Viktorie (britská královna)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Viktorie
královna Spojeného království Velké Británie a Irska, císařovna Indie
Viktorie
Královna Viktorie (foto: Alexander Bassano)
Doba vlády 20. června 183722. ledna 1901
Korunovace 28. června 1838
Narození 24. května 1819
Kensingtonský palác, Londýn
Úmrtí 22. ledna 1901
Wight
Předchůdce Vilém IV. Anglický
Následník Eduard VII.
Panovník Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
Potomci Viktorie
Eduard
Alice
Alfréd
Helena
Luisa
Artur
Leopold
Beatrice
Dynastie Hannoverská dynastie
Otec princ Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu
Matka princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská
Podpis Queen Victoria Signature.svg
Možná hledáte: jiné významy slovního spojení královna Viktorie, viz článek Královna Viktorie (rozcestník).

Viktorie (24. května 1819, Londýn, Spojené království22. ledna 1901) byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 a první císařovna Indie od 1. května 1876 až do své smrti. Období její vlády trvalo 63 let a 7 měsíců, což je nejdelší období vlády jednoho panovníka na britském trůnu. Doba, po kterou vládla, bývá označováno jako viktoriánské období a je charakteristické bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Současná britská královna je Viktoriina prapravnučka.

Ačkoli Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie zavedenou konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv nepřímo přes doporučení předsedy vlády, byla královna stále velmi důležitým symbolem. Období její vlády bylo poznamenáno velkým rozšířením britského impéria, které v té době dosáhlo svého vrcholu a stalo se hlavní politickou silou světa té doby.

Viktorie pocházela z německého prostředí. Narodila se jako jediná dcera čtvrtého syna krále Jiřího III., prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu, a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské; jako taková byla vnučkou Jiřího III. a neteří svého předchůdce krále Viléma IV. Pro svých devět dětí a 42 vnoučat dohodla manželství po celé Evropě, a proto pak byla později nazývána evropskou babičkou. Jednalo se o posledního panovníka hannoverské dynastie na britském trůnu – její syn a nástupce Eduard VII. patřil do následující sasko-kobursko-gothajské dynastie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ, mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodila se 24. května 1819 v Kensingtonském paláci. V době jejího narození vládl její děd král Jiří III., ale jeho čtyři synové Jiří, Frederik, Alfred a Vilém neměli žádné žijící legitimní potomky. Viktorie, jako jediné legitimní dítě čtvrtého syna Jiřího III. Eduarda, vévody z Kentu, se stala dědičkou koruny (korunní princeznou) po smrti svého strýce krále Jiřího IV. roku 1830.

Pochybnosti o Viktoriině legitimitě[editovat | editovat zdroj]

Záhy se vynořily názory o tom, že biologickým otcem malé Viktorie není Eduard August, ale John Conroy, tajemník a finanční správce Viktoriiny matky; spekulace se objevovaly během celé doby Viktoriina panování. Zkoumání problému jak z historického, tak přírodovědného hlediska nepřineslo ani v současnosti uspokojivé potvrzení a jakékoli závěry jsou stále v rovině spekulací.[1]

Její vychovatelkou byla baronka Luisa Lehzenová z Hannoveru, která Viktorii vychovávala v německém jazyce až do tří let. Poté se princezna učila francouzsky a anglicky. Se svým budoucím manželem, bratrancem Albertem se seznámila ve svém rodišti v roce 1836 v době, kdy jí bylo 17 let.

Nástup na trůn[editovat | editovat zdroj]

Portrét mladé královny Viktorie

Král Vilém IV. zemřel 20. června 1837 na zástavu srdce a princezna Viktorie z Kentu se stala britskou královnou. Korunována byla 28. června 1838 a stala se prvním panovníkem, který si za své sídlo zvolil nově dobudovaný Buckinghamský palác. Podle práva uplatňovaného pro nástupnictví na hannoverský trůn nemohla být nástupkyní na trůnu žena. Hannoverským králem se tak stal její strýc Arnošt August I. Hannoverský. Protože v té době nebyla Viktorie provdána a neměla žádné potomky, byl Ernest nástupcem i britského trůnu až do roku 1840, kdy se královně Viktorii a princi Albertovi narodilo první dítě.

V době jejího nástupu na trůn vládu kontrolovala strana whigů, která byla u moci, s krátkou přestávkou, od roku 1830. Předseda vlády lord Melbourne měl na politicky nezkušenou Viktorii, která byla závislá na jeho radách, velký vliv. Melbourn se ale neudržel dlouho, protože se stal nepopulárním a musel řešit problémy v britských koloniích. Roku 1839 odstoupil poté, co radikálové a toryové zablokovali přijetí důležitého zákona. Jejím hlavním rádcem se stal její strýc (bratr její matky), belgický král Leopold.

