
Vítěz	19.	28. ledna 2018	Brisbane, Austrálie	tvrdý	John Peers	Leonardo Mayer Horacio Zeballos	3–6, 6–3, [10–2]
Vítěz	20.	24. června 2018	Londýn, Spojené království	tráva	John Peers	Jamie Murray Bruno Soares	6–4, 6–3
Vítěz	21.	12. srpna 2018	Montréal a Toronto, Kanada	tvrdý	John Peers	Michael Venus Raven Klaasen	6–2, 6–7^(7–9), [10–6]
Finalista	5.	27. ledna 2019	Australian Open	tvrdý	John Peers	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	4–6, 6–7^(1–7)
Vítěz	22.	19. února 2019	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Jérémy Chardy	Jean-Julien Rojer Horia Tecău	7–6^(7–5), 7–6^(7–4)
Vítěz	23.	20. října 2019	Stockholm, Švédsko	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Mate Pavić Bruno Soares	6–4, 6–2
Finalista	6.	16. února 2020	Rotterdam, Nizozemsko	tvrdý (h)	Jan-Lennard Struff	Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut	6–7^(5–7), 6–4, [7–10]
Vítěz	24.	28. února 2021	Montpellier, Francie	tvrdý (h)	Édouard Roger-Vasselin	Jonatan Erlich Andrej Vasiljevskij	6–2, 7–5

Tituly na okruhu Futures[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Futures (5 D; 18 Č)

Dvouhra (5 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č.	rok	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	2009	Vilnius, Litva	antuka	Timo Nieminen	6–1, 6–3
2.	2009	Cardiff, Spojené království	tvrdý (h)	Yannick Mertens	7–6^(7–4), 7–5
3.	2010	Sarajevo, Bosna a Hercegovina	koberec	Alexander Peya	6–3, 7–6^(7–4)
4.	2010	Danderyd, Švédsko	tvrdý (h)	Timo Nieminen	6–3, 6–4
5.	2010	Falun, Švédsko	tvrdý (h)	Timo Nieminen	6–3, 3–6, 7–6^(7–5)

Tituly na challengerech ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (18 Č)

Čtyřhra (18 titulů)[editovat | editovat zdroj]

č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
1.	14. listopadu 2010	Loughborough	tvrdý	Frederik Nielsen	Jordan Kerr Ken Skupski	6–2, 6–4
2.	28. července 2013	Tampere	antuka	Goran Tošić	Ruben Gonzales Chris Letcher	6–4, 6–4
3.	9. listopadu 2013	Bratislava	tvrdý (h)	Andreas Siljeström	Gero Kretschmer Jan-Lennard Struff	7–6^(8–6), 6–2
4.	16. listopadu 2013	Helsinki	tvrdý (h)	Jarkko Nieminen	Dustin Brown Philipp Marx	7–5, 5–7, [10-5]
5.	26. ledna 2014	Heilbronn	tvrdý (h)	Tomasz Bednarek	Ken Skupski Neal Skupski	3–6, 7–6 ^(7–3), [12-10]
6.	24. února 2014	Cherbourg	tvrdý (h)	Konstantin Kravčuk	Pierre-Hugues Herbert Albano Olivetti	6–4, 6–7^(3–7), [10-7]
7.	14. dubna 2014	Sarasota	zelená antuka	Marin Draganja	Rubén Ramírez Hidalgo Franko Škugor	7–5, 5–7, [10-6]
8.	16. listopadu 2014	Helsinki	tvrdý (h)	Jarkko Nieminen	Jonathan Marray Philipp Petzschnerx	7–6^(7–2), 6-2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Kontinen na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d Profil Henriho Kontinena na stránkách ATP Tour [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Henri Kontinen - nový líder svetového rebríčka štvorhry. Šport.sk [online]. 2017-03-31 [cit. 2017-03-31]. Dostupné online. (slovensky)
↑ ZABLOUDIL, Luboš. Kontinen a Watsonová slaví první grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-10 [cit. 2016-07-11]. Dostupné online.
↑ Profil na stránkách Davisova poháru [online]. Davis Cup [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. (anglicky)
↑ (11 June 2008) French Open glory for Indonesian junior player, Jakarta Globe, Retrieved November 6, 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Henri Kontinen na Wikimedia Commons
(anglicky) Henri Kontinen – oficiální stránky
Henri Kontinen na stránkách ATP Tour (anglicky)
Henri Kontinen na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Henri Kontinen na stránkách Davis Cupu (anglicky)

[atp_pro-1] Profil Henriho Kontinena na stránkách ATP Tour [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2015-01-24]. Dostupné online. (anglicky)

[čas-2] Henri Kontinen - nový líder svetového rebríčka štvorhry. Šport.sk [online]. 2017-03-31 [cit. 2017-03-31]. Dostupné online. (slovensky)

[3] ZABLOUDIL, Luboš. Kontinen a Watsonová slaví první grandslamový titul [online]. Tenisportal.cz, 2016-07-10 [cit. 2016-07-11]. Dostupné online.

