Ferdinand II. Portugalský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ferdinand II. Portugalský

Ferdinand II. Portugalský (29. říjen 1816 Vídeň - 15. prosinec 1885 Lisabon) byl rodem princ z dynastie Sachsen-Coburg-Gotha a v letech 1837-1853 portugalský král (spoluvládce) jako manžel královny Marie II. Pocházel z dynastie Wettinů a byl zakladatelem portugalské královské dynastie Braganza-Wettin.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand II. Portugalský mládí, v době svého sňatku v roce 1836.

Ferdinand byl synem vévody Ferdinanda Saxe-Coburg-Gotha a jeho manželky princezny Marie Antonie Koháry de Csábrág. Ferdinand vyrůstal na několika místech. Byl synovcem belgického krále Leopolda I. a bratrancem jeho dětí Leopolda II. Belgického a mexické císařovny Charlotty. Byl rovněž bratrancem britské královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta.

Jeho synovcem byl bulharský car Ferdinand I. Bulharský, nejmladší syn jeho mladšího bratra Augusta Sasko-Kobursko-Gothajského.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Královna Marie na portrétu z roku 1840

Dne 9. května 1836 se oženil s ovdovělou portugalskou královnou Marií II., dcerou krále Petra IV./císaře Petra I., jejímž byl druhým manželem. Manželství aranžoval Ferdinandův strýc, belgický král Leopold I. Podle manželské smlouvy dostal Ferdinand titul "Královská Výsost" a predikát "vévoda z Braganzy", po narození následníka trůnu pak byl prohlášen králem.

Jejich manželství znamenalo vznik nové dynastie Braganza-Sachsen-Coburg-Gotha, jež vládla v Portugalsku do roku 1910. Vzešlo z něj celkem 11 dětí, čtyři z nich však zemřely hned po narození. Tři jejich synové včetně nejstaršího, krále Petra V., podlehli choleře při epidemii v roce 1861:

Vláda[editovat | editovat zdroj]

Ferdinand byl již druhým manželem královny Marie II. Podle portugalských zákonů se mohl manžel vládnoucí královny stát králem až po narození dědice (to byl důvod, proč královnin první manžel Auguste, vévoda de Beauharnais jr., neměl titul krále). Po narození budoucího Petra V. byl Ferdinand prohlášen králem Ferdinandem II. jako spoluvládce své ženy.

Ačkoli to byla Marie, které vládnoucí moc patřila, společně byli dobrý "tým" a společně řešili mnoho problémů. Král hrál velmi důležitou roli v portugalských politických dějinách, když vládnul sám po dobu četných těhotenství své ženy.

Po smrti královny Marie[editovat | editovat zdroj]

Obraz psa, signovaný Ferdinandem II.

Královna Marie zemřela při porodu jejich posledního dítěte 15. listopadu roku 1853. Po její smrti byl Ferdinand v letech 18531855 regentem za svého nezletilého syna Petra V., kterému v okamžiku matčiny smrti bylo teprve 16 let. Po dosažení plnoletosti se Petr ujal vlády a Ferdinand se stáhl do ústraní a v politickém životě již nehrál žádnou roli. Věnoval se malířství a byl presidentem Královské akademii věd a umění. Roku 1862 odmítl nabídku řeckého trůnu. O šest let později byl kandidátem na španělský královský trůn, uprázdněný po svržení královny Isabely II. v roce 1868, ten však nakonec obsadil princ Amadeo Savojský, druhý syn italského krále Viktora Emanuela II.

Ferdinand II. se svou druhou manželkou, operní zpěvačkou Elise Hansler (před r. 1885)

Roku 1869, šestnáct let po smrti své první manželky, královny Marie, uzavřel morganatický sňatek s operní zpěvačkou Elisou Hansler (1836—1929), jež byla povýšena do šlechtického stavu s titulem hraběnky de Edla. Z tohoto manželství se narodila dcera Alicie Sasko-Kobursko-Gothajsaká. Po Ferdinandově smrti 15. prosince roku 1885 zdědila Elise většinu jeho majetku.

K poslednímu odpočinku byl Ferdinand uložen po boku své první manželky, královny Marie II., v Panteónu dynastie Braganzů v kostele San Vicente de Fora v Lisabonu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand II of Portugal na anglické Wikipedii.

Předchůdce:
Marie II.
Znak z doby nástupu Portugalský král
s Marií II.

18371853
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Petr V.