Lotyšsko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Latvijas Republika
Lotyšská republika
Vlajka Lotyšska
vlajka
Znak Lotyšska
znak
Hymna: Dievs, svētī Latviju
Geografie

Poloha Lotyšska

Hlavní město: Riga
Rozloha: 64 589 km² (122. na světě)
z toho 1,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Gaizinkalns (312 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 57° 0′ s. š., 25° 0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 2 248 000 (137. na světě, 2009

2 067 887 (Cenzus 2011)[1])

Hustota zalidnění: 35 ob. / km² (159. na světě)
HDI: 0,769 (vysoký) (48. na světě, 2010)
Jazyk: lotyština
Náboženství luteránství, římskokatolické, pravoslaví
Státní útvar
Státní zřízení parlamentní republika
Vznik 18. listopad 1918 (vyhlášení nezávislosti na Německu)
Prezident Andris Bērziņš
Předseda vlády Laimdota Straujuma
Měna euro (EUR)
HDP/obyv. (PPP) 16 818 USD
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1 428 LVA LV
MPZ LV
Telefonní předvolba 371
Národní TLD .lv

Lotyšsko (lotyšsky: zvuk Latvija) je prostřední ze tří pobaltských zemí. Hraničí s Litvou (588 km) na jihu, s Běloruskem (167 km) na jihovýchodě, s Ruskem (282 km) na východě a s Estonskem (343 km) na severu.

Název[editovat | editovat zdroj]

Jméno Latvija vzniklo z názvu starobylého baltského (indoevropského) kmene Latgalů (lotyšsky Latgali), z něhož vzniklo etnické jádro lotyšského národa.[2]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Lotyšska.
Mapa Lotyšska

Brestlitevský mír z 3. března 1918 potvrzoval vítězství ústředních mocností ve východní Evropě během první světové války. Německo dobylo Pobaltí (Estonsko, Livonsko, Kuronsko). Lotyšsko vyhlásilo nezávislost na Německu 18. listopadu 1918. Po vypuknutí druhé světové války bylo 17. června 1940 okupováno a posléze anektováno Sovětským svazem pro zvýšení obranyschopnosti SSSR[?]. Během jednoho roku sovětské vlády před německou invazí byly desítky tisíc Lotyšů odvlečeny do sibiřských gulagů nebo povražděny. Němečtí vojáci byli proto na začátku války poměrně značnou částí obyvatelstva vítáni jako osvoboditelé, avšak v průběhu války se obyvatelstvo z důvodu zvěrstev páchaných německou armádou postavilo proti Němcům. Počáteční podporu Němců později zneužívala sovětská propaganda. Součástí Sovětského svazu jako Lotyšská sovětská socialistická republika zůstalo až do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991.

Lotyšsko, které bylo mezi světovými válkami zemědělskou velmocí vyvážející potraviny do mnoha zemí Evropy, bylo během sovětské okupace přeorientováno na průmyslovou výrobu a jeho ekonomická samostatnost byla vnímána jako přežitek - země začala být integrována do celého sovětského státu. Nové průmyslové podniky, či modernizované staré (například závod RVR na výrobu lokomotiv), získaly odbytiště v celém Sovětském svazu. Podobně docházelo také k výměně obyvatelstva i kulturních vlivů. Do Lotyšska se začaly stěhovat tisíce lidí z celého Sovětského svazu, hlavně pak Rusů. Naopak Lotyši se začali objevovat v ostatních čtrnácti republikách, tisíce kilometrů od své domoviny. Proto se velmi často také hovoří o rusifikaci Pobaltí. Přestože lotyština zůstala oficiálním jazykem, byla doplněna ruštinou, která měla na úrovni svazu dominantní význam.

