Kalendář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kalendář (lat. calendarium, od calendae, původně svátky novoluní) je abstraktní systém pro členění času a orientaci v čase v periodách dnů a delších. V odvozeném smyslu také roční rozvrh dní, týdnů a měsíců, tištěný nebo elektronický - například nástěnný nebo stolní kalendář – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků a jmenin. Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy, označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení.

Kalendářní deska staroměstského orloje

Kalendářní systém[editovat | editovat zdroj]

Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data. Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy stanovuje:

  1. počátek (konec) dne
  2. pravidelné členění roku na menší části,
  3. počátek roku (Nový rok) a konečně
  4. počátek letopočtu (éry).

Moderní kalendář pokládá za počátek dne půlnoc, kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, za počátek roku klade 1. leden (10 dní po zimním slunovratu) a za počátek letopočtu domnělý rok narození Ježíše Krista. Každý rok, jehož poslední dvojčíslí (nebo pokud se rovná nule, pak první dvojčíslí) je dělitelné čtyřmi, je přestupný, to jest má druhý měsíc o jeden den delší (29. únor). V této podobě byl poprvé vyhlášen papežem Řehořem XIII. roku 1582 a proto se někdy nazývá gregoriánský (Řehoř = Gregorius).

Kalendářní členění roku se zakládá na počítání astronomických cyklů, které se pravidelně opakují:

Nejnápadnější z nich je ovšem denní pohyb Slunce, který používají shodně všechny známé kalendáře. Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s přesností lepší než jednoho dne. Zejména pro zemědělský život je však důležitější roční pohyb Slunce, který se stanovuje mnohem obtížněji a jeho perioda není s periodou Měsíce soudělná. Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů.

Hlavní typy[editovat | editovat zdroj]

Podle toho, kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost, se obvykle rozlišuje:

  1. Lunární kalendář, patrně nejstarší, založený na pozorování měsíčních fází. Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom, že měsíční fáze je zřetelně vidět. Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne (přibližně) sedmidenní týden, v němž se jednotlivé dny daly přiřadit hlavním nebeským tělesům a božstvům, jak o tom dodnes svědčí např. anglické názvy. Jiné zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible (Gn 1). Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer (za soumraku) a protože 12 měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů, vkládá se čas od času jeden přestupný měsíc, aby rozdíl mezi kalendářem a roční dobou nebyl příliš nápadný. Krajním příkladem je islámský kalendář, který na sluneční rok úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne“, ovšem stopy lunárního kalendáře se zachovaly i jinde.
  2. Vyspělejší zemědělské kultury potřebují přesnější celoroční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář, jehož základem je tropický rok, doba oběhu Země okolo Slunce (365,25 dne). Rok se dělí na čtyři roční období, oddělená rovnodennostmi a slunovraty, jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti. Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den. Čistě sluneční kalendář však není praktický a téměř vždy se kombinuje s prvky kalendáře měsíčního.
  3. Tak vzniká smíšený, lunisolární kalendář. Základem je sluneční rok, je však rozdělen na kalendářní měsíce, které bývají různě dlouhé a mají se skutečným oběhem Měsíce málo společného. Jiné řešení spočívá v tom, že se 11 dnů na konci roku do žádného měsíce nepočítá. Nezávisle na ročním a měsíčním cyklu probíhá cyklus týdnů, další prvek, pocházející z lunárního kalendáře.

Do kategorie lunisolárních kalendářů patří současný občanský čili gregoriánský kalendář, jeho předchůdce juliánský kalendář i staré kalendáře čínský, egyptský, Indický, makedonský, perský, japonský a do jisté míry i židovský kalendář.

Počátek roku a letopočet[editovat | editovat zdroj]

Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou, kde se vedou záznamy a účty, platí daně a podobně. Počátkem roku bývaly buď jarní svátky (snad hlavně u pastevců), anebo dožínky, slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu. Odtud pochází i dnešní začátek školního roku, kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní.

Letopočet se ve starých říších počítal od nastoupení současného panovníka na trůn (jako dodnes v Japonsku), ale ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly, nýbrž jmenovaly podle konsulů. Mezi nejstarší letopočty patří počítání Olympiád (od 776 př. n. l.) a letopočet ab urbe condita, „od založení města“ Říma (753 př. n. l.). Křesťanský letopočet od narození Krista, který se dnes všeobecně užívá, vypočetl jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500, prosadil se však až od 9. století a papežská kancelář jej začala užívat až po roce 1000. Přesné datum narození Kristova sice není známo, velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve. Islámský letopočet (Mohamedův útěk z Mekky do Mediny, hidžra, 622) vznikl v 7. století, židovský letopočet „od stvoření světa“ výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku.

Reformy kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Rok se původně členil svátky a slavnostmi, takže kalendář úzce souvisel s náboženstvím a byl vždy konzervativní: gregoriánskou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918. Základem současných kalendářů je pravidelné členění roku na měsíce a týdny, přes něž se překládají „pohyblivé svátky“ (Velikonoce, Svatodušní svátky, Roš ha-šana, ramadán a pod.), tradičně odvozované od Měsíce, ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem. Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18. století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře. Jedním z prvních byl francouzský revoluční kalendář (viz níže), který se však neprosadil a brzy zanikl, podobně jako sovětský pokus ze 30. let.

Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující:

  • aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné;
  • aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem;
  • aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá.

