Kalendář

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Kalendář (lat. calendarium, od calendae, původně svátky novoluní) je abstraktní systém pro členění času a orientaci v čase v periodách dnů a delších. Jeho smysl a vznik je od počátku lidstva stejný - slouží organizaci života a kooperaci lidí v čase, zvláště pro účely náboženské, hospodářské i politické, zaznamenané v účetnictví, majetkové a daňové evidenci. V tom se smysl kalendáře dodnes nezměnil.

V odvozeném smyslu je kalendářem také rozvrh dní, týdnů a měsíců na určitý rok, tištěný nebo elektronický - například nástěnný nebo stolní kalendář – anebo rozvrh událostí vůbec či svátků a jmenin, umožňující plánovat. Protože v tištěných kalendářích bývala i četba pro široké vrstvy, označuje se jako kalendář také žánr lidového čtení.

Kalendářní deska staroměstského orloje

Kalendářní systém[editovat | editovat zdroj]

Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data. Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy stanovuje:

  1. počátek (konec) dne
  2. pravidelné členění roku na menší části,
  3. počátek roku (Nový rok)

Kalendář v širším chápaní zahrnuje také řazení a označování roků, letopočet a jeho počátek - éru. Za počátek našeho letopočtu byl stanoven domnělý rok narození Ježíše Krista.

Moderní kalendář kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, pokládá za počátek dne půlnoc, počátek roku klade na 1. leden, 10 dní po zimním slunovratu.

Letopočet se také promítá do současně nejrozšířenějšího gregoriánského kalendáře při výpočtu přestupných let, to jest roků, které mají druhý měsíc (únor) o jeden den delší (29. únor). Přestupný je každý rok, jehož poslední dvojčíslí kromě dvojité nuly je dělitelné čtyřmi. Pokud se poslední dvojčíslí roku rovná nule, pak je přestupný, pokud je dělitelné čtyřmi dvojčíslí století. V této podobě byl poprvé kalendář vyhlášen papežem Řehořem XIII. roku 1582 a proto se nazývá gregoriánský (Řehoř = Gregorius).


Kalendářní členění roku se zakládá na počítání tří astronomických cyklů, které se pravidelně opakují:

Z nich nejnápadnější, nejzřetelnější je denní zdánlivý pohyb Slunce, na němž jsou shodně založeny všechny kalendáře. Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s vysokou přesností. Oběh Země kolem slunce a zdánlivé obraty slunce, tak důležité pro zemědělství a obchod, se stanovují mnohem obtížněji a navíc tato roční perioda není s periodou fází Měsíce soudělná. Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů.

Hlavní typy[editovat | editovat zdroj]

Podle toho, kterému z hlavních cyklických pohybů dává přednost, se obvykle rozlišuje:

Lunární kalendář[editovat | editovat zdroj]

Lunární kalendář je patrně nejstarší a zakládá se na pozorování měsíčních fází. Jeho hlavní výhoda spočívá právě v tom, že měsíční fáze je zřetelně vidět na obloze. Den v lunárním kalendáři začíná obvykle večer (za soumraku), kdy lze Měsíc pozorovat.

Solární kalendář[editovat | editovat zdroj]

Zemědělské kultury potřebují roční plánování a užívají sluneční čili solární kalendář, jehož základem je rok resp. tropický rok, doba oběhu Země okolo Slunce, přibližně 365,25 dne. Rok se dělí rovnodennostmi a slunovraty na čtvrtiny, čtyři roční období, jejichž přesné určení však už vyžaduje jisté znalosti. Den začínal obvykle na úsvitu a jednou za čtyři roky se vkládal přestupný den. Čistě sluneční kalendář však není praktický, roční období jsou příliš dlouhá. Proto se téměř vždy kombinuje s prvky kalendáře měsíčního.

Lunisolární kalendář[editovat | editovat zdroj]

Protože 12 astronomických měsíčních cyklů je jen asi 354 dnů, řeší se vždy rozpor počítání dnů v kalendáři, aby se srovnal rozdíl mezi čistě lunárním kalendářem a roční dobou a tím se solárním kalendářem. Tím se ovšem naruší sledování měsíčního cyklu a z "měsíce" se stává formální kalendářní měsíc. Pravý, astronomický měsíc pak označujeme jako "lunární" (astronomický) měsíc.

Do kategorie lunisolárních kalendářů patří prakticky všechny známé kalendáře s výjimkou islámského a thajského:

Naopak např. islámský kalendář zůstal čistě lunární, na shodu se slunečním rokem úplně resignoval a každých asi 32 let se o rok „předběhne“.

