Australian Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Australian Open
Rod Laver Arena (8984015851).jpg
Oficiální web
Rok založení 1905
Místo konání Melbourne, Victoria
AustrálieAustrálie Austrálie
Areál Melbourne Park
Povrch Plexicushion / venku (2008–)
Rebound Ace / venku (1988–2007)
tráva / venku (1905–1987)
Soutěže  mužů 128 D / 128 kvalif. D / 64 Č
Soutěže žen 128 D / 96 kvalif. D / 64 Č
Smíšená soutěž 64 hráčů (32 párů)
Vítěz dvouhry SUI Stanislas Wawrinka
Vítězka dvouhry CHN Li Na
Poslední ročník Australian Open 2014
Rozpočet turnaje 33 000 000 AU$ (2014)
Období leden
Grand Slam
Australian OpenFrench Open
  WimbledonUS Open

Australian Open, The Grand Slam of Asia/Pacific, je jeden ze čtyř tenisových turnajů nejvyšší kategorie – Grand Slamu, každoročně hraný v druhé polovině ledna a jediný na jižní polokouli. Úvodní ročník se konal v roce 1905 jako amatérské mezinárodní mistrovství Australásie a do roku 1927 nesl název Australasian Championships. Poté, až do počátku otevřené éry tenisu v roce 1968 se jmenoval Australian Championships. V sezóně 1969 byl turnaj poprvé otevřen profesionálním tenistům, což odráží část „Open“ v názvu.

Od roku 1972 je dějištěm grandslamu opět Melbourne. Z původního areálu Kooyong Lawn Tennis Club s travnatými dvorci se v roce 1988 událost přemístila do dnešního Melbourne Parku, v němž jsou kurty se středně tvrdým akrylátovým povrchem Plexicushion Prestige s lepší konzistencí a nižším zadržováním tepla. Ten byl položen roku 2008, do té doby se hrálo na povrchu Rebound Ace. Roger Federer a Serena Williamsová jsou jedinými hráči, kteří zvítězili na obou površích. Dva hlavní dvorce Rod Laver Arena a Hisense Arena disponují zatahovací střechou a lze je využít při dešti či vysokých teplotách. Také Margaret Court Arena má od roku 2014 zatahovací kryt, který bude plně funkční od sezóny 2015. Do roku 2009, kdy pojízdnou střechu získal centrkurt ve Wimbledonu, se tak jednalo o jediný turnaj velké čtyřky s možností halových zápasů.

Jako na dalších grandslamech zahrnuje program Australian Open soutěže mužské i ženské dvouhry, mužskou, ženskou a smíšenou čtyřhru, soutěže juniorů, legend a vozíčkářů, stejně tak i exhibici. Na počest australského tenisty a funkcionáře Normana Brookese byl po něm pojmenován pohár pro vítěze mužské dvouhry – „Norman Brookes Challenge Cup“.

Každoroční návštěvnost turnaje je vysoká. V roce 2010 dosáhla 24hodinová návštěvnost rekordní výše v historii všech grandslamů, když za jediný den do areálu přišlo 77 043 diváků.[1] Celková návštěvnost v roce 2012 činila 686 006 osob.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Australian Open je organizován národním tenisovým svazem Tennis Australia a Mezinárodní tenisovou federací. První ročník se konal v melbournském areálu Warehouseman's Cricket Ground roku 1905. Jeho současný název zní Albert Reserve Tennis Centre.[3]

Název a dějiště[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování turnaje se vyvíjelo. Nejdříve se v letech 1905–1926 událost hrála jako „Australasian Championships“, poté do roku 1968 nesla název „Australian Championships“ a od roku 1969 se jmenuje „Australian Open“.[4]

Postupně se dějištěm stalo pět australských a dvě novozélandská města: Melbourne (56krát k roku 2012), Sydney (17krát), Adelaide (14krát), Brisbane (7krát), Perth (3krát), Christchurch (1krát v roce 1906) a Hastings (1krát v roce 1912).[4] Roku 1972 bylo přijato rozhodnutí o stálém místu určeném ke konání grandslamu. Vybrán byl areál Kooyong Lawn Tennis Club v Melbourne, a to díky atraktivitě a příslibu nejlepšího zajištění zázemí.[3]

