Plinius mladší
| strýc, adoptivní otec | |
|---|---|
| matka 2. manželky | |
| 3. manželka | |
| teta 3. manželky | |
| děd 3. manželky | |
| 2. manžel Pliniovy tchyně | |
| příbuzný tchyně (neznámý) | |
| děd manželky |
Gaius Plinius Caecilius Secundus, známý jako Plinius minor, česky Plinius mladší, (61 – 113 Novum Comum, Itálie) byl římský spisovatel a právník.
Jako mladý přišel o otce, proto byl vychován matkou a svým strýcem Pliniem starším, který jej adoptoval. Získal řečnické a právnické vzdělání. Jako obhájce se stal poměrně známý. Sloužil jako vojenský tribun v Sýrii, potom se věnoval státní službě.
V letech 89–90 byl císařovým questorem, 91–92 byl tribunem lidu a roku působil ve funkci praetora. Roku 100 zastával konzulát a v letech 111–113 byl císařský legát s prokonzulskou pravomocí provincii v Bithýnii.
[editovat] Dílo
Svou literární činnost začal vydáváním svých řečí (které trochu upravoval), potom vydal svou korespondenci (epistulae – listy) a básně.
Zachovala se pouze tato díla:
- Panegyricus, chvalořeč na císaře Traiana
- Listy, jedná se o korespondenci z let 98–108, je to 247 (s desátou knihou 368) dopisů, které jsou rozděleny do devíti knih. Probírá zde jednání císaře, které chválí, sloh této korespondence se stal vzorem panegyristů. Najdeme zde jak dopisy o výbuchu Vesuvu, tak i o smrti jeho strýce, příhodu o delfínu vozícím děti a korespondenci s císařem Traianem, rodinou i přáteli. Diskutuje se, že některé dopisy mají fiktivní adresáty, aby v nich Plinius mohl vyjádřit své názory na společnost a literaturu. Jeho vzorem byly Ciceronovy listy. Na tyto knihy navazuje další (desátá) kniha, vydaná až po jeho smrti, tj. o 121 jeho dopisů s císařem.
Jeho poetické pokusy se nezachovaly, ale z některých ukázek lze soudit, že nebyly příliš kvalitní.
[editovat] Literatura
- Plinius Mladší, Antická knihovna - Dopisy. Praha 1988
[editovat] Externí odkazy
- [1] List Surovi - Strašidelný dům
