Leopold I. Belgický
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Leopold I. | ||
|---|---|---|
| král Belgičanů | ||
 |
||
| Leopold I. | ||
| Doba vlády | 21. červenec 1831 – 10. prosinec 1865 | |
| Úplné jméno | Leopold Jiří Kristián Frederik | |
| Tituly | kníže Sasko-Coburský a Gothajský | |
| Narození | 16. listopad 1790 | |
| Coburg, Bavorsko | ||
| Úmrtí | 10. prosinec 1865 | |
| Laeken, Belgie | ||
| Předchůdce | Ustanovena monarchie | |
| Následník | Leopold II. | |
| Manželky | Šarlota Augusta Waleská Luisa Marie Francouzská |
|
| Potomci | Ludvík-Filip Belgický Leopold II. Princ Filip, hrabě Flanderský Charlotta Belgická |
|
| Rod | Sasko-Coburg-Gotha | |
| Dynastie | Wettinové | |
| Otec | František, vévoda Saxe-Coburg-Saalfeld | |
| Matka | Augusta Reuss-Ebersdorf | |
Leopold I., celým jménem Leopold Jiří Kristián Frederik (holandsky Leopold George Christian Frederick (německy Leopold Georg Christian Friedrich) princ sasko-cobursko-saalfeldský, pozdeji princ sasko-coburský a gothajský, vévoda saský) (16. prosince 1790 Coburg – 10. prosince 1865 Laeken) byl od 21. července 1831 prvním králem Belgičanů. Byl zakladatelem belgické linie sasko-cobursko-gothajské dynastie. Jeho děti včetně Leopolda II. a císařovny Carlota Mexické.
Roku 1825 odmítl nábídku stát se řeckým králem. V roce 1831 přijal nabídku belgického zákonodárného shromáždění, jímž byl zvolen 152 hlasy ze 196, aby se stal belgickým králem. O rok později se podruhé žení a bere si za ženu Marii Luisu Orleánskou. Roku 1839 uznal Vilém I. belgickou nezávislost.
Obsah |
[editovat] Dětství
Byl nejmladším synem Františka Bedřicha Antonína Sasko-Cobursko-Saalefeldského a hraběnky Augusty Reuss-Ebersdorfové a později se stal princem sasko-coburským a gothajským po nuceném teritoriálním postoupení území jeho otce ehrenburského zámku v Bavorsku město Coburg. Mimo to byl strýcem královny Victorie Anglické.
Roku 1795 jako pouhé dítě byl Leopold jmenován plukovníkem Izmaylovského carského regimentu v Rusku. O sedm let později se stal generálmajorem. Když v roce 1806 Napoleonští vojáci obsadili vévodství sasko-coburské, Leopold odešel do Paříže. Napoleon mu nabídl post pobočníka, ten ovšem nabídku odmítl. Naopak se rozhodl pro vojenskou kariéru v ruském carském jezdectvu. Agitoval proti Napoleonovi a vyznamenal se v bitvě u Kulmu v čele své jednotky kyrysníků. Roku 1815 Leopold dosáhl hodnosti generál poručíka v ruské carské armádě.
V Carlton House se 2. května 1816 oženil s princeznou Charlottou Augustou z Walesu, jediným legitimním potomkem britského prince regenta (pozdějšího krále Jiřího IV. Britského) a tudíž následnicí britského trůnu a byl jmenován britským polním maršálem a rytířem podvazkového řádu. 5. listopadu 1817 princezna Charlotta porodila jediného syna a sama zemřela následujícího dne. Pokud by žila, byla by se stala královnou Spojeného království po smrti svého otce a Leopold by v takovém případě zastal pozdější roli svého synovce, prince Alberta, ve funkci prince-manžela Velké Británie a nikdy by se nebyl stal králem Belgičanů. Navzdory Charlottinu skonu, mu 6. dubna 1818 princ regent udělil titul v britské podobě Royal Highness výnosem Order-in-Council[1]. Na počest své první ženy, Leopold a Louise-Marie Francouzská, jeho druhá žena, pojmenovali jejich první dceru Charlotte, která se později stala císařovnou Carlotou Mexickou.
2. července 1829 měl Leopold svatbu pochybné platnosti (soukromý sňatek bez duchovních a bez veřejných ceremonií) s herečkou Caroline Bauer, jíž byl udělen titul Countess of Montgomery, sestřenkou jeho poradce, Christian Friedrich Freiherr von Stockmar. 'Manželství' údajně skončilo roku 1831 a v následujícím roce, 9. srpna 1832, se oženil s Louisou-Marií na Château de Compiègne zámku Compiègne ve Francie francouzském Compiègne.
[editovat] Král Belgičanů
Poté, co 4. října 1830 Belgie vyhlásila nezávislost na Nizozemí, Belgické národní shromáždění z několika kandidátů nakonec vybralo Leopolda, aby se stal králem nového státu. Byl zvolen 4. června a schválen a dne 26. června 1831 se stal "králem Belgičanů". Přísahal věrnost ústavě před chrámem svatého Jakuba v paláci Coudenbergh v Bruselu 21. června 1831. Tento den se stal belgickým národním svátkem. Jules Van Praet se stal jeho osobním tajemníkem.
O méně než dva týdny později, 2. srpna, Nizozemsko vojensky napadlo Belgii. Rozmíšky trvaly osm let, ale roku 1839 se obě země na londýnské konferenci dohodly na uznání nezávislosti Belgie. Otevřením železničního spojení mezi Bruselem a Mechelenem 5. května 1835 se jedno z nejhlubších přání krále Leopolda —vybudovat první železnici v kontinentální Evropě—stalo skutečností.
Roku 1840 Leopold vystrojil svatbu své neteři, královně Viktorii, dceři své sestry, princezny Viktorie Sasko-Cobursko-Saalfeldské, poté svému synovci, princi Albertovi Sasko-Coburskému a Gothajskému, synovi svého bratra, Arnošta I., vévody Sasko-Coburského a Gothajského. Ještě před tím, než Viktorie nastoupila na trůn, Leopold pomáhal radami v dopisech tehdy ještě princezně Viktorii, a po jejím nástupu byl jedním z lidí, kteří ji v prvních dnech kralování ovlivnili.
Roku 1842 se Leopold neúspěšně pokusil o prosazení zákonů na regulaci ženskou a dětskou práci. V té době se však Evropou prohnala vlna revolucí po sesazení krále Ludvíka Filipa z francouzského trůnu roku 1848. Belgie zůstala, především díky Leopoldovým diplomatickým schopnostem, neutrální.
Roku 1816 se stal 649. rytířem Podvazkového řádu, roku 1835 947. rytířem Řádu zlatého rouna ve Španělsku a 35. Velkokříž Řádu věže a meče.
11. října 1850 Leopold ztratil další ženu v mladém věku, královna Louisa Marie zemřela na tuberkulózu ve věku 38 let. V 11:45 dne 10. prosince 1865, král zemřel v Lakenu. Je pohřben v v královských katakombách chrámu Naší Paní na laekenském hřbitově v Bruselu v Belgii.
