Virginia Wadeová
| Virginia Wadeová | |
|---|---|
| Stát |  Spojené království |
| Datum narození | 10. července 1945 (78 let) |
| Místo narození | Bournemouth, Dorset |
| Výška | 170 cm |
| Hmotnost | 62 kg |
| Profesionál od | 1968 |
| Ukončení kariéry | 1986 |
| Držení rakety | pravou rukou |
| Výdělek | 1 542 278 USD |
| Síň slávy | 1989 (profil) |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 839–329 |
| Tituly | 55[1] |
| Nejvyšší umístění | 2. místo (3. listopadu) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (1972) |
| French Open | čtvrtfinále (1970, 1972) |
| Wimbledon | vítězka (1977) |
| US Open | vítězka (1968) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 42–48 |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (1973) |
| French Open | vítězka (1973) |
| Wimbledon | finalistka (1970) |
| US Open | vítězka (1973, 1975) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne — Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sarah Virginia Wadeová, OBE (* 10. července 1945, Bournemouth, Dorset) je bývalá britská tenistka, vítězka sedmi grandslamů – tří singlových a čtyř deblových. V červenci 1977 zvítězila ve stém ročníku Wimbledonu a do triumfu Andyho Murrayho na US Open 2012 byla poslední britskou šampionkou dvouhry na turnajích velké čtyřky. Po ukončení aktivní kariéry se čtyři roky věnovala trenérské dráze.[2]
Hrála útočný tenis. Podání a voleje se řadily k absolutní světové špičce.[3]
V roce 1986 byla oceněna Řádem britského impéria (OBE).[4] Roku 1989 pak došlo v americkém Newportu k jejímu uvedení do Mezinárodní tenisové síně slávy.[5]
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
Narodila se roku 1945 v anglickém Bournemouthu. Od jednoho roku věku žila s rodiči v Jihoafrické unii, kde začala hrát tenis. Otec působil jako arciděkan v Durbanu.[6] V patnácti letech se rodina vrátila zpět do Velké Británie. Navštěvovala střední dívčí školu Tunbridge Wells Girls' Grammar School a také Talbot Heath School.[7][8] Poté pkračovala vysokoškolským studiem matematiky a fyziky na Univerzitě v Sussexu, které absolvovala v roce 1966.[9]
Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]
Aktivní kariéru prožila na přelomu amatérské éry a první fáze otevřeného období tenisu. V roce 1968 vyhrála historicky premiérový otevřený turnaj British Hard Court Open v Bournemouthu a získala první finanční prémii 720 amerických dolarů. O pět měsíců později se stala profesionálkou a odjela do Spojených států, kde vyhrála otevřené US Open po finálové výhře nad Američankou Billie Jean Kingovou. Prémie činila 6 000 dolarů.
V roce 1977 na domácí půdě získala singlový titul z nejslavnější tenisové události světa ve Wimbledonu. Od roku 1962 se jednalo o šestnáctou sezónu, v níž do turnaje nastoupila. Poprvé se však probojovala až do finále, když v semifinále přešla přes Američanku Chris Evertovou ve třech setech. Ve finále stého jubilejního ročníku čelila Betty Stoveové. Královna Alžběta II. daný rok slavila stříbrné jubileum – dvacet pět let na trůnu a poprvé za čtvrt století se rozhodla Wimbledon navštívit, když se zúčastnila finálového zápasu. Angličanka jej vyhrála devět dnů před 32. narozeninami ve třech sadách a z rukou panovnice převzala stříbrný talíř mísu Venus Rosewater pro šampiónku dvouhry. Publikum na centrálním dvorci začalo k oslavě triumfu spontánně zpívat chorál For She's a Jolly Good Fellow.
