Ivan VI. Antonovič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ivan VI. s matkou Annou Leopoldovnou

Ivan VI. (12. srpna 1740, Petrohrad - 4. července 1764), ruský car v letech 1740 – 1741. Carem se stal, když mu byly pouhé dva měsíce a sesazen z trůnu byl po čtrnácti měsících vlády, kterou jako regentka vykonávala jeho matka Anna Leopoldovna. Od této chvíle až do své tragické smrti byl Ivan vězněn.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Ivan VI. se narodil 12. srpna 1740. Jeho otcem byl bratranec Marie Terezie, brunšvicko-lüneburský vévoda Antonín Ulrich a matkou Alžběta Meklenburská, která po přijetí pravoslaví získala i nové jméno Anna Leopoldovna. Anna Leopoldovna byla neteří carevny Anny I. Ivanovny a vnučkou cara Ivana V.

Následník trůnu[editovat | editovat zdroj]

Bezdětná carevna Anna I. Ivanovna (vládla v letech 17301740) dlouho řešila problém s následnictvím trůnu a nakonec se rozhodla povolat do Ruska svou teprve třináctiletou neteř Alžbětu Meklenburskou (dceru své starší sestry Kateřiny) a za dědice vyhlásit jejího tehdy ještě nenarozeného syna. Alžběta přijala pravoslaví, nové jméno Anna Leopoldovna a ve svých jednadvaceti letech se v roce 1739 provdala za Antonína Ulricha z rodu brunšvických vévodů. V srpnu 1740 se vytoužený následník skutečně narodil. O dva měsíce později – 17. října 1740 - carevna Anna I. Ivanovna umírá a na trůn je dosazeno dvouměsíční dítě jako car Ivan VI., za něhož ovšem zpočátku vládl oblíbenec zemřelé carevny, kuronský vévoda Ernest Jan Biron. S podporou armády provedla matka malého Ivana VI. Anna Leopoldovna 8. listopadu 1740 převrat a Biron byl poslán do vyhnanství. Za Ivana VI. od této chvíle vládla jeho matka.

Krátké panování[editovat | editovat zdroj]

O rok později, v noci z 24. na 25. listopad proběhl další převrat a na trůn usedla dcera cara Petra I. Velikého jako Alžběta I. Petrovna. Rodina brunšvického vévody byla nejprve vypovězena, ale než k tomu došlo, bylo vypovězení změněno na internaci. Vévoda brunšvický byl nakonec s celou rodinou poslán do Solověckého kláštera na dalekém severu. Pro špatné počasí tam však nedorazili a zůstali v Cholmogorách u Archangelska. Malého cara od rodiny odtrhli a věznili zvlášť. Jelikož panovala obava, že by se jej mohl pokusit někdo osvobodit, byl ve svých šestnácti letech, tedy v roce 1756, převezen do šlisselburské pevnosti u Petrohradu.

Život ve vězení[editovat | editovat zdroj]

Ve společnosti několika důstojníků žil od této chvíle Ivan VI. pod novým jménem Ivan Grigorij ve zdech nedobytné pevnosti. Celoživotní věznění zanechalo na mladíkovi své následky - trpěl záchvaty zuřivosti, depresemi a halucinacemi. Po smrti carevny Alžběty I. nechal nový car Petr III. Ivanův vězeňský režim ještě zostřit. Sám Petr III. se ovšem zanedlouho ocitl ve vězení, kde byl následně zavražděn a na trůn usedla jeho žena jako carevna Kateřina II. Ta si nechala v roce 1762 Ivana předvést a vedla s ním rozhovor. Poté potvrdila instrukci Petra III. a zopakovala příkaz, který dala před lety Alžběta I. – v případě nemoci neposkytovat tomuto vězni lékařskou pomoc. Byl vydán ještě jeden příkaz. Pokud by se někdo pokusil Ivana osvobodit, měl být Ivan neprodleně zbaven života.

Ivanova smrt[editovat | editovat zdroj]

4. července 1764 došlo ve šlisselburgské pevnosti ke vzpouře, kterou vedl velitel stráže Vasilij Mirovič. Ten zajal velitele pevnosti a vzbouřené vojáky vedl do části, kde byl vězněn Ivan. Dva strážci, kteří Ivana hlídali - poručík Čekin a kapitán Vlasjev - však stačili splnit carevnin příkaz: Ivan VI. byl ve věku pouhých čtyřiadvaceti let ve své cele zavražděn. Na jeho těle bylo nalezeno osm ran šavlí. Dodnes není jisté, zda nebylo celé spiknutí uměle vyvoláno s cílem zlikvidovat nepohodlného právoplatného dědice trůnu. Jisté je, že oba vrazi byli bohatě odměněni a získali doživotní služné. Vůdce povstání Mirovič byl však v září 1764 popraven.

Předchůdce
Anna I.
Greater Coat of Arms of the Russian Empire 1700x1767 pix Igor Barbe 2006.jpg Ruský car
1740 - 1741
Greater Coat of Arms of the Russian Empire 1700x1767 pix Igor Barbe 2006.jpg Nástupce
Alžběta I. Petrovna