Obvykle se navrhuje, aby se na konci roku zařazoval jeden den (v přestupném roce dva), který by nebyl součástí týdne ani měsíce. Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi, takže rok může souhlasit s cyklem týdnů, a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech, ostatní o 30 dnech. Jiný, radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny".[1]

Ač se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60. letech 20. století se dokonce zdálo, že je mezinárodní organizace schválí, nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo.

Významnější kalendářní systémy[editovat | editovat zdroj]

Aztécký kalendář (Replika)

Egyptský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Egyptský kalendář.

Jeden z nejstarších kalendářů vznikl pro účely účetnictví a daňové evidence. Rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem“, roku 266 př. n. l. zavedl Ptolemaios III. přestupné roky. Ptolemaiův kalendář byl základem kalendáře juliánského,

Řecký kalendář[editovat | editovat zdroj]

Řecký den začínal východem slunce. Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech. Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech, v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní. Počátkem letopočtu byl první den první olympiády (8. červenec r. 776 př. n. l..) Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem. Od 87. olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv. Metonův 19letý cyklus a od 3. roku 112. olympiády 76letý Kalipův cyklus, který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den.

Mayský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mayský kalendář.

Mayský letopočet začínal rokem 3114 př. n. l. (podle Thompsonovy korelace) a pracoval s cykly po 5119 letech, „Velkými roky“. Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let. Mayské datum pro tento den totiž je 13.0.0.0.0 4 Ahau 3 Kankin, zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př. n. l. bylo 0.0.0.0.0 4 Ahau 8 Cumhu, někdy označované jako 13.0.0.0.0. A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin.

Římský kalendář (Rekonstrukce podle nálezu v Antiu, asi 60 př. n. l.)

Juliánský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Juliánský kalendář.

Juliánský kalendář zavedl v Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př. n. l.; měl 12 měsíců po 29, 30 nebo 31 dnech, dohromady 365 dnů s tím, že každý čtvrtý rok je přestupný a přidává se jeden den na konec měsíce února. Sedmý měsíc roku, náš červenec, byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus, dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní. Délka kalendářního roku je mezi siderickým (hvězdným) rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný (siderický) rok. Kvůli kumulované odchylce od slunečního (tropického) roku vznikl Gregoriánský kalendář. Juliánský kalendář dodnes používá většina pravoslavných křesťanů a používá se i v astronomii.

Židovský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Židovský kalendář.

Den začíná západem slunce, již z Bible (Gn 1) má týden sedm dnů (od posledního dne, který se nazýval „šabat“, pochází naše sobota). Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě. Roky se dělí na jednoduché (353, 354 nebo 355 dnů) a přestupné (382, 384, nebo 385 dnů) a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé. Jednoduché, normální mají 12 měsíců. V přestupných letech se mezi 6. měsíc (adar) a 7. měsíc (nizan) zařazoval přestupný měsíc - veadar. Začátek roku byl určován „modelem“ tj. novoluním, které je nejbližší podzimní rovnodennosti. Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7. říjen 3671 př. n. l., což je také první rok první epochy (tišry); tento letopočet se však objevuje až ve středověku.

Gregoriánský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Gregoriánský kalendář.

Gregoriánský kalendář vznikl reformou papeže Řehoře (Gregor) XIII. v r. 1582, když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní. Počet přestupných let byl zredukován tak, že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty. Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná. Snahy o vytvoření tzv. věčného kalendáře, kde by odchylka neexistovala, mají tedy spíše akademickou povahu.

Islámský[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islámský kalendář.

Islámský kalendář je výjimečný tím, že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce, běžné i v daleko jednodušších kulturách, korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje. Byl zaveden chalífou Umarem roku 637, počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 (hidžra).

Liturgické kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria, zvláštní význam měl až do 20. století římský kalendář se jmény světců. Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje. Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší, pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností. Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti, které nezačínají půlnocí, ale již západem slunce předchozího dne (tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer).

Francouzský revoluční kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Francouzský revoluční kalendář.

Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24. listopadu 1793 během tzv. jakobínské diktatury, tedy ve 3. fázi Velké francouzské revoluce. Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky (1792), rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců: Podzim: vendémiaire (měsíc vinobraní), brumaire (měsíc mlh), frimaire (měsíc jinovatky), Zima: nivôse (měsíc sněhu), pluviôse (měsíc dešťů), ventôse (měsíc větrů), Jaro: germinal (měsíc rašení), floréal (měsíc květů), prairial (měsíc luk), Léto: messidor (měsíc žní), thermidor (měsíc horka, koupelí), fructidor (měsíc plodů). Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech (dekády). Dny se jmenovaly podle praktických věcí, potřebných k životu (den ovoce, lilku, …). Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti“, tj. Rozumu se slavil v červnu. Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky, nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně. Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804.

Hypotetický keltský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky, tak zvaný kalendář z Coligny. Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky, podle jiných gallský (keltský) kalendář, o němž se zmiňují latinští autoři (César, Plinius mladší). Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech, kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce. Den začínal večer, měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností. Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci“ (srv. anglické fortnight). S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" (a Stonehenge atd.) množství spekulací, které se však vesměs nedají věrohodně podložit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/414302-kalendar

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hlaváček, I. a kol., Vademecum pomocných věd historických. Jinočany : H&, 1997 - 448 s. ISBN 80-86022-09-9
  • Kotulová, Eva: Kalendář an1eb kniha o věčnosti a času. Nakladatelství Svoboda, Praha 1978, vyd. 1., 192 s.
  • Ottův slovník naučný, heslo Kalendář. Sv. 13, str. 777
  • Sokol, J.: Čas a rytmus. 2. vyd. Oikumene, Praha 2004, 332 str. ISBN 80-7298-123-4