Alexandr III. Alexandrovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr III.
Ruský car, polský král, finský velkokníže, atd...
Alexandr III. Alexandrovič
Úplné jméno Alexandr Alexandrovič Romanov
Tituly Imperátor a samovládce celé Rusi, polský král, finský velkokníže, atd...
Narození 10. března 1845
Úmrtí 20. října 1894
Předchůdce Alexandr II.
Nástupce Mikuláš II.
Manželky Marie Fjodorovna
Potomci Mikuláš II. Alexandrovič, Alexandr Alexandrovič, Georgij Alexandrovič, Xenie Alexandrovna, Michail Alexandrovič, Olga Alexandrovna
Dynastie Holstein-Gottorp-Romanov
Otec Alexandr II. Nikolajevič
Matka Marie Alexandrovna (Marie Hesenská)

Alexandr III. (10. března 1845, Aničkinův palác, Sankt-Petěrburg20. října 1894, Livadija, Krym) byl předposlední car Ruska v letech 1881-1894.

Mládí a nástup na trůn[editovat | editovat zdroj]

Alexandrův starší bratr Nikolaj, nejstarší syn cara Alexandra II., kterého jako následníka trůnu připravovali pro jeho převzetí, zemřel jako dvaadvacetiletý v Nice, zřejmě na zápal mozkových blan. Teprve od této chvíle se začalo velkoknížeti Alexandru Alexandroviči, který se už od dětství připravoval výlučně na vojenskou kariéru, dostávat důkladného všestranného vzdělání, které ho mělo připravit k převzetí trůnu. Jeho učiteli se stali významní profesoři petrohradské a moskevské univerzity.

Budoucí car však neprojevoval velkou snahu a neměl zájem stát se vysoce vzdělaným člověkem, neměl k tomu snad ani dostatečné vlohy; přesto není důvod se domnívat, že pro dráhu panovníka nebyl dostatečně připraven. Ovšem kritikové Alexandra III. neustále poukazovali na fakt, že se nikdy nenaučil psát bez pravopisných chyb a od Dostojevského přečetl s bídou polovinu románu Zločin a trest, i když měl doma darovaný exemplář Běsů s dopisem a autorskými komentáři velikého spisovatele.

Alexandr III. vynikal fyzickou silou. Byl vysoký 193 cm, širokých ramen. Jeho síla zachránila na podzim roku 1888 jeho rodinu i jeho samého, když v Borkách nedaleko Charkova vykolejil carský vlak. Zřícenou střechu vagónu držel car s neuvěřitelným úsilím na ramenou tak dlouho, dokud jeho blízcí neopustili smrtelně nebezpečné místo.

Na rozdíl od svých předchůdců nosil rozložitý hustý plnovous, což bylo mnohými současníky oceňováno jako následování starobylé ruské tradice.

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Charakter Alexandra III., máme-li věřit svědkům, byl složitý. Občas býval hrubý, užíval nevybíravé výrazy dokonce i v úředních dokumentech. Byl povýšený a často si dovolil urážky na adresu svých podřízených. Zároveň se vyznačoval upřímnou zbožností (po dobu jeho vlády bylo postaveno 5000 kostelů a založeno mnoho církevních škol).

Alexandr III. Alexandrovič na ruské bankovce

Nebyl mu cizí kulturní život. Rád poslouchal hudbu, miloval balet, operu a zvláště operetu, zabýval se malováním a zajímala ho historie. Byl iniciátorem založení Ruské historické společnosti a pokoušel se rozluštit záhadu tajemného starce Fjodora Kuzmiče.

Ve státní politice udržoval předposlední car mírně konzervativní kurz. Jeho politické priority byly často označovány jako „kontrareformy“, což z dnešního pohledu není úplně spravedlivé. Byl toho názoru, že jeho otec dal zemi příliš mnoho svobody, za což také zaplatil. Jako člověk se zdravým rozumem však neodmítal všechno, co už bylo vykonáno, neobnovil nevolnictví, nezrušil porotní soud, který se bohužel řádně zdiskreditoval sám. Car udělal vše proto, aby efekt dosažený „velkými reformami 60. a 70. let“ neměl na Rusko zhoubný vliv. Proto zavedl po zralé úvaze instituci zemských náčelníků a změnil pravidla pro ustavení porotních soudů, jimž odebral pravomoci soudit přestupky městských a státních úřadů. Alexandr upřímně věřil, že je nutné povznést autoritu šlechtického stavu, který podle jeho mínění má být garantem stability ruského samoděržaví. Proto záměrně zrušil „daň z duší“, snížil platby za vykoupení pozemků pro sedláky osvobozené od nevolnictví, což bylo nutné, aby se alespoň z části zlepšily poměry poreformních rolníků. Bylo též mírně liberalizováno pracovní zákonodárství.

V oblasti zahraniční politiky se Alexandr snažil vyhnout válkám a jakýmkoli mezinárodním konfliktům. Je ohromující, že za jeho vlády Rusko ani jednou nebojovalo, i když se několikrát ocitlo na samém prahu zdánlivě nevyhnutelné války. Není divu, že cara jeho současníci nazvali "mírotvůrcem".

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Alexandr III. Alexandrovič a Marie Fjodorovna na snímku z roku 1868
Alexandr III. Alexandrovič a Marie Fjodorovna

Rodinný život Alexandra III. je možno charakterizovat jako spořádaný. Jeho začátek byl však velmi neobvyklý. Když se Alexandr po bratrově smrti stal neočekávaně následníkem, zdědil po svém starším bratrovi nejen trůn, ale i nevěstu, dánskou princeznu Marii Sofii Frederiku Dagmaru, která přijala pravoslavné jméno Marie Fjodorovna.

Optimistická, okouzlující „krasavice Minni“, romanticky zamilovaná do Nikolaje Alexandroviče, podala po jeho smrti upřímně svou ruku a srdce jeho mladšímu bratrovi, který byl, jak se zdálo, do ní doopravdy zamilován. Sňatek byl uzavřen 24. října roku 1866, a na rozdíl od mnoha známých dynastických sňatků jej možno hodnotit jako šťastný.

Narodilo se jim šest dětí:

Své děti měl Alexandr velmi rád a byl jim dobrým otcem.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Alexandr III. zemřel brzy, ve věku pouhých 49 let. Dnes se často poukazuje na pochybná svědectví náčelníka carovy osobní stráže P. A. Čerjovina, který uvádí jako příčinu carovy smrti alkoholismus. Ve skutečnosti trpěl car na závažné onemocnění ledvin, které současní lékaři diagnostikují jako nefritidu. Na podzim 1894 odjel Alexandr na doporučení lékařů do své oblíbené Bělověže, kde podle mínění lékařů měly klid a lesní vzduch přinést zlepšení jeho zdravotního stavu.

Tyto naděje se však nesplnily. Cara přivezli do Livadije na Krymu, kde v přítomnosti svých nejbližších skonal.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy a literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu


Předchůdce:
Alexandr II.
Znak z doby nástupu Ruský car
1881 - 1894
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Mikuláš II.
Předchůdce:
Alexandr II.
Titulární polský král
1881 - 1894
Nástupce:
Mikuláš II.
Předchůdce:
Alexandr II.
Znak z doby nástupu Finský velkokníže
1881 - 1894
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Mikuláš II.