Pivo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pivo
Půllitr Budvaru
Půllitr českého piva
Kategorie Pivo
Původ Mezopotámie (?)
Vznik 7. tisíciletí př. n. l.
Obsah alk. 4 až 5 % (může být i mnohem více)
Použití konzumuje se čisté, či s nealkoholickými nápoji

Pivo je kvašený alkoholický nápoj hořké chuti vyráběný v pivovaru z obilného sladu, vody a chmele pomocí pivovarských kvasinek (Saccharomyces cerevisiae ssp.), který se těší značné oblibě v Česku i v zahraničí. Na území Česka se jedná o nejkonzumovanější alkoholický nápoj. Pivo je považováno za jeden z českých symbolů a od roku 2008 je název české pivo chráněno jako zeměpisné označení.[1][2]

Pivo je vařeno již od nepaměti a je nemožné určit místo, kde bylo uvařeno první pivo. Jako země původu se uvádí Mezopotámie a to přibližně již v 7. tisíciletí př. n. l. Ale možná Sumerové připravovali pouze kvas.[3] Pivo je staroslověnské slovo, které označovalo „nápoj nejobyčejnější a nejrozšířenější“.[4]

V současnosti je pivo konzumováno prakticky na celém světě. K roku 2008 drží obyvatelé Česka přední pozici v průměrné spotřebě piva na osobu, která dosahuje v průměru 160 litrů na hlavu za rok.[5] Avšak ve věkové skupině 35 až 44 let (s největší spotřebou) je týdenní spotřeba alkoholu mužů zhruba 9 litrů a žen 2 litry,[6] což by odpovídalo ekvivalentu 450 litrů (10° piv) respektive 100 litrů ročně. Podle WHO to znamená průměrně přes 16 litrů čistého alkoholu celkem na dospělého (na neabstinujícího dospělého muže dokonce přes 26 litrů) a přes 8 litrů jen na pivo za rok.[7]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pivo je tradičním a populárním nápojem, který má na území Česka dlouhou tradici. Řadí se mezi alkoholické nápoje s relativně nízkým obsahem alkoholu (30–50 g v jednom litru).[8] Kromě alkoholu obsahuje pivo také přibližně 2 000 dalších látek. Obsahuje významné množství vody,[8] takže se jedná o výrazně zavodňující nápoj,[9] dále obsahuje také sacharidy v podobě tzv. „rychlých kalorií“, bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky.

Kombinace těchto složek dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve.[9] Významné je zastoupení minerálů v pivu, kde nacházíme kromě draslíku a sodíku, které jsou zde v příznivém poměru, také chloridy, vápník, fosfor, hořčík a křemík. Z vitamínů obsažených v pivu jsou nejvýznamnější vitaminy skupiny B – thiamin (3 % denní spotřeby v jednom litru piva), riboflavin (20 %), pyridoxin (31 %), niacin (45 %) a kyselina listová (52 %).[9] Vitaminy skupiny B jsou důležité pro řadu metabolických procesů (metabolismus sacharidů, lipidů aminokyselin), funkci nervového systému a další. Jeden litr piva obsahuje přibližně 400 – 500 kilokalorií představující přibližně 10 % denní spotřeby, což je méně než např. jablečná šťáva, a 200 mg biologicky aktivních látek.[9]

Pivo je možno používat jako nápoj vhodný k utišení žízně, ale též pro jeho nutriční hodnotu, především vhodnou vyváženost iontů a minerálních látek, vitaminů a polyfenolů (flavonoidů)s antioxidačním účinkem. Příznivé účinky piva na lidský organismus se mohou projevit při jeho střídmé konzumaci, kdy nepřevažují negativní účinky alkoholu. Pivo obsahuje hořké chmelové látky, které mají pozitivní vliv na sekreci žluči, která přímo podporuje trávení. Současně výrazně podporuje chuť k jídlu, což může vést při nestřídmé konzumaci pokrmů k nárůstu tělesné hmotnosti. Čím vyšší obsah flavonoidů použitých obilnin a obilovin pivo obsahuje, tím vyšší je jeho léčebný a preventivní antioxidační účinek. Obsah flavonoidů zvyšujeme delší a intenzivnější extrakcí sladu, zvýšením množství sladu, resp. přidáním sladu nebo výtažku z dalších obilnin a obilovin, u bylinných a ovocných piv rovněž z bylin a ovoce. Z různých druhů ovoce nejvyšší antioxidační účinky mají flavonoidy ostružin a malin. Barvení kulérem (karamelem) nebo pražením sladu je sice pro pivo charakteristické, avšak antioxidační hodnotu piva nezvyšuje.[9] Ovšem ovocné šťávy (nebo přímo samotné ovoce) obsahují větší počet flavonidů, aniž by obsahovaly alkohol.[10]

Uvádí se, že konzumace piva má příznivé účinky na dobrou náladu, podporu krevního oběhu, snížení rizika srdečních příhod a působí proti vysokému krevnímu tlaku.[zdroj?] Konzumace piva může vést k rozvoji alkoholismu s poškozením zdraví. Avšak nejen alkohol, ale jiné látky dlouhodobou konzumací způsobují především tato onemocnění a zvýšenou úmrtnost: cirhóza jater, kolorektální karcinom, karcinom prsu, diabetes mellitus[11] a další.[zdroj?]

