Streptococcus pyogenes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Streptococcus pyogenes

Streptococcus pyogenes
Streptococcus pyogenes
Vědecká klasifikace
Doména: bakterie (Bacteria)
Oddělení: Firmicutes
Třída: Bacilli
Řád: Lactobacillales
Čeleď: Streptococcacae
Rod: streptokok (Streptococcus)
Binomické jméno
Streptococcus pyogenes
Rosenbach 1884

Streptococcus pyogenes je grampozitivní, fakultativně anaerobní, beta-hemolytický kok, který roste ve dvojicích nebo tvoří řetízky. Patří do skupiny A. Je primárně patogenní pro člověka a člověk je jediným přirozeným zdrojem infekce. Jde o původce infekcí dýchacích cest, kůže, systémových infekcí a příčinou poststreptokokových sterilních následků.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Hemolytické vlastnosti bakterií na krevním agaru. Beta-hemolýza S. pyogenes uprostřed.

S. pyogenes se dá kultivovat na krevním agaru (růst podporuje zvýšená tenze CO2), vytváří drobné kolonie se zónou beta-hemolýzy.

Faktory virulencie[editovat | editovat zdroj]

Povrchové faktory virulencie[editovat | editovat zdroj]

polysacharidový antigen skupiny A 
stěnový polysacharid na bázi N-acetylglukosaminu a ramnózy, který určuje příslušnost ke skupině A (serologické třídění dle Lancefieldové); protilátky, které se proti němu vytvoří, mohou atakovat povrch srdečních chlopní; lze jej prokázat ve výtěru z krku při použití rychlého testu (tzv. Streptest) již v ordinaci a pomoci tak lékaři určit původce infekce a zahájit odpovídající léčbu
M-protein 
je hlavním antigenem určujícím virulenci kmene; umožňuje adhezi na sliznici a chrání bakterii před fakogocytózou; má souvislost se vznikem revmatické horečky či glomerulonefritidy (zřejmě kvůli antigenní podobností s membránou ledvinných glomerulů)
F-protein a další adhezivní molekuly 
zprostředkovávají přichycení k různým buňkám

Extracelulární faktory virulence[editovat | editovat zdroj]

erytrogenní (pyrogenní) toxiny 
způsobují spálový exantém a fungují jako superantigen (nadměrně stimulují buňky imunitního systému, dochází k vzestupu teploty, k nadprodukci různých mediátorů zánětu, k potlačení protilátkové odpovědi a pod.), může dojít až ke vnzniku toxického šoku
streptolysin O 
destruuje membrány buněk, a tím je usmrcuje; má kardiotoxické vlastnosti; protilátky, které se proti němu hojně tvoří (ASLO) jsou důležitým diagnostickým markerem
streptolysin S 
má na svědomí vznik beta-hemolýzy na krevním agaru
streptokinázy 
jsou enzymy, které aktivují fibrinolýzu a umožňují prostup do tkání; dříve se používaly k léčbě trombóz
hyaluronidáza 
je další enzym, který usnadňuje šíření v tkáních
DNáza 
štěpí DNA z rozpadlých buněk, tvoří se proti ní protilátky, které lze prokázat, a proto slouží k diagnostice
C5a-peptidáza 
je enzym, který brání správné funkci komplementu

Nemoci[editovat | editovat zdroj]

Onemocnění dýchacích cest[editovat | editovat zdroj]

  • angína (lat. tonsillitis acuta) – tvoří asi 10–30 % zánětů hltanu (zbytek je způsoben převážně viry)[1], onemocnění je provázeno celkovými příznaky, zánětem mandlí s čepy, bolestí v krku a rýmou, kašel nebývá přítomen
  • spála (lat. scarlatina) – onemocnění probíhající při prvním kontaktu se S. pyogenes (většinou u dětí) spojené s vyrážkou
  • zánět středního ucha (lat. otitis media)

Onemocnění kůže[editovat | editovat zdroj]

  • impetigo – zánět kůže s puchýřky a stroupky často postihující děti
  • růže (lat. erysipelas) – zánět kůže charakterizovaný červenými skvrnami charakteru flegmóny (neohraničeného zánětu) s celkovými příznaky

Onemocnění hlubokých tkání[editovat | editovat zdroj]

  • cellulitis (zánět podkoží), který může přejít až v nekrotizující fasciitis (život ohrožující infekce svalových povázek vyžadující chirurgické řešení)

Sterilní následky[editovat | editovat zdroj]

Tzv. sterilní následky jsou onemocnění, která vzniknou poté, co už není streptokok přítomen. Příčina jejich vzniku je složitá, pravděpodobně se na nich podílí účinek některých bakteriálních produktů (např. streptolysin O a S) a ovlivnění imunitního systému nemocného (reakce způsobené podobností bakteriálních antigenů s antigeny hostitele a kvůli ukládání imunokomplexů, tj. komplexů antigen–protilátka, do tkání). Tělo pak začne poškozovat vlastní tkáně. Patří k nim

  • revmatická horečka (lat. febris rheumatica) – postižení kloubů, srdce s rizikem vzniku chlopení vady a mozku (chorea minor – porucha motoriky, tzv. tanec sv. Víta); objevuje se asi 3 týdny po neléčené streptokokové angíně;
  • glomerulonefritida – postižení ledvin vzniklé v důsledku ukládání imunokomplexů v bazální membráně glomerulů a aktivace komplementu; objevují se bolesti v bedrech, krev a bílkoviny v moči a poruchy krevního tlaku.

Rozvoji těchto následků lze předejít včasnou a správně vedenou antibiotickou léčbou.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

S. pyogenes je dobře citlivý na antibiotika, lékem první volby je penicilin. V případě alergie na penicilin je možná léčba tetracyklinem či makrolidovými antibiotiky (např. klarithromycin). Je-li infekce závažná, provázená nekrózami tkáně, je na místě chirurgické ošetření.

Prevence[editovat | editovat zdroj]

Vakcína proti infekcím způsobeným S. pyogenes není v současné době k dispozici.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEDNÁŘ, M. a kol. Lékařská mikrobiologie. 1. vyd. [s.l.] : Marvil, s. r. o., 1996.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BÉBROVÁ, Eliška; MAREŠOVÁ, Vilma. Směrnice pro antibiotickou léčbu akutních respiračních infekcí v komunitě [online]. [cit. 2010-01-15]. Dostupné online.