Ačkoli úvodní ročník proběhl v roce 1905, International Lawn Tennis Federation (ILTF) turnaj až do roku 1924 neklasifikovala mezi tzv. majory, velké události. Rozhodnutí tak učinit padlo na jejím zasedání v roce 1923. S tím souvisela i implementace nového tzv. amerického způsobu nasazování hráčů v soutěžích turnaje.[5]

Pro nedostačující kapacitu diváků a rozlohu areálu v Kooyongu bylo v roce 1988 dostavěno – vedle železničního překladiště a železničních tratí Jolimont Yards –, nové sportoviště Melbourne Park, nejdříve známý pod názvem „Flinders Park“. Změna dějiště znamenala okamžitý úspěch s 90 % nárůstem návštěvnosti, když v roce 1988 grandslam v Melbourne Parku zhlédlo 266 436 platících diváků, oproti roku 1987 v Kooyongu s účastí 140 000 návštěvníků.[6]

Návrh změny dějiště[editovat | editovat zdroj]

S návrhem změny dějiště Australian Open přišly v roce 2008 správní orgány Nového Jižního Walesu, které usilují o získání turnajových práv, jakmile v roce 2016 vyprší současná smlouva s Melbourne. Změna předpokládá přemístění dějiště na Glebe Island. V reakci na takovou snahu prezident Victorian Events Industry Council Wayne Kayler-Thomson, řekl, že by grandslam měl zůstat v Melbourne a snahu samosprávy vůči městu označil za zničující.

Od zveřejnění návrhu došlo k oznámení, že se do přestavby Melbourne Parku investují desítky až stovky miliónů dolarů. Proběhne jeho modernizace, včetně zvětšení kapacity sedících diváků na velkých dvorcích, Margaret Court Arena získá zatahovací střechu, zlepší se zázemí hráčů a bude vybudováno nové středisko vedení australského tenisového svazu.[7] Následně tyto plány obnovy našly kladnou odezvu u úřadujícího victorijského premiéra Johna Brumbyho, který potvrdil ochotou místní vlády investovat 363 miliónů australských dolarů, pokud bude na tomto sportovišti garantována přítomnost Australian Open alespoň do roku 2036.[8]

Championships éra[editovat | editovat zdroj]

Pro geografickou odlehlost Austrálie se turnaje v jeho počátcích zúčastňoval velmi omezený počet tenistů ze zahraničí. Ve 20. letech trvala oceánská plavba z Evropy přibližně 45 dnů. První hráči, kteří na kontinent přicestovali letadlem byli až členové daviscupového týmu Spojených států v listopadu 1946.[6] Také Australané žijící v odlehlejších částech měli problémy s dopravou. Když se dějištěm stal jihozápadní Perth, žádný tenista z Victorie a Nového Jižního Walesu na turnaj železniční dopravou nedorazil. Vzdálenost čítající přibližně 3 300 km mezi východním a západním pobřežím byla příliš značná. V roce 1906, kdy se událost konala v Christchurch, nastoupilo pouze 10 hráčů, z toho jen dva Australané a druhý ročník vyhrál Novozélanďan.[9]

Almagro podává v zápase s Fallou, 2010

Úvodní ročník Australasian Championships utrpěl také v důsledku již existujících australasijských turnajů. Před rokem 1905 pořádaly všechny australské státy i Nový Zéland vlastní tenisová mistrovství, první organizované již v roce 1880 v Melbourne. Jeho název zněl „Championship of the Colony of Victoria“, později byl přejmenován na „Championship of Victoria“.[10] V tomto období se dva nejlepší hráči, Australan Norman Brookes a Novozélanďan Tony Wilding, až na výjimky australasijského grandslamu nezúčatnili. Brookes na něm ve dvouhře startoval pouze jednou v roce 1911, kdy také získal titul. Wilding vyhrál oba ročníky při dvou účastech v letech 1906 a 1909. Oba preferovali jiné turnaje, střetávali se na Victorian Championships a ve Wimbledonu s dalšími kvalitními australasijskými tenisty. Dokonce, ani když se v roce 1912 Australasian Championships konal v novozélandském Hastingsu, tehdy již trojnásobný wimbledonský vítěz Wilding, nepřicestoval do svého rodného města, aby na něm nastoupil.