Obsah alkoholu[editovat | editovat zdroj]

Pivo může obsahovat od 0,5 do 10 procent alkoholu, ale v českých pivech je alkoholu nejčastěji mezi 4–5 %.

Orientační obsah alkoholu[12]
stupeň Nealkoholické 10° 12°
podíl alkoholu ~0.5 % ~2 % ~3 - 4 % 4 - 5 % i více

Lidské tělo je schopno odbourávat alkohol dle individuálních měřítek, které záleží na hmotnosti, pohlaví, zdravotním stavu, stupni únavy a dalších faktorech. Doba, za kterou se z těla odbourá alkohol uvolněný po konzumaci piva se dá jen nepřesně odhadovat. Obecně platí zásada, že čím je člověk obéznější, tím pomaleji se alkohol z jeho těla odbourává. Orientačně se občas uvádí čas okolo 2 hodin a 10 minut pro 80 kg vážícího muže u 10° piva a 3 hodiny a 50 minut u ženy o hmotnosti 60 kg. Pro 12° pivo se pak uvádí při stejných fyziologických parametrech doba 2 hodiny a 50 minut respektive 4 hodiny a 30 minut.[9] Jedním ze základních faktorů schopnosti odbourávat alkohol je enzym ADH – alkoholdehydrogenáza. Tento enzym však některým národům úplně chybí (eskymáci, indiáni, některé asijské národy).

V právním řádu České republiky se pivem zabývá zejména vyhláška č. 335/1997 Sb., která provádí zákon o potravinách (zákon č. 110/1997 Sb.). Vyhláška obsahuje jak definici piva, tak požadavky na výrobu a jakost, rozdělení druhů piva a jeho označování.

Složení[editovat | editovat zdroj]

Voda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Voda.

Voda je při výrobě piva nejdůležitější ze základních surovin, která je využívána pro samotnou výrobu nápoje, tak i v procesech, které s výrobou souvisí, z čehož vyplývá, že pro výrobu piva je potřeba velké množství vody – na 1 litr vystaveného piva je spotřebováno čtyřikrát až osmkrát více vody. Její použití přímo ovlivňuje kvalitu výsledného produktu.[13] Pivovary jsou tak budovány v místech, kde jsou výrazné zdroje kvalitní vody.

Chmel[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Chmel otáčivý.

Chmel je jedna ze základních surovin pro výrobu piva, která mu dodává charakteristickou nahořklou chuť pomocí chmelových pryskyřic a chmelové aroma vlivem silic. Pro přípravu piva se používají samičí chmelové hlávky,[13] které se zpracovávají na tzv. chmelové produkty. Jedná se o granule připravené z hlávek po usušení, rozemletí a následném peletizaci.[14]

Pro výrobu českých piv se používá česká odrůda chmele tzv. žatecký poloraný červeňák, který bývá řazen mezi nejkvalitnější na světě.[14] Řadí se do skupiny jemných aromatických chmelů. Chmel je na území Česka pěstován ve třech hlavních oblastech – Žatecké, Úštěcké a Tršické,[15] a to již od 8. století.[16] Chmelové hlávky jsou chemicky složité, jelikož obsahují např. alfa kyseliny známé jako humolony.

Slad

Slad[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Slad.

Slad se vyrábí ze speciálně vyšlechtěných druhů obilí, nejčastěji ječmene či méně častěji pšenice,[17] které mají výrazný podíl na výsledné chuti piva, jeho barvě a aromatu.[18] Rozlišuje se světlý a tmavý slad(slad plzeňský a bavorský) podle barvy a dále jsou slady speciální (karamelový, pražený, diastatický a pod.). Pro výrobu piva se využívá ječné zrno tzv. obilka, která se skládá z obalu, zárodku klíčku a endospermu. U sladu se následně sleduje hlavně klíčivost a klíčivá energie.[13] Příprava sladu probíhá ve sladovnách, kde je sklizené obilí v případě světlého sladu nejprve přibližně po 3 dny máčeno v měkké vodě, aby se dosáhlo toho, že zrna vstřebají přibližně 45 % své váhy vody. Následně je rozloženo ve vrstvě silné mezi 10 a 15 cm a nechává se naklíčit. V průběhu klíčení se zrno několikrát obrací. Klíčení zrna končí v době, kdy klíček dosahuje přibližně ¾ délky zrna. Vzniká tak zelený slad,[13] který postupuje několik fází sušení nejprve o teplotě 35, pak 50 a 60 °C, na závěr se provádí závěrečná fáze sušení za stálého větrání, kdy se pohybuje teplota mezi 75–80 °C.[19] Kvalitní sladovnický ječmen po vysušení obsahuje 62–65 % škrobu v sušině.[13]

Nejnižší teplotou sušený světlý slad je vyráběn v Česku u piva plzeňského typu. Při použití vyšší teploty se získává slad vhodný pro výrobu piva Pale Ale Malt či alternativního pojmenování „vídeňského“ typu. Pokud je použitá teplota ještě vyšší, vzniká slad pro bavorský typ. Při nárůstu teploty následuje tmavý slad zbarvený do hněda až karamelové barvy, který se využívá pro výrobu tmavých piv. Malá část sladu se také praží ve speciálních pražících bubnech a je následně využíván k dochucení tmavých piv.[17]

Tímto procesem se získá škrobovitý roztok, který je důležitý pro uvolnění fermentovaných cukrů.[17]

Kvasinky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pivovarské kvasinky.

Kvasinky jsou mikroorganismy používané v biotechnologické výrobě piva – pivovarnictví. Podle druhu (průběhu) fermentace jsou pro svrchní kvašení (cca 20 °C; průběhem fermentace kvasinky na hladině) používány kvasinky Saccharomyces ceravisiae ssp. carlsbergensis nazvané na počest jejich objevitele Emila Christiana Hansena z dánského Carlsbergu, pro spodní kvašení (5–10 °C; během fermentace kvasinky sedimentují) Saccharomyces ceravisiae. Některá piva jsou kvašena i spontánním kvašením, tedy za použití divokých kvasinek a mikroorganismů přítomných v místě výroby bez dodatečného dodání čisté kvasničné kultury.

Historie piva[editovat | editovat zdroj]

Historie piva ve světě[editovat | editovat zdroj]

Západoněmecká poštovní známka s motivem „Zákona o čistotě piva“.

Princip přípravy je po staletí stejný, ale postupně se významně zdokonalovaly jednotlivé technologické kroky a zařízení. Primitivní přípravu piva postupně nahradila řemeslná výroba a v polovině 19. století průmyslová výroba.

Za kolébku piva se považuje Mezopotámie, oblast tzv. úrodného půlměsíce mezi řekami Eufratem a Tigridem. Již v 7. tisíciletí před n. l.[20] zde pěstovali obilí Sumerové, Akkadové, Babyloňané a Asyřané. Předpokládá se, že pivo bylo objeveno náhodně, díky tehdejšímu skladování obilí v hliněných nádobách. Do některých nádob nejspíše natekla voda a došlo ke kvašení jehož výsledkem byla voda s příjemnou omamnou chutí.[21] Následně se začaly z obilí připravovat kvašené nápoje cíleně, což byl jakýsi druh piva Sumery nazývaný kaš, Babyloňany šikarum. Vaření piva bylo do rozvoje technické metody jeho přípravy většinou doménou žen.[21]

Sumerské pivo kaš bylo na rozdíl od současného piva připravováno bez chmele, který v té době ještě nebyl znám. Kaš vznikal z ječného chleba a sladu, které byly společně umístěny do velikého džbánu, ve kterém docházelo ke kvašení. Bez přítomnosti chmelu kaš nezískával hořkou chuť a pro její dodání se muselo využívat jiného postupu. Většinou se využívalo pražení chleba v horkém popelu, či přidáváním zelené hořčice, či sezamových semínek.[22]

Po objevení kvašení sladu začalo vznikat mnoho druhů piva, které se lišily od sebe barvou a chutí. Okolo roku 3. tisíce př.n.l. bylo pití piva rozšířeným zvykem. Tehdejší pivo nepodstupovalo proces filtrace, což mělo za následek přítomnost velkého množství mechanických částic a to, že pivo nebylo čiré. Z tohoto důvodu se pro pití využívalo obilné stéblo, které fungovalo jako brčko.[22] O tisíc let později v Chammurapiho zákoníku z 2. tisíciletí př. n. l. pocházejí i první zmínky o veřejných provozovnách, kde bylo možné pivo zakoupit. Zákoník upravoval tresty pro nepoctivé šenkýře, pro které mělo být trestem vhození do vody.[22]

Další záznamy o přípravě piva pocházejí ze starověkého Egypta, který je občas považován za původní zemi objevu piva. Staroegypťané používali pro kvasící nádobu používanou při výrobě slovo namset, které nejspíše pochází z akkadského slova namzítu.[22] Egypťané používali pro výrobu piva ječmen, ze kterého vyráběli slad a různé typy pšenice, jako náhradu za chmel. Absence chmelu pak měla za následek, že pivo mělo nasládlou chuť.[13] V době Antiky se pivo nacházelo na okraji zájmu, jelikož konzumaci jasně dominovalo víno v oblasti Středomoří a medovina v oblastech Evropy obývané Kelty. Oproti tomu germánské kmeny i nadále preferovaly výrobu a konzumaci piva.[22] Mezi další oblasti, kde byla konzumace piva hojně rozšířená patří oblasti pod nadvládou Vikingů v oblastech severní Evropy. Pivo se zde ale konzumovalo teplé a současně zde došlo k objevení metody, která umožňovala výrobu silnějšího piva. Jednalo se o metodu tzv. vymrazování piva, během kterého pivo zmrzlo a vzhledem k rozdílné teplotě tání vody a alkoholu došlo k nárůstu obsahu alkoholu v pivě. Předpokládá se, že se obsahem alkoholu blížilo k dnešním ležákům.[22]

V roce 1516 byl vypracován bavorský Reinheitsgebot („záruka čistoty“), aby zajistil produkci kvalitního piva. „Zákon o čistotě piva“ (německy Reinheitsgebot, Deutsche Reinheitsgebot nebo Bayerische Reinheitsgebot) znamená, že pivo obsahuje pouze chmel, slad, kvasinky a vodu.[23],[24],[25]

Značné obliby dosáhlo pivo v 19. století, kdy hlavnímu konkurentovi v podobě vína hrozilo zničení hmyzím škůdcem z rodu Phylloxera.[26] V roce 1876 vydává Louis Pasteur dílo Studie o pivu, ve které podrobně popisuje novodobou technologii pro výrobu piva založené na filtraci a pasterizaci piva.[13] Současně po celé 19. století narůstaly poznatky o přípravě, kvašení a filtraci piva. Současně v roce 1876 je založen první pivovar určený k masové produkci piva. Stal se jím americký pivovar Budweiser.[26]

V druhé polovině 20. století došlo ke změně trendů vyrábět většinu piva v masových pivovarech a začaly se zakládat malé pivovary, které se v první fázi objevily převážně na území Velké Británie.[26]

Unifikovaná piva vyráběná moderními metodami vaření piva, např. CK tanky a dodatečným ředěním třinácti až patnáctistupňového piva vodou obohacenou oxidem uhličitým na požadovanou stupňovitost pomocí tzv. HGB systému, mají lehce pejorativní označení „europivo“.[pozn. 1] „Europiva“ se vyrábějí během jednoho týdne místo nejméně jednoho měsíce ležení.[29][30][31]

Historie piva v Česku[editovat | editovat zdroj]

Archeologický výzkum území českých zemí přinesl důkazy, které dokládají, že i dřívější obyvatelé tohoto území připravovali kvašené nápoje z obilí. K dispozici jsou podrobnější údaje o přípravě piva keltskými Boji, germánskými kmeny Markomanů, Kvádů a Slovany bájného praotce Čecha, kteří přišli na území českých zemí a trvale se zde usadili.

Nejstarší doložený český pivovar je Břevnovský klášterní pivovar v Břevnovském klášteru, který byl založen roku 993.[32]

Prvým dokladem souvisejícím přímo s výrobou piva je nadační listina prvního českého krále Vratislava II. pro vyšehradskou kapitulu z roku 1088,[20] ve které mimo ostatní dary a privilegia panovník přidělil kapitule desátek chmele na vaření piva. Nejstarším dokladem o pěstování chmele na území česlých zemí je nadační listina ze 30. let 11. století knížete Břetislava.[20] Největší rozkvět výroby piva na území českých zemí nastal ve 12. století,[21] kdy měl na území státu právo vařit pivo kdokoliv.[13]

V těchto starých dobách pivo vařily velmi primitivním postupem ženy v každé domácnosti. Nesloužilo jenom jako nápoj, ale připravovaly se z něj různé pokrmy jako polévky, kaše a omáčky. Rozvoj řemeslné výroby piva nastal od 13. století se zakládáním nových královských měst, která dostávala od panovníka řadu privilegií. Pro rozvoj pivovarství bylo důležité přidělení práva várečného a práva mílového (zrušeno v roce 1788). Později tato práva získala i poddanská města od příslušné šlechty.

Velký význam pro rozvoj pivovarství a kvalitu piva měly v českých zemích sladovnické cechy. Určovaly, kolik piva a z jakého množství sladu smí jeden dům vyrobit, kontrolovaly jeho kvalitu a na rozdíl od okolních zemí dohlížely i na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se v tom oboru řádně vyučil. Proto byla česká piva již ve středověku velmi kvalitní a v hojné míře se vyvážela do okolních zemí i na dvory jiných panovníků.

Ve 14.15. století zbohatlí měšťané sdružovali své finanční prostředky a zakládali společné městské pivovary. Ke konci středověku a kolem poloviny 16. století se rozvíjela výroba piva ve šlechtických pivovarech, stabilně se udržovala či rozšiřovala v klášterních pivovarech, které méně podléhaly vlivům politických a hospodářských změn. Městské řemeslné pivovarství začalo upadat po roce 1547, kdy se řada měst vzbouřila proti nadvládě Habsburků a poté jim byl konfiskován majetek.

O velkou reformu výroby sladu a piva, která byla prvním krokem v rozvoji typických vlastností současných českých piv, se zasloužil v 18. století český sládek František Ondřej Poupě (17531805). Navrhl řadu nových zařízení pro výrobu sladu a piva, přesvědčoval sládky, aby používali výhradně ječný slad, upravil dávkování chmele. Na sklonku života založil v Brně pivovarskou školu, která byla zřejmě první svého druhu v Evropě a absolvovala ji řada nejen českých sládků, ale i pivovarníků ze zahraničí.

Vstupní brána plzeňského pivovaru postavená k 50. výročí jeho založení

Významným mezníkem v českém pivovarství bylo založení Měšťanského pivovaru v Plzni (dnešního Prazdroje) v roce 1842, který vyráběl výhradně spodně kvašená piva. Pivo mělo velmi dobrou kvalitu a během krátké doby všechny pivovary v Čechách a na Moravě zavedly tuto technologii výroby.

V polovině 19. století nastal zlatý věk českého pivovarství, které silně ovlivnilo vývoj tohoto oboru na celém světě. Je to období zahájení průmyslové výroby sladu a piva. Vynikající rozvoj českého pivovarství a kvalita jeho výrobků byla podpořena třemi základními faktory: optimálními podmínkami pro pěstování surovin sladovnického ječmene a chmele, orientací rozvíjejícího se strojírenského průmyslu na výrobu sladařských a pivovarských zařízení (vyvážela se záhy do 400 zemí) a zajištěním jak vysokoškolské, tak středoškolské výuky pivovarských odborníků. V té době se uvolnila možnost výstavby pivovarů a v Čechách vzniklo okolo 30 nových měšťanských, akciových a soukromých pivovarů. Postupně se zvyšovala celková výroba piva koncentrovaná do větších pivovarů, malé pivovary zanikaly. Pivo se vyváželo prakticky do celého světa.

V roce 1918 nová Československá republika převzala z bývalé habsburské monarchie asi 60 % výrobního potenciálu pivovarů, celkem 562 pivovarů bylo v poměrně špatném stavu. Katastrofu českému pivovarnictví jako veškerému světovému vývoji přinesla druhá světová válka. Po válce řada uzavřených pivovarů již neobnovila svoji činnost. Pivovarský a sladařský průmysl byl postupně v celé Československé republice zestátněn a centrálně řízen.

Nálepky piv z pivovaru Černá Hora z dob komunistického režimu

V době komunistického režimu nebyly do pivovarů a sladoven vkládány potřebné finanční prostředky na modernizaci. Přesto pivovarský obor zajistil na domácím trhu dostatek piva a byl schopný vyvážet pivo a slad nejen do tzv. socialistických zemí, ale i na náročný trh kapitalistických oblastí světa.

Po 2. světové válce byly v českých zemích postaveny pouze 2 pivovary: Radegast a Most. Druhý jmenovaný byl v roce 1998 uzavřen. Sladoven bylo postaveno 5. Na Slovensku bylo postaveno v období socialistického Československa 8 pivovarů.

Po roce 1989 proběhla privatizace pivovarů, mnohé zanikly, do některých vstoupil zahraniční kapitál. V roce 2003 bylo v České republice 36 sladoven, které vyrobily 483 693 tun sladu. Z toho vývoz činil 213 324 tun (44,10 %). Činných průmyslových pivovarů bylo v roce 2007 48,[33] vyrobily 18 548 314 hl piva, z toho bylo vyvezeno 2 129 848 hl (11,48 %), roční spotřeba na jednoho obyvatele činila 160,9 l piva. Sedm největších pivovarů pokrývá 84 % produkce českého piva[33] (jedná se o pivovary Plzeňský Prazdroj, Budějovický Budvar, Staropramen, Královský Pivovar Krušovice, PMS Přerov, Drinks Union a Starobrno).[34]

Kategorie piva[editovat | editovat zdroj]

Sklenice Měšťanského pivovaru v Poličce
Podrobnější informace naleznete v článku Druhy piv.

Piva se rozdělovala na výčepní (do 10°), ležáky (11–12,5°) a piva speciální (nad 12,5°). Toto dělení prošlo změnou a nyní jsou základními skupinami světlá, polotmavá, tmavá a řezaná piva s různými podskupinami.

Dle způsobu kvašení[editovat | editovat zdroj]

Výroba piva[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Výroba piva.

Principem výroby piva jako alkoholického nápoje z obilí jsou dva procesy. Za prvé je to rozštěpení v obilných zrnech přítomných složitých cukrů (škrobu) na jednoduché zkvasitelné cukry. Za druhé je to následné zkvašení těchto jednoduchých cukrů pomocí kultury mikroorganismů (zejména kvasinek). Nedílnou součástí výrobního procesu je smíchání surovin s vodou a tím převedení využitelných látek do vodného roztoku.

Základem pro výrobu piva je slad. Ten vzniká ve sladovně naklíčením obilných zrn a jejich šetrným usušením za určité teploty v závislosti na druhu sladu. Následuje přesun suroviny do pivovaru.

Vystírání a rmutování[editovat | editovat zdroj]

V začátku samotné výroby piva se slad šrotuje (rozemele) a smísí se s vodou. V této směsi se za zvyšující se teploty vlivem enzymů štěpí v zrně obsažený škrob na zkvasitelné cukry, které přecházejí do roztoku. Tato procedura je prováděna v provozu nazývaném varna.[17]

V závislosti na zemi původu se využívají rozdílné metody. Na Britských ostrovech je oblíbená metoda spařování, která je velmi podobná přípravě čaje. Během jedné až tří hodin je slad vystavován teplotě okolo 65 – 68 °C. V kontinentální Evropě oproti tomu převládá tzv. dekokční proces, který je proti spařování složitější procedurou. (Jeho výsledkem je roztok, ve kterém došlo k důslednějším přeměnám škrobu na cukry a štěpení bílkovin. Proces je založen na přečerpání části várky z vystírací kádě do zvláštní nádoby rmutovacího kotle (pánve), kde je tato část uvedena do varu a dojde v ní k narušení škrobnatých útvarů, což umožňuje lepší přístup enzymů k molekulám škrobu po opětovném smíchání s chladnější částí. Začíná se zpravidla na teplotě 35 °C. Postupným zvyšováním teploty se dosáhne až maximální teploty okolo 76 °C.[17]. Při rmutování (klasickém i dekokčním) se zařazují prodlevy při jednotlivých teplotách (cukrotvorná, bílkovinoštěpná atd, kvůli enzymatickým procesům – např. enzymů alfa a beta amyláza).

Scezování[editovat | editovat zdroj]

Výsledkem obou metod je rmut, který je přečerpán do tak zvané „scezovací kádě“. V počáteční fázi zcezování vytvoří hrubé částice - většinou obaly zrn tzv. pluchy filtrační vrstvu zvanou mláto, kterou opouští čirá sladina. Zbylé využitelné podíly zachycené v mlátě se vymývají skrápěním či promýváním vrstvy mláta teplou vodou.[17] Vzniká sladká tekutina zvaná sladina, která vzniká filtrováním (scezováním) na nebo v moderním zařízení zvaném „sladinový filtr“.

Chmelovar[editovat | editovat zdroj]

Chmelovar je proces, kdy je sladina uvedena do varu po dobu 60–90 minut. V této době je do vznikajícího piva dodávána důležitá surovina pro získání chuti - chmel. Chmel se v závislosti na druhu piva a preferencích sládka může přidávat jak v přírodní formě šišek, tak i lisovaný, či v podobě tekutého extraktu. Chmel se může do vařeného piva přidávat vícekrát než jednou a to až třikrát. Platí obecné pravidlo, že čím dříve je chmel do piva přidán, tím hořčí chuť pivo bude mít. Smícháním roztoku s chmelem vzniká mladina.[17] Dále dochází při chmelovaru vlivem hořkých látek (pryskyřic a kyselin) k vysrážení tzv. klků, tedy chuchvalců bílkovin a chmelových zbytků.

Mladina se poté přečerpává do odkalovacího zařízení (dříve tzv. štoky, nyní například vířivá káď, kde dojde k odstranění chmelových zbytků a klků před zchlazením a kvašením.[17]

Značení piva[editovat | editovat zdroj]

Vedle obecných náležitostí pro označení piva (dle vyhlášky č. 324/1997 Sb.) je nutno podle vyhlášky č. 335/1997 Sb. pivo označit: názvem druhu a skupiny (např. pivo ležák), obsahem alkoholu v procentech, zda jde o světlé či tmavé pivo a některými dalšími údaji. Přesný údaj o extraktu původní mladiny není nutno povinně zveřejňovat. Vyhlášce však neodpovídá značení piv stupni (např. 12stupňové pivo), takové značení je nejen projevem neznalosti, ale je i nezákonné (označení stupňovitostí bylo opuštěno v devadesátých letech 20. století). Místo stupňů je nutno správně uvádět tzv. extrakt původní mladiny (EPM) – a to v procentech hmotnostních (např. 12% pivo; pozor – tato procenta si nelze plést s procenty alkoholu, která se u běžných piv pohybují mezi 4–5 %), za podmínky, že ho výrobce zaručuje. Není-li ve výrobě zaručena přesnost EPM (resp. z jiných důvodů, rozhodne-li se tak výrobce, např. z důvodů daňových), postačí uvedení druhu piva podle vyhlášky (viz výše druhy piva podle míry EPM). Označení druhu piva je ale nutno použít vždy (i při uvedení EPM).

Příklady značení: a) nesprávné značení: pivo 10stupňové, pivo 12stupňové, jedenáctka, silné 14stupňové pivo; b) správné značení piva: pivo výčepní, pivo ležák, speciál 14 %.

Konzumace piva[editovat | editovat zdroj]

Pásy dle typického druhu alkoholu, které se na daném území konzumuje.
     Pás vodky     Pás piva     Pás vína
Mapa světa podle spotřeby piva

Pivo je celosvětově rozšířený nápoj, který se těší velké oblibě hlavně v oblastech střední Evropy, jmenovitě na území Česka, Slovenska, Rakouska a Německa. Dále pak v zemích západní a severní Evropy jako jsou Dánsko, Belgie, Holandsko, Velká Británie a Irsko.

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

Největším celosvětovým producentem piva je Čína, která v roce 2007 vyrobila 470 milionu hektolitrů piva, což odpovídá přibližně 21,1 % světové produkce. Na druhém místě se nachází USA s 232,8 miliony hektolitry, následované Ruskem s 109,8 miliony hektolitry.[33] Nejprodávanějším pivem na světě je holandské pivo Heineken.[35]

Celosvětový nárůst oblíbenosti piva (Rusko). Oblíbené také na území USA, Kanady, Nového Zélandu a Austrálie.

V Česku[editovat | editovat zdroj]

Podle českých předpisů se pivem rozumí: pěnivý nápoj vyrobený zkvašením mladiny připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého alkoholu (ethanolu) a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného extraktu (§ 11 písm. a/ vyhlášky č. 335/1997 Sb.).

Nejznámější pivovary[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam pivovarů v Česku.

Zdanění piva[editovat | editovat zdroj]

Z daňových zákonů se pivem zabývá především zákon č. 353/2003 Sb. o spotřebních daních, který upravuje v § 80 a násl. spotřební daň z piva. Daň není povinna odvádět osoba, která v domácnosti vaří pivo pro osobní potřebu do 200 litrů za rok a pivo neprodává za podmínky, že to oznámí celnímu úřadu. Zvláštní daňové podmínky jsou stanoveny pro malé nezávislé pivovary. Základem daně je množství piva v hektolitrech, základní daňová sazba za 1 hektolitr a celé procento EPM je 24 Kč.[36] Při prodeji piva se také vedle spotřební daně uplatňuje daň z přidané hodnoty (DPH) podle zákona č. 235/2004 Sb.

V souvislosti s rozdílem české spotřební daně z piva a z vína (vína mají nulovou spotřební daň) navrhl Český svaz malých nezávislých pivovarů prodávat pivo pod názvem sladové víno.[37]

Vývoj ceny[editovat | editovat zdroj]

Cena piva zažila v 90. letech 20. století značný nárůst. V době komunismu byla průměrná cena piva dlouhodobě téměř neměnná až na dvě zdražení. První proběhlo v roce 1965, kdy se cena 10° lahvového piva zvedla z 1,4 Kčs na 1,7 Kčs, a druhé v roce 1984, kdy cena narostla z 1,7 Kčs na 2,5 Kčs. Největší nárůst ceny začal od roku 1992 a trval až do roku 2003, kdy se cena dostala na 8,59 . V následujících letech docházelo k mírnému poklesu ceny až na nejnižší hodnotu k roku 2006. V této době stálo pivo 8,4 Kč.[38]

Množství[editovat | editovat zdroj]

Roční spotřeba piva na hlavu (2008)[39]

Česko se drží dlouhodobě na přední pozici v množství vypitého piva na hlavu, které zahrnuje všechny obyvatele Česka včetně kojenců a dětí. Každoročně každý Čech vypije dle statistik přibližně okolo 160 litrů piva. V roce 2005 bylo dosaženo lokálního maxima, kdy připadala na každého obyvatele 163,5 litru piva, o rok později následoval propad na 159,1 litru.[40] Odhaduje se, že 15 – 20 % na domácí spotřebě piva se podílejí zahraniční turisté.[41] Česko si tak udržuje přední pozici i nadále, na druhém místě ve spotřebě piva se nově nacházejí Irové se 130 litry,[42] kteří tak na třetí místo odsunuli Němce, kteří v roce 2007 vypili 111,7 litru piva. Německý trh se v současnosti ale nachází v útlumu a množství vypitého piva zde postupně klesá.[43]

Česko je 16. největším producentem piva na světě (k roku 2007) s ročním výstavem okolo 19,897 milionu hektolitrů piva[33] a devátým největším celosvětovým vývozcem piva s neustávajícím růstem. Předpokládá se, že do roku 2012 se posune na sedmou příčku.[41] Nejprodávanější značkou piva v ČR je na prvním místě Gambrinus, druhý Radegast a třetí Staropramen.[42]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Neplést s lotyšskou značkou piva Euro Beer[27] ani se soutěží piv European Beer Star[28].


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ministerstvo zemědělství ČR - České pivo je jen naše [online]. 2008-07-31, [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.  
  2. http://www.ceskepivo.cz
  3. http://vtm.zive.cz/jake-pivo-pili-stari-sumerove - Jaké pivo pili staří Sumerové?
  4. Prazdroj.cz - Pivo a původ [online]. [cit. 2008-08-09]. http://www.prazdroj.cz/cz/o-pivu/historie-piva Dostupné online.  
  5. http://www.bierserver.at/cms/download/OeBw_Broschuere_2007.pdf
  6. Ženy a muži v číslech zdravotnické statistiky 2002, str. 21 - http://www.uzis.cz/system/files/zeny_muzi_cisl_zdr_stat.pdf
  7. Global status report on alcohol and health str. 274 - http://www.who.int/substance_abuse/publications/global_alcohol_report/msbgsruprofiles.pdf
  8. a b KOUKAL, Milan. 21stoleti.cz - Metabolický syndrom se bojí piva! [online]. 21stoleti.cz, 2007-10-19, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  9. a b c d e f Zdrava-vyziva.abecedazdravi.cz - Pivo a zdraví [online]. Prazdroj.cz, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  10. Procyanidin Content and Variation in Some Commonly Consumed Foods - http://jn.nutrition.org/content/130/8/2086S.full
  11. Alcohol Consumption and Diabetes Mellitus Mortality in Different Countries - http://ajph.aphapublications.org/cgi/reprint/73/11/1316.pdf
  12. Typy a druhy českého piva [online]. [cit. 2008-08-15]. Dostupné online.  
  13. a b c d e f g h TRADIČNÍ TECHNOLOGIE VÝROBY PIVA [online]. sci.muni.cz, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  14. a b WAGNER, Michal. Kam na Pivo - Chmel a jeho účinky [online]. 2007-09-06, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  15. Pivni-tacky.cz - Chmel [online]. [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  16. JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1988. ISBN 80-85769-37-9. S. 18.  
  17. a b c d e f g h JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1988. ISBN 80-85769-37-9. S. 9.  
  18. Zajimavosti-pivo.estranky.cz: Výroba piva - sklizeň [online]. [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  19. Výroba sladu [online]. [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  20. a b c Prazdroj.cz - Historie piva [online]. [cit. 2008-08-09]. Dostupné online.  
  21. a b c Pivni-tacky.cz - Historie piva [online]. [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  22. a b c d e f HOUSER, Pavel. Něco málo z historie piva [online]. Scienceworld, 2001-06-05, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  23. Zákon o čistotě - Reinheitsgebot.
  24. Zákon o čistotě piva - Reinheitsgebot.
  25. Tajemství německých piv s příchutěmi bez umělých ochucovadel.
  26. a b c JACKSON, Michael. Encyklopedie piva. 1. vyd. Praha : Volvox Globator, 1988. ISBN 80-85769-37-9. S. 7.  
  27. Euro Beer
  28. European Beer Star
  29. Co to má být, to europivo?
  30. Českem se šíří europivo.
  31. Jak vyzrát na “Europivo” od superstroje HGB.
  32. Nejstarší český pivovar opět vaří
  33. a b c d Průzkum: ČR byla loni 16. největším producentem piva na světě [online]. ČTK, 2008-07-25, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  34. FENCL, Jiří. Cena piva se zvyšuje, jeho prodej také [online]. E15, 2007-12-13, [cit. 2008-08-11]. Dostupné online.  
  35. Starobrno a.s. - O společnosti [online]. Starobrno a.s., [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  36. Sazba daně z piva [online]. [cit. 2008-08-11]. Dostupné online.  
  37. Konec piva v Česku? "Chceme sladové víno, bude levnější" [online]. tn.cz, 2009-11-5. Dostupné online.  
  38. Vývoj ceny lahvového piva 1960 - 2007 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-08-11]. Dostupné online.  
  39. Internationaler Bier-Pro-Kopf-Verbrauch. Statistische Daten über die österreichische Brauwirtschaft 1980-2008 (pdf)
  40. Český statistický úřad: Spotřeba alkoholických nápojů a cigaret na 1 obyvatele v ČR v letech 1999 - 2006 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  41. a b Heineken pohltí Zlatopramen [online]. e15, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  42. a b Máme skoro 500 druhů piv. Vybrané kuriozity [online]. Nova.cz, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  
  43. Německému trhu s pivem hrozí největší propad v poválečné historii [online]. ČT24, 2008-06-06, [cit. 2008-08-10]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michael Jackson: Pivo – Průvodce světem piva pro laiky i odborníky, vydalo nakladatelství Fortuna Print v roce 2001, ISBN 80-86144-17-8, EAN 9788086144177,
  • Gregg Smith, Carrie Getty: Bible pijáků piva, vydalo nakladatelství Pragma v roce 2003, ISBN 80-7205-669-7, EAN 9788072056699,
  • Berry Verhoef: Kompletní encyklopedie piva, vydalo nakladatelství Rebo Productions v roce 2004, ISBN 80-7234-116-2, EAN 9788072341160,
  • Věnek Zýbrt: Velká kniha piva – Vše o pivu, vydalo nakladatelství Rubico v roce 2005, ISBN 80-7346-054-8, EAN 9788073460549,
  • Hana Večerková, Jan Kiss: Abeceda piva, vydalo nakladatelství Rubico v roce 2007, ISBN 978-80-85005-86-8, EAN 9788085005868,
  • David Kenning, Robert Jackson: Pivo, vydalo nakladatelství Slovart v roce Praha 2007, ISBN 978-80-7209-775-3, EAN 9788072097753,

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu