Národní jazyk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Národní jazyk je jazyk (nebo jazyková varieta, tj. dialekt), který reprezentuje národní identitu určitého národa nebo země. Národní jazyk je typicky používán pro účely politických a právních rozprav.

Některé země mají více než jeden národní jazyk, jako např. Kanada, kde se používají současně francouzština a angličtina. Pokud je národní jazyk deklarován legislativou, jedná se o úřední jazyk. To je odlišné od případu dominantního národního jazyka, který je národním jazykem pouze používáním de facto (např. angličtina v mnoha státech USA) nebo díky historické asociaci s dotyčným národem.

Národní jazyk je obvykle souborem útvarů a podob jazyka. K obvyklým, ovšem ne vždy přítomným součástem národního jazyka patří:

Český národní jazyk
strukturní
jazykové
útvary
spisovná čeština (včetně hovorové)
nadregionální obecná čeština
regionální obecná čeština obecná hanáčtina obecná moravská slovenština obecná laština
nářeční skupiny (česká, středomoravská, východomoravská, lašská)
nářeční podskupiny (např. jihozápadočeská, tišnovská, valašská)
nářečí
nestrukturní
jazykové
útvary
profesní mluva
slang
argot
běžná mluva (není jazykový útvar)

Související články[editovat | editovat zdroj]