Fjodor III. Alexejevič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fjodor III. Alexejevič
Ruský car
Feodor III of Russia.jpg
Doba vlády 16761682
Narození 30. května/9. června 1661
Moskva
Úmrtí 27. dubna/7. května 1682 (20 let)
Moskva
Předchůdce Alexej I. Michajlovič
Nástupce Ivan V. Alexejevič a Petr I. Veliký
Manželky Agafja Semjonovna Grušecká
Marfa Matvejevna Apraksina
Rod Romanovci
Otec Alexej I. Michajlovič
Matka Marie Iljinična Miloslavská

Fjodor III. Alexejevič (30. května/9. června 1661 — 27. dubna/7. května 1682) byl ruský car z dynastie Romanovců (16761682), syn cara Alexeje I. Michajloviče a carevny Marie Iljiničny, rozené Miloslavské, starší polorodý bratr Petra Velikého.

Osobnost[editovat | editovat zdroj]

Fjodor Alexejevič byl velmi slabé konstituce a nemocen (jako všichni synové Alexeje Michajloviče od Marie Miloslavské), jako dítě trpěl paralýzou, která deformovala jeho tělo (předpokládá se, že nemoc, jež to způsobila, byly kurděje). Nadán výrazným intelektem a obdařen ušlechtilou povahou obdržel vynikající vzdělání; jeho učitelem byl mnich Simeon Polockij, jeden z nejvzdělanějších lidí té doby, který mu kromě jiného vštípil náklonnost ke všemu polskému. Široce vzdělaný člověk, jeden ze zakladatelů Slovansko-řecko-latinské akademie; plynně hovořil polsky a latinsky; miloval hudbu a zpěv.

Car[editovat | editovat zdroj]

Následníkem se stal po smrti svého o sedm let staršího bratra Alexeje, který zemřel, když bylo Fjodorovi devět let (v roce 1670), na carský trůn usedl v patnácti letech po smrti svého otce Alexeje I. Michajloviče 27. dubna/7. května 1676 (korunovace proběhla 18./28. června téhož roku) a panoval do svého předčasného skonu v roce 1682.

Jeho krátká vláda byla ve znamení důležitých událostí a reforem. V roce 1678 bylo provedeno všeobecné sčítání lidu; v roce 1679 zavedeno uvalení přímých daní jednotlivým uživatelům půdy (které zvýšilo útlak poddaných). Ve vojenských záležitostech podnikl Fjodor několik kroků k modernizaci: v roce 1682 bylo zrušeno armádu paralyzující mestničestvo (systém obsazování vyšších státních funkcí a úřadů podle urozenosti kandidátů nebo funkcí držených jejich předky); tím byl položen konec nebezpečnému zvyku bojarů a dvořanů brát v potaz zásluhy předků při obsazování funkcí a míst. Pro uchování památky předků byly zavedeny rodoslovné knihy. Nového rozmachu doznaly pluky inozemnogo stroja (vojenské oddíly zformované z cizinců, kozáků aj.). Zrušeny byly některé nejdrastičtější tresty, zvětšeny kompetence knížat při současném zmenšení počtů úřadů.

Fjodor chtěl urovnat vztahy s Polskem, a proto prodloužil v roce 1678 Andrušovské příměří a deklaroval přání uzavřít mír. Neubránil se však válce s Tureckem, když hejtman Doroszenko, vazalsky připoután k Osmanské říši, se pokusil podřídit si celou levobřežní Ukrajinu. Tato rusko-turecká válka proběhla v letech 16761681, Rusko v ní válčilo na ukrajinském území s Osmanskou říší spojenou s Krymským chanátem. Válka skončila uznáním práv Ruska na území levobřežní Ukrajiny a zákazem osídlování tzv. Divokých polí (starý polský název pro Záporoží) na jihu Ukrajiny.

Podle carova nařízení bylo otevřeno Zaikonospasskoje učilišče – akademie věd při Zaikonospasském klášteře, kde schopní učenci, přednášeli vše, co výslovně nezakazovala ortodoxní církev. Pokračovaly represe proti staromilcům, jmenovitě byl s nejbližšími stoupenci upálen protopop Avvakum, předpověděvší před smrtí brzkou carovu smrt.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Marfa Matvejevna Apraksinová

28. června 1680 se Fjodor oženil s polskou dvořankou Agafjou Semjonovnou Grušeckou. Pod vlivem této první carovy ženy se výrazně změnil styl života carského dvora: na moskevském dvoře se začaly holit vousy a nosit "německé šaty", tj. západoevropská móda. Za panování Fjodora byla jazykem carského dvora polština.

Carevna Agafja zemřela v létě roku 1681 při porodu jejich prvního dítěte - careviče Ilji; chlapeček záhy zemřel rovněž. Nedlouho po Agafjině smrti (v říjnu 1681) uzavřel car druhý sňatek s Marfou Matvejevnou Apraksinovou, sestrou budoucího stoupence Petra Velikého admirála Apraksina.

Smrt a nástupci[editovat | editovat zdroj]

Fjodor Alexejevič skonal bezdětný 27. dubna roku 1682 ve věku 20 let, aniž by zanechal rozhodnutí stran následnictví trůnu; zpráva o jeho smrti vyvolala v Moskvě povstání. Pochován byl v Archangelském chrámu moskevského Kremlu.

Po Fjodorově smrti spravovala v letech 1682-1689 vládu v Rusku jako regentka jeho bratří Ivana a Petra jejich sestra Sofie Alexejevna.

Hodnocení[editovat | editovat zdroj]

Fjodor byl stejně jako jeho otec velmi zbožný člověk; byl také prvním carem, který se strojil po západním způsobu. Za jeho vlády se Rusko začalo přibližovat Evropě. Jeho následovníci pak v tomto procesu dále pokračovali. Přes svoje mládí a krátkou dobu, jež mu byla dopřána, zavedl v Rusku řadu změn a reforem.

Hlavní rozdíl mezi reformami cara Fjodora a pozdějšími reformami Petra Velikého spočíval v tom, že zatímco reformy prvního byly zaměřeny - třebaže ne výlučně - ku prospěchu církve, reformy Petrovy směřovaly k rozvoji státu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Фёдор III Алексеевич na ruské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Feodor III of Russia ve Wikimedia Commons

Ruský car
Předchůdce:
Alexej I. Michajlovič
16761682
Fjodor III. Alexejevič
Nástupce:
Ivan V. Alexejevič, Petr Veliký