V roce 1990 došlo v rámci perestrojky k řadě reforem, jejichž součástí bylo také zajištění ekonomické soběstačnosti jednotlivých republik. To se v Lotyšsku projevilo nárůstem hojnosti spotřebního zboží, kterého byl v Sovětském svazu obecně nedostatek, a nákupní turistikou. Přesto většina obyvatel Lotyšska nevěřila faktické možnosti opuštění SSSR a získání nezávislosti. Tato skutečnost se začala postupně přivádět k životu až v roce 1991. Tehdy se právě Lotyšsko, spolu s dalšími republikami Pobaltí, k zděšení mnoha obyvatel ostatních republik Sovětského svazu i jeho politického vedení, osamostatnilo mezi prvními.

Začal hospodářský růst a integrace s evropskými státy, hlavně pak EU. Do této organizace vstoupila země 1. května 2004, ve stejném roce se také stala členem NATO. Odbourání celních bariér a připojení k jednotnému hospodářskému prostoru se sice ukázalo pro lotyšské hospodářství jako velmi pozitivní krok, země měla po řadu let nejvyšší hospodářský růst v EU, dopadla na ni ale velmi těžce hospodářská krize z přelomu let 2008/2009, kdy se země dostala do velkých potíží a mluvilo se také i o státním bankrotu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Povrch[editovat | editovat zdroj]

Mapa Lotyšska, 1920-1940

Povrch je většinou rovinatý, nížinný, místy s pahorkatinami. Území Lotyšska bylo modelováno pleistocénním ledovcem. Zůstaly po něm morény a nánosy, které tvoří na západě Kuronskou a na východě Livonskou vrchovinu.

Podél pobřeží Baltského moře leží pásmo písečných dun.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

V Lotyšsku je hustá říční síť, největšími řekami jsou Daugava, Venta a Gauja, mnoho jezer, Lubāns a Rāznas a mnoho bažin a močálů, které tvoří 10 % rozlohy státu.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Podnebím Lotyšsko patří do chladnějšího mírného pásu, na východě s kontinentálním vlivem. Se zvětšující se vzdáleností od moře se zvyšují i teplotní rozdíly. Průměrná lednová teplota je -5 °C a červencová 17 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí 630 mm, v Livonské vrchovině až 800 mm.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Lotyšska.

Lotyšsko je průmyslový a zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví: strojírenství, elektrotechnika, radioelektronika, papírenský, chemický, potravinářský, textilní, dřevozpracující průmysl a průmysl stavebních hmot. Důležitá průmyslová střediska jsou Riga, Daugavpils, Liepāja a Jūrmala. Kromě těžby rašeliny nemá Lotyšsko zdroje nerostných surovin. Spotřeba elektrické energie je z části zajišťována její produkcí v tepelných a vodních elektrárnách a z části jejím dovozem ze zahraničí. Velký přínos financí do státního rozpočtu zaznamenává tranzitní přeprava ruského zboží územím Lotyšska a přes přístavy dále do světa. V zemědělství převládá živočišná produkce. Chov skotu a prasat. Pěstuje se zde ječmen, žito, brambory, cukrová řepa a zelenina. Loví se zde zejména sledi a šproty. Produkce masa, mléčných výrobků a rybích výrobků jako jsou sardinky nebo rybí moučka. Téměř polovinu území státu pokrývají lesy 46 %, orná půda tvoří 27 %, pastviny 13 % a ostatní 14 %. Kvůli velkému počtu lesů a stromů se zde vyskytuje jantar.

Před rokem 2008 se země stala příkladem negativních důsledků přehřátí ekonomiky. Rychlý růst HDP a příjmů obyvatelstva vedl k výraznému zvýšení spotřebitelské poptávky, následné inflaci a současně k růstu schodku běžného účtu a zahraničního dluhu. Ekonomika se tak dostala na sestupnou fázi již před globální ekonomickou krizí. Hospodářství stačilo snížit svůj rozpočtový deficit, ale zahraniční dluh zůstal nad sedmdesáti procenty HDP a zmenšil tak prostor pro překonání krize.[3]

Od vstupu země do EU v roce 2004 byl lotyšský lat pevně navázána na euro. 1. ledna 2014 Lotyšsko přistoupilo jako 18. člen do eurozóny a přijmulo společnou evropskou měnu.[4][5]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Národní park Gaujas je největší v Pobaltí. Město Ventspils je významným přístavem a překladištěm zboží na pobřeží Baltského moře.

