Patrik Ouředník

Patrik Ouředník (ve francouzském kontextu někdy Patrick, 23. dubna 1957, Praha) je český spisovatel a překladatel, žijící ve Francii.

Osobní život

Narodil se v roce 1957 v Praze v rodině lékaře a středoškolské profesorky francouzštiny. V 70. letech se podílel na činnosti Jazzové sekce, v roce 1979 podepsal petici VONSu za propuštění politických vězňů v Československu, čímž se mu uzavřel přístup k vysokoškolskému studiu. Vystřídal řadu různých zaměstnání, mj. jako knihkupecký příručí, archivář, skladník, sanitář, listonoš, domácí dělník. Současně se aktivně věnoval šachu. V roce 1984 emigroval do Francie, kde zprvu pracoval jako šachový konzultant, později jako knihovník. Večerně vystudoval francouzskou literaturu na Sorbonské univerzitě, poté jako volný posluchač dějiny idejí a dějiny náboženského myšlení. V letech 1986–1998 byl redaktorem a vedoucím literární rubriky ve čtvrtletníku L'Autre Europe. V roce 1992 podnítil založení Svobodné univerzity v Nouallaguetu, kde od roku 1995 přednáší.

Česky publikoval literární a společensko-kulturní články ve Svědectví a 150 000 slov, francouzsky přispíval do periodik L'Autre Europe, La Nouvelle alternative, Lettre internationale, Liber, Cadmos aj. Ve Francii také uspořádal několik publikací včetně prvního francouzského sborníku studií o Vladimíru Holanovi (1991). Je lektorem a spoluautorem Slovníku autorů a Slovníku literárních děl v nakladatelství Robert Laffont (1994) a autorem hesla „Kultura v Československu“ v Encyclopaedia Universalis (1992). Po roce 1989 publikuje rovněž v českém tisku (Respekt, Nová Přítomnost, Kritická příloha, Souvislosti, Prostor, Aluze aj.). V letech 2003 – 2007 vedl v nakladatelství Paseka ediční řadu Smil: jazykem o jazyce.

Jako překladatel debutoval v samizdatovém sborníku překladů Borise Viana Kroniky, texty, povídky (1978), který sám uspořádal, a oficiálně r. 1984 ve Světové literatuře texty Jacquese Brela. Vlastní tvorbu začal uveřejňovat až po odchodu do Francie. Do povědomí českého čtenáře vstoupil díky svému „slovníku nekonvenční češtiny“ Šmírbuch jazyka českého (Paříž 1988) a zakrátko si vydobyl pověst spisovatele s mimořádným jazykovým a stylistickým nadáním. Mezinárodního ohlasu dosáhly jeho prózy Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku (2001) a Příhodná chvíle, 1855 (2006), které byly přeloženy do více než dvaceti jazyků.

Dílo

Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku

Sžíravá dekonstrukce dějinné paměti, stereotypů a diskurzů 20. století. „Mnohohlasý román“ (Jaroslav Richter, Souvislosti 1, 2002) ve falešně naivním tónu. „Zdánlivě spontánní výpověď by mohla přes zcela odlišné naladění připomenout monolog Hrabalova strýce Pepina. Vypravěč Europeany ovšem není pábitel blouznící v orgiích bezbřehého sebevyjádření. Do dějů ani v náznaku nevstupuje a zpřítomněn je pouze v zabarvení řeči, pouze jej tušíme, ale o to naléhavěji na nás dopadá jeho zoufalá ironie. Účinek prózy, která zdánlivě postrádá kompozici, vychází z nenápadného stavebního principu blízkého Kolářovým rolážím, v nichž se prolínají dvě obrazové reprodukce rozřezané na úzké pásy. Ouředník takto "rozřezal" dvě základní tematické roviny. První se skládá ze zpráv o otřesné brutalitě válek a revolucí, o kolaboraci vědy a techniky se zlem, bizarních hrách s osvobozeným sexem, mediálním falšování skutečnosti, šílenství spásonosných utopií a dalších projevech vystupňované hysterie lidstva. Druhý výchozí "obraz" tvoří zkratkovitá přehlídka rozmanitých intelektuálních teorií, které Ouředník lapidárním přeformulováním zbavuje spekulativních kouzel a obnažuje jejich základ, z nějž často čiší prázdnota a bezradnost.“ (Viktor Šlajchrt, Respekt, 18. 2. 2002)

Příhodná chvíle, 1855

Skupina evropských anarchistů, libertinů, rovnostářů, socialistů a komunistů se v roce 1855 vydává do Brazílie založit bratrskou a svobodnou osadu Fraternitas. „Závěr je rozostřen, Ouředník nabízí několik variant, jak může vypadat život v osadě po nějaké době.“ (Stanislav Škoda, Portál české literatury) Čtyři různé závěry však spojuje jedno, hluboká skepse vůči společenským utopiím.

Ad acta

Románová satira v podobě falešně detektivního příběhu z postkomunistické Prahy. Konfrontace vypravěčského jazyka s jazykem jednotlivých postav odhaluje „krizi kultury, regresi dnešního člověka směrem k bezstarostnému infantilismu“. (Radim Kopáč, Právo, 18. 11. 2006)

Bibliografie

Próza

• O princi Čekankovi, jak putoval za princeznou, a o všelijakých dobrodružstvích, která se mu přitom přihodila. Volvox Globator 1993; Dybbuk 2008.
• Rok čtyřiadvacet. Volvox Globator 1995; Paseka 2002.
• Europeana. Stručné dějiny dvacátého věku. Paseka 2001; 2006; Volvox Globator 2012.
• Příhodná chvíle, 1855. Torst 2006.
• Ad acta. Torst 2006.

