Inkubační doba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Inkubační doba představuje období mezi vstupem nákazy do organismu a vypuknutím nemoci (případně mezi požitím jedu a prvními příznaky otravy). U infekčních onemocnění hraje velikou roli při posuzování nebezpečnosti choroby.

Za nejnebezpečnější jsou považovány ty, které mají dlouhou inkubační dobu, neboť to zvyšuje šanci, že nakažený jedinec odcestuje do jiné oblasti a rozšíří chorobu tam, zejména pak v tom případě, že je nakažená osoba infekční už během inkubační doby, což znamená, že v době, kdy nemoc propukne a lékaři (zvěrolékaři) tak dostanou první varování, už může být nakažena spousta lidí (zvířat). Typickým příkladem takové nemoci je jinak jen slabě infekční AIDS.

Nemoci můžeme rozdělit na nemoci s krátkou inkubační dobou v řádu hodin až dní (chřipka, cholera) a nemoci s dlouhou inkubační dobou v řádu měsíců a let (vzteklina, AIDS). Creutzfeldt-Jakobova nemoc má inkubační dobu třicet let.

Jiné významy[editovat | editovat zdroj]

  • U živočichů rozmnožujících se pomocí kladení vajec, se pojem inkubační doba používá pro označení doby mezi snesením vajec a vylíhnutím mladých jedinců.
  • V mikrobiologických laboratořích nebo studiích také jako doba potřebná k pomnožení mikroorganismu (bakterie, viru aj.) v podmínkách in vitro.