Argot

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Argot je vrstva slovní zásoby, žargon užívaný společenskou spodinou (zloději, překupníky, narkomany apod.). Účelem tvoření zvláštních pojmenování je utajit obsah sdělení před nezasvěcenými posluchači.[1] Věda, která se argotem zabývá, se jmenuje argotologie.[2]

Některé výrazy z argotu mohou být prozrazeny, a tím přestanou být součástí argotu a stanou se součástí běžné slovní zásoby. Příkladem argotu je francouzský verlan, který používá k utajení prohazování slabik.

I. Kalita charakterizuje argot jako tajný komunikativní prostředek, který je prostředkem omezeného společenství, jenž se vyvíjel v dichotomické opozici dozorce – odsouzený. Odsouzený vytváří u známých, již existujících lexémů známky sekundární sémantiky, které by neměly být srozumitelné dozorci, anebo odsouzený tvoří lexém úplně nový. Argot vzniká v teritoriálně omezeném prostoru, jeho vznik je podmíněn omezujícím (trestním) rámcem – omezením osobní svobody. Nositelé argotu se nesnaží vyčnívat ve svém prostředí, ale kladou si za cíl izolovat své prostředí od vnějšího.

Příklady slovní zásoby[editovat | editovat zdroj]

  • stříkačka – pistole
  • káča – kasa, trezor
  • raky – hodinky
  • čorkařit – krást
  • čórnout - ukrást
  • vybílit – vykrást
  • vodprejsknout – odejít
  • vodprásknout - zastřelit
  • dacan – potvora
  • puma – vyšetřovací soudce
  • krochna – pistole
  • prachy – peníze
  • čokl – pes
  • fízl - policista
  • benga – policista
  • chlupatej – policista
  • švestky - policista
  • bahno – pivo
  • rychna – zápach (brn. hantec)
  • velryba - manželka
  • bručet - sedět ve vězení

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha : SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 27–28.  
  2. KOHOUTEK, Rudolf. ABZ slovník cizích slov [online]. [cit. 2012-07-16]. Heslo argotologie. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kalita, I. Obrysy a tvary nespisovnosti: ruština vs. čeština. Ruský slang v procesu vývoje. Ústí nad Labem, ISBN 978-80-7414-427-1, 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]