Spolu s Australankou Margaret Smithovou Courtovou zvítězila na čtyřech grandslamech v ženské čtyřhře. Spolu s Courtovou, Kingovou a Casalsovou nejvíce ovlivňovala vývoj ženského tenisu v 60. a 70. letech.[3] Celkově jako profesionálka vyhrála 55 turnajů ve dvouhře s výdělkem 1 542 278 dolarů. V první světové desítce se pohybovala nepřetržitě v letech 1967–1979. Aktivní kariéra trvala dvacet šest let a ukončila ji v závěru sezóny 1985, respektive o rok později ve čtyřhře.
Za fedcupový tým Velké Británie odehrála 99 zápasů, což bylo do doby, než Španělka Arantxa Sánchezová Vicariová nasbírala 100 utkání v soutěži, absolutním rekordem Fed Cupu.
Od roku 1981 pracovala také jako reportérka z tenisových událostí pro British Broadcasting Corporation.[4]
V roce 1983, ve třiceti sedmi letech, získala spolu s Rumunkou Virginií Ruziciovou deblový titul na Italian Open.
Finále na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]
Ženská dvouhra: 3 finále (3 výhry)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | rok | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1968 | US Open | tráva |  Billie Jean Kingová |
6–4, 6–1 |
| Vítězka | 1972 | Australian Open | tráva |  Evonne Goolagongová Cawleyová |
6–4, 6–4 |
| Vítězka | 1977 | Wimbledon | tráva |  Betty Stoveová |
4–6, 6–3, 6–1 |
Ženská čtyřhra: 10 finále (4 výhry, 6 porážek)[editovat | editovat zdroj]
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1969 | US Open | tráva | Margaret Courtová |
 Françoise Durrová Darlene Hardová |
6–0, 3–6, 4–6 |
| Finalistka | 1970 | Wimbledon | tráva | Françoise Durrová |
Billie Jean Kingová Rosemary Casalsová |
2–6, 3–6 |
| Finalistka | 1970 | US Open | tráva | Rosemary Casalsová |
Margaret Courtová Judy Tegartová Daltonová |
3–6, 4–6 |
| Finalistka | 1972 | US Open | tráva | Margaret Courtová |
Françoise Durr Betty Stoveová |
3–6, 6–1, 3–6 |
| Vítězka | 1973 | Australian Open | tráva | Margaret Courtová |
Kerry Harrisová Kerry Melville Reidová |
6–4, 6–4 |
| Vítězka | 1973 | French Open | antuka | Margaret Courtová |
Françoise Durrová Betty Stoveová |
6–2, 6–3 |
| Vítězka | 1973 | US Open | tráva | Margaret Courtová |
Billie Jean Kingová Rosemary Casalsová |
3–6, 6–3, 7–5 |
| Vítězka | 1975 | US Open (2) | antuka | Margaret Courtová |
Billie Jean Kingová Rosemary Casalsová |
7–5, 2–6, 7–6 |
| Finalistka | 1976 | US Open | antuka |  Olga Morozovová |
 Delina Boshoffová Ilana Klossová |
1–6, 4–6 |
| Finalistka | 1979 | French Open | antuka | Françoise Durrová |
Betty Stoveová Wendy Turnbullová |
6–3, 5–7, 4–6 |
Tituly ve dvouhře (55)[editovat | editovat zdroj]
- tučně turnaje Grand Slamu
- 1968 - US Open, Bloemfontein, Bournemouth, East London, Dewar Cup-Crystal Palace
- 1969 - Kapské Město, Hoylake, Dewar-Perth, Dewar-Stalybridge, Dewar-Aberavon, Dewar-Crystal Palace, East London
- 1970 - German Indoors, West Berlin Open, Irish Open, Stalybridge, Aberavon
- 1971 - Kapské Město, Catania Open, Řím, Newport-Wales, Cincinnati Masters, Dewar-Billingham, Dewar-Aberavon, Dewar Cup Final-London, Clean Air Classic
- 1972 - Australian Open, VS Indoors-Mass., Merion, Buenos Aires
- 1973 - Dallas, Bournemouth, Dewar-Aberavon, Dewar-Edinburgh, Dewar-Billingham, Dewar Cup Final-Albert Hall
- 1974 - Virginia Slims (VS) Chicago, Bournemouth, VS Phoenix, Dewar-Edinburgh, Dewar Cup-London