Vzdálenost a nedostatečný věhlas turnaje tak znamenaly, že se jej řada světových tenistů nikdy nezúčastnila. Byli jimi také bratři William a Ernestem Renshawovi, bratři Lawrence a Reginald Dohertyovi, William Larned, Maurice McLoughlin, Beals Wright, Bill Johnston, Bill Tilden, René Lacoste, Henri Cochet, Bobby Riggs, Jack Kramer, Ted Schroeder, Pancho Gonzales, Budge Patty, Manuel Santana nebo Jan Kodeš. Další nsvětoví tenisté na grandslam přijeli pouze jednou, včetně hráčů jakými byli Brookes, Ellsworth Vines, Jaroslav Drobný, Manuel Orantes, třicetipětiletý Ilie Năstase a Björn Borg.

Open éra[editovat | editovat zdroj]

Čtyřnásobný vítěz dvouhry Roger Federer

Poprvé v roce 1969, kdy se hrálo v brisbanském areálu Milton Courts, došlo k otevření turnaje pro všechny hráče, včetně profesionálů.[11] Vyjma let 1969 a 1971, řada z nejlepších tenistů absentovala až do roku 1982. Mezi důvody stále patřily značná vzdálenost, nevyhovující datum v období Vánoc a Nového roku, stejně tak i nízké finanční odměny. V roce 1970 si americká tenisová liga (National Tennis League) zavázala garancemi své hráče před startem na Australian Open. Řadili se k nim Rod Laver, Ken Rosewall, Andrés Gimeno, Pancho Gonzales, Roy Emerson a Fred Stolle. Australský turnaj pak vyhrál Arthur Ashe.[12]

V roce 1983 na grandslam poprvé přijeli Ivan Lendl, John McEnroe a Mats Wilander, který následně získal singlový titul[13] a krátce poté ještě na konci prosince, vyhrál obě dvouhry v daviscupovém utkání mezi Austrálií a Švédskem konaném ve stejném areálu Kooyong.[14] Po skončení grandslamu 1983 pobídla Mezinárodní tenisová federace australský svaz ke změně dějiště, které pro tak velkou událost nesplňovalo podmínky. V roce 1988 se Australian Open poprvé představilo v novém Flinders Parku, později přejmenovaném na Melbourne Park. Došlo také ke změně povrchu, travnaté dvorce nahradil tvrdý povrch Rebound Ace.[15] Mats Wilander se stal jediným tenistou, jenž dokázal triumfovat na obou z nich.

Po čtyřech singlových titulech si připsali Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković, který jako jediný dokázal vyhrát třikrát v řadě.

Období konání[editovat | editovat zdroj]

Do doby, než se stálým dějištěm stal Melbourne Park, bylo také proměnlivé datum turnaje, ať už pro specifické podnebí rozdílných lokalit nebo specifičnost konání události v daném místě.

Například pro ročník 1919 se turnaj konal až v lednu 1920 a následující ročník již v březnu 1920, v roce 1923 se pak v Brisbane uskutečnil v období menšího srážkového úhrnu a nižší teploty v srpnu. Po odehrání ročníku 1976, který skončil až 4. ledna 1977 se organizátoři rozhodli pro posunutí datumu do konce kalendářního roku. Důvodem bylo zvýšení stále nízké prestiže mezi událostmi velké čtyřky, malé odměny a snaha dohrát turnaj ještě v prosinci, což by znamenalo, že se kalendářní Grand Slam bude rozhodovat v Austrálii a nikoli ve Spojených státech během US Open. Proto pořadatelé následující ročník zahájili již 3. ledna 1977, což se ale setkalo s negativní kritikou a absencí nejlepších tenistů. V letech 1982–1985 se hrálo uprostřed prosince. Po konci grandslamu 1985 došlo k rozhodnutí, že termín následujícího ročníku se posune do druhé poloviny ledna, což znamenalo, že se Australian Open v roce 1986 nekonal.

