Legát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o pojmu z římské titulatury. Další významy jsou uvedeny v článku Legát (rozcestník).

Legát, vycházející z latinského slova legatus, jež v doslovném překladu znamená pověřený,[1] byl titul označující v antickém Římě zplnomocněnce, který byl delegován od nějaké vyšší autority. Podle toho se rozlišovali legáti senátorští a císařští.[2]

Legáti senátorští[editovat | editovat zdroj]

Šlo vždy o senátory, kteří byli vybíráni především jako diplomatičtí vyslanci k zahraničním státům. Mohlo také jít o deset rádců vítězného vojevůdce (decem legati), kteří mu měli pomoci organizovat dobyté území, nebo o rádce a zástupce místodržitelů v provinciích.[2]

Legáti císařští[editovat | editovat zdroj]

Byli to přímo místodržitelé provincií (legati Augusti pro praetore) či soudci, praetoři do provincií vyslaní (legati iuridici). V římském vojsku se tak pak nazývali stálí a zkušení velitelé legií (legati Augusti legionis), které místo nezkušených vojenských tribunů zavedl Gaius Iulius Caesar.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. S. 341.  
  2. a b c PRAŽÁK, Josef Miroslav. Ottův slovník naučný. Svazek 15. Praha : J. Otto, 1900. Heslo Legát, s. 788.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]