Poezie

• Anebo. Volvox Globator 1992.
• Neřkuli. Mladá fronta 1996.
• Dům bosého. Paseka 2004.

Esejistika

• Hledání ztraceného jazyka. Zdeněk Susa 1997.
• Utopus to byl, kdo učinil mě ostrovem. Torst 2010.

Lexikografie

• Šmírbuch jazyka českého. Slovník nekonvenční češtiny. Edice K, Paříž 1988; Ivo Železný 1992; Paseka 2005.
• Aniž jest co nového pod sluncem. Slova, rčení a úsloví biblického původu. Mladá fronta 1994; Volvox Globator 2011.
• Klíč je ve výčepu. Volvox Globator 2000.

Překlady z francouzštiny

• Boris Vian: Kroniky, texty, povídky (samizdat 1978; rozšířeno Jazzová sekce 1981, obsahuje Adam, Eva a třetí sex • Farářova vejce • Vlkodlak • Blues pro černého kocoura • Učenliví žáci • Svačinka generálů • Jeho Magnificienci o falzifikátorech války aj.).
• Jacques Brel: Slehlá zem (Světová literatura, 1, 1984).
• Serge Pey: Proroctví (Revue K, 16, 1984).
• Raymond Queneau: Stylistická cvičení (Jazzová sekce, 1985; Volvox Globator, 1994).
• Michel Butor: Skladiště (Revue K, 19, 1985).
• Samuel Beckett: Čekání na Godota (Odeon, 1986; Větrné mlýny, 2005; 2010).
• Boris Vian: Vlkodlak (Francouzská literatura, I, 1986)
• Samuel Beckett: Veršovánky (Francouzská literatura, I, 1986)
• Marcel Béalu: Živý mrtvý (Francouzská literatura, II, 1988).
• Claude Simon: Pozvání (Svědectví, 85, 1988).
• Samuel Beckett: Katastrofa (Svědectví, 91, 1990).
• Boris Vian: Rozruch v Andénách (Volvox Globator, 1992; 1996; 2001).
• Jacques Vaché: Dopisy z války (Volvox Globator, 1994).
• Boris Vian: Mravenci (Volvox Globator, 1994; 2001, s J. Pelánem).
• Henri Michaux: Jistý Plume (Volvox Globator, 1995).
• François Rabelais: Pantagruelská pranostyka, nesporná & neklamná & neomylná... (Volvox Globator, 1995)
• François Rabelais: Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném... (Volvox Globator, 1995; Tako 2002).
• Alfred Jarry: Spekulace (Volvox Globator, 1997).
• Raymond Queneau: Na ženský je člověk krátkej (Volvox Globator, 2001).
• Boris Vian: Praktická rukojeť Saint-Germain-des-Prés (Revue Labyrint, 11-12, 2002).

Překlady z češtiny

• Vladimír Holan: À tue-silence (Éditions K, 1990)
• Jan Skácel: Paysage avec pendules (Éditions K, 1990).
• Ivan Wernisch: Au jour d’ hier (Éditions K, 1990).
• Vladimír Holan: L’Abîme de l’abîme (Plein Chant, 1991).
• Miroslav Holub: Programme minimal (Circé, 1997).
• Jan Zábrana: Toute une vie (Allia, 2005; 2009).

Časopisecky: Jan Neruda, Vladislav Vančura, Bohumil Hrabal, Ota Pavel, Jiří Gruša, Petr Kabeš, Olga Špilarová aj.

Uspořádal

• Boris Vian (samizdat, Praha 1978).
• Boris Vian (Jazzová sekce, Praha 1981).
• Francouzská literatura I (Paříž 1986).
• Francouzská literatura II (Paříž 1988).
• L'Écrivain et le pouvoir (Paříž 1988).
• Podzimní píseň Paula Verlaina v českých překladech (Paříž 1988).
• Vladimír Holan (Bassac 1991).
• Des 112 façons desquelles on peut faire rouler un tonneau à huile (Limoges 1999, s J. Pelánem).
• Des 55 espèces de brodequins dont on peut s'entourer les pieds en hiver (Limoges 2001, s J. Pelánem).
• Kde domov můj, varianty a parafráze (Praha 2004).

Ocenění

1992: Cena Českého rozhlasu (Anebo)

1996: Cena Českého literárního fondu

2001: Kniha roku, Lidové noviny (Europeana)

2005: Top Shelf, The Village Voice, USA (Europeana)

2006: The Decade's Best Books, The Guardian, Velká Británie (Europeana)

2006: Nominace: Evropská cena za literaturu, EU (Europeana)

2007: Libro dell'Anno, La Stampa, Itálie (Příhodná chvíle)

2007: Nominace: Evropská cena za literaturu (Příhodná chvíle)

2009: Prix Gourmand, Francie

2010: Prix Montesquieu, Francie

2011: Prix Margueritte Yourcenar, Francie

Reference a odkazy

• Portál české literatury
• Slovník české literatury po roce 1945