Alexej Nikolajevič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexej Nikolajevič
Jeho Imperátorská Výsost Cesarevič ruský, velkokníže finský, princ polský, etc...
80mpx
Cesarevič Alexej jako desátník ruské carské armády, 1916
Úplné jméno Alexej Nikolajevič Romanov
Narození 12. srpna 1904
Petrodvorec, Ruské impérium
Úmrtí 17. července 1918
Jekatěrinburg, RSFSR
Pochován Katedrála sv. Petra a Pavla, Petrohrad, Ruská federace
Rod Holstein-Gottorp-Romanov
Otec Mikuláš II.
Matka Alexandra Fjodorovna

Alexej Nikolajevič, cesarevič ruský (rusky: Цесаревич Алексей Николаевич Poмaнoв Cesarevič Aleksej Nikolajevič Romanov), plný titul: Následník trůnu, cesarevič a velkokníže (rusky: Наследник-Цесаревич и Великий Князь Naslědnik-Cesarjevič i Velikij Kňaz) (12. srpna 190417. července 1918), z dynastie Holstein-Gottorp-Romanov, byl cesarevičnásledník trůnuRuského impéria, nejmladší potomek a jediný syn cara Mikuláše II. a jeho ženy Alexandry Fjodorovny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alexej se narodil 12. srpna 1904 (30. července podle juliánského kalendáře) v Petrodvorci. Jeho narození bylo oznámeno třemisty výstřely z děl Petropavlovské pevnosti. Byl nejmladším z pěti dětí carského páru a jediný chlapec. Jeho staršími sestrami byly velkokněžny Olga, Taťána, Marie a Anastázie. Jako chlapec se podle platného následnického práva stal automaticky následníkem trůnu.

Alexej byl pokřtěn 3. září 1904 v kapli petrodvoreckého paláce. Jeho hlavními kmotry byli jeho babička z otcovy strany a jeho prastrýc, velkokníže Alexej Alexandrovič. Mezi dalšími kmotry byli jeho nejstarší sestra Olga, jeho praděd, král Kristián IX., dále britský král Eduard VII., Jiří, Princ z Walesu a německý císař Vilém II. Jelikož v té době bylo Rusko ve válce s Japonskem, všichni vojáci a důstojníci Ruské armády a námořnictva byli jmenováni čestnými kmotry.[1] Podle slov Mikuláše II. carský pár vybral jméno Alexej jednak proto, aby byla přerušena tradice dávat nejstarším synům jméno Alexandr nebo Mikuláš, ale především k poctě cara, kterého si Mikuláš II. nejvíce vážil, Alexeje I. Michajloviče. Svými blízkými byl nazýván Aljoša (Алёша) nebo Ljoška (Лёшка).

Nemoc[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředně po narození vypadal Alexej jako zdravý, silný chlapec. Záhy však, již v průběhu podzimu, se u dvouměsíčního chlapečka objevilo silné krvácení z pupíku a byla diagnostikována hemofilie, porucha srážlivosti krve, kterou zdědil po matce (nositelkami genu byly některé dcery a vnučky britské královny Viktorie). Fakt, že carevičova těžká choroba má původ v dědičné zátěži na její straně, vyvolal u carevny těžké deprese. Ve snaze vyléčit či zmírnit carevičovu chorobu přijala na dvůr mystika Grigorije Rasputina. Těžkou krizi prodělal chlapec v roce 1912, když při pádu z loďky se silně uhodil do boku; vzniklý hematom se dlouho nevstřebával a dítě bylo na pokraji smrti.

Zavraždění[editovat | editovat zdroj]

Po revoluci v únoru roku 1917 byl car Mikuláš II. donucen 2. března zříci se trůnu, a to nejen za sebe, ale i za své děti. Rozhodnutí předcházela konzultzace s lékaři, kteří mu sdělili, že s hemofilií je sice možno žít dlouhý život, ten však závisí na jakékoli nešťastné náhodě. Mikulášovým následníkem se stal jeho mladší bratr, velkokníže Michail Alexandrovič.

V srpnu 1917 byla celá carská rodina odvezena do sibiřského města Tobolska, kde prožila celkem klidné období. V dubnu roku 1918 však byla převezena do Jekatěrinburgu, kde byly podmínky podstatně přísnější. Zde se stala Alexejovi nehoda - upadl se schodů tak nešťastně, že v důsledku úrazu nemohl chodit.

V důsledku dalšího vývoje revoluce byla celá carská rodina včetně Alexeje v noci ze 16. na 17. července 1918 v Jekatěrinburgu zastřelena. Vrahem Alexeje byl Jakov Jurovskij, velitel popravčí čety, který ještě před tím zastřelil Alexejova otce a poté jeho sestru Taťánu.

V roce 2008 potvrdil genealogický test DNA, provedený experty z USA, že ostatky, nalezené v srpnu roku 2007 poblíž Jekatěrinburgu a předběžně identifikované jako ostatky careviče Alexeje a jeho sestry Marie, náleží skutečně těmto carským dětem.

V roce 2000 byl také společně s nimi pravoslavnou církví kanonizován jako „strastotěrpěc”.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Baroness Sophie Buxhoeveden, The Life and Tragedy of Alexandra Feodorovna, 1928.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Alexei Nikolaievich of Russia ve Wikimedia Commons