Charlotta Belgická

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Charlotta Belgická
císařovna mexická
Charlotta Belgická
císařovna Carlota
Doba vlády 18641867
Sňatek 22. června 1857
Narození 7. června 1840
Laeken
Úmrtí 19. ledna 1927
Brusel
Pochována kostel Panny Marie v Laekenu
Panovník Maxmilián I. Mexický
Potomci
Rod Wettinové
Dynastie Sasko-Kobursko-Gothajská
Otec Leopold I. Belgický
Matka Luisa Marie Orleánská

Charlotta Belgická (plným jménem Marie Charlotta Amélie Augustine Victoire Clémentine Léopoldine, 7. června 1840, Laeken19. ledna 1927, Brusel) byla belgická princezna a mexická císařovna, manželka císaře Maxmiliána I. Mexického.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Charlotta byla čtvrtým dítětem a jedinou dcerou belgického krále Leopolda I. a jeho druhé manželky, francouzské princezny Luisy Marie Orleánské. Narodila se v paláci v Lakenu poblíž Bruselu, dětství ale strávila s bratry Leopoldem a Filipem na zámečku Claremont v anglickém hrabství Surrey.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

22. června 1857 se provdala za rakouského arcivévodu Maxmiliána, mladšího bratra císaře Františka Josefa I., budoucího mexického císaře. Odjela s ním na vídeňský císařský dvůr, kde měla velmi dobré vztahy se svou tchyní Žofií (která ji pokládala za ideální manželku pro císaře), naopak záviděla své švagrové císařovně Alžbětě, známé jako Sissi, její všeobecnou oblibu a také na ni žárlila pro její velmi dobré vztahy s Maxmiliánem. Strávila několik relativně šťastných let v severní Itálii, kde byl její manžel guvernérem. Po roce 1859, kdy přišel Maxmilián o Lombardii, žili manželé na zámku Miramare u Terstu.[1]

Mexická císařovna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1864 byl ctižádostivý Maxmilián, podporován svou neméně ctižádostivou ženou a císařem Napoleonem III., dosazen do funkce mexického císaře. Jejich společná korunovace, při níž Charlotta přijala španělské jméno Carlota, proběhla v roce 1864 v katedrále v Ciudad de México. Za residenci si vybrali novogotický zámek Chapultepec situovaný v zalesněných kopcích (v nadmořské výšce 2.325 m) západně od hlavního města. Charlotta své panovnické povinnosti brala velmi vážně, často po Mexiku cestovala. Přesto se císařskému páru nepodařilo zemi udržet v klidu. Napoleon roku 1865 stáhl ze země svá vojska[2] a Maxmilián poté zvažoval abdikaci a návrat do Evropy.[1]Charlotta jej však přesvědčila, aby zůstal a vytrval, a vydala se do Evropy, kde zkoušela najít podporu u svých příbuzných, Napoleona i u papeže. Ve Vatikánu prodělala duševní zhroucení, vyskytla se u ní paranoia, stále vzpomínala na svého manžela.

Vdova[editovat | editovat zdroj]

Když byl její manžel svržen a roku 1867 popraven (jeho poslední slova byla: "Ubohá Carlota"). Už se nikdy do Mexika nevrátila. Byla prohlášena za duševně nemocnou a zbytek života strávila v izolaci, zprvu na zámku Miramare u Terstu, později na belgickém zámku Bouchout, kde také 19. ledna 1927 zemřela.

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte of Belgium na anglické Wikipedii.

  1. a b HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 159.  
  2. Hamannová, str. 345.