Od sezóny 1987 je pak lednové datum stálé. Přesto se někteří špičkoví tenisté jako Roger Federer a Rafael Nadal vyjádřili, že lednový termín je po době Vánoc a Nového roku příliš brzký, a tak pro lepší přípravu a získání nejlepší formy by byl vhodný posun na únor.[16]


Panoráma 3. největšího dvorce Margaret Court Arena pro 6 000 diváků, 2008
Panoráma 3. největšího dvorce Margaret Court Arena pro 6 000 diváků, 2008

Mediální pokrytí[editovat | editovat zdroj]

Oficiální přenos byl v roce 2011 přenášen do světa jedenácti různými vysílacími distributory. Channel 7 spolu s ESPN pokrývaly Severní Ameriku a prostřednictvím frenčízingu také Jižní, respektive Latinskou Ameriku. Eurosport byl držitelem práv pro Evropu. V Asii přenos zajišťovala ESPN Star Sports, v Japonsku pak konkrétně stanice WOWOW a v Čínské lidové republice společnost CN Sports Interactive Media Group. V Africe měla distribuční práva zakoupeny stanice SuperSport a na Středním Východu Abu Dhabi TV. Na Novém Zélandu signál pokrýval Sky New Zealand a na Fidži kanál FIJI TV.[17]

Poprvé v historii byl průběh kvalifikací hlavních soutěží přenášen živě po internetu. Kamery snímaly dvorce číslo tři, pět, šest a sedm, a záznam byl vysílán po síti na webech australianopen.com, foxsports.com.au, yahoo7.com, livestream.com a facebookové stránce Australian Open.[18]

Návštěvnost[editovat | editovat zdroj]

Sběrači míčků, 2010

Uvedena je celková návštěvnost předešlých ročníků grandslamu:

Poháry pro vítěze a finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Poháry pro vítěze[editovat | editovat zdroj]

Jména vítězů příslušných soutěží jsou vyryta na poháry:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Finanční odměny[editovat | editovat zdroj]

Celkový rozpočet Australian Open 2014 dosáhl výše 33 miliónů australských dolarů,[26][27] což znamenalo meziroční navýšení odměn o 3 milióny dolarů. Vítězové dvouhry získávají prémii 2 650 000 australských dolarů.

Soutěž Vítězové Finále Semifinále Čtvrtfinále 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole Q3 Q2 Q1
dvouhry A$2 650 000 A$1 325 000 A$540 000 A$270 000 A$135 000 A$75 000 A$50 000 A$30 000 A$14 400 A$7 200 A$3 600
čtyřhry A$520 000 A$260 000 A$130 000 A$65 000 A$36 000 A$21 000 A$13 500
mix A$135 500 A$67 750 A$33 900 A$15 500 A$7 800 A$3 800
Všechny částky jsou uváděny v australských dolarech (A$); odměny ve čtyřhrách na pár.


Panoráma Rod Laver Arena při ceremoniálu po finále ženské dvouhry, 2009.
Panoráma Rod Laver Arena při ceremoniálu po finále ženské dvouhry, 2009.

Body do žebříčku ATP a WTA[editovat | editovat zdroj]

Hodnota bodů konkrétního tenisty do žebřičku ATP nebo WTA vychází z dosažené fáze turnaje, Stav pro rok 2014:

Soutěž Vítězové F SF ČF 16 v kole 32 v kole 64 v kole 128 v kole Q Q3 Q2 Q1
dvouhra mužů 2000 1200 720 360 180 90 45 10 25 16 8 0
čtyřhra mužů 0
dvouhra žen 1300 780 430 240 130 70 10 40 30 20 2
čtyřhra žen 10