Počátek roku[editovat | editovat zdroj]

Přesný počátek roku a letopočet nabývají na významu ve vyspělejších civilizacích s kněžskou či písařskou vrstvou, kde se vedou záznamy a účty, platí daně a podobně. Počátkem roku bývaly buď jarní svátky (snad hlavně u pastevců), anebo dožínky, slavnost ukončení sklizně a poděkování za úrodu. Odtud pochází i dnešní začátek školního roku, kdežto náš začátek občanského roku je o 4 měsíce odložen a původně znamenal lhůtu pro zaplacení daní.

Počátek letopočtu[editovat | editovat zdroj]

Počátek letopočtu se nazývá epocha, dobu od epochy pak odborníci označují jako éru. Stanovoval se velmi různě.

  • Letopočet se ve starých říších počítal např. od nastoupení současného panovníka na trůn, jako dodnes v Japonsku, a ještě ve starém Římě se roky nečíslovaly, nýbrž jmenovaly podle konsulů.
  • Mezi nejstarší letopočty patří starořecký s počítáním čtyřletí olympiád (od 776 př. n. l.) a římský letopočet ab urbe condita, „od založení města“ Říma (753 př. n. l.).
  • Křesťanský letopočet od narození Krista, který se dnes všeobecně užívá, vypočetl jinak málo známý mnich Dionysius Exiguus kolem roku 500, prosadil se však až od 9. století a papežská kancelář jej začala užívat dokonce až po roce 1000. Přesné datum narození Kristova není známo, velmi pravděpodobně to však bylo o čtyři až sedm let dříve, tj. již před naším letopočtem.
  • Islámský letopočet od Mohamedova útěku z Mekky do Mediny, hidžra, 622) vznikl již v 7. století
  • Židovský letopočet spočítali učenci „od stvoření světa“ vlastním výpočtem z údajů v Bibli až ve středověku.

Týden[editovat | editovat zdroj]

Rozdělením měsíčního cyklu na čtvrti vznikne sedmidenní týden. Náboženské zdůvodnění pro sedmidenní týden podává Bible (Gn 1) jako obdoba pracovního období Tvůrce světa. V týdnu se jednotlivé dny zpravidla pojmenovávají, například přiřazením hlavním nebeským tělesům a božstvům, jako v antickém Římě, jak o tom dodnes svědčí názvy v mnoha evropských jazycích. České názvy jsou pořadové (úterý, čtvrtek a pátek), podle jejich pořadí, podle středu (pracovního) týdne "středa" a závěrečné s tradičním názvem "sobota", dnem volna "neděle" a navazující "pondělí" na začátku.

Reformy kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Rok se původně členil svátky a slavnostmi, takže kalendář úzce souvisel s náboženstvím a byl vždy konzervativní: gregoriánskou reformu kalendáře z roku 1582 přijala Velká Británie až o dvě století později a Rusko teprve po revoluci 1918. Základem současných kalendářů je pravidelné členění roku na měsíce a týdny, přes něž se překládají „pohyblivé svátky“ (Velikonoce, Svatodušní svátky, Roš ha-šana, ramadán a pod.), tradičně odvozované od Měsíce, ale v křesťanském i židovském kalendáři zároveň synchronizované se slunečním rokem. Tradiční kalendářní systémy jsou tedy poměrně složité a od 18. století se objevují pokusy o zásadní racionalizaci a zjednodušení kalendáře, někdy podnícené revolucí, jako francouzský revoluční kalendář (viz níže), který se však neprosadil a brzy zanikl, podobně jako sovětský revoluční kalendář ze 30. let.

Různé návrhy na racionální reformu kalendáře mají společné jádro a chtějí dosáhnout hlavně následující:

  • aby Nový rok připadal vždy na stejný den v týdnu a kalendářové schéma týdnů tak bylo každý rok stejné;
  • aby se délka měsíců určovala jednodušším pravidlem;
  • aby všechna čtvrtletí byla stejně dlouhá.

