Hantec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hantec je místní varieta češtiny používaná v hovorové mluvě v Brně. Tato specifická mluva vznikla během několika staletí smíšením hanáckých nářečí češtiny s němčinou brněnských Němců (směs spisovné němčiny a rakouských a jihoněmeckých nářečí) a historickým středoevropským argotem, zejména vídeňským.[1] Vliv také měly jidiš, romština a italština. V 19. století a na začátku 20. století byl hantec běžně používán nižšími třídami. Dnes není původní forma hantecu běžná, ale velké množství jednotlivých výrazů je v lokální mluvě obecně používáno. Původ slova hantec je možno hledat ve výrazu hantýrka.

Mezi nejznámější slova, která je v Brně možno slyšet, patří šalina (tramvaj - z německého výrazu Elektrische Linie), čurina (legrace), hokna (práce), zoncna (slunce - z německého Sonne), prigl (Brněnská přehrada), love (peníze - z romštiny), čórka (krádež - z romštiny), šaškec (blázinec), škopek (pivo), koc (dívka). To poslední slovo pochází z rakouské němčiny, v lidové mluvě se v Rakousku běžně psané a vyslovuje jako o, tedy slovo Katze (kočka) vysloví Rakušan jako Koce nebo Koc.

Hlavní znaky[editovat | editovat zdroj]

  • změna ý > é (býk > bék) a často i ej > é (nejlepší > nélepší)
  • změna é > ý / í (dobré > dobrý) (stejně jako v českých nářečích)
  • protetické v- u slov začínajících na o- (okno > vokno) (stejně jako v českých nářečích)
  • regresivní asimilace znělosti sh- na [zh-]
  • -j- po samohlásce a před souhláskou se mění na -n- (přijde > přinde)
  • substantiva skloňovaná podle vzoru předseda mají v instrumentálu singuláru koncovku -em (s předsedou > s předsedem)
  • instrumentál plurálu je většinou zakončen na -(a)ma (s vysokéma chlapama atd.)
  • dvojhláska ou se mění na ó (spadnout > spadnót)
  • dativ a lokativ pronomina má tvar
  • 3. osoba plurálu indikativu prézentu u sloves je zakončena na -(ij)ó (dělajó, mluvijó, jsó atd.)
  • 1. osoba singuláru indikativu prézentu u sloves 3. třídy je zakončena na -u (pracuju, chcu atd.)
  • minulý čas slovesa chtít má tvar chcel
  • 1. osoba singuláru indikativu slovesa být má tvar
    • su jako plnovýznamové sloveso
    • sem jako pomocné sloveso při vytváření minulého času

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Úryvek z jedné z brněnských pověstí „O křivé věži“ napsané v hantecu od Aleše „Agi“ Bojanovského:[2]

Prolítlo už hafo jařin vod dob, co se dával do pucu Oltecové rathaus. To jednó véšky z Rathausu hodili drát jednomu známýmu borcovi, keré bóchal se šutrama a keré chodil do bódy k jednemu névymakanějšímu a nénabitěšímu mistrovi z Práglu. Sice se mu do Česka moc klapat nechcelo, ale když fotr prolepil ňáké škopek, nebylo co řešit. Hodil na sebe mantl a solidní traťůvky a vodklapal. Ňáké jár krmil lepóchy rozumama toho šéfa z Práglu a když už byl skoro hotové, tak se vo něm domákli véšky ze Štatlu a že pré má naklapat do Brniska a helfnót jim s oltecovým Rathausem.

Slovní zásoba[editovat | editovat zdroj]

Brněnská hovorová mluva se výrazně odlišuje od ostatních nářečí svými typickými výrazy, které dodnes vznikají nově a pro zbytek země jsou zcela nesrozumitelné. Jsou dokonce jinde považovány za urážlivé - jako například výraz pro dívku Mařka, Havajka.. Zajímavý může být také výraz pro obyvatele Prahy - cajzl. Mimo Brno může být tento termín chápán jako hanlivý. Výrazně se v Brně projevují také rysy všech středomoravských nářečí, např. že se množné číslo užívá v platnosti čísla jednotného a vzor předseda se skloňuje dle předseda - s předsedem místo předsedou. Kvůli tomu je v Brně možné slyšet, že máme hodinu matematiky s Kaňkem místo spisovného s Kaňkou, nebo mám za kámoše Jirky místo mám za kamaráda Jirku atd. Slovní zásoba obsahuje četné germanismy, ale také výpůjčky z italštiny, maďarštiny, jidiš a především romštiny.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Hugo a kol.: Slovník nespisovné češtiny, Maxdorf, Praha, 2009, 3. vydání
  2. Hantec.cz: Křivá věž

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]