Vítězové a finalisté roku 2014[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Australian Open 2014.
Vítězové a finalisté Australian Open 2014
Soutěž Vítězové Finalisté Výsledek
Mužská dvouhra SUI Stanislas Wawrinka ESP Rafael Nadal 6–3, 6–2, 3–6, 6–3
Ženská dvouhra CHN Li Na Slovensko Dominika Cibulková 7–6(7–3), 6–0
Mužská čtyřhra Polsko Łukasz Kubot
SWE Robert Lindstedt
USA Eric Butorac
RSA Raven Klaasen
6–3, 6–3
Ženská čtyřhra ITA Sara Erraniová
ITA Roberta Vinciová
RUS Jekatěrina Makarovová
RUS Jelena Vesninová
6–4, 3–6, 7–5
Smíšená čtyřhra FRA Kristina Mladenovicová
Kanada Daniel Nestor
IND Sania Mirzaová
ROU Horia Tecău
6–3, 6–2

Galerie vítězů[editovat | editovat zdroj]

Přehled rekordů[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od tří zbývajících grandslamů, které umožnily přístup profesionálům v roce 1968, australský grandslam se profesionálním tenistům otevřel až v roce 1969, což statistika zohledňuje.[28]

Přehled rekordů podle titulů na Australian Open
Rekord Éra Tenista Počet Roky
Muži od roku 1905
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1968 AUS Roy Emerson 6 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969 USA Andre Agassi
SUI Roger Federer
SRB Novak Djoković
4 1995, 2000, 2001, 2003
2004, 2006, 2007, 2010
2008, 2011, 2012, 2013
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě do 1968 AUS Roy Emerson 5 1963, 1964, 1965, 1966, 1967
od 1969 SRB Novak Djoković 3 2011, 2012, 2013
Nejvíce titulů ve čtyřhře do 1968 AUS Adrian Quist 10 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950
od 1969 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6 2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
2006, 2007, 2009, 2010, 2011, 2013
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě do 1968 AUS Adrian Quist 10 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1946, 1947, 1948, 1949, 1950[p 1]
od 1969 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3 2009, 2010, 2011
2009, 2010, 2011
Nejvíce titulů v mixu mezi muži do 1968 AUS Harry Hopman
AUS Colin Long
4 1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
od 1969 USA Jim Pugh 3 1988, 1989, 1990
Nejvíce titulů celkově mezi muži
(dvouhra, čtyřhra, mix)
do 1968 AUS Adrian Quist 13 1936–1950 (3 dvouhra, 10 mužská čtyřhra, 0 mix)
od 1969 USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6 2006-2013 (6 mužská čtyřhra)
2006-2013 (6 mužská čtyřhra)
Ženy od roku 1922
Nejvíce titulů ve dvouhře do 1968 AUS Margaret Court 7 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969 USA Serena Williamsová 5 2003, 2005, 2007, 2009, 2010
Nejvíce titulů ve dvouhře v řadě
do 1968 AUS Margaret Court 7 1960, 1961, 1962, 1963, 1964, 1965, 1966
od 1969 AUS Margaret Court
AUS Evonne Goolagongová
Německo Steffi Grafová
SFR Yugoslavia/FR Yugoslavia Monika Selešová
SUI Martina Hingisová
3 1969, 1970, 1971
1974, 1975, 1976
1988, 1989, 1990
1991, 1992, 1993
1997, 1998, 1999
Nejvíce titulů ve čtyřhře
do 1968 AUS Thelma Coyne Long 12 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1947, 1948, 1949, 1951, 1952, 1956, 1958
od 1969 USA Martina Navrátilová 8 1980, 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů ve čtyřhře v řadě
do 1968 AUS Thelma Coyne Long
AUS Nancye Wynne Bolton
5 1936, 1937, 1938, 1939, 1940
1936, 1937, 1938, 1939, 1940
od 1969 USA Martina Navrátilová
USA Pam Shriverová
7 1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
1982, 1983, 1984, 1985, 1987, 1988, 1989
Nejvíce titulů v mixu mezi ženami do 1968 AUS Daphne Akhurst Cozens
AUS Nell Hall Hopman
AUS Nancye Wynne Bolton
AUS Thelma Coyne Long
4 1924, 1925, 1928, 1929
1930, 1936, 1937, 1939
1940, 1946, 1947, 1948
1951, 1952, 1954, 1955
od 1969 TCH Jana Novotná
Latvia Larisa Savčenko Neiland
2 1988, 1989
1994, 1996
Nejvíce titulů celkově mezi ženami
(dvouhra, čtyřhra, mix)
do 1968 AUS Nancye Wynne Bolton 20 1936–1952 (6 dvouhra, 10 ženská čtyřhra, 4 mix)
od 1969 USA Martina Navrátilová 12 1980–2003 (3 dvouhra, 8 ženská čtyřhra, 1 mix)
Další rekordy na Australian Open
Rekord Soutěž Tenista Popis rekordu
Nejmladší vítězové mužská dvouhra AUS Ken Rosewall v 18 letech a 2 měsících (1953)
mužská čtyřhra AUS Lew Hoad v 18 letech a 2 měsících (1953)
ženská dvouhra SUI Martina Hingis v 16 letech a 4 měsících (1997)
ženská čtyřhra Chorvatsko Mirjana Lučićová v 15 letech a 10 měsících (1998)
Nejstarší vítězové mužská dvouhra AUS Ken Rosewall v 37 letech a 8 měsících (1972)
mužská čtyřhra AUS Norman Brookes ve 46 letech a 2 měsících (1924)
ženská dvouhra AUS Thelma Coyne Long v 35 letech a 8 měsících (1954)
ženská čtyřhra AUS Thelma Coyne Long v 37 letech a 7 měsících (1956)
smíšená čtyřhra (muži) AUS Horace Rice v 52 letech (1923)
smíšená čtyřhra (ženy) USA Martina Navrátilová ve 46 letech a 3 měsících (2003)
Nejdelší zápas bez rozdílu SRB Novak Djoković
ESP Rafael Nadal
5 hodin a 53 minut, finále mužské dvouhry 2012

