Anna Ivanovna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anna Ivanovna
ruská carevna
Louis Caravaque, Portrait of Empress Anna Ioannovna (1730).jpg
Doba vlády 30. leden 173028. říjen 1740
Korunovace 28. duben 1730
Narození 7. února 1693
Moskva
Úmrtí 28. října 1740
Sankt Petersburg
Pochována Chrám svatých Petra a Pavla (Petrohrad)
Předchůdce Petr II. Ruský
Následník Ivan VI. Antonovič
Rod Romanovci
Otec Ivan V. Alexejevič
Matka Praskovja Fjodorovna Saltykovová

Anna Ivanovna Romanovová (Anna Ioannovna, rusky Анна Иоанновна) (7. února 1693, Moskva28. října 1740, Sankt Petersburg) byla kněžna kuronská a zemgalská v letech 1711-1731 a v letech 1730-1740 ruská carevna, dcera cara Ivana V. a Praskovji Fjodorovny Saltykovové.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Kněžna kuronská a zemgallská[editovat | editovat zdroj]

Anna Ivanovna prožila dětství a dospívání spolu s rodiči daleko od dvorských intrik a politického dění. Zprvu se nebral ohled na její práva na ruský trůn, protože ten pevně držel její strýc Petr Veliký a hodlal ho předat svým potomkům. V roce 1710 zemřel mladý kníže kuronský a zemgalský Fridrich Vilém Kettler, za kterého se provdala několik měsíců předtím, a protože jeho právoplatný následník Ferdinand Kettler (ženatý s Johannou Magdalenou, princeznou von Sachsen-Weißenfels) žil trvale v Gdańsku, stala se ovdovělá Anna faktickou vládkyní tohoto baltského knížectví. Na požádání Petra I. od té doby měla své sídlo v Jelgavě. Sedmnáctiletá dívka se však správou panství nezabývala a nechávala ji zcela na svých rádcích, nejprve pod kontrolou ruského zmocněnce P. M. Bestuževa-Rjumina. Ten nejen vládl knížectvím, ale patrně byl delší dobu i Anniným milencem.

V důsledku převzetí vlády nad knížectvím Annou Ivanovnou se země dostala do sféry moci Ruska, což znamenalo rozkolísání rovnováhy sil v této oblasti. Námitky proti tomu měl pruský král Fridrich Vilém I., který pojal plán mající za cíl převzetí knížectví pod nadvládu Hohenzollernů cestou dynastického sňatku. Podobně ovšem uvažovali i Wettinové i kuronská šlechta. Kuronské stavy začaly hledat sobě nového knížete a Anně Ivanovně manžela; našly ho v osobě Mořice Saského, který se chopil vlády v roce 1726, k sňatku s Annou však nedošlo pro intriky knížete Menšíkova, který sám měl zájem Kuronsko získat. Mořic však nevládl dlouho (do roku 1729), neboť se proti němu postavil jak polský Sejm, tak Rusko. Nakonec, v roce 1730, se vlády v Kuronsku přece jen ujal Ferdinand Kettler, který zde panoval do své smrti v roce 1737. Poté Anna Ivanovna, která se mezitím stala ruskou carevnou, prosadila za knížete kuronského svého favorita Ernesta Jana Bührena.

Ten vstoupil do Annina života přibližně v době, kdy sešlo z jejího sňatku s Mořicem Saským, a měl na ni ohromný vliv až do konce jejího života. Pomluvy zlých jazyků tvrdily, že byl původně Anniným podkoním, skutečnost však byla jiná: v roce 1718 nastoupil jako osmadvacetiletý dvořan do služby v kanceláři ovdovělé kněžny, stal se záhy správcem jednoho z panství a v roce 1727 plně vystřídal Bestuževa, a to nejen v úřadě, ale i v roli Annina favorita. Objevily se dokonce zvěsti, že mladší Bührenův syn, Karel Ernest (nar. 11. října 1718) měl být jeho synem od Anny. (Toto tvrzení obsahuje kniha knížete Dolgorukého, vydaná v roce 1788). Pro tuto domněnku není přímých důkazů, existuje však nepřímé svědectví: když Anna v lednu roku 1730 přesídlila z Mitavy do Moskvy převzít vládu nad říší, vzala chlapce s sebou, třebaže Bühren s rodinou zůstal v Kuronsku.