- 1975 - VS Dallas, VS Philadelphia, Paris Indoors, Eastbourne, Dewar Cup, Stockholm
- 1976 - US Indoor Championships, Dewar Cup
- 1977 - Wimbledon, World Invitational Hilton Head, Tokio Sillook
- 1978 - WTA New Jersey, Tokio Sillook, Florida Open
Chronologie singlových výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]
| Legenda | |||
|---|---|---|---|
| SR | poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným |
W–L V–P |
výhry–prohry |
| NH | daný rok se turnaj nekonal | A | turnaje se hráč nezúčastnil |
| 1Q / LQ | prohra v (kole) kvalifikace | 1k / 1R | prohra v daném kole turnaje |
| QF / ČF | prohra ve čtvrtfinále | SF | prohra v semifinále |
| F | prohra ve finále | Vítěz | vítězství v turnaji |
| Turnaj | 1962 | 1963 | 1964 | 1965 | 1966 | 1967 | 1968 | 1969 | 1970 | 1971 | 1972 | 1973 | 1974 | 1975 | 1976 | 1977 | 1978 | 1979 | 1980 | 1981 | 1982 | 1983 | 1984 | 1985 | Celkově SR |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Austrálie | A | A | A | A | A | A | A | A | A | A | vítěz | QF | A | A | A | A / A | A | A | A | A | A | 2R | 2R | 2R | 1 / 5 |
| Francie | A | A | A | A | A | 4R | A | 2R | QF | 1R | QF | 3R | 2R | A | A | A | A | 2R | 3R | 4R | 3R | 1R | 1R | 2R | 0 / 14 |
| Wimbledon | 2R | 2R | 2R | 4R | 2R | QF | 1R | 3R | 4R | 4R | QF | QF | SF | QF | SF | Vítěz | SF | QF | 4R | 2R | 2R | QF | 3R | 3R | 1 / 24 |
| USA | A | A | 4R | 2R | QF | 4R | Vítěz | SF | SF | A | QF | QF | 2R | SF | 2R | QF | 3R | QF | 3R | 3R | 1R | 2R | 2R | A | 1 / 20 |
| SR | 0 / 1 | 0 / 1 | 0 / 2 | 0 / 2 | 0 / 2 | 0 / 3 | 1 / 2 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 2 | 1 / 4 | 0 / 4 | 0 / 3 | 0 / 2 | 0 / 2 | 1 / 2 | 0 / 2 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 3 | 0 / 4 | 0 / 4 | 0 / 3 | 3 / 63 |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Virginia Wade na anglické Wikipedii.
- ↑ WTA website. www.sonyericssonwtatour.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-29.
- ↑ LEE, Veronica. Nice girls finish last. www.guardian.co.uk. London: www.guardian.co.uk/sport, 2004-06-27. Dostupné online.
- ↑ a b Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha, s. 326
- ↑ a b Biographies - Virginia Wade [online]. BBC [cit. 2009-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-06.
- ↑ Sarah Virginia Wade "Ginny". www.tennisfame.com [online]. [cit. 2011-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-04.
- ↑ VINER, Brian. Virginia Wade: 'We used to think there was a British winner every eight years'. The Independent. London: Independent News & Media, 29 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2009].
- ↑ MOSS, Stephen. The long game. The Guardian. London: Guardian Media Group, 18 June 2007. Dostupné online [cit. 10 January 2008].
- ↑ Talbot Heath: Factfile [online]. Talbot Heath School [cit. 2009-01-10]. Dostupné online.
- ↑ CHEESE, Caroline. Q&A: Virginia Wade. BBC Sport. BBC, 24 October 2008. Dostupné online [cit. 10 January 2008].
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Virginia Wadeová na Wikimedia Commons - Virginia Wadeová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Virginia Wadeová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Virginia Wadeová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)
