Juliánský kalendář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Juliánský kalendář je kalendář, který v roce 46 př. n. l. zavedl Julius Caesar. Tento kalendář byl reformou starořímského kalendáře a byl koncipován jako sluneční kalendář.

Drobná úprava kalendáře (změna počtu dnů některých měsíců) proběhla za císaře Augusta. Za křesťanské éry byl pak rok 1 stanoven podle doby předpokládaného narození Krista. Takto upravený kalendář platil až do 16. století, kdy jej začal nahrazovat Gregoriánský kalendář.

Předpoklady[editovat | editovat zdroj]

Starořímský kalendář v době republiky měl dvanáct měsíců tvořících dohromady 355 dnů. Pro vyrovnání s tropickým rokem se přibližně každý druhý rok vkládal pomocný měsíc Mercedonius o 28–29 dnech, a to „dovnitř“ měsíce Februaria – 5 dnů před jeho konec. Neexistovalo pravidlo pro vkládání Mercedonia ani pro jeho délku, stanovovali je určení kněží (pontifikové) podle svého uvážení a libovůle. Tak se stalo, že v době občanských válek na sklonku republiky, došlo k vynechání měsíců a rok se zcela rozešel s tropickým.

Julius Caesar využil znalostí alexandrijských astronomů, kteří určili délku roku na 365,25 dne a navrhli i schéma vyrovnávání kalendáře – obyčejný rok měl mít 365 dnů a každý 4. rok měl být o 1 den delší (přestupný rok).

Juliánský kalendář respektoval větší část římských zvyklostí (jako je počet dní jednotlivých měsíců), které tak vlastně přešly i do gregoriánského kalendáře.

Tento návrh je znám jako Kánobský kalendář nebo kalendář Kánobského dekretu. Alexandrijský učenec Sósigenes z Alexandrie pak provedl syntézu římského a alexandrijského kalendáře.[1] Jména měsíců zůstala stejná, délky se změnily, Mercednius byl vypuštěn zcela a na jeho místo v měsíci Februariu měl být vkládán přestupný den. Podle římského dopředného počítání dnů následoval po 6. dnu před březnovými Kalendami – a tak ho nazvali dnem dvojšestým (dies bissextus Cal. Martiae). Odtud označení v ruštině visokos a visokosnyj god, ve francouzštině bissextile.

Problémem tohoto kalendáře bylo, že tropický rok netrvá přesně 365,25 dne, ale 365,24220 dne, což způsobilo nepřesnost, která znamenala, že se juliánský kalendář oproti realitě opozdil o jeden den za 133-134 let. V 16. století začalo být opoždění výrazně patrné, což se projevovalo především na dnech rovnodennosti. Proto roku 1582 vyhlásil papež Řehoř XIII. bulou Inter gravissimas reformu kalendáře. Takto reformovaný kalendář získal název gregoriánský kalendář.

Používání juliánského kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Zavedení[editovat | editovat zdroj]

Julius Caesar využil toho, že byl (kromě mnoha jiných funkcí) i Pontifikem maximem - neboli nejvyšším knězem s právem určovat délku roku. To mu umožnilo prodloužit poslední rok starého kalendáře tak, aby počátek nového kalendáře odpovídal předchozím zvyklostem. Rok 708 A.U.C. (46 př. n. l.) pak byl prodloužen o 85 dní na 445 dní a byl proto nazýván rokem zmatků.

Změny[editovat | editovat zdroj]

Tím ale zmatky neskončily. Kněží, kteří se měli starat o počítání času, nepochopili pravidla juliánské reformy a vkládali přestupný den ne každý čtvrtý, ale již každý třetí rok. To bylo podle Macrobia způsobeno inkluzivním počítáním přestupných let. Kněží počítali poslední rok čtyřletého cyklu zároveň za první rok dalšího cyklu.

Tomu učinil přítrž císař Augustus roku 8 př. n. l.. Rozhodl, že se nastřádaná nepřesnost odstraní tím, že se až do roku 8 n. l. nebudou přestupné roky zařazovat.

Za císaře Augusta dále proběhla menší změna v názvech délkách měsíců. Tím byl porušen původní princip střídání měsíců po 31 a 30 dnech (únor v nepřestupných letech 29). 7. měsíc byl pojmenován po Caesarovi Julius, 8. měsíc pak po novém císaři Augustovi. Aby nový císařský měsíc nepatřil mezi kratší, byl prodloužen ze 30 na 31 dnů. 4 měsícům na konci roku se změnil počet dnů tak, aby se opět střídala jejich délka. Tím ale narostla délka druhého pololetí o jeden den. Chybějící den byl proto odebrán únoru.

Od doby panování císaře Augusta zůstal kalendář prakticky nezměněn až do konce 16. století, kdy Řehoř XIII. nařídil jeho úpravu na gregoriánský kalendář. Tato změna probíhala v Evropě během staletí postupně a v některých zemích (Rusko) se juliánský kalendář používal až do počátku 20. století.

Zrušení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1582 se namísto juliánského kalendáře začal používat kalendář gregoriánský. Tehdy došlo k jeho postupnému opuštění juliánského kalendáře v římskokatolických zemích, nekatolické země sice přijímaly nový kalendář pomaleji, ale přesto se poměrně rychle prosadil i zde (Čechy 6. ledna 1584, Slezsko 12. ledna 1584 a Morava 3. října 1584).

Největší odpor vyvolalo zrušení juliánského kalendáře u pravoslavné církve, která již v roce 1583 vydala Dokument Sigillion, což je odmítnutí změn v kalendáři. Pravoslavné země tedy používaly dlouhodobě juliánský kalendář. Některé z těchto zemí od jeho využívání upustily až ve 20. století (např. Rusko až v roce 1918).

Do dnešní doby je juliánský kalendář využíván jako církevní kalendář některých pravoslavných církví.

Fungování juliánského kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Juliánský kalendář má přísné řazení obyčejných a přestupních let, což způsobuje jednak jeho nepřesnost, ale zároveň vede k jistým zákonitostem, které mají své výhody. Díky pravidelnosti je stejný počet přestupných let v průběhu všech století. Proto v něm platí, že po dvaceti osmi letech dochází k opakování vztahu mezi dnem v týdnu a datem. Dále se po devatenácti letech opakuje vztah mezi dny v měsíci a lunárním cyklem. Z náboženského hlediska má význam i to, že se Velikonoce stávají periodickými s periodou 532 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Juliánské datum

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RÜKL, Antonín. Atlas Měsíce. Praha : Aventinum, 1991. ISBN 80-85277-10-7. Kapitola Arago, s. 96/35.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Výběr ze stati arch. Rafaila Karelina a A. G. Čchartišvili, doktora matematicko-fyzikálních věd, učitele na Matematické státní univerzitě; sborník Kalendářní otázka; Moskva, Sretenský monastýr, 2000