Cholera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bakterie Vibrio cholerae (snímek z elektronového mikroskopu

Cholera je nebezpečné průjmové onemocnění, jehož původcem je gramnegativní bakterie Vibrio cholerae, nejčastěji kmeny Clasica I a El Tor. Podle nejčastějšího výskytu se nemoc také nazývá asijská cholera (cholera asiatica).[1]

Přenos choroby, prevence[editovat | editovat zdroj]

Nemoc se přenáší alimentární cestou, nejčastěji pitnou vodou znečištěnou fekáliemi (v níž je Vibrio cholerae schopno přežívat až tři týdny) nebo potravinami (dny až 6 týdnů, doba přežití roste s klesající teplotou). Účinnou prevenci představuje mytí rukou, převařování vody či její dezinfekce, dodržování základních hygienických pravidel při zacházení s potravinami. Další možností je očkování, které však není spolehlivé a účinkuje jen na půl roku. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, popřípadě člověk-přenašeč.

Průběh a příznaky choroby[editovat | editovat zdroj]

Pokud člověk zkonzumuje dostatečně velkou dávku vibrií (je relativně velká, neboť nesnášejí kyselé prostředí žaludku a mnoho jich cestu přes něj nepřežije), část z nich projde až do tenkého střeva a zde se začnou množit. Zde produkují toxin zvaný choleratoxin. Choleratoxin působí na epitelové buňky Lieberkühnových krypt, které secernují do lumen střeva Cl-. Chloridový aniont je doprovázen sodným kationtem. Choleratoxin v zasažených buňkách blokuje GTPasu Gs-proteinů, čímž permanentně aktivuje adenylátcyklasu. Podjednotka cholera toxinu aktivuje ADP ribosylační faktor, který podmiňuje aktivitu Gα podjednotky heterotrimerního G proteinu. Koncentrace cAMP se prudce zvýší. Kanály secernující Cl- tedy zůstávají otevřené. Do lumen střeva jimi prochází ohromné množství chloridových aniontů doprovázených sodíkem a vodou. Ztráty vody mohou být až 26 litrů za den. Dochází také ke ztrátám HCO3- a K+.

Inkubační doba je několik hodin až dní. Příznaky jsou (u těžké varianty choroby) křečovité bolesti břicha a vodnatý průjem, zvracení. V důsledku ztráty vody a iontů dojde ke snížení krevního objemu a acidóze, bez léčby může dojít až k úplnému vyčerpání draslíkových iontů, zhroucení homeostázy a ke smrti. Nemoc se prokazuje přítomností vibrií ve stolici, nebo krevními testy na přítomnost protilátek.

Léčba a prognóza[editovat | editovat zdroj]

Léčba spočívá v nahrazování ztracené vody a minerálií (u lehčích případů dostatečným pitím - nejlepší je solnoglukózní roztok vyvinutý pro tento účel, u těžkých případů s velkými ztrátami tekutin je nutné intravenózní doplnění), u těžších případů se nasazují antibiotika. Plně rozvinutá neléčená cholera je smrtelná asi v 50 % případů, ve vyspělých zemích při včasné diagnóze a dostupnosti lékařské péče umírá něco kolem 0,75 % pacientů. Úmrtnost při epidemiích v chudých zemích se v posledních 20 letech pohybuje mezi 3-15 %.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První prokazatelné epidemie cholery jsou známy z Indie (6. století př. n. l.). V historii se rozlišují tyto pandemie cholery:

  1. 1816–1826: v Asii.
  2. 1829–1851: v Evropě a severní Americe.
  3. 1852–1860: Rusko.
  4. 1863–1875: v Evropě.
  5. 1881–1896: v Evropě.
  6. 1899–1923: v Rusku a Otomanské říši.
  7. od 1961 (El Tor): mírná a převážně asymptomatická.
  8. od 1991 (O139 Bengal): spíše jen epidemie.
  9. od 2010: na Haiti.

Bakterii Vibrio cholerae jako první izoloval italský anatom Filippo Pacini roku 1854.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Maxdorf. Velký lékařský slovník [online]. Redakce Zdeňka Juránková. Maxdorf, [cit. 2012-08-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • S. Silbernagl et al.: Atlas fyziologie člověka. Grada Publishing, Praha 2004, 3. české vydání

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Cholera ve Wikimedia Commons

  • Slovníkové heslo cholera ve Wikislovníku
Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.