Alexej I. Michajlovič
Alexej Michajlovič (rusky Алексей Михайлович Тишайший[1]), 19. března 1629, Moskva - 29. ledna 1676, Moskva), syn Michaila III. Fjodoroviče (1613-1645) z dynastie Romanovců, byl v letech 1645 až 1676 ruským carem.
Obsah |
Životopis [editovat]
Alexej Michajlovič přijal vládu ve věku 16 let. Byl velmi zbožný, dbal na lesk svého dvora, nevěděl si však valně rady v ekonomických záležitostech. Uděloval úlevy rychle bohatnoucím kupcům i privilegia duchovenstvu; na druhé straně jím vydaný soudní kodex zaváděl ostré tresty na nejmenší přestupky; tíživé bylo zvýšení daně ze soli. V důsledku těchto i dalších rozhodnutí došlo k rozsáhlým povstáním jak rolnickým, tak ve městech, proti bojarům i proti státním úředníkům. Největší dopad mělo tzv. "solné povstání" v městech a car musel část svých rozhodnutí stáhnout.
V roce 1654 uzavřelo Rusko v Perejaslavi smlouvu s Ukrajinou, spravovanou hejtmanem Bohdanem Chmelnickým, současně se započetím nové rusko-polské války (1654-1667). Ruská vojska tehdy obsadila Smolensk, celé Bělorusko a část Litvy s Vilniusem. Napadení Polska Švédskem způsobilo ukončení války smlouvou v Niemieży, načež Rusko započalo válku se Švédskem, která skončila dohodou v roce 1668. Po odchodu Švédů z Polska a poté, co hejtman Ivan Vyhovski uznal polskou svrchovanost nad Ukrajinou, Alexej obnovil válku s Polskem; tu ukončila až smlouva v Andruszově v roce 1667, která Rusku přiznala oblast smolenskou, černichovskou a severskou a celou zadněperskou Ukrajinu i s Kyjevem.
V letech 1668-1671 vznikala v Rusku řada bouří a povstání mužiků, vyvolaných těžkým útiskem velkých vlastníků půdy. Největší, pod vedením Stěpana Razina, trvalo dva roky; mělo charakter války, zasáhl oblast na dolním Donu a celé Povolží. Zakončil ho až tvrdý zásah regulérního carského vojska s těžkými represemi proti mužické opozici.
Po smrti cara Alexeje vládu v Rusku převzal jeho nejstarší žijící syn, Fjodor III. Alexejevič (1676-1682).
Manželství a děti [editovat]
Alexej Michajlovič byl otcem 16 potomků ze dvou manželství:
Potomci z manželství s Marií Iljiničnou Miloslavskou (celkem 13 dětí):
- Dmitrij (říjen 1649 — říjen 1651)
- Jevdokija (únor 1650 — březen 1712)
- Marfa (srpen 1652 — červen 1707)
- Alexej (únor 1654 — leden 1670)
- Anna (leden 1655 — květen 1659)
- Sofie (září 1657 — červen 1704)
- Kateřina (listopad 1658 — květen 1718)
- Marie (leden 1660 — březen 1723)
- Fjodor (květen 1661 — duben 1682)
- Feodosija (květen 1662 — prosinec 1713)
- Simeon (duben 1665 — červen 1669)
- Ivan (srpen 1666 — leden 1696)
- Jevdokija (únor 1669 — únor 1669)
Potomci z manželství s Natálií Kirilovnou Naryškinovou (3 děti):
- Petr (30. května 1672 — 28. ledna 1725)
- Natálie (srpen 1673 — červenec 1716)
- Feodora (září 1674 — listopad 1678)
Zajímavost [editovat]
Na počest cara Alexeje v roce 1904 car Mikuláš II. dal svému prvnímu synovi (pátému potomkovi) a následníkovi trůnu jméno Alexej. Chlapec se měl stát carem Alexejem II., k tomu však nikdy nedošlo, neboť v roce 1918 byl s celou carskou rodinou v Jekatěrinburgu zavražděn. Cesarevič Alexej měl tehdy několik týdnů před čtrnáctými narozeninami.
Související články [editovat]
Poznámky [editovat]
- ↑ Přídomek «Тишайший» (tišajšij, latinsky clementissimus - mírný) neměl žádný vztah k carově charakteru, byl to v zemi v době vlády cara Alexeje Michajloviče čestný titul latinského původu, označující klid, ticho, mír - тишинa (tišina). Později, když byl v diplomacii latinský jazyk vystřídán francouzským, dřívější titulování clementissimus bylo přeloženo do francouzštiny jako tres gracieux (vlídný, půvabný), a v Rusku pak tento výraz z francouzštiny přeložili jako «всемилостивейший» (vsemilostivějšij - nejmilostivější) а tento titul byl připojen k carskému titulu namísto předchozího «тишайший».
| Ruský car | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Michail Fjodorovič |
1645–1676 Alexej I. Michajlovič |
Nástupce: Fjodor III. Alexejevič |