Přehled singlových titulů v otevřené éře[editovat | editovat zdroj]

Novak Djoković získal druhý titul, 2011
Muži
Tenista Stát Počet Roky vítězství
Roger Federer Švýcarsko 4 2004, 2006, 2007, 2010
Andre Agassi Spojené státy 4 1995, 2000, 2001, 2003
Novak Djoković Srbsko 4 2008, 2011, 2012, 2013
Mats Wilander Švédsko 3 1983, 1984, 1988
Ženy
Tenistka Stát Počet Roky vítězství
Serena Williamsová Spojené státy 5 2003, 2005, 2007, 2009, 2010
Evonne Goolagongová Austrálie 4 1974, 1975, 1976, 1977
Margaret Smithová Courtová Austrálie 4 1969, 1970, 1971, 1973
Monika Selešová Jugoslávie / USA 4 1991, 1992, 1993, 1996
Steffi Grafová Německo 4 1988, 1989, 1990, 1994
Martina Navrátilová ČSSR / Spojené státy 3 1981, 1983, 1985
Martina Hingisová Švýcarsko 3 1997, 1998, 1999

Československá a česká stopa[editovat | editovat zdroj]

Československé finále mužské dvouhry se v Melbourne Parku uskutečnilo v roce 1989, kdy Ivan Lendl porazil Miloše Mečíře 6–2, 6–2, 6–2. Petr Korda vyhrál v roce 1996 mužskou čtyřhru se Švédem Edbergem a poté roku 1998 triumfoval také ve dvouhře.

Hana Mandlíková získala dva singlové tituly, když ve finále roku 1980 zdolala Australanku Wendy Turnbullovou a o sedm let později také Martinu Navrátilovou 7–5, 7–6. Jana Novotná si připsala celkem tři trofeje (1995 – ženská čtyřhra; 1988, 1989 – smíšená čtyřhra) a Helena Suková dvě vítězství (1990, 1992 – ženská čtyřhra).

Posledním českým vítězem je Radek Štěpánek, který triumfoval s Indem Paesem v mužské čtyřhře roku 2012.

