Tkáň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o živočišných tkáních. O rostlinných tkáních pojednává článek rostlinné pletivo.

Tkáň je soubor morfologicky podobných buněk, které plní určitou funkci. Buňky tvořící tkáň mohou být stejného typu, existují však tkáně, které jsou tvořeny buňkami tvarově i funkčně rozdílnými. V tom případě je jeden typ buněk typem základním a je nositelem specializované funkce tkáně. Ostatní buňky tuto funkci podporují.

Každá tkáň se skládá ze dvou složek - buněčné a mezibuněčné. Tkáně jsou základními stavebními složkami živočišného těla. Jejich studiem se zabývá histologie, studiem tkáně, která je patologicky změněná, pak histopatologie.

Terminologie[editovat | editovat zdroj]

Soubor buněk tvořících rostlinné orgány se nazývá pletivo, poslední dobou se však stále častěji používá i slovo tkáň, což je zapříčiněno jednak vlivem angličtiny, která má pro pletiva i tkáně jediný pojem: tissues, jednak tím, že rozdělení na tkáně a pletiva je do jisté míry umělé, založené na odděleném vývoji (a tudíž i odlišné terminologii) botaniky a zoologie.

Typy tkání[editovat | editovat zdroj]

  • epitelová tkáň (krycí)
  • pojivová tkáň
  • svalová tkáň
  • nervová tkáň
  • tekutá (trofická) tkáň
  • mozkolebeční tkáň

Epitelová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Epitelová tkáň.

Epitelová tkáň (epitel, krycí tkáň) je tvořena buňkami, které na sebe těsně naléhají, často jsou spolu pevně spojeny a je mezi nimi minimum mezibuněčné hmoty. Kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu, má žlázovou funkci (většina žláz v těle, včetně jater, slinivky, štítné žlázy a adenohypofýzy, je tvořena epitelovou tkání), specializované epitely mají smyslovou funkci (neuroepitel) nebo podpůrnou (epitelové retikulum brzlíku)

Pojivová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pojivová tkáň.

Pojivová tkáň má rozmanitý vzhled i funkci. Společným znakem je mezodermální původ a velké množství mezibuněčné hmoty. V organismu zastává mechanickou a podpůrnou funkci. Někdy se mezi pojivovou tkáň řadí také tělní tekutiny, v tomto článku však mají samostatnou skupinu (níže).

vlastní pojivová tkáň

Svalová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Svalová tkáň.

Buňky tvořící svalovou tkáň mají v cytoplasmě vláknité struktury, myofibrily, tvořené kromě dalších bílkovin aktinem a myosinem. Jejich schopnost kontrakce je podkladem funkčních vlastností tkáně. (Nejsou ale jediné buňky, které se mohou kontrahovat, dokážou to i myoepitelové buňky epitelu, pohyb panožek bílých krvinek je také forma kontrakce)

hladká (jednobuněčná)

  • viscerální svalovina vnitřních orgánů, svalovina stěny cév aj.
  • tvořená vřetenovitými jednojadernými buňkami; jejich funkce nepodléhá vůli

příčně pruhovaná (myofibrily jsou uspořádané)

  • kosterní svalovina (mnohojaderná vlákna)
  • srdeční svalovina (prostorová síť)

Nervová tkáň[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Nervová tkáň.

Nervová tkáň je specializovaný typ tkáně, původem z neuroektodermu. Je tvořen dvěma typy buněk:

Neurony jsou nositely funkce nervové tkáně. Jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijímat, zpracovávat a vysílat vzruchy, zprostředkovávají přenos informací. Neuroglie jsou podpůrné buňky, které zajišťují ochranu a výživu neuronů.

Tekutá (trofická) tkáň[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tekutá tkáň.

Do tekuté tkáně patří tělní kapaliny, které jsou částečně rozebírané také v článku mezibuněčný prostor.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ELIŠKOVÁ, Miloslava; NAŇKA, Ondřej. Přehledová anatomie. Praha : Karolinum, 2006. 309 s. ISBN 80-246-1216-X.