Robin Haase

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robin Haase
Robin Haase na US Open 2016
Robin Haase na US Open 2016
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození6. dubna 1987 (36 let)[1]
Místo narozeníHaag, Nizozemsko[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost77 kg[1]
Profesionál od2005
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek8 287 392 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů234–272
Tituly2 ATP, 13 challengerů, 2 ITF
Nejvyšší umístění33. místo (30. července 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2011)
French Open2. kolo (2011, 2012, 2013, 2014, 2017)
Wimbledon3. kolo (2011)
US Open2. kolo (2011, 2015, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2012, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů215–223
Tituly8 ATP, 12 challengerů, 2 ITF
Nejvyšší umístění29. místo (22. května 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2013)
French Open3. kolo (2014, 2019, 2021)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Openčtvrtfinále (2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2012, 2016)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240224a24. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robin Haase (* 6. dubna 1987 Haag) je nizozemský profesionální tenista. Na grandslamu prohrál finále čtyřhry Australian Open 2013 v páru s krajanem Igorem Sijslingem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové a osm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal patnáct titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2012 na 33. místě a ve čtyřhře v květnu 2023 na 29. místě. Trénuje ho Raymond Knaap.[3][1]

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2006 světovou baráží proti Česku, v níž podlehl Tomáši Berdychovi a v závěrečné dvouhře porazil Jana Hernycha. Nizozemci odešli poraženi 1:4 na zápasy. Do září 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti osmi mezistátním utkáním s bilancí 32–15 ve dvouhře a 10–10 ve čtyřhře.[4]

Nizozemsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde na úvod dvouhry podlehl Francouzi Gasquetovi. Do mužské čtyřhry zasáhl s Jeanem-Julienem Rojerem. Vypadli však v prvním kole s Indy Paesem a Vardhanem.

Zúčastnil se také Her XXXI. olympiády v Riu de Janeiru, kde jej v prvním zápase singlové soutěže vyřadil Portugalec João Sousa. Opět s Rojerem zasáhli do mužského debla, v němž na úvod skončili s pozdějšími olympijskými šampiony Rafaelem Nadalem a Marcem Lópezem ze Španělska.

Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2013 Australian Open tvrdý Nizozemsko Igor Sijsling USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6

Finále na okruhu ATP Tour[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 Č)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–3 Č)
ATP Tour 500 (1–2 Č)
ATP Tour 250 (2–3 D; 7–8 Č)

Dvouhra: 5 (2–3)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. srpen 2011 Kitzbühel, Rakousko antuka Španělsko Albert Montañés 6–4, 4–6, 6–1
Vítěz 2. červenec 2012 Kitzbühel, Rakousko (2) antuka Německo Philipp Kohlschreiber 6–7(2–7), 6–3, 6–2
Finalista 1. červenec 2013 Gstaad, Švýcarsko antuka Rusko Michail Južnyj 3–6, 4–6
Finalista 2. říjen 2013 Vídeň, Rakousko tvrdý (h) Německo Tommy Haas 3–6, 6–4, 4–6
Finalista 3. červenec 2016 Gstaad, Švýcarsko antuka Španělsko Feliciano López 4–6, 5–7

