Margaret Courtová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Statistiky a dosažené výsledky tenistky obsahuje článek Hráčské statistiky Margarety Courtové.

Margaret Courtová
Stát AUS Austrálie
Datum narození 16. července 1942 (71 let)
Místo narození Albury, Austrálie
Bydliště Perth, Austrálie
Výška 175 cm
Váha 68 kg
Profesionál od 1968
Ukončení kariéry 1977
Hraje pravou rukou
Síň slávy 1979 (profil)
Dvouhra
Tituly 92 v otevřené éře
Nejvyšší umístění 1. místo (1973)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open vítězka (11) (1960, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 69, 70, 71, 73)
French Open vítězka (5) (1962, 64, 69, 70, 73)
Wimbledon vítězka (3) (1963, 65, 70)
US Open vítězka (5) (1962, 65, 69, 70, 73)
Čtyřhra
Tituly 48 v otevřené éře
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open vítězka (8) (1961, 62, 63, 65, 69, 70, 71, 73)
French Open vítězka (4) (1964, 65, 66, 73)
Wimbledon vítězka (2) (1964, 69)
US Open vítězka (5) (1963, 68, 70, 73, 75)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň vítězka (1973, s R. Casalsovou)
Poslední aktualizace: 11. srpen 2012

Margaret Courtová MBE, rozená Smithová (* 16. července 1942, Albury, Nový Jižní Wales, také známá jako Margaret Smithová Courtová) je bývalá australská tenistka, jedna z nejlepších hráček tenisové historie.

Bývalá světová jednička se v roce 1970 stala první hráčkou v otevřené éře, která získala čistý Grand Slam, tj. vyhrála všechny čtyři velké turnaje v jedné sezóně. Po ní pak čistý grandslam získala ještě Němka Steffi Grafová. V otevřené éře (od 1968) získala 27 grandslamových titulů, z toho 11 ve dvouhře, 10 ve čtyřhře a 6 v mixu, což ji v rámci otevřené éry řadí na 3. místo za Martinu Navrátilovou a Serenu Williamsovou. Dalších 35 grandslamových turnajů vyhrála před otevřenou érou. V roce 1979 byla přijata do Mezinárodní tenisové síně slávy s prohlášením:

Za dokonalý herní projev a výkon, kterému se nevyrovnal žádný jiný tenista.

Osobní a sportovní život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 1942 v Albury, Novém Jižním Walesu jako nejmladší ze čtyř dětí Lawrence Smithe a Catherine Smithové (roz. Beaufortové). Má dva bratry Kevina a Vincenta a sestru June. S tenisem začala v osmi letech a o devět let později v roce 1960 zahájila šňůru sedmi singlových vítězství v řadě na Australian Championships (těchto titulů však dosáhla před otevřenou érou a nemají tak velkou hodnotu jako tituly z otevřené éry).

Po odehraném Wimbledonu 1966 dočasně ukončila tenisovou kariéru. Roku 1967 se vdala za Barrymora Courta a nadále byla známá pod jmény Margaret Smithová Courtová nebo Margaret Courtová. K tenisu se vrátila v roce 1968 a o dva roky později získala jako druhá hráčka historie Grand Slam. Roku 1971 prohrála finále ve Wimbledonu s Evonne Goolagongovou v době, kdy již byla těhotná a očekávala narození syna Daniela (nar. 1972). Po porodu se ještě téhož roku vrátila na okruh WTA Tour a odehrála US Open 1972. Druhé dítě, dcera Marika se narodila v roce 1974. K tenisu se opět vrátila, ale roku 1977, když se dozvěděla, že čeká třetí z jejích čtyř dětí, tak se rozhodla sportovní kariéru definitivně ukončit.

Patří ke třem tenistům historie, vedle Doris Hartové a Martiny Navrátilové, kterým se povedlo zvítězit ve všech třech kategoriích (dvouhře, čtyřhře a smíšené čtyřhře) všech grandslamů. Je ovšem jedinou tenistkou (i mezi muži), která vyhrála všechny tyto kategorie nejméně dvakrát. Sbírku grandslamových titulů ze všech soutěží dokázala shromáždit před otevřenou érou tenisu, v otevřené éře ji k tomu chyběl jen zisk mixového titulu na Australian Open, finále v roce 1969 se však pro deštivé počasí neodehrálo, přičemž následujícího roku se už mix na Australian Open nehrál a vrátil se až roku 1987.


Obecnou známost jí přinesl medializovaný zápas na Den matek (13. května 1973) přenášený televizí, ve kterém podlehla bývalé mužské světové jedničce, tehdy 55letému Bobbymu Riggsovi v kalifornské Ramoně. V té době byla nejlepší ženskou tenistkou a média přinesla komentáře, že zápas nebrala vážně, protože se domnívala, že ho měla bez problémů vyhrát. Taktikou lobů a kraťasů však Riggs dokázal zvítězit 6–2, 6–1. O čtyři měsíce později však podlehl Billie Jean Kingové v Souboji pohlaví v houstonské hale Astrodome.

