Ruské menšiny v Pobaltí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pobaltské státy jsou si velice blízké a v mnohém podobné. Jedním z těchto podobných znaků je např. velká ruská menšina na území těchto států a vztah k této menšině. Rusové obývající oblasti Litvy, Lotyšska a Estonska se často označují jako Baltští Rusové[zdroj?]. Největší příliv Rusů byl po druhé světové válce, kdy bylo Pobaltí, ne zcela dobrovolně, součástí SSSR. A především v tomto období si tyto státy vytvořily velkou averzi vůči Rusku, především kvůli násilné rusifikaci neboli porušťování místních obyvatel. Tato nenávist zůstává v občanech Baltských států dodnes, podobně jako neoblíbenost Němců v České republice. I když je pravdou, že současné vztahy s ruskou menšinou jsou již mnohem lepší.[zdroj?] Dokonce bylo jejich urovnání podmínkou pro vstup do Evropské unie. Tyto podmínky byly obsaženy v tzv. kodaňských kritériích.[1]

Absolutní počet menšin v letech 1934 a 1959
Estonsko Lotyšsko Litva
1934 1959 1935 1959 1938 1959
Estonci 977 893 Lotyši 1473 1298 Litevci 2075 2151
Rusové 34 240 Rusové 207 556 Rusové 59 231

Tabulka znázorňuje velký nárůst ruské menšiny v Estonsku, Lotyšsku a Litvě v období před druhou světovou válkou a po ní. Ve všech případech je tento nárůst více jak dvojnásobný. Důvodem byla vysoká životní a ekonomická úroveň těchto zemí vůči zbytku SSSR.[2] Hlavní skupinu přistěhovalců tvořili dělníci a pak také někteří váleční veteráni a vojenští hodnostáři, kteří se rozhodli po válce zůstat v Pobaltí.

Lotyšsko[editovat | editovat zdroj]

V Lotyšsku byla vyhlášena nezávislost již v roce 1990, k úplnému odtržení však došlo až v roce 1991. Byla obnovena ústava a zákon o občanství z roku 1919, na základě toho obdrželi lotyšské občanství příslušníci státu, kteří měli státní občanství před rokem 1940 a jejich potomci. Také byl obnoven jazykový zákon, který vznikl již v roce 1989. O tři roky později byl lehce poupraven a lotyština získala ještě více podpory ze strany vlády. Stejně jako v Estonsku musí státní zaměstnanci ovládat místní úřední jazyk, zde je to tedy lotyština. Ruská menšina zde ztratila další práva, když bylo Rusům zakázáno volit. Vztahy s Rusy se postupně vylepšují ve všech zemí pobaltských zemích, především díky tlaku Evropské unie, do které státy Lotyšska a Estonska, spolu s Litvou vstoupily v roce 2004, stejně jako do organizace NATO. Důvod byl především strach z Ruska a opětovné nadvlády, ze stejného důvodu odmítly vstup do SNS (Společenství nezávislých států), která nepřímo navazuje na SSSR a hlavní iniciativu v ní má Ruská federace. V současné době je ruská menšina v Lotyšsku opravdu značná, oficiální server „Latvijas Statistika“ uvádí, že v Lotyšsku je 26,9 % Rusů.[3] Koncentrují se především ve městech, v hlavním městě Riga je až 50 % Rusů.

Estonsko[editovat | editovat zdroj]