Čtyřhra: 23 (8–15)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. červenec 2007 Amersfoort, Nizozemsko antuka Nizozemsko Rogier Wassen Argentina Juan Pablo Brzezicki
Argentina Juan Pablo Guzmán
2–6, 0–6
Finalista 2. leden 2011 Čennaí, Indie tvrdý USA David Martin Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
2–6, 7–6(7–3), [7–10]
Vítěz 1. únor 2011 Marseille, Francie tvrdý (h) Spojené království Ken Skupski Francie Julien Benneteau
Francie Jo-Wilfried Tsonga
6–4, 6–7(4–7), [13–11]
Finalista 3. červen 2011 Halle, Německo tráva Kanada Milos Raonic Indie Rohan Bopanna
Pákistán Ajsám Kúreší
6–7(8–10), 6–3, [9–11]
Finalista 4. leden 2013 Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý Nizozemsko Igor Sijsling USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 4–6
Finalista 5. květen 2014 Řím, Itálie antuka Španělsko Feliciano López Kanada Daniel Nestor
Srbsko Nenad Zimonjić
4–6, 6–7(2–7)
Vítěz 2. červenec 2014 Gstaad, Švýcarsko antuka Německo Andre Begemann Austrálie Rameez Junaid
Slovensko Michal Mertiňák
6–3, 6–4
Finalista 6. srpen 2015 Kitzbühel, Rakousko antuka Finsko Henri Kontinen Španělsko Nicolás Almagro
Argentina Carlos Berlocq
7–5, 3–6, [9–11]
Finalista 7. únor 2017 Marseille, Francie tvrdý (h) Spojené království Dominic Inglot Francie Julien Benneteau
Francie Nicolas Mahut
4–6, 7–6(11–9), [5–10]
Vítěz 3. leden 2018 Puné, Indie tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Gilles Simon
7–6(7–5), 7–6(7–5)
Vítěz 4. únor 2018 Sofie, Bulharsko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Chorvatsko Nikola Mektić
Rakousko Alexander Peya
5–7, 6–4, [10–4]
Vítěz 5. červenec 2018 Umag, Chorvatsko antuka Nizozemsko Matwé Middelkoop Česko Roman Jebavý
Česko Jiří Veselý
6–4, 6–4
Finalista 8. leden 2019 Dauhá, Katar tvrdý Nizozemsko Matwé Middelkoop Belgie David Goffin
Francie Pierre-Hugues Herbert
7–5, 4–6, [4–10]
Finalista 9. duben 2019 Monte-Carlo, Monako antuka Nizozemsko Wesley Koolhof Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
7–6(7–3), 6–7(3–7), [9–11]
Vítěz 6. červenec 2019 Umag, Chorvatsko antuka Rakousko Philipp Oswald Rakousko Oliver Marach
Rakousko Jürgen Melzer
7–5, 6–7(2–7), [14–12]
Finalista 10. červenec 2019 Hamburk, Německo antuka Nizozemsko Wesley Koolhof Rakousko Oliver Marach
Rakousko Jürgen Melzer
2–6, 6–7(3–7)
Finalista 11. srpen 2019 Montréal, Kanada tvrdý Nizozemsko Wesley Koolhof Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos
5–7, 5–7
Vítěz 7. únor 2022 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop Jižní Afrika Lloyd Harris
Německo Tim Pütz
4–6, 7–6(7–5), [10–5]
Finalista 12. červenec 2022 Gstaad, Švýcarsko antuka Rakousko Philipp Oswald Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić
Portugalsko Francisco Cabral
4–6, 4–6
Vítěz 8. únor 2023 Montpellier, Francie tvrdý (h) Nizozemsko Matwé Middelkoop USA Maxime Cressy
Francie Albano Olivetti
7–6(7–4), 4–6, [10–6]
Finalista 13. květen 2023 Řím, Itálie antuka Nizozemsko Botic van de Zandschulp Monako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński
5–7, 1–6
Finalista 14. červen 2023 Mallorca, Španělsko tráva Rakousko Philipp Oswald Indie Juki Bhambri
Jižní Afrika Lloyd Harris
3–6, 4–6
Finalista 15. únor 2024 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h) Nizozemsko Botic van de Zandschulp Nizozemsko Wesley Koolhof
Chorvatsko Nikola Mektić
3–6, 5–7

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
Challengery (13 D; 12 Č)
ITF (2 D; 2 Č)