V roce 1979 vstoupila do Mezinárodní tenisové síně slávy.

V lednu 2003 byl Show Court One v Melbourne Parku, dějišti Australian Open, přejmenován na Margaret Court Arena. Téhož roku australská pošta vytiskla sérii jejích poštovních známek, stejně jako tenisové legendy Roda Lavera.

Za svou kariéru získala 92 singlových, 48 deblových a 19 mixových titulů WTA, dohromady vyhrála 159 turnajů WTA, díky čemuž je na 4. místě historického žebříčku.

Žije v australském Perthu (říjen 2008). Její tchán sir Charles Court a švagr Richard Court zastávali post premiéra Západní Austrálie.

Vyznání[editovat | editovat zdroj]

Vyrostla v katolické víře, ale v polovině 70. let se přihlásila k Letničnímu hnutí (pentekostalismu), které v rámci evangelikálního křesťanství zastává zvláštní důraz na přímou osobní zkušenost s Bohem prostřednictvím křtu Duchem Svatým, jak ji ukazuje biblický záznam dne Letnic. V roce 1983 vystudovala teologii na Rhema Bible Training Centre a roku 1991 se stala duchovní. Následně založila duchovní společenství známé jako Margaret Court Ministries.

Roku 1995 založila v Perthu Victory Life Centre pentekostální církve, kde dosud slouží jako pastorka. Její televizní pořad A Life of Victory je vysílán na australském křesťanském kanálu (Australian Christian Channel).

Pohled na homosexualitu[editovat | editovat zdroj]

V roce 1990 se o Martině Navrátilové a dalších lesbicky a bisexuálně zaměřených hráčkách vyjádřila, že ničí tenis a dávají špatný příklad mladým hráčům.[1][2][3]

V listopadu 1994 při svém projevu v australském parlamentu prohlásila: „Homosexualita je ohavnost pánové! Potraty jsou ohavnost pánové!“[4]

Grand Slam a postavení na žebříčku[editovat | editovat zdroj]

Za svou kariéru vyhrála 62 grandslamových titulů, z toho 24 ve dvouhře, 19 v ženské a 19 ve smíšené čtyřhře. V otevřené éře dosáhla na 27 grandslamových titulů, což ji řadí na 3. místo. Ve dvouhře získala 11 (5. příčka), ve čtyřhře 10 (8. příčka) a v mixu 6 (3. místo) grandslamových titulů v rámci otevřené éry.

Z počtu 85 grandslamových finále vyhrála 62 (72,9% úspěšnost), z toho 24-5 (82,8%) ve dvouhře, 19-14 (57,6%) v ženské čtyřhře a 19-4 (82.6%) ve smíšené čtyřhře.

Z počtu 47 grandslamů na nichž hrála dvouhru se probojovala do finále 29krát, semifinále 36krát, čtvrtfinále 43krát. Celkový poměr vítězství a proher ve dvouhrách grandslamu je 210-23 s váženým průměrem 0,901 (47-5 na French Championships/Open, 51-9 ve Wimbledonu, 51-6 na US Championships/Open a 61-3 na Australian Championships/Open). V letech 1969–1973 dokázala vyhrát 11 z 16 grandslamů ve dvouhře a v období 1962-66 zvítězila na 11 ze 17 turnajů ve dvouhře, kterých se zúčastnila. Poměr výher a proher na grandslamu proti nenasazeným hráčkám je 146-2 (98%).

Společně s Martinou Navrátilovou jsou jedinými tenistkami v otevřené éře, kterým se povedlo vyhrát na více než polovině soutěží na grandslamových turnajích v jedné sezoně. Povedlo se jí to v sezónách 1969 (8 z 12), 1970 (7 z 11) a 1973 (6 z 11).

Podle žebříčku na konci roku sestavovaného londýnským Daily Telegraphem v období 1914 až 1972 byla klasifikována na 1.místě šest sezón: 1962, 1963, 1964, 1965, 1969 a 1970. Nikdy se však nestala světovou jedničkou žebříčku WTA.

Rekordy na Grand Slamu v otevřené éře[editovat | editovat zdroj]

Grandslamy Roky Dosažený rekord Další držitelé rekordu
Australian Open – US Open 1970 vítězka čistého grandslamu Steffi Grafová
US Open – Australian Open 1969–1971 nejvíce titulů z dvouhry v řade (6) Martina Navrátilová
Australian Open 1969–71 nejvíce singlových titulů v řadě (3) Evonne Goolagong,
Steffi Grafová
Monika Selešová,
Martina Hingisová

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (anglicky)Gay Bias Moves Off The Sidelines
  2. (anglicky)A Woman of Character
  3. (anglicky)Martina Navratilova: My Final Farewell
  4. (anglicky)Brian Baxter, "Margaret Court's Word of Faith", Australian Skeptics, Vol 27 No 3, jaro 2007.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Margaret Court na anglické Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Vítězka Grand Slamu
Předchůdce:
Maureen Connolly (1953)
1970
Margaret Courtová
Nástupce:
Steffi Grafová (1988)