[4] Profil na stránkách Davisova poháru [online]. Davis Cup [cit. 2016-02-21]. Dostupné online. (anglicky)

[frenchies-5] (11 June 2008) French Open glory for Indonesian junior player, Jakarta Globe, Retrieved November 6, 2010

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

ATP – Tenisté na prvním místě světového žebříčku ve čtyřhře

Bob Hewitt (1976 – 6 t.) • Raúl Ramírez (1976/1977 – 62 t.) • Frew McMillan (1977/1979 – 85 t.) • Tom Okker (1979 – 11 t.) • John McEnroe (1979/1989 – 269 t.) • Stan Smith (1981 – 8 t.) • Paul McNamee (1981 – 3 t.) • Peter Fleming (1982/1984 – 17 t.) • Tomáš Šmíd (1984/1985 – 34 t.) • Anders Järryd (1985/1992 – 107 t.) • Robert Seguso (1985/1988 – 62 t.) • Ken Flach (1985/1986 – 5 t.) • Stefan Edberg (1986/1987 – 15 t.) • Yannick Noah (1986/1987 – 19 t.) • Slobodan Živojinović (1986 – 7 t.) • Andrés Gómez (1986 – 13 t.) • Emilio Sánchez (1989 – 6 t.) • Jim Grabb (1989/1993 – 13 t.) • Jim Pugh (1989/1990 – 26 t.) • Danie Visser (1990 – 27 t.) • Rick Leach (1990 – 9 t.) • Pieter Aldrich (1990 – 19 t.) • David Pate (1991 – 25 t.) • John Fitzgerald (1991/1992 – 40 t.) • Todd Woodbridge (1992/2001 – 204 t.) • Kelly Jones (1992 – 1 t.) • Mark Woodforde (1992/2000 – 83 t.) • Richey Reneberg (1993 – 5 t.) • Patrick Galbraith (1993/1994 – 4 t.) • Jonathan Stark (1994 – 6 t.) • Grant Connell (1993/1994 – 17 t.) • Paul Haarhuis (1994/1999 – 71 t.) • Byron Black (1994 – 8 t.) • Jacco Eltingh (1995/1998 – 63 t.) • Maheš Bhúpatí (1999 – 4 t.) • Leander Paes (1999/2000 – 39 t.) • Jared Palmer (2000/2002 – 39 t.) • Alex O'Brien (2000 – 5 t.) • Jonas Björkman (2000/2005 – 74 t.) • Donald Johnson (2002 – 20 t.) • Mark Knowles (2002/2005 – 65 t.) • Daniel Nestor (2002/2012 – 108 t.) • Max Mirnyj (2003/2012 – 57 t.) • Bob Bryan (2003/2015 – 439 t.) • Mike Bryan (2003/2019 – 506 t.) • Nenad Zimonjić (2008/2010 – 40 t.) • Marcelo Melo (2015/2018 – 56 t.) • Jamie Murray (2016 – 9 t.) • Nicolas Mahut (2016/2017 – 39 t.) • Henri Kontinen (2017 – 26 t.) • Łukasz Kubot (2018 – 19 t.) • Mate Pavić (2018/2022 – 57 t.) • Juan Sebastián Cabal (2019/2020 – 29 t.) • Robert Farah (2019/2021 – 68 t.) • Nikola Mektić (2021 – 3 t.) • Joe Salisbury (2022 – 26 t.) • Rajeev Ram (2022/2023 – 9 t.) • Wesley Koolhof (2022/2023 – 34 t.) • Neal Skupski (2022/2023 – 35 t.) • Austin Krajicek (2023/2024 – 26 t.) • Rohan Bopanna (2024 – 8 t.) • Matthew Ebden (2024 – 3 t.)

Žebříček ATP byl zaveden 1. března 1976 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 22. dubna 2024