Královna poté pověřila sestavením vlády torye Roberta Peela. Ten, protože se obával neúspěchu při zajištění většiny v parlamentu, požadoval, aby byli členové královské domácnosti obměněni podle jeho návrhu. Větší část dvorních dam byla manželkami whigů a Peel je chtěl vyměnit za manželky toryů. Viktorie jejich obměnu odmítla, protože je považovala spíše za své přítelkyně než za součást ceremonie. Tato krize (Bedchamber Crisis) vyústila v Peelovo prohlášení, že za těchto omezení ze strany královny nemůže sestavit funkční vládu, následované jeho rezignací a Lambovým návratem do úřadu.

Sňatek a pokusy o atentát[editovat | editovat zdroj]

Viktoriin manžel princ Albert

Viktorie se provdala v královské kapli St. James’s Palace za svého bratrance prince Alberta 10. února 1840. Ten se stal nejen jejím manželem, ale i jejím důležitým politickým rádcem, když v této roli nahradil Williama Lamba. V době, kdy byla Viktorie poprvé těhotná, pokusil se osmnáctiletý Eduard Oxford, ve chvíli, kdy jela se svým mužem v kočáru, spáchat na ni atentát. Oxford vystřelil dvakrát z pistole, ale pokaždé minul. Byl odsouzen za zradu, ale z důvodu nepříčetnosti byl obvinění zbaven. První dítě královského páru, princezna Viktorie, se narodilo 21. listopadu 1840.

Další pokusy o atentát na Viktorii se odehrály v období květen až červen 1842. John Francis vystřelil na Viktorii, když projížděla St. James's Parkem, ale byl ihned zneškodněn policistou. Byl odsouzen k trestu smrti, ale tento trest byl změněn na doživotní žalář. John William Bean se pokusil na Viktorii vystřelit, i když jeho pistole byla nabita papírovými kuličkami a tabákem. I tento jeho čin mohl být potrestán trestem smrti. Princ Albert podnítil parlament, aby přijal zákon, podle kterého by použití zbraně v přítomnosti panovníka za účelem jeho polekání mohlo být potrestáno maximálně sedmi lety vězení. Bean tak byl odsouzen k 18 měsícům vězení.

Počáteční období vlády[editovat | editovat zdroj]

Robert Peel jako předseda vlády musel brzy čelit krizi při pokusu o zrušení některých zákonů. Mnoho toryů, do té doby označovaných za konzervativce, bylo proti jejich zrušení, zatímco část Peelových spojenců mezi toryi a whigové zrušení podporovali. Peel, poté co bylo roku 1846 zrušení zákonů přijato těsnou většinou, odstoupil a jeho nástupcem se stal John Russell. Russellova vláda, ačkoli byla složena whigy, se netěšila královnině přízni. Největším problémem byl pro ni ministr zahraničí lord Henry Temple, který často jednal bez konzultace s vládou, premiérem nebo královnou. Viktorie proti jeho jednání protestovala, ale až do roku 1851, kdy byl Temple odvolán, bezvýsledně.

V tomto období došlo k dalším pokusům o atentát na Viktorii. Roku 1849 se ji pokusil vylekat výstřelem z pistole nabité pudrem nezaměstnaný Ir William Hamilton. Roku 1850 byla Viktorie zraněna po útoku zřejmě šíleného bývalého důstojníka Roberta Pateho.

Irsko[editovat | editovat zdroj]

Památník královny Viktorie před Buckinghamským palácem

Mladá královna si Irsko oblíbila a vybrala si Killarney pro odpočinkový pobyt. Tento pocit byl podpořen prvotním vřelým jejím přijetím ze strany Irů. Roku 1845 bylo Irsko postiženo neúrodou brambor, která si v průběhu čtyř let vyžádala život více než jednoho miliónu obyvatel a vyústila v emigraci dalšího miliónu Irů. V reakci na tuto pohromu nazývanou velký irský hladomor věnovala královna ze svých prostředků 2000 liber. Nicméně turecký sultán nabídl pomoc ve výši 10 000 liber a Viktorie ho požádala, aby tuto částku snížil na 2000. Sultán nakonec poslal veřejně 1000 a tajně vypravil tři lodě s potravinami. Angličané se snažili tyto lodě zadržet, ale neuspěli a pomoc dorazila do irského přístavu Drogheda.

I politika anglického premiéra Johna Russella byla obviňována z podceňování rozsahu katastrofy, což přispělo k poklesu královniny popularity v Irsku. Viktoriina první návštěva Irska se uskutečnila roku 1849 a měla za úkol ukázat zájem britské veřejnosti o problémy Irů. V 70. a 80. letech 19. století zájem monarchie o Irsko poklesl, částečně proto, že královna odmítla navštívit Irsko na protest proti tomu, že dublinská společnost odmítla blahopřát jejímu synovi Eduardovi ke sňatku a narození nejstaršího syna.