Obvykle se navrhuje, aby se na konci roku zařazoval jeden den (v přestupném roce dva), který by nebyl součástí týdne ani měsíce. Zbývající počet 364 je dělitelný sedmi, takže rok může souhlasit s cyklem týdnů, a v každém čtvrtletí by pak byl jeden měsíc o 31 dnech, ostatní o 30 dnech. Jiný, radikálnější systém počítal se 13 stejnými měsíci po 28 dnech a jedním nebo dvěma "přestupnými dny".[1]

Ač se takové návrhy pravidelně znovu objevují a v 60. letech 20. století se dokonce zdálo, že je mezinárodní organizace schválí, nakonec vždy převládl až nečekaný konzervatismus a z reformy nic nebylo.

Významnější kalendářní systémy[editovat | editovat zdroj]

Aztécký kalendář (Replika)

Egyptský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Egyptský kalendář.

Jeden z nejstarších kalendářů, jehož rok měl 365 dní a 12 měsíců po 30 dnech s vloženým „malým měsícem“; roku 266 př. n. l. zavedl Ptolemaios III. přestupné roky. Ptolemaiův kalendář byl o dvě století později základem kalendáře juliánského.

Řecký kalendář[editovat | editovat zdroj]

Řecký den začínal východem slunce. Roky měly 12 nebo 13 měsíců po 29 nebo 30 dnech. Měsíc u starých Řeků se dělil na 3 dekády po 10 dnech, v měsících s 29 dny měla druhá dekáda jen 9 dní. Počátkem letopočtu byl první den první olympiády (8. červenec r. 776 př. n. l..) Olympiáda znamenala čtyřleté období a označovala se pořadovým číslem. Od 87. olympiády se pro vkládání přestupného dne užíval tzv. Metonův 19letý cyklus a od 3. roku 112. olympiády 76letý Kalipův cyklus, který se rovnal čtyřem Metonovým; čtvrtý byl zkrácen o 1 den.

Mayský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mayský kalendář.

Mayský letopočet začínal rokem 3114 př. n. l. (podle Thompsonovy korelace) a pracoval s cykly po 5119 letech, „Velkými roky“. Celé schéma zahrnuje více než 36 000 let. Mayské datum pro tento den totiž je 13.0.0.0.0 4 Ahau 3 Kankin, zatímco mayské datum pro počátek mayského letopočtu v roce 3114 př. n. l. bylo 0.0.0.0.0 4 Ahau 8 Cumhu, někdy označované jako 13.0.0.0.0. A 4 Ahau 8 Cumhu je úplně jiná kombinace Calendar Roundu než 4 Ahau 3 Kankin.

Římský kalendář (Rekonstrukce podle nálezu v Antiu, asi 60 př. n. l.)

Juliánský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Juliánský kalendář.

Juliánský kalendář zavedl v Římě Gaius Julius Caesar roku 46 př. n. l.; měl 12 měsíců po 29, 30 nebo 31 dnech, dohromady 365 dnů. Každý čtvrtý rok je přestupný, čili přidává se jeden den na konec měsíce února. Sedmý měsíc roku, náš červenec, byl nazván po Césarovi julius; když se měl osmý měsíc na počest císaře Augusta nazvat augustus, dostal také 31 dní a únor byl zkrácen na 28 dní. Délka kalendářního roku je mezi siderickým (hvězdným) rokem a tropickým rokem; spíše je však orientován na hvězdný (siderický) rok. Kvůli kumulované odchylce od slunečního (tropického) roku vznikl Gregoriánský kalendář. Juliánský kalendář dodnes používá většina pravoslavných křesťanů a používá se i v astronomii.

Židovský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Židovský kalendář.

Den začíná západem slunce, již z Bible (Gn 1) má týden sedm dnů (od posledního dne, který se nazýval „šabat“, pochází naše sobota). Systém přestupných roků je velmi blízký řeckému v jeho pozdní podobě. Roky se dělí na jednoduché (353, 354 nebo 355 dnů) a přestupné (382, 384, nebo 385 dnů) a obě tyto kategorie se dělí na krátké normální a dlouhé. Jednoduché, normální mají 12 měsíců. V přestupných letech se mezi 6. měsíc (adar) a 7. měsíc (nizan) zařazoval přestupný měsíc - veadar. Začátek roku byl určován „modelem“ tj. novoluním, které je nejbližší podzimní rovnodennosti. Letopočet klade stvoření světa podle různých údajů Bible na 7. říjen 3671 př. n. l., což je také první rok první epochy (tišry); tento letopočet se však objevuje až ve středověku.

Gregoriánský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Gregoriánský kalendář.