Nezávislé od roku 1991, ve stejném roce v říjnu došlo k obnovení zákona o občanství z roku 1938. Občanství mohly menšiny získat naturalizací, což je proces, který zajistí osobě, bez příslušného státního občanství daného státu, v tomto případě Estonska, získání státní příslušnosti. Člověk tímto procesem získá stejná, nebo podobná práva jako občan, který se v daném státě narodil. Jedním ze základních kritérií pro získání občanství se stala znalost historie a perfektní ovládání estonského jazyka, což mnozí Rusové považují za diskriminaci. Především ve školství se klade velký důraz na estonštinu. Znalost jazyka je nutná i pro výkon funkce ve veřejné správě. Dále byl spolu s novou ústavou přijat i zákon, který dával právo volit pouze občanům s estonským státním občanstvím získaným v roce 1940 a dříve a jejich potomkům. Před rokem došlo k pozitivní motivaci z estonské strany, kdy nabídli místním Rusům možnost prodat jejich nemovitosti na volném trhu, což předtím měli zakázáno, a obdrželi také finanční odměnu, pokud se odstěhují. Mnoho Rusů této příležitosti využilo, nicméně většina neodešla do Ruska, ale do Evropských zemí. Od roku 1993 získali právo volit i menšiny, které mají trvalý pobyt pět a více let na území Estonska. V roce 2010 tvořila ruská menšina 25% z celkového obyvatelstva.[4] Největší nárůst byl ovšem zaznamenán v roce 1989, kdy tento poměr dosáhl hodnoty 30,3%.17 V současné době jsou Rusové v Estonsku převážně koncentrováni ve městech, např. v hlavním městě Estonska – Tallinn je přes 37% obyvatel ruské národnosti. Postavení menšin v Estonsku se především díky nátlaku evropských zemí stále zlepšuje. V roce 1998 byl přijat estonskou vládou dokument „Integrace Neestonců do estonské společnosti“, který podporuje zlepšení vztahů mezi estonskou částí obyvatelstva a menšinami. Hlavním cílem je zvýšení loajality menšin k Estonské republice a tolerance kultur menšin. K tomuto účelu přispívá i nadace pro integraci Neestonců, která pro tento účel vznikla. Byl také přijat program pro zlepšení podmínek a zvýšení dostupnosti výuky estonštiny, která je nezbytná pro získání státního občanství. Všem je nabízena výuka zdarma pro účely splnění zkoušek nutných k získání občanství. Stále ovšem nejsou estonsko-ruské vztahy ideální, navzájem se osočují. Estonsko např. naprosto odsuzuje Ruské vojenské aktivity v Čečensku, rusové naopak vytýkají Estonsku odmítnutí participace v SNS a diskriminaci menšin. Typický příklad, který ještě více prohloubil nepokoje, bylo např. přenesení bronzového ruského vojáka z centra na okraj města. Pro Rusy tato socha představovala symbol starých časů a evokuje jim pocit národní hrdosti, naopak pro místní je to symbol utrpení, kdy byli pod nadvládou SSSR a byli to naopak oni, kdo byli nuceni přizpůsobit se Rusku.[5][6] V obou zemích mají ruské menšiny právo na výuku ve svém rodném jazyce, ovšem pouze na základním a středním stupni. Výuka na vysokých školách je vedena výhradně ve státním jazyce dané země, nejedná-li se o specializovanou výuku ruského jazyka. Ruský jazyk je v těchto zemích považován spíše za podřadný a obecně místními obyvateli jazyk neoblíbený a stejně jako ruská menšina považován spíše za druhořadý, ostatně stejně jako estonská menšina v Rusku. Většina obyvatel Pobaltí považuje ruskou menšinu za hrozbu, jelikož si na území jejich států vytváří vlastní kulturu a zvyky, typickým příkladem je třeba folklorní svátek “Dny ruské kultury”. Na uchování ruské kultury se např. podílí i Ruská kulturní asociace, která vznikla v Estonsku nedlouho poté, co Estonsko vyhlásilo samostatnost. Tato asociace se mimo jiné i snaží o ochranu práv menšin v zemi.[7]

Současná situace[editovat | editovat zdroj]

Ruská minorita se soustřeďuje především do měst a to také z toho důvodu, že v minulosti byli Rusové povoláváni na pozice pracovníku v různých odvětvích průmyslu. Koncentrace Rusů v hlavních městech:

  • Riga (Lotyšsko) – asi 50 % obyvatel
  • Tallinn (Estonsko) – asi 37 %
  • Vilnius (Litva) – asi 14 %

Získání občanství v Lotyšsku a Estonsku je pro menšiny poněkud složitější úkol – občanství se získává na základě principu jus sanguinis a nebo naturalizací. Musí přitom prokázat výbornou znalost národního jazyka a historie. Naproti tomu v Litvě jsou podmínky benevolentnější – tam znalost litevštiny není povinností pro udělení občanství. Tato odlišnost v udělování státního občanství je dána především tím, že v Litvě je počet žijících Rusů, jakožto menšiny, nejnižší z Pobaltských zemí.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. KOŠŤÁL, Vratislav. Estonsko-ruská rapsodie. Mezinárodní politika, roč. 26, č. 1 (2002), s. 27-29. http://www.iir.cz/upload/MP/MPArchive/2002/MP012002.pdf
  2. Integral Part of the Local Society? Europolis, Journal Of Political Science And Theory, č. 5 (2009), s. 467-488 http://www.csb.gov.lv/en/notikumi/key-provisional-results-population-and-housing-census-
  3. http://www.csb.gov.lv/en/notikumi/key-provisional-results-population-and-housing-census-2011-33306.html
  4. http://www.estonica.org/en/Society/Population/Composition_of_the_population/
  5. Integral Part of the Local Society? Europolis, Journal Of Political Science And Theory, č. 5 (2009), s. 467-488
  6. KOŠŤÁL, Vratislav. Estonsko-ruská rapsodie. Mezinárodní politika, roč. 26, č. 1 (2002), s. 28-29
  7. http://www.estonica.org/en/Russian_culture_in_Estonia/