Dvouhra (15 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. listopad 2005 Aškelon, Izrael tvrdý Izrael Dekel Valtzer 6–1, 3–6, 6–2
2. březen 2006 Rock Forest, Kanada tvrdý (h) USA Tyler Cleveland 6–4, 6–7(2–7), 6–3
3. listopad 2006 Nashville, Spojené státy tvrdý (h) Dánsko Kristian Pless 7–6(11–9), 6–3
4. březen 2007 Wolfsburg, Německo koberec (h) Německo Daniel Brands 6–2, 3–6, 6–1
5. březen 2008 Sunrise, Spojené státy tvrdý Francie Sébastien Grosjean 5–7, 7–5, 6–1
6. březen 2010 Caltanissetta, Itálie antuka Itálie Matteo Trevisan 7–5, 6–3
7. červen 2010 Fürth, Německo antuka Německo Tobias Kamke 6–4, 6–2
8. srpen 2010 San Marino, San Marino antuka Itálie Filippo Volandri 6–2, 7–6(10–8)
9. srpen 2010 Manerbio, Itálie antuka Itálie Marco Crugnola 6–3, 6–2
10. září 2010 Como, Itálie antuka Česko Ivo Minář 6–4, 6–3
11. listopad 2014 La Possession, Réunion tvrdý Francie Florent Serra 3–6, 6–1, 7–5
12. květen 2015 Aix-en-Provence, Francie antuka Francie Paul-Henri Mathieu 7–6(7–1), 6–2
13. září 2015 Trnava, Slovakia antuka Argentina Horacio Zeballos 6–4, 6–1
14. červenec 2016 Scheveningen, Nizozemsko antuka Česko Adam Pavlásek 6–4, 6–7(9–11), 6–2
15. září 2016 Sibiu, Rumunsko antuka Itálie Lorenzo Giustino 7–6(7–2), 6–2

Čtyřhra (14 titulů)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. srpen 2005 L'Aquila, Itálie antuka Nizozemsko Igor Sijsling Švýcarsko Frédéric Nussbaum
Švýcarsko Benjamin-David Rufer
6–4, 7–6(10–8)
2. červenec 2006 Heerhugowaard, Nizozemsko antuka Belgie Dominique Coene Německo Martin Emmrich
Švýcarsko Sven Swinnen
2–6, 6–3, 6–3
3. listopad 2005 Louisville, Spojené státy tvrdý (h) Nizozemsko Igor Sijsling USA Amer Delic
USA Robert Kendrick
bez boje
4. srpen 2010 Cordenons, Itálie antuka Nizozemsko Rogier Wassen USA James Cerretani
Kanada Adil Shamasdin
7–6(16–14), 7–5
5. srpen 2010 Manerbio, Itálie antuka Nizozemsko Thomas Schoorel Argentina Diego Junqueira
Španělsko Gabriel Trujillo Soler
6–4, 6–4
6. listopad 2010 Réunion Island, Réunion tvrdý Chorvatsko Mate Pavić Francie Jonathan Eysseric
Francie Fabrice Martin
7–5, 4–6 [10–7]
7. květen 2015 Aix-en-Provence, Francie antuka Pákistán Ajsám Kúreší USA Nicholas Monroe
Nový Zéland Artem Sitak
6–1, 6–2
8. květen 2015 Bordeaux, Francie antuka Nizozemsko Thiemo de Bakker Francie Lucas Pouille
Ukrajina Serhij Stachovskyj
6–3, 7–5
9. září 2016 Sibiu, Rumunsko antuka Německo Tim Pütz Francie Jonathan Eysseric
Francie Tristan Lamasine
6–4, 6–2
10. duben 2019 Sophia Antipolis, Francie antuka Nizozemsko Thiemo de Bakker Francie Enzo Couacaud
Francie Tristan Lamasine
6–4, 6–4
11. červenec 2022 Lüdenscheid, Německo antuka Nizozemsko Sem Verbeek Německo Fabian Fallert
Německo Hendrik Jebens
6–2, 5–7, [10–3]
12. červenec 2022 Amersfoort, Nizozemsko antuka Nizozemsko Sem Verbeek Kolumbie Nicolás Barrientos
Mexiko Miguel Ángel Reyes-Varela
6–4, 3–6, [10–7]
13. srpen 2022 Grodzisk Mazowiecki, Polsko tvrdý Rakousko Philipp Oswald Monako Hugo Nys
Francie Fabien Reboul
6–3, 6–4
14. říjen 2022 Alicante, Španělsko tvrdý Francie Albano Olivetti Uzbekistán Sandžar Fajzijev
Uzbekistán Sergej Fomin
7–6(7–5), 7–5

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Robin Haase na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Robin Haase na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  2. Robin Haase na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024
  3. Robin Haase | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-02-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Robin Haase na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240224a24. února 2024

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]