16.března slaví váleční veteráni této země lotyšský den legionářů, nejedná se ale o oficiální státní svátek. Jeho součástí je i tradiční pochod na oslavu lotyšských veteránů z jednotek Waffen SS. Lotyšsko je tedy jeden z mála států které, ač členy EU a NATO, mají otevřeně takovéto, minimálně kontroverzní, tradice. V roce 2014 skončil v lotyšské vládě ministr životního prostředí a místního rozvoje Einars Cilinskis, protože trval na své účasti v tomto pochodu. [6]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle výsledku sčítání obyvatelstva v roce 2011 je počet obyvatel 2 067 887. Asi 62,1 procent obyvatel Lotyšska jsou etničtí Lotyši. Významná je menšina tvořená Rusy (cca 26,9 %),[7] zhruba polovina z nich však nemá lotyšské občanství, nemůže volit a je pod značným tlakem ze strany úřadů, aby Lotyšsko opustila. Většina z nich to však odmítá a Rusko se k této možnosti také staví odmítavě. Návrh na přiznání statutu oficiálního jazyka pro ruštinu zamítli v únoru 2012 lotyšští občané v referendu.[8] Další národnostní menšiny představují Bělorusové, Ukrajinci, Poláci a Litevci. Ve městech žije zhruba 70 % populace, na venkově 30 %. Příznačná je velmi nízká porodnost (1,17 dítěte na matku v roce 2010)[9] a z toho vyplývající rychlý úbytek obyvatelstva. Mezi lety 1989 a 2011 se počet obyvatel snížil o alarmujících 600 tisíc (22,5 %). Na tomto poklesu obyvatelstva se výrazně projevuje také emigrace, přičemž mezi její nejvýznamnější cíle patří Irsko (48 031 Lotyšů k roku 2011)[10] a Velká Británie (39 000 Lotyšů k roku 2011).[11]

V zemi neexistuje žádné výrazně dominantní náboženství. Největší zastoupení (čísla se vztahují k roku 2003) mají luteráni (cca 556 000), následují římští katolíci (430 000) a pravoslavní (350 000).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.csb.gov.lv/en/notikumi/key-provisional-results-population-and-housing-census-2011-33306.html
  2. ŠŤÁHLAVSKÝ, David. Výpravy opačným směrem (Pobaltí). Praha : Radioservis, 2002. ISBN 80-96212-26-2. Kapitola Lotyšsko, s. 52.  
  3. Musíme si pomáhat. EKONOM [online].  [cit. 2008-11-16]. Dostupné online.  
  4. Latvia to become 18th eurozone member from 2014. BBC NEWS BUSINESS [online].  [cit. 2013-07-13]. Dostupné online.  
  5. Lidovky cz, ČTK.. Lotyšsko začalo používat euro. Většina obyvatel ho ale nechce. Lidovky .cz [online]. 2014-01-01 [cit. 2014-01-01]. Dostupné online.  
  6. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/266366-lotyssky-ministr-si-zapochoduje-s-veterany-z-waffen-ss-ve-vlade-ale-konci/
  7. http://www.csb.gov.lv/statistikas-temas/2011gada-tautas-skaitisana-galvenie-raditaji-33608.html
  8. Lotyši odmítli ruštinu jako druhý oficiální jazyk. Aktuálně.cz [online]. 2012-2-18 [cit. 2012-2-20]. Dostupné online.  
  9. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tsdde220&plugin=1
  10. http://www.tvnet.lv/zinas/arvalstis/408091-bezdarba_del_viesstradnieki_sak_pamest_iriju
  11. http://www.tvnet.lv/zinas/arvalstis/381303-lielbritanija_paslaik_dzivo_39_tukstosi_viesstradnieku_no_latvijas

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Lotyšsko ve Wikislovníku