Ruská carevna[editovat | editovat zdroj]

Kabinet ministrů carevny Anny Ivanovny

Podle testamentu Kateřiny I. měly se po smrti mladého bezdětného cara Petra II. ujmout vlády společně dcery Petra Velikého a Kateřiny I. Anna Petrovna a Alžběta Petrovna. Anna Petrovna však zemřela ještě před Petrem II. a Alžběta zase - jako dcera "služky a cizinky" - nebyla vhod mocnému starému rodu Dolgorukovových; ti vyvolali zasedání Nejvyšší tajné rady a na něm prosadili uznání kněžny Anny Ivanovny ruskou carevnou a následně uvedli v život Dvanáct bodů (samoděržaví).

Po příjezdu do Ruska v roce 1730 Anna Ivanovna po své korunovaci v Moskvě vrátila status hlavního města Sankt Petersburgu. Sídlíc v městě nad Něvou, tak jako v případě Kuronska se nezajímala o státní záležitosti, zabývala se pouze dvorem, plesy, zábavami. Důležité posty ve státě zaujímali rádcové z řad německé šlechty, jejichž vlivu carevna zcela podléhala. Vládu v Rusku v jejím jméně spravoval Ernest Jan Bühren, který po obdržení titulu říšského hraběte změnil příjmení na Biron. Stál v čele Tajné kanceláře i tříčlenného Carského kabinetu, které si zcela podřídil. Blízké okolí carevny, k němuž náleželi mezi jinými Burkhard Christoph Münnich i Andrej Ivanovič Ostermann záhy odstavilo od vlády dosud všemocnou rodinu Dolgorukovových, která byla vypovězena na Sibiř. V Rusku započala vláda jednoho ministra, totiž Birona; toto období je zváno bironovština.

Za panování carevny Anny Ivanovny se značně rozšířila privilegia šlechty, Rusko vedlo válku s Tureckem, odstoupilo Persii pás území podél jižního pobřeží Kaspického moře, dobytý za Petra Velikého, prohrálo válku o následnictví na polském trůnu. Byla rovněž uzavřena Loewenwoldova smlouva (zvaná též smlouvou Tří černých orlů), v níž se Rusko, Rakousko a Prusko vzájemně zavazovaly, že nepřipustí návrat Stanisłava Leszczyńského na polský trůn nebo vládu Wettinů v Polsku.

Nástupci[editovat | editovat zdroj]

Bezdětná carevna Anna Ivanovna dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do Ruska svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou, dceru své sestry Kateřiny, a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala pravoslaví, nové jméno Anna Leopoldovna a ve svých jednadvaceti letech se v roce 1739 provdala za Antonína Ulricha z rodu brunšvických vévodů. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později – 17. října 1740 - carevna Anna Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, kuronský vévoda Bűhren (Biron). S podporou armády provedla matka malého Ivana VI. Anna Leopoldovna 8. listopadu 1740 převrat a Biron byl poslán do vyhnanství. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka. Vládu nikdy nepřevzal, nebot již následujícího roku nový palácový převrat otevřel cestu k ruskému trůnu druhorozené dceři Petra Velikého Alžbětě.

Anna Ivanovna byla pohřbena v Petropavlovském chrámu v Sankt Petersburgu.

Její desetileté panování bývá označováno jako temná epocha mezi vládou cara Petra Velikého a carevny Alžběty I.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Iwanowna na polské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
Petr II. Ruský
Znak z doby nástupu Ruský car
17301740
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ivan VI. Antonovič