Gregoriánský kalendář vznikl reformou papeže Řehoře (Gregor) XIII. v r. 1582, když rozdíl mezi kalendářním a slunečním počátkem roku dosáhl 10 dní. Počet přestupných let byl zredukován tak, že roky dělitelné stem jsou přestupné pouze jsou-li zároveň dělitelné čtyřmi sty. Na hvězdný rok se nebere zřetel a odchylka kalendáře od tropického roku je zcela zanedbatelná. Snahy o vytvoření tzv. věčného kalendáře, kde by odchylka neexistovala, mají tedy spíše akademickou povahu.

Islámský[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islámský kalendář.

Islámský kalendář je výjimečný tím, že je čistě lunární a nezná ani přestupné měsíce, běžné i v daleko jednodušších kulturách, korán totiž přestupné měsíce výslovně zakazuje. Byl zaveden chalífou Umarem roku 637, počátek letopočtu byl stanoven na rok 622 (hidžra).

Liturgické kalendáře[editovat | editovat zdroj]

Pro účely svých svátků a bohoslužeb užívají různé církve vlastní kalendáře či kalendaria, zvláštní význam měl až do 20. století římský kalendář se jmény světců. Je zobrazen mimo jiné i na dolním ciferníku Staroměstského orloje. Tyto kalendáře se zpravidla od Gregoriánského takřka neliší, pouze mají svůj vlastní systém svátků a slavností. Zásadní výjimku tvoří snad pouze neděle a slavnosti, které nezačínají půlnocí, ale již západem slunce předchozího dne (tedy neděle liturgicky začíná v sobotu večer).

Francouzský revoluční kalendář[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Francouzský revoluční kalendář.

Francouzský revoluční kalendář byl zaveden ve Francii 24. listopadu 1793 během tzv. jakobínské diktatury, tedy ve třetí fázi Velké francouzské revoluce. Nový letopočet začínal vyhlášením první francouzské republiky (1792), rok začínal zpravidla podzimní rovnodenností a skládal se z těchto měsíců: Podzim: vendémiaire (měsíc vinobraní), brumaire (měsíc mlh), frimaire (měsíc jinovatky), Zima: nivôse (měsíc sněhu), pluviôse (měsíc dešťů), ventôse (měsíc větrů), Jaro: germinal (měsíc rašení), floréal (měsíc květů), prairial (měsíc luk), Léto: messidor (měsíc žní), thermidor (měsíc horka, koupelí), fructidor (měsíc plodů). Tyto měsíce měly tři týdny po deseti dnech (dekády). Dny se jmenovaly podle praktických věcí, potřebných k životu (den ovoce, lilku, …). Nejvýznamnější svátek „Nejvyšší bytosti“, tj. Rozumu se slavil v červnu. Zavedení kalendáře vyvolalo ve Francii vlnu odporu a obrovské zmatky, nikdy se úplně neprosadil a postupem času zmizel úplně. Oficiálně byl zrušen Napoleonem už v roce 1804.

Hypotetický keltský kalendář[editovat | editovat zdroj]

Roku 1897 byly v blízkosti Lyonu ve Francii nalezeny zbytky bronzové desky, tak zvaný kalendář z Coligny. Podle některých badatelů by to mohl být běžný lidový kalendář pozdní antiky, podle jiných gallský (keltský) kalendář, o němž se zmiňují latinští autoři (César, Plinius mladší). Patrně kombinoval lunární měsíce a solární roky ve 30letých cyklech, kdy se pravidelně vkládaly přestupné měsíce. Den začínal večer, měsíc patrně novoluním a rok buďto letním slunovratem nebo podzimní rovnodenností. Kalendář patrně neznal týdny a počítal se 14denními „půlměsíci“ (srv. anglické fortnight). S oživením zájmu o Kelty vzniklo kolem "keltského kalendáře" (a Stonehenge atd.) množství spekulací, které se však vesměs nedají věrohodně podložit.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/414302-kalendar

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bláhová M.: Historická chronologie, Libri, Praha 2001, 800 stran, ISBN: 80-7277-024-1
  • Hlaváček, I. a kol., Vademecum pomocných věd historických. Jinočany : H&, 1997 - 448 s. ISBN 80-86022-09-9
  • Kotulová, Eva: Kalendář aneb kniha o věčnosti a času. Nakladatelství Svoboda, Praha 1978, vyd. 1., 192 s.
  • Ottův slovník naučný, heslo Kalendář. Sv. 13, str. 777
  • Sokol, J.: Čas a rytmus. 2. vyd. Oikumene, Praha 2004, 332 str. ISBN 80-7298-123-4