Ona však odmítla nátlak premiérů, správců i členů královské rodiny, aby zřídila v Irsku jedno ze svých sídel. Wlilliam Brodrick, jeden z předchozích předsedů unionistické strany, to roku 1930 označil za jednu z příčin neúspěchu britské politiky v Irsku. Viktorie naposledy navštívila Irsko roku 1900, kdy apelovala na to, aby se Irové zapojili do britské armády v době druhé búrské války. Nacionalistický odpor proti její návštěvě vedl Arthur Griffith, který o několik let později využil získané kontakty pro vytvoření politického hnutí Sinn Féin.

Indie[editovat | editovat zdroj]

Posledním nositelem titulu císař Indie byl Bahádur Šáh II. z dynastie Mughalů. Po jeho smrti a poté, co byla rozpuštěna Britská Východoindická společnost, byl titul císařovny Indie od 1. května 1876 používán Viktorií. Tento titul byl vytvořen devatenáct let po formálním začlenění území ovládaných Británií v jižní Asii do britského impéria. Běžně se uvádí, že tento titul vytvořil pro Viktorii předseda vlády Benjamin Disraeli.

Smrt prince Alberta[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Jiřího V., Viktorie, Eduarda VII. a mladého Eduarda VIII.

Princ Albert zemřel 14. prosince 1861 v důsledku špatných hygienických podmínek na Windsorském hradu na tyfus. Tato smrt Viktorii, která byla poznamenána smrtí své matky na počátku roku, silně zasáhla. Po celý zbytek života držela za svého manžela smutek a nosila černé šaty. Vyhýbala se veřejnému životu a v následujícím období se jen málokdy objevila v Londýně.

Její stažení z veřejnosti snížilo popularitu monarchie a přispělo k posílení republikánského hnutí. I když Viktorie plnila své oficiální vládní povinnosti, žila v odloučení na svých sídlech na Balmoralském hradu ve Skotsku, na ostrově Wightu nebo na Windsorském hradu.

Pozdní období[editovat | editovat zdroj]

Roku 1887 oslavilo britské impérium padesátileté výročí jejího nástupu na trůn. Při té příležitosti pořádal královský dvůr recepci, na kterou pozval 50 evropských králů a princů. Irští anarchisté chtěli této akce využít k tomu, aby vyhodili do vzduchu Westminsterské opatství v době, kdy se tam měla konat bohoslužba za účasti královny Viktorie. Tento plán byl ale odhalen před jeho uskutečněním.

Na šedesáté výročí nástupu na trůn byli pozváni předsedové vlád všech samosprávných dominií. Slavnostní průvod zahrnoval vojenské jednotky ze všech britských dominií a kolonií. Děkovné bohoslužby se konaly před katedrálou svatého Pavla.

Královnin zdravotní stav se postupně zhoršoval. Vánoční svátky roku 1900 trávila v jako obvykle v Osborne House na ostrově Wight. Zde také 22. ledna 1901 zemřela. Byla pohřbena 2. února ve Frogmore Mauzoleu vedle svého manžela prince Alberta. Viktorie byla posledním příslušníkem hannoverské dynastie na britském trůnu. Její syn a následník Eduard VII. pocházel ze sasko-kobursko-gotské dynastie. Roku 1917, za první světové války změnil její vnuk Jiří V. pod silným tlakem protiněmecky naladěné veřejnosti jméno rodu na Windsorská dynastie.

Délka vlády[editovat | editovat zdroj]

Délka její vlády zhruba 63,5 roku byla opravdu velmi výjimečná. Tato okolnost obzvlášť vynikne, pokud si její životní dráhu srovnáme s jinými významnými panovnicemi oné doby, které byly jejími současnicemi. Například s předposlední rakouskou císařovnou a českou královnou Alžbětou Bavorskou, zvanou Sissi. Viktorie nastoupila na britský královský trůn v červnu 1837, v témže roce, ve kterém se narodila Sissi. Stalo se tak právě na Štědrý den, tedy více než 6 měsíců po nástupu královny Viktorie na trůn. Alžběta Bavorská tragicky zahynula v září roku 1898, Viktoriina vláda po této smutné události trvala ještě více než dva roky.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victoria of the United Kingdom na anglické Wikipedii.

  1. McKusick, Victor A. (1965) "The Royal Hemophilia", Scientific American, vol. 213, p. 91; Jones, Steve (1993) The Language of the Genes, London: HarperCollins, ISBN 0-00-255020-2, p. 69; Jones, Steve (1996) In The Blood: God, Genes and Destiny, London: HarperCollins, ISBN 0-00-255511-5, p. 270; Rushton, Alan R. (2008) Royal Maladies: Inherited Diseases in the Royal Houses of Europe, Victoria, British Columbia: Trafford, ISBN 1-4251-6810-8, pp. 31–32

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Victoria of the United Kingdom ve Wikimedia Commons