Česká tenistka Iveta Benešová, 2011
Muži
Rok Vítěz Finalista Výsledek
1998 Česká republika Petr Korda Chile Marcelo Ríos 6–2, 6–2, 6–2
1991 Německo Boris Becker Československo Ivan Lendl 1–6, 6–4, 6–4, 6–4
1990 Československo Ivan Lendl Švédsko Stefan Edberg 4–6, 7–6, 5–2
1989 Československo Ivan Lendl Československo Miloslav Mečíř 6–2, 6–2, 6–2
1983 Švédsko Mats Wilander Československo Ivan Lendl 6–1, 6–4, 6–4
Ženy
Rok Vítězka Finalistka Výsledek
1991 Jugoslávie Monika Selešová Československo Jana Novotná 5–7, 6–3, 6–1
1989 Německo Steffi Grafová Československo Helena Suková 6–4, 6–4
1987 Československo Hana Mandlíková USA Martina Navrátilová 7–5, 7–61
1984 USA Chris Evertová Československo Helena Suková 6–7, 6–1, 6–3
1981 Československo Martina Navrátilová USA Chris Evertová 6–7, 6–4, 7–5
1980 Československo Hana Mandlíková Austrálie Wendy Turnbullová 6–0, 7–5
1976 Austrálie Evonne Goolagongová Československo Renáta Tomanová 6–2, 6–2

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V letech 1941–1945 se Australian Championships nekonal pro druhou světovou válku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Australian Open na anglické Wikipedii.

  1. The Final Word: Australian Open 2010
  2. a b Top 10: Memorable AO2012 moments [online]. 29 January 2012, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Australian Tennis Open History [online]. Jazzsports, [cit. 2008-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Tristan Foenander. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. Australian Open, [cit. 2008-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Unknown. Australasian Championships [online]. 9 November 1923, [cit. 2010-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Frank Cook."Open began as Aussie closed shop", The Daily Telegraph, news.com.au, 14 February 2008. Ověřeno k 22 January 2008. 
  7. "Brumby Government announces Melbourne Park redevelopment", Herald Sun, 26 January 2009. Ověřeno k 22 April 2009. 
  8. http://www.australianopen.com/en_AU/news/articles/2010-01-19/201001191263860753359.html?fpos=r2
  9. Anthony Frederick Wilding "Tony" [online]. International Tennis Hall of Fame, [cit. 2008-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. History of Tennis – From humble beginnings [online]. Tennis Australia, [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Milton Tennis Centre [online]. Australian Stadiums, [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Nikki Tugwell."Hewitt chases amazing slam win", The Daily Telegraph, news.com.au, 14 January 2008. Ověřeno k 25 January 2008. 
  13. Alan Trengove. Australian Open 1983 [online]. wilandertribute.com, [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. World Group 1983 Final [online]. Davis Cup, [cit. 2008-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. "Rebound Ace under review", The Daily Telegraph, news.com.au, 29 January 2007. Ověřeno k 19 February 2008. 
  16. Schlink, Leo."Rafael Nadal keen to call time on early slam", Herald Sun, 17 January 2009. Ověřeno k 18 September 2009. 
  17. Australian Open sponsors and broadcasters for 2011 [online]. altiusdirectory.com, [cit. 2011-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. "Watch Australian Open qualifying live!", australianopen.com, 11-1-2011. 
  19. Closing notes: Australian Open 2011 [online]. 30 January 2011, [cit. 2012-01-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Federer wins fourth Australian Open, 16th major singles title [online]. 31 January 2010, [cit. 2010-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Australian Open 2009 – the final word
  22. The Australian Open – History of Attendance [PDF]. Australian Open, [cit. 2008-01-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. AO 2007: The Final Word [online]. Tennis Australia, [cit. 2008-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b Australian Open Tennis Attendance History – Altius Directory
  25. "Safin credits Lundgren for resurgence", Sports Illustrated, CNN, 30 January 2005. Ověřeno k 25 January 2008. 
  26. Australian Open prize money increased to almost £20m in £1.7m jump [online]. Telepgraph.co.uk, [cit. 2014-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Prize Money [online]. AustralianOpen.com, [cit. 2014-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Australian History and Records [online]. TennisTours.com, [cit. 2009-01-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu