Louis Pasteur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louis Pasteur
Portrét Louise Pasteura z roku 1878
Portrét Louise Pasteura z roku 1878
Narození 27. prosince 1822
Dole, Jura, Franche-Comté, Francie
Úmrtí 28. září 1895 (ve věku 72 let)
Marnes-la-Coquette, Villeneuve l'Etang, Francie
Národnost francouzská
Alma mater École normale supérieure
Obor chemie, mikrobiologie

Louis Pasteur (27. prosince 1822, Dole28. září 1895, Villeneuve-l'Etang, Marnes-la-Coquette, pohřben v Paříži) byl francouzský biolog, chemik a lékař, jeden z nejvýznačnějších vědců 19. století. Člen Francouzské akademie přírodních věd, Francouzské akademie lékařských věd a Francouzské akademie. Vystudoval chemii na École normale supérieure v Sorboně. Zakladatel nových vědeckých oborů stereochemie, mikrobiologie a imunologie, objevitel vakcín proti sněti slezinné a vzteklině.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 27. prosince roku 1822 v Dole ve východní Francii do rodiny chudého koželuha, který si představoval, že Louis bude pokračovat v jeho řemeslu. Ale známky, píle a silná vůle otce přesvědčily ve změně názoru a Louis byl poslán na vysokou školu. Ve dvaceti letech promoval jako doktor přírodních věd. Po pár letech byl jmenován na katedru chemie na štrasburské univerzitě, kde se setkal s Marií Laurent, dcerou rektora univerzity. Do svazku manželského vstoupili 29. května 1849 a měli celkem pět dětí, jen dvě z nich se dožily dospělosti, další tři zemřely na tyfus. To vedlo Pasteura ke zkoumání léčby tyfu.

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Titul profesora si vysloužil objevem disymetrie molekul (dnes označováno jako chiralita[1]) kyseliny hroznové, čímž založil nový vědecký obor – stereochemii.[2] Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelem Biota, s nímž svůj objev a teorie s ním spojené konzultoval.

Další významné výzkumy provedl v oblasti mléčného, octového a alkoholového kvašení. Prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů, že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné sterilizace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterizace.

Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař Joseph Lister založil na jeho práci teorii aseptické operace). Vyvrátil též teorii abiogeneze.

Roku 1864 následovalo pověření profesora Pasteura vyšetřením tzv. bourcového moru, který kosil hedvábnický průmysl ve Francii. Navzdory těžké mozkové mrtvici, kterou v průběhu bádání utrpěl, pokračoval ve výzkumu a prokázal, že příčinou moru jsou dva typy mikroorganismů a stanovil a prosadil ve Francii zásady, jak zamezit jeho šíření, které později převzaly i ostatní státy.

Zbytek svého života věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejich prevenci. Byl prvním lékařem, který dokázal vytvořit vakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat. Vyvinul a prováděl očkování proti anthraxu, slepičí choleře a prasečímu moru. Stanovil a prosadil nové a přísnější normy pro zacházení s dobytkem, který na anthrax zemřel.

Vrchol jeho kariéry nastal v roce 1885, kdy poprvé provedl očkování proti vzteklině (po předchozích pokusech na psech a pravděpodobně i na své vlastní osobě). Jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století. Založil Pasteurův ústav v Paříži, který dodnes představuje jeden z vrcholů mikrobiologického výzkumu.

Názory[editovat | editovat zdroj]

Po celý svůj život byl skalním a zbožným katolíkem a v řadě debat se otevřeně stavěl proti ateismu šířícímu se po francouzských vysokých školách a prohlašujícímu víru v Boha za nevědeckou. Hojně citován byl jeho výrok, stavící se proti údajnému rozporu mezi vědou a vírou: „Poněvadž jsem hodně studoval, věřím jako bretoňský sedlák. Kdybych byl studoval ještě více, věřil bych jako bretoňská selka.“[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČERVINKA, Otakar. Chiralita a pojmy s ní související, Chemické listy, 1999, s. 294–305
  2. Joseph Gal: Louis Pasteur, Language, and Molecular Chirality. I. Background and Dissymmetry, Chirality 23 (2011) 1−16.
  3. http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=179 Ukázka z knihy Jiřího Grygara, Věda a víra na serveru katolík. Pozn.: Bretaň je známá jako nejpevnější bašta katolicismu ve Francii

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Émile Littré
18811895
Louis Pasteur
Nástupce:
Gaston Paris